Islám, současná migrační krize a my 1/7

Přinášíme první díl seriálu Karla Patáka, který se věnuje všem aspektům současné z pohledu Evropy i ČR. Články jsou bohatě zdrojově podchyceny a tak si můžete autorem předkládaná fakta ihned ověřit.


Často v poslední době přispívám na sociální sítě k tématu migrační krize. Jednotlivé příspěvky ale neposkytují ucelený obraz toho, co se kolem nás odehrává.

Pokusil jsem se proto dění s ohledem na jednotlivé aspekty problému sumarizovat z pohledu člověka, který na Balkáně pětkrát byl a který tráví mnoho hodin týdně hledáním zdrojů a objektivních informací o příčinách, průběhu a možných dopadech migrační uprchlické vlny v Evropě.

Na základě získaných poznatků se dívám na příští vývoj v Evropě s optimismem, věřím v budoucnost liberální Evropy a v možnost úspěšné integrace drtivé většiny přicházejících lidí, jak ostatně naznačují dostupné statistiky a předchozí zkušenosti. Je možné, že někdo jiný s úplně stejnými daty a poznatky dojde k jinému výsledku.

A právě o těchto rozdílech se musí vést celospolečenská, věcná a racionální diskuze, neboť výsledkem musí být pro všechny život v klidné, mírové Evropě, která ví co chce a ví, jak toho dosáhnout. To, co se dosud odehrává v ČR, takovou diskuzí není, jedná se pouze o stupňování strachu, emocí a iracionality vinou politiků, kteří vidí migrační vlnu jako svůj výtah k moci, případně jako možnost se na této vlně udržet.

K témuž přispívají i média vlastněná právě těmito politiky, či jim blízkými zájmovými subjekty.

Úvod

Předně je třeba si uvědomit, že z našeho pohledu masivní migrace už probíhá dlouhé roky, jen letos je podle UNHCR odhadem na útěku cca 60 milionů lidí a z toho polovina dětí. Jeden milion, který dorazil do Evropy vloni, je sice na naše poměry veliké číslo, v celosvětovém měřítku jde však o 1.7 %. Je velmi pravděpodobné, že toto číslo se bude časem zvyšovat, a to bez ohledu na probíhající konflikt v Sýrii a Iráku.

Syrian refugees, foto: Oguzhan Alli
Syrian refugees, foto: Oguzhan Alli

V souvislosti s rozvojem mobilních technologií, s rozmachem sociálních sítí a jejich rozšířením do třetího světa, bude už navždy snaha o řešení místních katastrof spojena s útěkem do lokality, která je nejbohatší, kde je standardem dodržování lidských práv a kde se jako v jednom z mála míst světa už skoro 80 let významně neválčilo.

Navíc je třeba vzít v potaz i relativní pozvolné bohatnutí střední a vyšší střední třídy zemí třetího světa tak, že je schopna (spolu s nejbohatší vrstvou společnosti), řešit svoje existenční problémy migrací, ať už přímo pomocí výdělku, či postupného spoření finančních prostředků, půjčkou od rodiny, případně prodejem majetku nebo zadlužením. Viz šestý odstavec tohoto článku. Procentuálně nejde o tak široké vrstvy jako na ”severu”, ale vyjádřeno číselně jde i tak již dnes o desítky milionů lidí… Dle čísel Eurostatu k nám v dalších 65 letech přijde patrně na 72 milionů nových migrantů.

Příčiny současné migrační vlny

Nechci psát zeširoka o válce na Blízkém východě, o nepovedených “‘arabských jarech”, o vývozu demokracie Západem bez podpory místních autorit, o cílené ruské destabilizaci všeho, co se přece jen povede, o věčných bojích mezí šííty a sunnity a o tom, že si na bojišti v podstatě velmoci světa zkoušejí svoje zbraňové systémy a nevinní lidé dál umírají po tisících.

Zaměřím se jen konkrétně na aspekty vzedmutí lidského proudu v posledních dvou až třech letech do Evropy. Jedinou poznámku mám k omylu ohledně současných uprchlíků a ISIL. Syřané z velké části prchají primárně před Asadem, to on zabíjí čtyřikrát více uprchlíků než ISIL (zde zde, či zde).

Primárně jde o souběh několika faktů.

Z jedné strany bezvýchodnost žití v přeplněných uprchlických táborech v Libanonu, Turecku, Jordánsku, vždyť i například v samotné Sýrii žije v takových zařízení přibližně 5 milionů lidí. Tato situace je navíc spojena s průběhem války na území, ze kterého migranti prchají, když vidí, že konec vojenského konfliktu je v nedohlednu.

Žití v táborech je spojeno s nedostatkem prakticky všeho: hygiena, zdravotní péče, práce, škola, jídlo, oblečení, lidská práva (my tady to těžko chápeme, slovo NEDOSTATEK je prostě pro nás 10 písmen, nic víc), navíc strádáním ohledně klimatických podmínek, dále sexuální násilí, včetně toho na dětech, a naprostá ztráta životní perspektivy pro celé rodiny.

Na druhou stranu jsou už prakticky všechny tyto tábory přeplněné a případní noví příchozí, pokud mají možnost, rovnou pokračují dál, tam kde je životní perspektiva výhledově lepší. Je rovněž nutno podotknout, že vzhledem ke stoupajícímu počtu uprchlíků, žádala UNHCR státy OSN, tedy i nás, o zvýšení objemu peněz, žádost ale byla zamítnuta – i naším hlasem – a kvůli tomu je příspěvek na jednoho uprchlíka nyní přibližně o polovinu nižší. Tím samozřejmě dochází k zásadnímu zhoršení životních podmínek v táborech. Odkaz zde a odkaz na lži ministra Chovance zde.

Třetím aspektem jsou převaděčské mafie. Kromě toho, že migranty bezostyšně okrádají, hustí do nich nepravdivé informace o tom, jak je snadné v Evropě přijít k azylu a penězům. Část uprchlíků, zejména ta méně vzdělaná, jim uvěří – už proto, že chce, aby tomu tak bylo – a přichází sem se zcela mylnými představami, avšak chudší o několik set až tisíc euro.

Podle zkušenosti mnoha novinářů i dobrovolníků pracujících na místě krize je zřejmé, že celý proces je obvykle jištěn bezpečnostním aparátem dotčeného státu. Svědectví potvrzují účast policie na pašování prakticky všude, od Libye, přes Turecko až po Maďarsko. Uvádí se, že ročně zaplatí převaděčům až miliardu eur… Konkrétní příklad: Jeden starší pán přicházející z Iráku mi vyprávěl, že zaplatil s rodinou za převoz z maďarských hranic na okraj Budapešti, což je cca 300 kilometrů, 1200 euro. A tento ”taxikář” mohl tu trasu jet klidně třikrát denně… Podle několika zdrojů se na převaděčství přímo podílí až 30 000 lidí a migranti už odevzdali podle propočtů převaděčům 13 miliard eur!

Průběh

Platí jak pro Itálii, tak pro Řecko:

Při několikanásobném nárůstu migrantů žádaly oba státy dlouhodobě o násobné zvýšení příspěvku na ochranu hranic a udržování uprchlických táborů s tím, že jinak časem nápor přestanou zvládat. Navýšení sice přišlo, ale zdaleka ne tak významné, aby došlo k radikální změně poměrů. Ačkoliv se domnívám, že obě země mohly pro ostrahu hranic udělat více, je to bezpředmětná výtka, zejména úlohu Řecka by při počtu lidí do něj přicházejících a při jeho nedobré ekonomické situaci, jiné země zvládly maximálně stejně. Evropa prostě v danou chvíli nebyla na jev opravdové zásadní migrace v počtu statisíců nachystaná.

Ani bezpečnostně, ani legislativně, a východní Evropa ani morálně. Zvláště výtky z našeho prostoru pak znějí falešně, když porovnáme počet uprchlíků v našich zařízeních s 850 000 lidmi, (Itálie 150 000), kteří dorazili do Řecka jen v loňském roce. Po několikaměsíčním průsaku uprchlíků a ekonomických migrantů na sever a nevyhovění žádostem Itálie a Řecka, oba státy na jaře přestaly nadpočetně přibyvší uprchlíky zadržovat a umožnili jim migraci směrem k nejbohatším státům Evropy.

V první fázi, někdy od května 2015, putovali tito lidé pěšky, když z Itálie vyrazili na sever příchozí ze severní a subsaharské Afriky a z Řecka lidé z Blízkého východu, zejména Syřané, Afghánci a Iračané. Je známo, že v tranzitních státech byli sice vystavováni násilí ze stran bezpečnostních složek, ale zároveň tvrdě obíráni převaděčskou mafií. Něco o působení převaděčské mafie zde.

Pomoc jim poskytovala zejména armáda dobrovolníků z celé Evropy a řada neziskových organizací od Červeného kříže po Člověka v tísni. Tento trend prakticky přetrval až do přelomu září a října, kdy státům na jihu Evropy patrně plně došlo, že zůstanou opravdu jen tranzitními, a začaly urychlovat přepravu migrujících osob hromadnými dopravními prostředky.

Prakticky až do listopadu neprobíhala žádná plošná registrace příchozích, což je velmi zarážející s ohledem na to, že prakticky všichni muži přicházejí z válečných oblastí, a je proto skutečně žádoucí vědět, kdo je kdo. Situace nebyla jednoduchá, potenciální země, která by se zavázala skutečně důsledně příchozí registrovat, musela počítat s koncentrací desetitisíců a časem možná statisíců uprchlíků na svém území (kompletní identifikace údajně mohla ještě z kraje podzimu proběhnout max. u desítek lidí denně), o které se bude muset alespoň z humanitárního hlediska postarat.

Což je věc, kterou tady zatím v krátké době u takového počtu nikdo nedělal, navíc samozřejmě každá vláda si byla vědoma, že finance jdoucí na tuto péči jí bude vyčítat spolu s opozicí i velká část voličů. Tak raději nikdo nedělal nic, respektive jakási nekompletní registrace probíhala jak v Řecku, tak třeba i Srbsku a později Slovinsku, ale pokud není opravdu důsledná a netýká se všech, stává se zbytečnou.

Syrian Refugees Face an Uncertain Future, foto: WBPC
Syrian Refugees Face an Uncertain Future, foto: WBPC

Nyní se situace postupně zlepšuje, Evropa se učí za pochodu, nicméně uprchlík se neptá, uprchlík prchá, takže nyní musí proběhnout registrace většiny uprchlíků znovu a to již v cílových státech, ať už je to Německo, Rakousko, Nizozemsko nebo Švédsko. Všeobecně se ví, že část této vlny tvoří i lidé z neválečných oblastí, avšak ze zemí, kde i tak rozhodně pro každého bezpečno není. Dále je mezi uprchlíky i značná část čistě ekonomických migrantů, ze zemí jako například Kosovo, Albánie, Srbsko, nebo některé relativně klidné země Afriky (Maroko) či Asie (Mongolsko).

EU podle mého soudu dlouhodobě přehlíží jeden závažný nedostatek – neefektivnost deportací neúspěšných žadatelů o azyl. Do vypuknutí krize získávalo nějaký status pobytu v zemích EU kolem 30-40 % žadatelů, v ČR mnohem méně, například v roce u nás 2014 požádalo o ochranu 1156 osob, 82 z nich dostalo azyl a 294 status doplňkové ochrany. Z toho plyne, že většina žadatelů jak jinde v EU, tak i u nás, by měla z Evropy odejít. Což se ale neděje.

Naše schopnost tyto lidi vracet, ať už jejich dobrovolným odchodem (cca 40 % odmítnutých žadatelů), či později velmi nákladnou, často leteckou deportací (30-40 % z těch, kteří neopustili EU po zamítnutí žádosti dobrovolně), je malá a konkrétně Česka v rámci EU vůbec nejmenší (7%). To svědčí o velmi neefektivní práci ministerstva vnitra. Například v roce 2014 dostalo příkaz k opuštění EU 625 000 migrantů a dobrovolně ji opustilo jen 192 000 z nich. Migrací nejvíce postižené Německo vrátilo deportací vloni jen cca 20 000 odmítnutých. Pokud chceme jako EU mít migraci v příštích letech pod kontrolou, v této oblasti musí nutně dojít k výraznému zefektivnění.

Pod tlakem poznané nutnosti se nakonec EU rozhodla přijímat jen občany Iráku, Sýrie a Afghánistánu. Což bude podle mého odhadu znamenat vrácení cca 30-40 % vloni dorazivších migrantů zpět. Data UNHCR hovoří o 78 % lidí z těchto tří zemí, osobně si myslím, že toto číslo bude o něco nižší, až se detekují nesyřané, kteří se za Syřany zatím stále ještě úspěšně vydávají.

Bohužel se kvůli početnosti aktuálního proudu válečných uprchlíků odsouvá na vedlejší kolej problém afrických, subsaharských uprchlíků, všichni jsou nyní hozeni do pytle se jmenovkou “ekonomická migrace”. Vzhledem k tomu, co se v Eritrei, Nigérii a jinde odehrává, by měl být alespoň každý jednotlivě vyslechnut a jeho právo na azyl posouzeno individuálně. Jaké jsou poměry v těchto zemích se můžete dočíst například zde nebo zde. Je smutné, že lidé z Nigérie, Libye, Pákistánu a ostatních nestabilních států nemohou uplatnit aktuálně svoje zákonné právo žádat o azyl, nyní jsou však ve špatnou dobu na špatném místě…

To, že Evropa už teď zvládá příliv jen s velkým vypětím, je zřejmé. A pokud by lidé přicházeli ve stejných počtech ještě další roky, migrační politika by patrně zkolabovala, obzvlášť při nechuti některých států převzít spoluzodpovědnost za dění v EU. Co bude s homosexuálním Íráncem nebo křesťanem z Nigérie, které vrátíme do země původu, nechám na fantazii čtenáře…

Navíc jde i o finanční aspekt. Ti lidé se doma vydali většinou z celoživotních úspor a dorazili sem. My je vrátíme do jejich země, kde budou začínat třeba ve čtyřiceti, padesáti letech od nuly. Tady vidím poměrně velké riziko následné radikalizace těchto lidí. Ostatně se tomu už Německo snaží předcházet, když podle mých informací vrací uprchlíky domů s několikaměsíčním tamním platem.

A zcela jistě se musí státy EU zabývat i možností, že by se do uprchlického proudu přimíchal cíleně i stoupenec ISIL. Je s tím spojen jednoduchý kalkul: ačkoliv má ISIL peněz zatím nespočet a mohl by s falešnými i pravými pasy posílat své emisary byznys třídou v letadle, odhalení faktu, že terorista přišel s uprchlíky, ačkoli je cesta namáhává, složitá a vyčerpávající, je možné. Jedním z jeho hlavních cílů je totiž obrátit veřejné mínění v Evropě proti muslimům a tento postup tomu relativně nahrává, byť první eintreé v Paříži jim v tomto směru vůbec nevyšlo.

Ohledně průběhu migrace je třeba vyvrátit dezinformaci, která se šíří v ČR. Nárůst současné migrační vlny nesouvisí z pozváním Angely Merkelové pro Syřany do její země.

Za prvé: ten vzestup začal už dříve a v době ”pozvání” pokračoval plynulým tempem, žádným skokovým nárůstem, za druhé: počet Syřanů mezi uprchlíky osciluje někde kolem poloviny, tak rovnou vylučuje z této kalkulace tu druhou půlku migrantů, a za třetí: to ”pozvání” mělo úplně jiný účel. Přišlo v době přijetí ”protiuprchlických” zákonů v Maďarsku 15. září 2015, kdy v době rozvířeného veřejného mínění mohutně povzbuzovaného Orbánem a médii, v zemi hrozilo vypuknutí protiuprchlických nepokojů a logicky i odvetných akcí ze strany uprchlíků, čímž by se velmi rozbouřilo veřejné mínění v zemi.

Toho by Orbán využil k odklonu od EU a k vládě tvrdší ruky a to si Merkelová těsně po zažehnání řecké krize nemohla dovolit. Graf nárůstu příchodu uprchlíků ukazuje, že od června do srpna se čísla meziměsíčně vždy zhruba zdvojnásobila, zatímco v září, měsíci onoho pozvání, i v říjnu zůstal nárůst v absolutních číslech přibližně stejný jako v srpnu, v procentech tedy klesal.

Navíc v té době již v Německu poměrně dost uprchlíků z této vlny pobývalo a další statisíce byly již na cestě, tudíž na žádnou pozvánku už reagovat nemohli. Je třeba vzít v potaz, že tehdy se ještě cestovalo takřka výhradně pěšky a cesta několik tisíc kilometrů se zavazadly a často i s dětmi, třeba ze Sýrie nebo Afghánistánu, netrvá 14 dní…

Ještě odkaz na Orbánův vynález – oplocení hranic. Už v prvním roce stál jeho provoz 100 milionů eur, což je třikrát víc, než všechny maďarské peníze vynaložené na uprchlickou agendu.  Uprchlík se vyhne, ale zvířata, kterým plot přeťal migrační trasy, jsou jedinými opravdu zastavenými migranty, za to však definitivně…  Ve stejném duchu píše i Jiří Pehe zde.

The following two tabs change content below.
Karel Paták

Karel Paták

Zdravotník ve středních letech. Svoboda, demokracie, humanita, woodcraft, Slavia. Nechci zvonit klíči, chci být ten, který s nimi odemyká.