Tichá transformace okupované Ukrajiny

Rusko upevňuje své vítězství daleko od frontové linie

Zatímco se Západ nadále přetahuje o další pomoc Ukrajině, Rusko v tichosti upevňuje svou kontrolu nad územími, která okupuje na jihovýchodě Ukrajiny. Když se v roce 2023 stabilizovala frontová linie, Rusko nadále kontrolovalo téměř 18 % ukrajinského území, včetně přibližně 25 000 km2 území zabraného od února 2022. Všechny složky ruské vlády se podílejí na nákladném a ambiciózním programu integrace těchto nově obsazených území do Ruské federace – stejně jako to udělalo s Krymem poté, co se poloostrova zmocnilo v roce 2014. Kreml doufá, že na místě vytvoří fakta, která bude pro Ukrajinu obtížné zpochybnit, ať už vojenskou silou, nebo v budoucích mírových rozhovorech.

Rusko v září 2022 s velkou slávou anektovalo čtyři ukrajinské oblasti – Doněckou a Luhanskou na východě země a Záporožskou a Chersonskou na jihu, byť jeho armáda nemá žádnou z těchto oblastí plně pod kontrolou. Od té doby ruští představitelé změnili správu oblastí pod svou kontrolou, loni v září uspořádali fiktivní volby a na všech úrovních jmenovali promoskevské úředníky. Armáda technokratů dohlíží na úplné pohlcení těchto území, přizpůsobuje jejich zákony, předpisy a daňové a bankovní systémy Rusku a zbavuje je jakýchkoli stop po institucionálních vazbách na Ukrajinu. Nominální přechodné období má trvat do ledna 2026, kdy Kreml očekává, že v takzvaných “nových regionech” bude plně platit ruský právní, soudní a politický systém.

Tato administrativní okupace je méně známá než násilí a porušování lidských práv, které ji provází. Ruská válka na Ukrajině však sahá mnohem dál než jen k bezohledným raketovým úderům a náletům bezpilotních letounů, zástupům vojáků a bojovné rétorice. Na okupované Ukrajině si byrokraté účinně vynucují dodržování předpisů ze strany místních obyvatel. I když někteří lidé kladou odpor, úřady jim vnucují ruské školství, kulturní indoktrinaci a ekonomické a právní systémy, aby tyto oblasti stále pevněji připoutaly k Rusku. Čím déle bude Rusko tato území okupovat, tím těžší bude pro Ukrajinu získat je zpět. 

Pravděpodobně více než polovina předválečného obyvatelstva nově obsazených regionů uprchla po ruské invazi v roce 2022. Ale téměř všechny lidi, kteří zůstali, ruský systém donutil k určité úrovni spolupráce. Podle ruských údajů téměř 90 procentům zbývajících obyvatel čtyř anektovaných oblastí – přibližně třem milionům lidí – byly nyní vydány ruské pasy. Nemají příliš na výběr: k otevření bankovního účtu, podnikání nebo pobírání sociálních dávek je třeba ruský pas.

Odhadnout postoje a loajalitu lidí žijících pod ruskou okupací je nesmírně obtížné. Neexistují zde žádná nezávislá média ani skupiny občanské společnosti a bezpečnostní služby pečlivě monitorují sociální média. Společnost v nově okupovaných oblastech je však jasně rozdělena. Menšina lidí sloužila okupačnímu režimu nebo veřejně zaujímala proruské postoje, často v souladu se svými předválečnými náladami. Ruští návštěvníci nově obsazených regionů však hlásí tiché nepřátelství ze strany místních obyvatel. Ukrajinská armáda udržuje ozbrojený odpor za frontovou linií ve všech čtyřech oblastech, přičemž každých několik týdnů se objevují zprávy o bombových útocích na auta ruských důstojníků nebo místních kolaborantů. Brutální, ale účinné filtrační mechanismy Rusů – postupy, které prověřují původ, záznamy o vojenské službě a politické názory každého jednotlivce – nicméně lidový odpor potlačily. Většina lidí se prostě snaží prožít, aniž by skončila „ve sklepě“, jak místní obyvatelé označují ponurou brutalitu ruského zadržování. Rusko je rádo, že potenciální odpůrci odcházejí: pro ty, kteří mají peníze na to, aby si koupili jízdenku na pravidelný charterový autobus z okupovaných území do Evropy přes Rusko, je stále k dispozici úniková cesta.

Ti, kteří zůstávají, musí snášet nekonečné proruské zprávy a indoktrinaci. Kdykoli se ruské jednotky dostaly do nového města na Ukrajině, rychle se zmocnily televizní věže. Ukončily ukrajinské vysílání a přepnuly na kremelskou propagandu. Ruský novinář Alexandr Malkevič – sankcionovaný Spojenými státy za pokusy o vměšování do politiky USA v roce 2018 – se v červnu 2022 objevil v Ruskem okupovaném Chersonu a Záporoží, aby založil nové místní televizní stanice a školu pro mladé novináře. Jeho místní rozhlasová stanice v okupovaných oblastech vysílá pro ruské vojáky vlastenecké hudební pořady.

Málokdo z místních obyvatel dokáže tuto nehoráznou ruskou propagandu překousnout, a tak hledá alternativy. Většina lidí při hledání zpráv prochází nekonečné kanály Telegramu. Tuto aplikaci pro zasílání zpráv používají na okupovaných územích všichni, včetně proruských představitelů a členů ukrajinského odboje. Je to klíčové bojiště v propagandistických válkách, ale také mechanismus přežití pro lidi uvízlé pod ruskou nadvládou. Na místních kanálech na Telegramu mohou být uživatelé varováni před hrozícími raketovými útoky, zjistit, kdy jsou otevřeny banky, diskutovat o tom, jak získat lepší internetové připojení, nebo zjistit, kde si nejlépe udělat manikúru. Rusko nyní provozuje všechny telekomunikační a internetové sítě v anektovaných oblastech, takže mnoho ukrajinských zpravodajských stránek je blokováno. Lidé sice používají virtuální privátní sítě, aby obešli ruské bariéry a dostali se k ukrajinským zdrojům, ale s odstupem času někteří místní říkají, že se tím už neobtěžují. Někteří si stěžují, že ukrajinské zpravodajství neodpovídá realitě života pod okupací.

Každodenní rozhodnutí mohou v podmínkách okupace změnit život.

Ve školách v Ruskem okupovaných oblastech se děti propagandě nevyhnou. Každý týden jsou nuceny zpívat ruskou hymnu. Školy zcela přešly na používání ruských učebních osnov a ukrajinština byla omezena na nepovinný druhý jazyk. Starší žáci se učí z nové ruské učebnice dějepisu, která jim říká, že na Ukrajině vládnou neonacisté a že tzv. speciální vojenská operace Ruska na Ukrajině byla oprávněnou odpovědí na agresi Západu. Některým rodičům se daří udržet své děti na ukrajinských školách online, ale je to riskantní – podle zprávy Amnesty International se rodiče obávají, že jim budou děti odebrány, pokud se zjistí, že jsou zapsány do vzdálených ukrajinských škol.

Někteří učitelé odmítli učit podle nových ruských učebních osnov i přes zatýkání a výhrůžky. Mnozí z nich však v novém režimu pokračují v práci – tisíce ukrajinských učitelů údajně prošly povinnými rekvalifikačními kurzy na Krymu a v Rusku. Jejich motivace se liší. Někteří z nich mohou být iredentisté, kteří chtějí být součástí většího ruského státu. Jiným se možná od začátku nelíbil posun k ukrajinskojazyčnému vzdělávání, k němuž došlo v posledních letech, a uvítali návrat k ruskojazyčnému školství. Někteří učitelé pravděpodobně věřili, že mohou zmírnit nejhorší aspekty ruského školství a pracovat v rámci systému, aby ochránili své žáky. Jiní viděli v ruské okupaci příležitost k lepším platům a povýšení. Mnoho lidí v těchto oblastech zůstalo, protože měli starší příbuzné, kteří se nechtěli přestěhovat, nebo protože se nedokázali smířit s životem v exilu.

Každodenní rozhodnutí mohou v podmínkách okupace změnit život. Rozhodnete-li se pracovat ve škole kontrolované Ruskem nebo v jiné místní organizaci, vystavujete se případnému stíhání za kolaboraci. Od zavedení nového zákona v březnu 2022 zahájily ukrajinské úřady již nejméně 6.000 případů proti údajným kolaborantům. Možné tresty sahají od zákazu budoucího zaměstnání ve státní správě až po výrazné tresty odnětí svobody a konfiskaci majetku. Zákon je kontroverzní: definuje kolaboraci tak široce, že se mnozí majitelé podniků nebo zaměstnanci místních samospráv vystavují riziku stíhání, jakmile Ukrajina znovu získá jejich města a obce. Vyšší představitelé často unikli při postupu ukrajinských sil, takže před soudem skončili většinou správci nebo učitelé na nižších pozicích. Mnoho z nich jsou ženy, které často zastávají tyto funkce v místní samosprávě a školství. Ačkoli většina Ukrajinců souhlasí s tím, že každý, kdo zaujme vedoucí pozici v ruské okupační správě, si zaslouží plný zákonný postih, právníci a ochránci lidských práv se obávají, že zákon je příliš široký a nahrává Rusku. Když se ruské jednotky v listopadu 2022 stáhly z Chersonu, odešly s nimi i tisíce Ukrajinců – včetně mnoha učitelů – povzbuzeni ruskou propagandou varující, že budou stíháni jako kolaboranti.

Rusko sází na to, že v dlouhodobém horizontu se ukrajinské děti v těchto oblastech socializují jako vlastenečtí Rusové. Ukrajinští školáci se vydávají na opulentní studijní cesty po Rusku, navštěvují turistická místa a letní univerzitní školy. Ruské televizní programy pravidelně ukazují děti z Donbasu nebo jižní Ukrajiny, jak jsou vítány na ruských festivalech. Jedná se o nepříjemnou propagandu, ale tyto návštěvy se alespoň zdají být většinou dobrovolné. Existují také mnohem chmurnější případy, kdy byly tisíce dětí z Ukrajiny během bojů nezákonně deportovány na Krym nebo do Ruska. Některé z nich nelegálně adoptovaly ruské rodiny. Mnoho ukrajinských rodin se snaží své děti najít a získat je zpět.

Mnoho chapadel okupace

V dobytých ukrajinských městech, jako je Melitopol nebo Mariupol, Rusko pomalu likviduje všechny vizuální připomínky Ukrajiny. V prvních týdnech války strhávali ruští vojáci ukrajinské trojzubce a ničili památníky připomínající hladomor vyvolaný Sověty – známý jako holodomor –, který ve 30. letech 20. století zabil miliony Ukrajinců. Všude přetřeli ukrajinské barvy – modrou a žlutou – ruskou červenou a modrou. Rusko se snaží zcela zvrátit ukrajinizační a „dekomunizační“ kampaně, které se regionem prohnaly po roce 2014. Zákon z května 2015 nařídil odstranění všech sovětských a komunistických symbolů a soch a nahradil desetitisíce názvů měst a ulic ze sovětské éry. Během kampaně ukrajinské úřady po celé zemi odstranily více než 1.000 Leninových soch. Nyní je Rusové znovu vztyčují.

Rusové obsedantně přejmenovávají ulice. V Mariupolu se z náměstí Svobody opět stalo Leninovo náměstí. Boulevard Meotida, zdevastovaná ulice v srdci řecké komunity, se vrátila ke svému dřívějšímu trapnému názvu z dob Sovětského svazu, ulice 50. výročí Říjnové revoluce. Univerzitní ulice v Melitopolu se změnila na ulici Darji Duginové, pojmenovanou po krajně pravicové ruské aktivistce, která byla v srpnu 2022 zabita bombou nastraženou v autě v Moskvě. V názvech ulic se také odráží dědictví ideologických bojů dvacátého století. V Melitopolu ulice Dmytra Doncova, pojmenovaná po ukrajinském politickém mysliteli 30. let 20. století s fašistickými názory, nyní nese jméno Pavla Sudoplatova, nechvalně proslulého stalinského tajného agenta, který pomáhal zavraždit Lva Trockého.

Válka se přenáší i do kultury, kde Rusko provádí program rusifikace, který využívá již existující napětí v oblasti jazyka a politiky. Hlavní divadlo v Mariupolu bylo zničeno při jednom z nejznámějších zvěrstev války, když podezřelý ruský nálet v březnu 2022 zabil stovky civilistů. Divadlo se obnovuje, ale jeho soubor je nyní rozdělen. Jedna skupina se přestěhovala na západní Ukrajinu, kde hraje současné politické hry v ukrajinštině. Ti, kteří zůstali v Mariupolu, hrají v místním centru pro mládež nenáročné čechovovské komedie v ruštině. Rusko rozšiřuje síť kin v regionu – ne proto, aby promítalo otevřenou propagandu, ale aby přitáhlo lidi zpět ke každodenní ruské populární kultuře. O novoročním víkendu se diváci v Mariupolu hrnuli do kina na nejnovější ruský komediální hit Serf 2. Propagandistické filmy o válce, jako je ruský kasovní trhák Svědek z roku 2023, nikde neuvidíte. Lidé chtějí rozptýlení, ne indoktrinaci, ale i toto rozptýlení může sloužit k tomu, aby místní obyvatele připoutalo blíže k Rusku.

Nejmocnějším prostředkem Ruska ke kooptaci společnosti a k dlouhodobým demografickým změnám v okupovaných částech Ukrajiny je kromě kultury hospodářská politika. Ruský systém sociálního zabezpečení a státní platy jsou často štědřejší než ukrajinské a jejich cílem je získat chudší části obyvatelstva a důchodce. V prosinci ruský prezident Vladimir Putin oznámil, že Rusko vynaloží ve čtyřech anektovaných regionech více než jeden bilion rublů (asi 11 miliard dolarů) ročně. To zahrnuje miliardy dolarů na rozsáhlý program rekonstrukce v naději, že na severním pobřeží Azovského moře vznikne „Nové Rusko“, připomínající myšlenku Kateřiny Veliké z osmnáctého století o Novorosii. V lesklých brožurách je budoucnost Mariupolu vykreslena jako ersatz Rusko u moře, kde byly veškeré vzpomínky na Ukrajinu srovnány se zemí a nahrazeny ruskými obytnými domy, parky a bulváry. Město bylo zdevastováno během bojů v roce 2022 a úřady některé místní obyvatele znovu ubytovaly. Mnozí si však stěžují, že nejlepší nové domy jsou vyhrazeny ruským nově příchozím. Zdá se, že Moskva chce povzbudit ruské přistěhovalce, aby nahradili ty ukrajinské obyvatele, kteří byli donuceni odejít do exilu a jejich majetek vyvlastněn. Není to poprvé v tomto konfliktu, kdy by ruské kroky porušovaly mezinárodní právo, které takové přesuny obyvatelstva na okupovaná území a z nich výslovně zakazuje.

Mnoho uprchlých Ukrajinců již přišlo o svůj majetek a podnikání. Od léta 2022 okupační úřady provádějí masové vyvlastňování ukrajinského majetku, což představuje další hrubé porušení mezinárodního okupačního práva. Majitelé se museli do tří dnů dostavit se stohem dokumentů, aby se přihlásili o své vlastnictví, pokud byl jejich podnik zařazen na seznam údajně opuštěného majetku a firem zveřejněný místními úřady. V opačném případě byl předán místním kumpánům nebo ruským podnikatelům. Od zahájení invaze v únoru 2022 ruské úřady v rámci jedné z největších konfiskací majetku v poslední době násilně zaregistrovaly tisíce ukrajinských podniků, včetně rozsáhlých kovozávodů a místních pekáren, do oficiální ruské databáze firem. Ruské společnosti převzaly kontrolu nad rozsáhlými plochami nejlepší zemědělské půdy v Záporoží a nezákonně vyváží tisíce tun ukrajinských plodin do zahraničí. Přístav Mariupol je opět otevřen, lodě přivážejí stavební materiál pro ruské projekty a odplouvají plné ukradeného ukrajinského obilí.

Vazby na Rusko

Vyhlídky okupovaných území jsou neradostné. Ukrajině chybí politická a diplomatická strategie, která by dlouhodobě zpochybnila ruskou okupaci. Ukrajinští politici doufali, že rychlá a úspěšná vojenská protiofenzíva v loňském roce tato území osvobodí a vyžene ruské síly. To se však nepodařilo. Vzhledem k tomu, že fronta se nachází v územní patové situaci, se šance Ukrajiny na znovuzískání plné kontroly nad okupovanými územími silou zbraní v roce 2024 zdají být mizivé. Jakékoli příměří nebo zmrazení konfliktu by vedlo k vytyčení linie přes jižní a východní Ukrajinu a miliony Ukrajinců by zůstaly pod ruskou nadvládou. S pokračující válkou má Rusko čas dále upevňovat svou politickou, ekonomickou a administrativní okupaci, což případnou reintegraci těchto území zpět do Ukrajiny stále více ztěžuje.

 

David Lewis je profesorem globální politiky na Exeterské univerzitě a autorem připravované knihy Okupace a ruská vláda na jihovýchodní Ukrajině.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Mariupol před válkou, Mrpl.travel, zdroj: Foreign Affairs, autor: David Lewis, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]