Jak se zdecimované zbytky islamistické sekty promÄnily ve vytrvalou teroristickou armádu, kterou Nigérie nemůže porazit
V únoru 2009 jsem byl na rozsáhlém parkoviÅ¡ti v MarabÄ, jednom ze satelitů nigerijského hlavnÃho mÄsta Abuji, a hledal jsem motocyklisty, kteÅà nosà na hlavách suÅ¡enou zeleninu. Nigerijská policie nedávno zpÅÃsnila zákony, které vyžadujÃ, aby ÅidiÄi motorek i jejich spolujezdci nosili helmy. V pÅÃpadÄ motocyklu-taxÃků, známých v severnà Nigérii jako achaba, musà mÃt ÅidiÄi k dispozici helmy pro zákaznÃky. DoÅ¡lo k poprasku. VÅ¡ichni vÄdÃ, že jÃzda na achabÄ je nebezpeÄná a ÅidiÄi jsou povÄstnà pro svou nezodpovÄdnost. Ale mnoha Nigerijcům se jednoduÅ¡e nelÃbila nová pravidla.
Zákon dal policii pÅedevÅ¡Ãm pÅÃležitost k vydÃránÃ. Jeden ÅidiÄ taxikáÅské motorky mi Åekl, že nákup dvou helem jej vyjde na 10.000 naira (kolem 40 liber). Vzhledem k tomu, že jeho dennà výdÄlek se pohybuje kolem 300 až 400 naira za den (ménÄ než 2 libry), nemá žádnou možnost, jak dodržovat nový zákon. VÅ¡ichni vÄdÄli, jak to dopadne. Policie zÅÃdà mobilnà kontrolnà stanoviÅ¡tÄ v blÃzkosti trhů, velkých parkovišť a ruÅ¡ných komunikacÃ. Bude napadat a holemi ohrožovat motocyklisty, kteÅà budou Å¡Ãlenou rychlostà ujÞdÄt z tÄchto pastÃ.
Lidé, kteÅà jako taxikáÅi ÅÃdà motocykly, jsou hodnÄ blÃzko dna spoleÄnosti. Jsou to muži (a pouze muži) bez formálnÃho vzdÄlánÃ, Äasto také bez jakýchkoli jiných dovednostà a znalostÃ, jak podnikat. Mnozà spà venku pod mosty nebo markýzami, nÄkteÅà pÅÃmo na motocyklech a stÅežà si tak svůj zdroj pÅÃjmů. Jejich cestujÃcà jsou vÄtÅ¡inou také chudÃ. Obrovské množstvà taxikáÅských motorek na silnicÃch je pÅÃznakem ekonomických problémů Nigérie. Nová zákon o helmách je, jak je vÄtÅ¡ina pÅesvÄdÄena, jen dalÅ¡Ãm nátlakem na lidi, kteÅà jsou již tak v nebezpeÄné situaci.
Když zákon vstoupil v platnost, stalo se nÄco zvláštnÃho. Jelikož málokdo vlastnil helmu, ÅidiÄi achaba vyÅ¡li do ulic ve vÅ¡emožných improvizovaných pokrývkách hlavy. Tisk uveÅejnil fotografie lidÃ, kteÅà mÄli na hlavách kbelÃky a plechovky s barvou, ale nejlepšà ze vÅ¡eho byli motorkáÅi s vydlabanými melouny a miskami z tykve, rustikálnÃm kuchyÅským nádobÃm vyrobeným z vysuÅ¡ených tykvÃ, které bylo pÅed pÅÃchodem plastu vÅ¡udypÅÃtomné jako ÅÃÄnà Äluny.
Tito ÅidiÄi achaba se postavili proti témÄÅ neskrývanému úÅednÃmu vydÃránÃ. Jejich odpor byl charakteristicky podvratný. Ale vÄtÅ¡ina Nigerijců jednoduÅ¡e pÅidala nový zákon na dlouhý seznam vÄcÃ, které jà ztrpÄujà život â a pak se modlà a doufá, že policie rychle pÅestanou zajÃmat a vÅ¡e půjde dál jako pÅedtÃm.
V Maiduguri, hlavnÃm mÄstÄ státu Borno na severovýchodÄ zemÄ, vynucovánà zákona o helmách vyvolalo incident, který mohl vyvolat násilný konflikt mezi policià a Äleny do té doby svÄtu neznámé radikálnà islamistické sekty. Ten by zase vyvolal v Nigérii válku.
O dva roky pozdÄji jsem sledoval, jak útlý mladÃk vstoupil do kanceláÅe maidugurské speciálnà zásahové jednotky. Budova je ve mÄstÄ známá jako âCrackâ, údajnÄ proto, že zde sÃdlà elitnà policejnà sÃly. Je to také mÃsto, odkud, pokud se do nÄj ÄlovÄk dostane, nemusà muž nikdy vyjÃt.
MladÃka, jehož jméno bylo Muhammad Zakariyya, vedli dva důstojnÃci v civilu. Byl zatÄen pÅed nÄkolika dny, když jeho vůz kontrolovali na policejnÃm kontrolnÃm stanoviÅ¡ti. Byl hubený a vypadal, že mu nenà vÃc než 15-17 let. Jeho dlouhá, růžová, kaftanu podobná koÅ¡ile byla Å¡pinavá a poskvrnÄná malými flÃÄky zaschlé krve.

âObjevili zbranÄ, které jsme mÄli schované pod sedadlem,â Åekl mnÄ a Abdullahimu Kaurovi Abubakarovi, mému kolegovi z BBC, Zakariyya. Když jeho spoleÄnÃkovi naÅÃdili opustit vůz, aby jej policie mohla prohlédnout, snažil se ujet. Policisté zaÄali pálit a zabili jej. Äervený hatchback, nynà plný dÄr po kulkách, byl odtažen na dvůr policejnÃho Åeditelstvà státu Borno.
Zakariyya Åekl, že byl na tÅech paÅ¡eráckých misÃch. Pokaždé jel s komplici cca 120 km od Maiduguri, kde se setkali s mužem, který zbranÄ pÅevážel v kánoi po proudu od hornaté hranice s Kamerunem. Pokaždé jim pÅivezl půl tuctu kalaÅ¡nikovů AK-47 a nÄkolik krabic s municÃ. Zakariyya je pak autem odvezl pÅes celé Maiduguri do velkého domu na pÅedmÄstà Damaturu, hlavnÃho mÄsta sousednÃho státu Yobe.
Muži, pro nÄž Zakariyya pracoval, jej oslovili koncem roku 2010, když prodával boty a nabÃjeÄky telefonů. âModlili se pod Å¡irým nebem, takže vÅ¡ichni vÄdÄli, co jsou zaÄ,â Åekl. Byli Äleny nekompromisnà islamistické sekty, zformované v letech 2005 až 2009 v Maiduguri. Známe ji jako Boko Haram, což v pÅekladu znamená âZápadnà vzdÄlánà je zakázánoâ a postupnÄ si zÃskala a dostala pod svůj vliv velké množstvà lidÃ.
Muž, s nÃmž jsme pÅijeli do Maiduguri udÄlat interview, byl Älenem sekty a ÅÃkal si Abu Dujana, jménem, pÅevzatým od jednoho ze spoleÄnÃků proroka Muhammada. Popsal atmosféru ústÅedà sekty v Maiduguri slovy, nemajÃcÃmi daleko od kultu. Tempo života uvnitÅ sekty diktoval jejà charismatický vůdce Mohammed Yusuf, který nastavil a vynucoval pÅÃsné normy praktikovánà náboženstvÃ. âAno, tam jsem žil,â Åekl Abu Dujana hrdÄ. âV celé zemi nebyla jediná meÅ¡ita jako tato naÅ¡e, kam jste mohli jÃt a zÃskat co nejvÃce poznatků.”
20. února 2009 jela velká skupina i Älenů sekty na pohÅeb. V konvoji bylo mnoho motocyklů a zastavila jej policie. Byla souÄástà celostátnà akÄnà jednotky pod názvem Operation Flush, zÅÃzené v roce 2005 pro boj proti politickým banditům, kteÅà vyvolali Åadu krvavých nepokojů bÄhem voleb pÅed dvÄma lety. Mezi skupinou a policià se rozhoÅel spor ohlednÄ jejÃho odmÃtánà nosit helmy. NÄkteré zprávy uvádÄjÃ, že policie stÅÃlela jako prvnÃ, jiné, že Älenové skupiny odzbrojili policistu a snažil se použÃt jeho zbraÅ proti dalÅ¡Ãm policistům. V každém pÅÃpadÄ policie zahájila palbu a nÄkolik lidÃ, cestujÃcÃch na pohÅeb, bylo zabito a zranÄno.
Nebylo to poprvé, co se jednotka Operation Flush stÅetla s Boko Haram. Vedenà skupiny dospÄlo k závÄru, že úÄelem jednotky je pÅÃmo sektu obtÄžovat. Týdny po tomto konfliktu byly poznamenány sérià projevů Yusufa, Å¡ÃÅených na kazetách, DVD a prostÅednictvÃm bluetooth pÅipojenÃ, v nichž vyzývá muslimy, aby se pÅipravili âúÄast v džiháduâ. Znamenalo to, podle nÄj, âmateriálnà pÅÃpravu jako výcvik ve stÅelbÄ, nákup zbranà a výbuÅ¡nin, stejnÄ jako výcvik islámských vojáků v boji s bezvÄrci. Pro Alláha byste mÄli obÄtovat své duÅ¡e, své domovy, své automobily a své motocykly.â
Yusuf mÄl také velkou farmu ve státÄ Bauchi, který použÃval jako základnu. Vláda státu odpovÄdÄla na tyto projevy tÃm, že naÅÃdila policii útok na farmu, bÄhem nÄhož zajala stovky Älenů Boko Haram a zabila nÄkolik dalÅ¡Ãch. Policie obklÃÄila a obléhala sÃdlo sekty v meÅ¡itÄ Ibn Taymiyyah v Maiduguri. âNeútoÄili otevÅenÄ na nás, ale snažili se nás vyprovokovat tÃm, že jezdili po pozemku džÃpem,â Åekl mi Dujana. âPoÄkali jsme, než se objevila Å¡ance, a zajali jsme ho.â
Když Älenové sekty vidÄli, že státnà jednotky se stáhly a zahájil stÅelbu z dálky, muži uvnitÅ se ozbrojili a vyrazili z pozemku meÅ¡ity. Dle Dujany se rozdÄlili do skupin – sám vedl jednu, která kÅižovala mÄstem a vyhledávala vojenské a policejnà jednotky, aby na nÄ zaútoÄila. Boko Haram Åádil v ulicÃch Maiduguri ÄtyÅi dny. ZabÃjel policisty a vojáky, ale také desÃtkám civilistů, kteÅà byli chyceni venku, podÅezával krky jako zvÃÅatům.
Poté, co úÅady obnovily kontrolu nad mÄstem, Mohammeda Yusufa zajala armáda. Byl vyslýchán pÅed novináÅi, kteÅà si jej nahrávali na telefony. Poté byl pÅedán policii. BÄhem nÄkolika minut byl mrtvý â jak uvedla policie, zastÅelen na útÄku. NevÄÅil tomu nikdo. Yusufovo kulkami rozdrásané tÄlo pak ukázali novináÅům, kteÅà si jej nafotili.
To byl pouhý zaÄátek vlny násilÃ, která po sobÄ zanechala tisÃce mrtvých a nejménÄ 1,5 milionu ze svých domovů vyhnaných lidÃ. Sedm let po zastÅelenà Yusufa se válka mezi Boko Haram a nigerijským státem zmÄnila a rozvinula. Od konce roku 2014 do zaÄátku roku 2015 sekta kontrolovala pÅibližnÄ 70 % státu Borno, zatÃmco vládnà úÅady nebyly a nejsou schopny potlaÄit ji.
Po svém zvolenà v roce 2015 se prezident Muhammadu Buhari ze strany All Progressives Congress pokusil o reformu armády a vyházel celou Åadu Å¡piÄkových generálů. Doufal, že tÃm posÃlà reakci státu na Boko Haram. Do srpna 2015 armáda znovudobyla mnoho cÃlů skupiny a zatlaÄila ji do vzdálenÄjÅ¡Ãch oblastÃ. Ale válka nenà v žádném pÅÃpadÄ u konce.
V listopadu zabili bÄhem nÄkolika útoků v rozmezà 48 hodin sebevražednà atentátnÃci stovky lidà ve mÄstech Yola na východÄ a Kano na severu zemÄ, tedy v cÃlÃch, vzdálených od sebe stovky kilometrů. Tyto útoky ukazujà rozsah vlivu a dosahu skupiny, a to i mimo oblast, kterou již mÄla jednou pod kontrolou. Ke kontinuálnÃm potyÄkám, o nichž úÅady témÄÅ mlÄÃ, docházà v pÅÃhraniÄnÃch oblastech severovýchodnà Nigérie. Zrovna nedávno, 29. ledna, zahájila skupina útok na Dalori, malé mÄsteÄko nedaleko Maiduguri, a zabila vÃce než 80 lidÃ. SvÄdci Åekli, že slyÅ¡eli kÅik umÃrajÃcà dÄti, kolem nichž hoÅely jejich domy. Tyto útoky jsou hodnÄ vzdálené prosincovému oznámenà Buhariho, že válka je âtechnicky skonÄena.â
Yusufova skupina se neobjevila jen tak z niÄeho nic. Formovala se jeÅ¡tÄ pÅedtÃm, než zaÄala otevÅená válka mezi Boko Haram a státem. V jejÃch Åadách byli lidé ze vÅ¡ech spoleÄenských vrstev, od dÄtà ulice a obchodnÃků až po nespokojené studenty a bohaté podnikatele.
Mnoho z mladých mužů a žen do nà pÅiÅ¡lo z univerzity v Maiduguri, kde v devadesátých letech posÃlaly své dÄti tehdejšà elity. Tato instituce byla proslavena dÃky požitkáÅskému životu svých studentů, kteÅà se zde oddávali rituálnÃmu pÅedvádÄnà bohatstvÃ. Mladà synové elity soutÄžili o to, kdo bude âKrálem kampusuâ a utratà co nejvÃce penÄz za veÄÃrky. ObzvláštÄ módnà byla tzv. âsprcha nairaâ, Äasto vidÄna bÄhem ropného boomu 70. let: nÄkterý z bohatých mladých mužů vzdal hold talentovanému hudebnÃkovi, taneÄnÃkovi Äi krásné holce tÃm, že jej nebo ji zasypal deÅ¡tÄm bankovek, které objekt jeho obdivu musel následnÄ vysbÃrat z podlahy.
Pro nÄkteré byla tato fetiÅ¡izace penÄz pÅÃkladem nespravedlnosti a nemorálnosti v samém srdci státu. Nespokojenà studenti a ti, co z univerzity vypadli, tÃhli k mládežnickému kÅÃdlu saláfistické skupiny u maidagurské meÅ¡ity. Byl mezi nimi i synovec guvernéra státu Yobe, syn státnÃho tajemnÃka Borno a pÄt synů prominentnà podnikatelů, vydÄlávajÃcÃch pÅedevÅ¡Ãm na státnÃch zakázkách. Tito mladà muži pÅitahovali saláfisté, kteÅà kázali, že taková duchovnà zkaženost je pÅÃÄinou neduhů státu Borno. Mnozà z nich po pÅipojenà se ke skupinÄ spálili své vysokoÅ¡kolské diplomy.
Potenciálu tÄchto mladých radikálů, pocházejÃcÃch z privilegovaných rodin, si vÅ¡iml jeden muž. Jmenoval se Mohammed Yusuf.
Yusuf od poloviny devadesátých let cestoval po severovýchodÄ zemÄ, modlil se a kázal, navazoval kontakty a zÃskával si zastánce. Byl to charismatický ÅeÄnÃk, který nemÄl potÞe zaujmout publikum. Jeho radikálnà pÅedstavy o Nigérii jako státÄ nevÄÅÃcÃch oslovily mnoho lidÃ. MÄl ohnivé projevy v meÅ¡itách a diskutoval s dalÅ¡Ãmi islámskými uÄenci v mÃstnà televizi a rádiu.
Podle jeho pÅÃznivců byl Yusuf jednÃm z tisÃců dÄtà Almajir â studentů náboženstvÃ, kteÅà si na ubytovánà vydÄlávali žebránÃm na ulici. Ale poÄátkem nového tisÃciletà si naÅ¡el mÃsto jako vůdce mládežnického kÅÃdla saláfistické skupiny v maidugurské populárnà meÅ¡itÄ Alhaji Muhammadu Ndimi.
Yusuf své následovnÃky uÄil, že muslimové, kteÅà se podÃleli na jakékoliv formÄ demokratického systému, jsou odpadlÃky a vÄÅÃcà by je mÄli zabÃt. DoÅ¡el k závÄru, že zdrojem korupce je vzdÄlávacà systém, zavedený bÄhem a po koloniálnà nadvládÄ kÅesÅ¥anské Británie. Kázal ve vÄtÅ¡Ãch mÄstech ve dnech, kdy probÃhaly trhy (a ne v pátek, což by znamenalo poruÅ¡enà tradice, která by rozhnÄvala islámské orgány), kde si zÃskal mnoho následovnÃků.
V letech pÅed povstánÃm roku 2009 byli pozorovatelé Å¡okováni nad rozsahem Yusufova vlivu, který se rozÅ¡ÃÅil hluboko do pÅÃhraniÄnÃch regionů. Antropolog Gerhard Müller-Kosack strávil roky studiem vesnici v pohoÅà Mandara nedaleko hranic s Kamerunem. Åekl, že obec se zmÄnila âprakticky pÅes nocâ. Když ji naposled navÅ¡tÃvil v roce 2008, pÅekvapily ho pÅedevÅ¡Ãm ženy: âNajednou tam byly plnÄ zahaleny. Byly to ženy, kdo stál v popÅedà zmÄn.â BÄhem let, která v obci strávil, založil Müller-Kosack a jeho manželka Å¡kolu. Ze sbÃrek od pÅátel a kolegů nakoupil uÄebnice. Když zde byl naposled, zjistil, že Å¡kola je opuÅ¡tÄná: âVÅ¡echny knihy byly spáleny â byly to mladé ženy, kdo je navrÅ¡il na hromadu a spálil je pÅed Å¡kolou.â
Yusuf pÅipravoval své následovnÃky na konflikt od samého poÄátku. V prvnà generaci jeho pÅÃznivců bylo mnoho ideologů, ochotných rozpoutat násilà proti státu, nevinným civilistům, muslimskému establiÅ¡mentu a proti každému, koho prohlásili za nevÄÅÃcÃ. TvoÅili âantielitu,â kterou spojovala nespokojenost s lety sekulárnà vlády v Nigérii. Tito lidé snili o ÅÃÅ¡i zázraků Å¡arÃja a vÄÅili, že Nigérie ji dosáhne pouze cestou nepolevujÃcÃho krveprolitÃ.
PÅed povstánÃm roku 2009, saláfisté spojeni s meÅ¡itou Ndimi provedli již jeden neúspÄÅ¡ný pokus o vytvoÅenà islámského státu. V roce 2003 muž jménem Muhammad Ali, unaven pomalým pÅÃstupem Yusufa k budovánà hnutÃ, odvedl do divoÄiny skupinu 200 mladých mužů a žen s cÃlem založit novou spoleÄnost. SkonÄili v pohraniÄà státu Yobe, v blÃzkosti suchého koryta Åeky mezi Nigérii a Nigerem, v mÃstÄ zvaném Kannamma. Byli odhodláni vyhýbat se zkaženému svÄtu a vytvoÅit novou zemi islámské Äistoty.
Tato skupina agresivnÃch, ikonoklastických mÄstských obyvatel se brzy dostala do konfliktu s lidmi, kteÅà již žili v mÃstÄ, kde se snažila usadit. Ve skuteÄnosti ale právÄ konflikt hledala. Jejà Älenové vykopali obranné valy v lesnatém háji v blÃzkosti vodnÃho zdroje. Napadli mÃstnà policejnà stanice a vládnà budovy, aby zÃskali zbranÄ a vyprovokovali reakci, která samozÅejmÄ ÅádnÄ následovala. Po krátkém obléhánà armáda zaútoÄila a zniÄila tábor. Älenové skupiny byli vÄtÅ¡inou vyhlazeni. NÄkolik pÅeživÅ¡Ãch uteklo na sever, pÅes hranice do Nigeru, jinà se odplÞili zpátky do Maiduguri. Vojenský zásah upoutal pozornost mezinárodnÃch médiÃ, protože skupina si ÅÃkala âNigerijský talibanâ. Velvyslanectvà USA vÅ¡ak v té dobÄ pÅiÅ¡lo k závÄru, že skupina nemÄla napojenà na Al-KaÃdu.
Yusuf se ke kannammskému povstánà nepÅidal. PÅesto odjel poté, co byla skupina rozprášena, do exilu v Saúdské Arábii, aby unikl obvinÄnÃm, že mÄl se skupinou nÄco spoleÄné. Má se za to, že bÄhem pobytu v Saúdské Arábii navázal kontakty se stejnÄ smýšlejÃcÃmi saláfskými kazateli a zajistil si jejich podporu. Do Maiduguri se vrátil po roce.
Po svém návratu v roce 2005 zaÄal Yusuf znovu budovat svou komunitu a založil meÅ¡itu Ibn Taymiyyah a areál v železniÄáÅské Ätvrti Maiduguri na pozemku, koupeném s pomocà tchána. Tato lokalita v srdci hlavnÃho mÄsta státu byla klÃÄem k nové inkarnaci skupiny. TÃm, že se usadila ve mÄstÄ, a ne tÅeba v pouÅ¡ti, zÃskala mnoho dalÅ¡Ãch možnostà náboru nových Älenů a financovánÃ. PoÄet obyvatel Maiduguri v poslednÃch letech dramaticky vzrostl. Desertifikace severu státu Borno v poslednÃm desetiletà zniÄila zemÄdÄlskou půdu a způsobila rozsáhlý pÅÃliv obyvatel do mÄsta. Akademik Mohammed Kabir Isa z Univerzity Ahmadu Bello ÅÃká: âKdyž pÅijdou do mÄsta hledat obživu, bublina praskne a oni si uvÄdomÃ, že tam nic nenÃ. Tehdy se stanou snadnou koÅistà pro militantnà organizace.â
Ke konci roku 2008 skupina fungovala jako stát ve státÄ; mÄla vlastnà instituce vÄetnÄ rady šúra, která o vÅ¡em rozhodovala, a náboženské policie, která si vynucovala disciplÃnu. MÄla elementárnà sociálnà systém, nabÃzela práci na obdÄlávánà půdy, kterou nabyla v Bauchi, a dokonce poskytovala svým Älenům mikrofinancovánà formou půjÄek na jejich vlastnà projekty. Mnozà penÃze použili na nákup motocyklů a živili se jako taxikáÅi achaba. Skupina také dohadovala sÅatky mezi Äleny, které si mnozà z tÄch nejchudÅ¡Ãch v bÄžném životÄ nemohli dovolit. Yusuf a jeho následovnÃci nevystupovali jako rebelové, spÃÅ¡e splynuli s obyÄejnými lidmi.
Yusuf se také pohodlnÄ pohyboval mezi různými vrstvami maidugurské spoleÄnosti. MÄsto bylo vždy důležitým obchodnÃm stÅediskem obchodnÃků se zbožÃm vÅ¡eho druhu â legálnÃho i toho druhého. BlÃzkost hranic tÅà států â Kamerunu, Äadu a Nigeru â z nÄj Äinà ideálnà mÃsto pro spekulace s komoditami jako hnojivo, petrolej, nafta a benzin. Obchodnà elita Maiduguri si vydÄlala spoustu penÄz. NÄkteÅà z nà to táhlo k YusufovÄ saláfistické skupinÄ ve vÃÅe, že by mÄli vzdát dÃk Äi vykoupit se za svou prosperitu.
MeÅ¡ita Ibn Taymiyyah mohla fungovat dÃky dohodÄ, kterou Yusuf uzavÅel s vládou. Dohodu mezi zástupcem guvernéra státu a Yusufem zprostÅedkoval v Saúdské Arábii pÅednÃho saláfistický Å¡ejch. Yusuf slÃbil, že nemá nic spoleÄného se separatistickou skupinou v KannammÄ a že nikdy nebude kázat o násilném džihádu. Tento slib vÅ¡ak v následujÃcÃch letech ignoroval, nÄkolikrát byl zatÄen bezpeÄnostnÃmi službami, ale vždy byl rychle propuÅ¡tÄn. NovináÅ, který jako prvnà informoval o YusufovÄ sektÄ, vÄÅÃ, že â alespoÅ v tomto raném stadiu â se jejà vůdce tÄÅ¡il velké podpoÅe ze strany Aliho Modu Sherifa, guvernéra státu Borno.
Ahmad Salkida, reportér listu Daily Trust, který se jako jeden z mála nigerijských denÃků zamÄÅuje na sever zemÄ, hodnÄ psal o skupinÄ v obdobà pÅed rokem 2009. TvrdÃ, že navzdory svému nenávisti k politice se Yusuf spojil a naÅ¡el spoleÄnou ÅeÄ s Sherifem. Oba muži mohli na spolupráci hodnÄ zÃskat. Yusuf chtÄl záruky silnÄjšà šarÃje, dodržovánà pÅÃsné linie BožÃho zákona. Sherif chtÄl být znovu zvolen. Dnes takové dohody Äi spolupráci se sektou odmÃtá.
Na veÅejnosti mÄli oba muži nepÅátelský vztah. Yusuf oznaÄoval Sherifa za ânevÄÅÃcÃhoâ a požadoval jeho smrt. Sherif vÅ¡ak vÄdÄl, že bojovat proti Yusufovi by nebylo moudré. MÃsto toho si jej pÅedcházel, napÅÃklad jmenoval do lukrativnà funkce na státnÃm ministerstvu pro náboženské záležitosti jednoho z nejhorlivÄjÅ¡Ãch Älenů Boko Haram, muže jménem Buji Foi.
Salkida mi Åekl, že až do poslednÃch dnů pÅed povstánÃm Yusuf stále vÄÅil, že by mohl se státem uzavÅÃt dohodu a že Sherif pÅejde na stranu nekompromisnÃch postojů Boko Haram. Sherif byl vÅ¡ak v této fázi zahnán do kouta. Už nemohl chránit Yusufa, který byl pÅedán policii a rychle popraven. Otázky vÅ¡ak stále visà nad rychlostÃ, s jakou byl popraven a komu pÅesnÄ posloužilo jeho umlÄenÃ.
Po YusufovÄ smrti pÅeÅ¡li jeho následovnÃci do ilegality, avÅ¡ak loajalitu k jeho vizi si uchovali. Pod vedenÃm Abubakara Shekaua, který byl po Yusufovi druhý nejvyššÃm velitelem, se stala prioritou Boko Haram pomsta. PrvnÃm cÃlem skupiny byli policisté, kteÅà byli napadáni na jejich vlastnÃch kontrolnÃch stanoviÅ¡tÃch, a byly jim zabavovány zbranÄ. Vyššà důstojnÃci byli vraždÄni ve svých domovech, stejnÄ jako mÃstnà politici a tradiÄnà vůdci. Po povstánà požadovaly úÅady, aby jim tradiÄnà lÃdÅi pomohli identifikovat Äleny Boko Haram, kteÅà byli následnÄ popraveni a jejich majetek vÄnován jako odmÄna informátorům. Nynà se skupina vrátila k vraždám tÄch, kteÅà zradili, okradla je o to, Äemu ÅÃkala âváleÄná koÅistâ â o bohatstvÃ, které patÅilo džihádistům.
V Äervnu 2011 vyrazil pod rouÅ¡kou tmy z tábora poblÞ Maiduguri a cestu do hlavnÃho mÄsta Mohammed Manga, 35letý ÅidiÄ. Ve svém autÄ mÄl výbuÅ¡né zaÅÃzenÃ, pÅipraveno buÄ al-KaÃdou islámského maghrebu, který tehdy fungovala v táborech na SahaÅe, nebo AÅ¡-Å abábem v Somálsku. Kolem strážných se dostal až k pÅednÃm dveÅÃm policejnÃho ÅeditelstvÃ, kde uprostÅed davu odpálil nálož. PÄt osob bylo zabito a vÃce než 100 zranÄno.
MluvÄà Boko Haram Åekl, že Manga zanechal své vdovÄ a pÄti dÄtem znaÄné dÄdictvÃ. NovináÅům poslal fotografii, na nÞ s úsmÄvem a mávánÃm nasedal do auta a kalaÅ¡nikovem AK-47 v ruce. âByl klidný a neprojevoval strach,â Åekl mluvÄà skupiny Salkidovi. Dodal, že Mangovi každý závidÄl, âa pÅál si Å¡anci jednat a zÃskat vstup do ráje.â
Boko Haram navázal na toto poslánà o nÄkolik týdnů pozdÄji, v srpnu 2011, kdy odpálil auto, naplnÄné výbuÅ¡ninami, na pÅÃjezdové cestÄ k budovÄ OSN v Abuji. NejménÄ 21 lidà bylo zabito a stovky zranÄny.
Skupina rozpoutala sérii bombových útoků v Maiduguri, Josu, KadunÄ a v hlavnÃm mÄstÄ, a také zniÄujÃcà koordinované útoky proti bezpeÄnostnÃm složkám v Kano. Napadala kostely, univerzity a Å¡koly, autobusové zastávky a trhy, zabÃjeli po tisÃcÃch. BÄhem nÄkolika let, v letech 2011 až 2014, se Boko Haram zmÄnila ze zdecimovaných zbytků radikálnà sekty v plnohodnotnou teroristickou skupinu. Jak rostla jejà moc, podmaÅovala si silou celá mÄsta a pÅitahovala vÃce a vÃce stoupenců. Chaos využily bandy ozbrojených lupiÄů. Jinà se pÅidali, aby si vyrovnali dávné úÄty â hlavnÄ kvůli půdÄ â se soupeÅÃcÃmi etnickými náboženskými skupinami. Dalšà byli uneseni z ulic a pÅinuceni k službÄ.

Zakariyya, mladý vÄzeÅ, s nÃmž jsem se setkal v roce 2011, byl ke vstupu do Boko Haram pÅinucen. V kanceláÅi zvláštnà jednotky v Maiduguri jsme si s kolegou Abdullahim Kaurou vyslechli jeho pÅÃbÄh.
Zakariyyu v dÄtstvà vychovávala babiÄka. Poté, co se jeho rodiÄe rozvedli, otec odeÅ¡el a nový manžel jeho matky nechtÄl s nÃm mÃt nic spoleÄného. Matka se k nÄmu vrátila s trochou penÄz až po nÄkolika letech. Když finance doÅ¡ly, Zakariyya musel odejÃt ze Å¡koly, rodina nemÄla na Å¡kolné. Matka se musela starat o dalÅ¡Ã, mladšà dÄti. ZaÄal se živit podomnÃm obchodem, prodával boty a pÅÃsluÅ¡enstvà k telefonům, domů nosil mezi 2000 a 3,000 naira (10 liber) týdnÄ. Ve vÄku 22 let už mÄl dvÄ Å¾eny a dvÄ dÄti. Snažil se aspoÅ jakž-takž uživit rodinu, když mu muži z Boko Haram nabÃdli penÃze za to, že bude paÅ¡ovat zbranÄ.
âSlÃbili mi 200.000 naira,â Åekl, âale po prvnà dodávce mi zaplatili jenom 70.000 a po druhé jenom 40.000. Nikdy jsem neschvaloval jejich ideologii. Vyhrožovali mi a Åekli, že teÄ, když vÃm, kdo jsou a co dÄlajÃ, buÄ budu dÄlat, co mi Åeknou, nebo mne zabijÃ. Nemůžete znát jejich tajemstvà a jen tak toho nechat. Jakmile nÄco vÃte, musÃte být jejich souÄástÃ, jinak se vás prostÄ zbavÃ. Bál jsem se o život.â
Když ho zatkla policie, Åekl vÅ¡e, co vyÅ¡etÅovatelé chtÄli vÄdÄt. âA teÄ mne uvÄznily bezpeÄnostnà složky a já jsem slÃbil, že jim budu pomáhat. I v této situaci mám velký problém. Když mne dostanou, jsem mrtvý muž.â
Zakariyya mluvil tichým a ustrašeným hlasem. Vypadal jako malý kluk.
Na násilnickou sÃÅ¥ Boko Haram ve státech Borno, Adamawa a Yobe armáda vÄtÅ¡inou nestaÄila. Odvaha skupiny narůstala a velké bojové skupiny zaÄaly útoÄit ve mÄstech. Cestovaly v kradených toyotách Hilux. Jejich taktikou bylo pÅijet do mÄsta a oznámit svůj pÅÃchod v meÅ¡itÄ. Poté, co Älenové skupiny shromáždili, koho mohli, oznámili, že mladà muži se buÄ pÅipojà k nim, nebo zemÅou. Älenové Boko Haram v únoru 2014 seÅadili u kolejà 59 chlapců, zavraždili je a jejich tÄla naházeli do ohnÄ.
V bÅeznu 2014 zaútoÄil Boko Haram na kasárna Giwa v Maiduguri. Na videu z útoku lze vidÄt muže postupujÃcà na vojenské základnÄ na pÅedmÄstà hlavnÃho mÄsta státu, v nÄmž byl vyhlášen výjimeÄný stav. BojovnÃci, z nichž mnozà jsou jen o málo staršà než chlapci, se bÄhem postupu témÄÅ nesnažili krýt. Z cel osvobodili 800 lidÃ, z nichž mnozà nebyli pÅed zatÄenÃm armádou Äleny Boko Haram. Tito lidé nemohli po útoku zůstat ve vÄzenÃ, protože by tam urÄitÄ zahynuli, tudÞ mÄli nynà na výbÄr: buÄ uteÄou, a budou riskovat, že je opÄt chytÃ, anebo odejdou se skupinou, jež je právÄ osvobodila.
Osud tÄch, kteÅà se nepÅipojili k Boko Haram, zjistila Amnesty International: 645 lidÃ, kteÅà odmÃtli vstoupit k radikálům, bylo obklÃÄeno a popraveno, a poté vhozeno do masového hrobu. StejnÄ jako pro Zakariyyu to pro mnohé dopadlo tak, že buÄ spojili svůj osud s Boko Haram, nebo zemÅeli.
Po setkánà se Zakariyyou jsme s kolegou stáli pÅed policejnà stanicÃ. Oba jsme byli v šoku. âToho kluka zabijÃ, že?â zeptal jsem se.

Nezávislý internetový magazÃn se zamÄÅenÃm na geopolitiku, kulturu, sociálnà oblasti a technologie. Jsme ve virtuálnÃm éteru od záÅà 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z územà Evropy, Asie a Severnà Ameriky. ZajÃmá nás vÅ¡e nové.