Ãvodnà foto: Jusra Sharif, 26, Amman, photo Private Collection
âCelý den nosÃm na hlavÄ Å¡Ã¡tek, logicky si také oblékám na pláži âburkinyâ. Bez toho nejdu plavat. Zakrývám si vlasy a tÄlo s výjimkou obliÄeje, rukou a nohou. Nenà to pro mne znak konzervatismu. Je to svoboda. Svoboda nosit obleÄenÃ, které bych chtÄla já, jak na ulici, tak na pláži. Kdybych nenosila burkiny, nemohla bych plavat â tak je to v mém náboženstvà dáno,â ÅÃká 31letá knihovnice z Tunisu Amira Ouni.
âPo teroristických útocÃch v Tunisku je v novém protiteroristickém zákonu noÅ¡enà  nikábu v Tunisku zakázáno. NerozumÃme tomu, proÄ je zakázáno. Nynà bylo zakázáno noÅ¡enà burkin i ve francouzské Nice. Vůbec s tÃm nesouhlasÃm. Pár teroristů provede útoky kdekoli na svÄtÄ, a my, muslimové, za to zaplatÃme našà svobodou. Ženy, které nosàburkiny, následujà jenom svou vÃru. Ty taky nejsi žádná teroristka jen proto, že nosÃÅ¡ pokrývku hlavy! Burkiny jsou pro mne prostÅednÃkem mezi nikábem a bikinami. Nesou ani konzervativnÃ, ani nemorálnÃ. Jen to, že je nosÃm, neznamená, že jsem konzervativnÃ. Pracuji, procházÃm se a mám normálnà život. Jsem na můj vlastnà postup úspÄÅ¡ná. PÄt let jsem studovala, pracuji, mám auto a to, že nosÃm burkiny, neznamená, že zůstanu doma a nebudu nic dÄlat. Moje kamarádka tady vedle mne napÅÃklad žádnou pokrývku hlavy nenosÃ. Jsem tak svobodná, jako je ona. Ona nosà to, co má ráda, a já nosÃm to, co mám ráda já,â dodává.
âBurkiny jsou pro mne jen kusem obleÄenÃ, nenà to žádný náboženský symbol. Já je nosÃm, abych mohla plavat, a ne abych s nimi pÅitáhla do bazénu islám anebo se od ostatnÃch izolovala. Jsem vÅ¡ak muslimka, ráda plavu a chtÄla bych se ve vodÄ zakrývat stejnÄ tak, jako to dÄlám v každodennÃm životÄ. Je to mé osobnà rozhodnutÃ. Zda to dÄlám z náboženských nebo jiných důvodů, by nemÄlo nikomu vadit, tak jako mne nevadÃ, co nosà ostatnà lidé v bazénu nebo na pláži. Burkiny mi umožÅujà dÄlat to, co dÄlajà ostatnÃ, plavat. Kdybych už nemohla nosit burkiny, musela bych se izolovat a chodit plavat na speciálnà ženské pláže anebo chodit do plaveckých bazénů pro ženy. Bylo by to pro mne stejné, jako kdyby mi nÄkdo zakazoval nakupovat v urÄitých obchodech nebo jÃst v nÄjakých restauracÃch jen proto, že jsem muslimka. Je to jednoduÅ¡e vylouÄenÃ. NerozumÃm debatÄ o burkinách v NÄmecku nebo ve Francii, kde se málo nosÃ. Jako žena bych mÄla sama rozhodovat, co si obléknout a v Äem se ukázat. Nenapadá mne žádný smysluplný důvod, proÄ by burkiny mohly nÄkomu vadit. JasnÄ, jsem trochu ménÄ pohyblivá než v bikinách, ale to jen můj problém. Mnozà argumentujà tÃm, že burkiny jsou nehygienické, s tÃm vÅ¡ak jednoduÅ¡e nelze souhlasit. Jsou vyrobeny ze stejné látky jako bikiny Äi plavky. Po každém plavánà si je peru, co by tedy na nich mÄlo být nehygienického? Burkiny nemajà mimo to nic spoleÄného s burkou a nejsou ani symbolem útisku žen,â uvádà Merve Kayikci, které je 22 let a žije a studuje v nÄmeckém Stuttgartu. Má blog o životÄ muslimů v NÄmecku.
âTak jako tak nevÄÅÃm, že souÄasné diskuse se týkajà burkin. Atmosféra proti islámu je dnes znaÄnÄ âpÅehÅátáâ. Lidé jsou rozhoÅÄeni. Majà pocit, že jim je odebÃrána Äást kultury. CÃtà se ohroženi a bezmocnÃ. NÄkteÅà se chtÄjà proti muslimům bránit. Nemohou vÅ¡ak vyhodit vÅ¡echny muslimy ze zemÄ. Pokoušà se tudÞ vytvoÅit zástupný prostor, v nÄmž mohou být a mne jako muslimku vylouÄit. Signalizuje mi to, že zde nejsem vÃtaná, a dotýká se mne to, jako bych byla opÄt ve Å¡kole. NeboÅ¥ vylouÄenà kvůli chybÄjÃcà sympatii znám jen od puberťáků. Je velmi jednoduché zakázat ženÄ, která se z náboženských důvodů zahaluje, noÅ¡enà patÅiÄného odÄvu pÅi plavánÃ. Ženy jsou bez toho vÅ¡ude na svÄtÄ znevýhodÅovány. To nenà žádný speciálnà muslimský, nýbrž vÅ¡eobecný problém, a já bych chtÄla, aby se to zmÄnilo,â zdůrazÅuje.
âJako muslimka jsem Äasto podezÅÃvaná, že nemám svobodu rozhodovat o tom, co mohu nosit, a že jsem utlaÄována. Je zde tolik podezÃránÃ, které jednoduÅ¡e nejsou pravdou, ale mladé ženy jsou tÃm ocejchovány. A celkovÄ se o nedostatku svobody nás, žen, zbyteÄnÄ toho mluvà pÅÃliÅ¡ moc. RozÄiluje nás to. A pak pÅijdou lidé s pÅedpisy o tom, jak se mám oblékat. To mi pÅece odepÃrá mé právo na sebeurÄenÃ, omezuje mou osobnà svobodu a nemá to nic spoleÄného s volánÃm po emancipaci. Jsem také NÄmka, ale nerozumÃm nÄmecké mentalitÄ. Pro mne jsou burkiny módnÃm kouskem, který Åešà vÅ¡echny moje problémy. Jsem muslimka a nosÃm na hlavÄ Å¡Ã¡tek. Na otázku, jestli plavat v plavkách nebo burkinách, mám proto jednoznaÄnou odpovÄÄ. ZÅÃci se jich bych pÅirozenÄ nechtÄla. Chci chodit se svými pÅáteli na koupaliÅ¡tÄ, ležet na pláži a plavat v moÅi. NÄkteÅà si myslÃ, že ženy v burkinách nejsou svobodné. Nesvobodnou bych se ale cÃtila právÄ tehdy, kdybych nemÄla burkiny. Nejsou k dostánà jeÅ¡tÄ pÅÃliÅ¡ dlouho a v NÄmecku je dlouho nebylo možné koupit. Protože jsem už v dobÄ Å¡kolnà docházky nosila šátek a nemÄla burkiny, nezúÄastÅovala jsem se Å¡kolnÃho plavánÃ. S burkinami mohu dÄlat vÅ¡e, na co mám chuÅ¥. SamozÅejmÄ jsem se setkala i s negativnÃmi reakcemi, když jsem v nich Å¡la do bazénu. ÄlovÄk to prostÄ cÃtÃ, vidÃ, slyÅ¡Ã. V jiných Äástech svÄta se ovÅ¡em nikdo negativnÄ nevyjadÅoval. Naopak ti, kteÅà jeÅ¡tÄ burkiny nevidÄli, je shledali jako zajÃmavé a v arabském svÄtÄ jsou u moÅe samozÅejmostÃ. V Jordánsku nosà burkiny skoro každá žena,â ÅÃká 26letá Jusra Sharif, která pracovala jako zubnà lékaÅka v dolnosaském Syku a pÅestÄhovala se do jordánského Ammánu.
âNerozumÃm tomu, proÄ se v NÄmecku a ve Francii udÄlalo z kusu odÄvu âpolitikumâ. Je to pÅece znak integrace, když muslimské ženy mÃsto toho, aby zůstávaly v urÄitých aktivitách v pozadÃ, nosà burkiny. ProÄ by se ÄlovÄk nemohl rozhodovat sám o tom, co bude nosit, jak bude vypadat, zda si zaplave vÃce nebo ménÄ obleÄen? PÅála bych si, abych už jako muslimská žena v NÄmecku nemusela o této vÄci diskutovat a omlouvat se. V NÄmecku je ve spojitosti s islámem mnoho problémů. Ženy v šátku majà horšà šanci na zÃskánà práce, mladà muslimové se cÃtà neakceptovanÃ. Lidé jsou znepÅáteleni na základÄ jejich náboženstvà â o tom bychom mÄli hovoÅit, a ne zbyteÄnÄ diskutovat o banalitách jako burkiny.
Tato vyznánà mladých muslimek vyÅ¡la pÅed Äasem v nÄmeckém tisku. S pÅÃchodem léta se tato diskuze rozvinula i u nás v médiÃch a na sociálnÃch sÃtÃch jen kvůli tomu, že se nÄkde na koupaliÅ¡tÃch nÄkolik žen, vyznávajÃcÃch islám, objevilo nÄkde na koupaliÅ¡tÃch v burkinách. Jako kÅesÅ¥an a tolerantnà ÄlovÄk chápu názory tÄchto muslimek. Nikomu pÅece neubližujÃ. To, že muslimové a burkiny pÅivádà zdejšà ne zrovna zanedbatelnou vÄtÅ¡inu k hysterii, mnohdy až k paranoji, je problém této vÄtÅ¡iny, a ne muslimů nebo muslimek, které nosà šátek Äi na pláži burkiny. Podle mého názoru je to nejen důsledek negativnÃho informovánà o muslimském svÄtÄ Äeskými médii, ale pÅedevÅ¡Ãm politiků, kteÅà se buÄ nevyjadÅujà anebo se vyslovujà populisticky, jen aby neztratili hlasy odpůrců islámu. hysterie, která toto vÅ¡echno provázÃ, svÄdÄà též o následku naÅ¡eho 41letého izolacionizmu a kulturnà homogenizace bÄhem komunizmu. strach z jiného, z jiné kultury nám zaslepuje oÄi a zralým demokratickým spoleÄnostem vysÃláme signál, že ânÄco shnilého je v tom státÄ Äeskémâ, v parafrázi Hamletova vyjádÅenÃ. Celá diskuze, jak mi sdÄlila žena žijÃcà v této zemi již dlouhá léta s muslimem, âje ostudná a hloupá!â

Jeden z prvnÃch redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcÃch Kruhu pÅátel Äesko-nÄmeckého porozumÄnÃ, pÅÃtel Lidic.