Když panenství ohrožuje republiku

Balík zákonů má posílit „respekt k republikánským hodnotám“. Tvrdý laicismus-sekularizmus vede ke stigmatizaci všech muslimů.

Francouzská republika, jejíž jedním ze základních kamenů je laicismus-sekularismus, se s náboženstvím potýká jen těžko. Prezident Emmanuel Macron není výjimkou. Nyní má dalekosáhlé plány, týkající se zejména jedné náboženské komunity, muslimů.

Na začátku jeho funkčního období se hovořilo o boji proti „komunitarismu“ a o rozvoji paralelních sociálních světů, od února  2020 se mluví pouze o boji proti „separatismu.“

Náboženské komunity by měly být „drženy na uzdě“

Vzhledem k emocím, způsobeným stětím učitele Samuela Patyho 16. října 2020 v Conflans Saint-Honorine a poté teroristickými útoky 29. října v bazilice Notre-Dame v Nice a ze strachu z dalšího prohloubení zlomových linií ve francouzské společnosti se nakonec ukázalo jako naléhavé vypracovat zákon „k posílení republikánských hodnot.“

V zájmu boje proti tak zvanému separatismu je třeba zpřísnit kontrolu náboženské praxe a náboženských komunit

Změna terminologie je výmluvná. Návrh zákona, který byl projednán a zveřejněn v Radě ministrů v prosinci v den 115. výročí zákona o sekularismu z roku 1905, je rozhodně politický.

Výkonná moc může tvrdit, že se jedná o „zákon za svobodu“, že není namířen „proti náboženstvím a zejména ne proti islámu.“ Faktem je, že jeho historie, kontext a obsah z něj činí významný protiteroristický zákon, který – aniž by kdy jmenoval muslimy nebo ISLáM – reguluje život této části francouzské společnosti obzvláště výrazným způsobem.

Již existující zákony budou částečně posíleny a provázány

Pro „posílení republikánských hodnot“ je definována široká škála témat, od soukromého života po geopolitická jako hrozby, a proto jsou regulovány zákonem: panenství, polygamie, nucená manželství, dědictví, sportovní praktiky, jízdní řády, výuka v domácnosti, školy bez smlouvy, veřejné prostory, kázání, mešity, nenávistné projevy online, potlesk za teroristické činy, úřední uzavření, urychlené soudní jednání.

Tato barevná směsice zákonů a předpisů má za cíl bojovat proti „atmosférickému džihádismu“, jak jej nazývá francouzský expert na islám Gilles Kepel. V balíčku zákonů jsou vedle nových potvrzeny i některé ze stávajících zákonných norem.

Bez ohledu na jejich kulturní, geografickou a sociální rozmanitost a jejich vztah k náboženství jsou muslimové nebo domnělí muslimové bez rozdílu seskupeni do imaginární komunity. Poselství vlády je jasné: Francouzská republika vás oblaží zvláštním balíčkem zákonů, který vás kolektivně staví pod zvláště ostražité oko Marianne, symbolu republiky.

Stane se samotný laicismus-sekularismus ideologií?

Laicismus, tato francouzská vášeň pro úplné oddělení církve od státu, je diskutován opravdu kontroverzně. Vzbuzuje obavy, vede k polemikám a nedorozuměním. Sociolog Farhad Khosrokhavar již dnes hovoří o „sekulární ideologii“.

Polarizace vede u navrhovatelů k silné podrážděnosti a zvýšené vzrušivosti. Důvodem je, ože etické a politické základy francouzské sociální smlouvy jsou zpochybňovány novými aktéry a sociálními nerovnostmi vyplývajícími z koloniální historie a migrace.

Sociologické studie ukazují, že většina muslimů ve Francii je integrována a řídí se zákony republiky. V politických debatách v médiích jsou přesto označování za podporovatele teroristických útoků.

Stále obrázky těch samých lidí, mávajících koránem

Tato vize monolitického islámu, v níž šílení fanatici okamžitě popraví každého provinilce, který kritizuje jejich proroka, se ve francouzské společnosti šíří od 90. let. Spouštěčem byla občanská válka v Alžírsku, ve které se střetly islamistické skupiny a státní jednotky, které bojovaly s velkou krutostí na obou stranách. Povzbuzeni teroristickými útoky v USA v září 2001, zvěrstvy takzvaného Islámského státu, šířili její zastánci v médiích obrazy rozzlobených davů, které demonstrovaly v Bangladéši, Pákistánu nebo Malajsii, mávaly koránem a pálily západní vlajky.

Bojkot francouzského zboží se vůbec nekonal

Pokud se však podíváte na politický kontext v těchto zemích, fotografií rozzlobených davů zas až tak moc není. Bez schválení příslušných režimů by lidé nikdy nevyšli do ulic a nepředstavují skutečný postoj většiny v těchto společnostech. Je samozřejmé, že oficiální reakce vlád muslimských zemí byly v naprosté shodě s reakcemi náboženských autorit.  Zajímavé je,

Překvapivější je, že oficiální reakce vlád muslimských zemí byly v naprosté shodě s reakcemi náboženských autorit: barbarské činy sťětí Samuela Patyho a útok na baziliku Notre-Dame v Nice nezabránily tomu, aby mluvčí vlád různých arabských zemí vehementně nekritizovali zveřejnění karikatur.

Ale to rychle skončilo. Stejně jako proklamovaný bojkot francouzského zboží, o němž se v jednom kuse mluvilo v oficiálních arabských médiích, na sociálních sítích a v katarské televizní stanici Al Jazeera. Ten se nakonec omezil na odstranění krémového sýra La Vache qui rit z polic některých supermarketů.

V muslimských zemích je náboženství většinou ve službách těch, kteří jsou u moci

Zdůraznit spoluvinu politických režimů a náboženských autorit v arabských zemích je důležité: nejenže brání jakékoli debatě o sekularizaci státu, ale vede k formování vlastního oficiálního islámu v každé zemi, která slouží vládcům, a postrádají jakýkoli duchovní a teologický rozměr. Kázání v mešitách brání věřícím v kritickém přístupu k této standardizované verzi. Společnosti se intelektuálně a morálně dusí pod olověnou přikrývkou.

Dějiny islámu, jeho různých škol a jeho teologické bohatství zůstávají neznámé a nepřístupné: arabská média a sociální vědy tento příběh nikdy neřešily jako předmět výzkumu nebo debaty. Západní společnosti se ale nesmí nechat vést touto zkreslenou verzí islámu a muslimů.

Epilog Bohumila Řeřichy

FRANCIE by si měla uvědomit, jaký výsledek měla „SEKULARIZACE,“ v tomto případě boj proti katolíkům během Velké francouzské revoluce, kdy byli ve Vendée vražděni katolíci. Na druhé straně, jak je zřejmé i v některých evropských zemích jako např. v Maďarsku, Polsku anebo Rusku, může i křesťanství sloužit těm, kteří jsou u moci. Ale i přílišný sekularismus, vyjádřený ateismem, dlouhodobě poškozuje ducha společnosti v České republice.

Christopher Dawson (1889-1970), anglický učenec, mistr syntézy evropské historiografie ve své knize  Porozumět Evropě (1952) m.j. píše:

„Katastrofy 20. století (a jak vidno i 21.) nejsou jen znamením bankrotu sekulárního humanismu. Ukazují také, že zcela sekularizovaná civilizace je v absolutním slova smyslu nelidská-nepřátelská lidskému životu a nesmiřitelná vůči lidské přirozenosti. Síly násilí a agresivity, jež hrozí zničit náš svět, jsou přímým důsledkem hladovění a frustrace duchovní podstaty člověka. Po nějaký čas dokázala západní civilizace žít normální tradicí minulosti. Udržoval ji jakýsi sublimovaný humanitární idealismus. To však byl v zásadě přechod, a tím, jak se humanismus a humanitarismus vytrácejí, pozorujeme společnosti dál více oživované slepou vůlí k moci, jež je žene k vzájemné likvidaci a nakonec k záhubě sebe samých. Civilizace může být tvořivá a životodárná jen v té míře, jak je zduchovněna. Jinak vzrůst moci nevyhnutelně podněcuje náklonnost ke zlu a ničivosti.“

Hana Jaber je historička se specializací na migraci a výzkumná pracovnice na katedře historie současného arabského světa na College de France.

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Jean Léon Gérôme, Prayers in the Mosque, autorka: Hana Jaber, zdroj: Tagesspiegel, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]