Počet obyvatel se snížil o dva miliony: „poslední generace“ Číny

Čína, kdysi země politiky jednoho dítěte, se nyní snaží podporovat velké rodiny. Země má obrovský demografický problém a neví, jak ho vyřešit.

Jedno dítě na manželský pár – to bylo v Číně po desetiletí nejdůležitější pravidlo v boji proti chudobě. Nyní si však tato politika vybírá svou daň: čínská populace se zmenšuje a společnost stárne.

Jak ve středu 17. ledna 2024 oznámil statistický úřad v Pekingu, na konci prosince žilo v zemi kolem 1,41 miliardy lidí – o 2,08 milionu méně než o rok dříve.

Do roku 2022 se počet obyvatel Číny poprvé za šest desetiletí snížil. Úbytek kolem 850.000 lidí byl ale menší než loni. V letech 1960 a 1961 také počet obyvatel klesl v důsledku těžkých hladomorů po ničivé industrializační kampani „Velkého skoku vpřed.“

Více případů úmrtí následkem koronaviru

Loni se v Číně narodilo 9,02 milionu dětí. Zároveň se počet úmrtí zvýšil z 10,41 milionu (2022) na 11,1 milionu. Pravděpodobně to byl také důsledek koronaviru a prudkého uvolnění všech restrikcí v lednu 2023, po téměř dvou letech nejpřísnější pandemické politiky.

Problém hmotného, důchodového a zdravotního zaopatření: čínská populace je příliš stará a zároveň klesá porodnost.

Země ale dlouhodobě trpí prudkým poklesem porodnosti a stárnutím populace. „Čína se spolehla na svou demografickou dividendu – tedy konkurenční výhodu velké, mladé populace – a nyní musí tuto strukturální změnu dobře zvládnout,“ vysvětluje Katja Drinhausen, vedoucí výzkumného programu „Politika a společnost Číny“ v think-tanku Merics.

Totéž platí i pro důchodový a zdravotní systém, kde méně mladých lidí musí platit za stále více starých lidí – i když úroveň péče je již tak nízká. „V konečném důsledku to také omezí potenciál ekonomického růstu čínského trhu,“ předpovídá expertka.

Následky politiky jednoho dítěte

S novými čísly jsou stále jasnější dopady politiky jednoho dítěte, která byla v platnosti od roku 1979. Uvolnění kontroverzního režimu kontroly porodnosti vedlo od roku 2016 pouze k mírnému nárůstu počtu porodů. V roce 2021 se počet obyvatel naposledy zvýšil o 450.000 lidí. Tento trend však nepokračuje.

Vůdce čínské strany Si Ťin-pching chce,
aby jeho lidé měli více dětí, ale muži a ženy to nechtějí.

„Politika jednoho dítěte dosáhla toho, co měla: mnoho kampaní trvale změnilo image rodiny a zavedlo malé rodiny jako standard,“ říká Katja Drinhausen. „Ale klesající porodnost je také součástí globálního vývoje. S rostoucím bohatstvím lidé mívají méně dětí. Čínský soused Korea má například jednu z nejnižších porodností na světě.“

Zejména mladé ženy jsou stále méně ochotné vzdát se své nezávislosti.

Katja Drinhausen, vedoucí programu „Čínská politika a společnost“
v think-tanku Mercics

Prudký pokles porodnosti však ukazuje i na další příčiny, které mají rozhodně politické kořeny: příliš vysoké náklady na živobytí, především na vzdělání dětí a utlumené vyhlídky do budoucna vzhledem k ekonomické situaci.

„Právě mladé ženy jsou stále méně ochotné vzdát se své nezávislosti a převzít většinu pracovní zátěže v rodině, zatímco jejich šance na trhu práce se zhoršují,“ říká Katja Drinhausen.

„Poslední generace“ Číny

Podobně to vidí i Marina Rudyak, sinoložka z univerzity v Heidelbergu. „Lidé se berou později nebo vůbec. Děti mimo manželství stále nejsou společensky přijímány. Mnoho mladých lidí ale nechce mít děti vůbec. Existuje hnutí, kterému se říká ‚poslední generace‘, ale nejde o ekologické problémy, ale o vědomé rozhodnutí nemít děti.“

Strana se snaží udělat z dětí vlasteneckou povinnost, ale lidi, kteří pro sebe nevidí lepší budoucnost, to nepřitahuje.

Marina Rudyak, expertka na Čínu z univerzity v Heidelbergu

​Důvodem je ekonomický tlak ve společnosti, vysoké náklady na nájem, zdravotní péči a vzdělání a také vysoká nezaměstnanost mládeže. Loni v červnu to bylo 21,3 procenta. Nezaměstnaných bylo 6,8 milionu Číňanů ve věku 16 až 24 let. Komunistická strana již nezveřejňuje oficiální čísla, pravděpodobně proto, aby oficiálně nezdokumentovala vlastní selhání.

21,3 procent čínského městského obyvatelstva mezi 16 a 24 lety je nezaměstnaných.

Počet nenahlášených čísel by mohl být dokonce ještě vyšší. Údaje ve venkovských oblastech stejně nejsou zahrnuty v oficiálních statistikách, a proto někteří odborníci předpokládají, že každý druhý mladý člověk v Číně může být bez práce.

„Strana se snaží udělat z dětí vlasteneckou povinnost, ale lidé, kteří pro sebe nevidí lepší budoucnost, to ignorují,“ vysvětluje Rudyak.

Mezitím transparenty s hesly v ulicích vyzývají lidi, aby měli více dětí. Nijak úspěšně.

„Chybí provokativnější strategická sociální politika – slogany samozřejmě nestačí,“ říká Drinhausen. Čínský stát musí řešit obavy nižších a středních příjmových skupin z budoucna, aby jim usnadnil rozhodování o založení rodiny. Konkrétně to znamená větší finanční podporu pro rodiče, snížení nákladů na vzdělání a podporu rovnosti žen.

Drinhausen však obrat v nejbližší době nečeká – stát v současnosti investuje více do ambiciózních technologických cílů než do svých občanů. Odbornice proto vidí jen jednu cestu, která se čínským důchodcům pravděpodobně nebude líbit: „Nevyhnutelným krokem bude kontroverzní zvýšení oficiálního věku odchodu do důchodu, který se v současnosti pohybuje mezi 50 a 60 lety v závislosti na pohlaví a aktivitě. Pouze vyšší kádry a státní zaměstnanci oficiálně pracují do 65 let.

 

 

 

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Akce zaměřená na šíření informací o plánování rodiny, konaná v lednu 2011 před vlakovým nádražím Wuchang, Vmenkov, zdroj: Tagesspiegel, autorka: Viktoria Bräuner, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]