Policie obklíčila istanbulskou univerzitu, studenti se nevzdávají

je už několik týdnů v obležení. Dialog je nemožný, protože se bojí nepokojů jako při protestech v Gezi-Parku v roce 2013.

Před branami proslulé Bosporské univerzity v Istanbulu vládne nová normalita. Vysoké zátarasy uzavírají ulice, v bočních ulicích čekají obrněná vozidla a vodní děla, policisté patrolují v bojových uniformách s rychlopalnými puškami. Toto obléhání již vládne několik týdnů.

Připravení policisté se „nudí“ na dvoře nedaleké mešity, zatímco studenti musí absolvovat „uličku“ řadami bezpečnostních sil, aby se dostali do svého areálu. V současné době neexistují žádná vyučování, ale tu a tam proběhne brutální policejní operace. Jako před pár dny, kdy bylo více než 150 studentů zatčeno a odvezeno v poutech.

Přesto mnoho studentů ve středu 3. února opět ráno přichází k univerzitě. Proč to dělají? „Chceme demokracii zde a na všech univerzitách,“ říká 22letý student filozofie Ali.

Ali, který ze strachu z odvetných opatření odmítá prozradit své skutečné jméno, přišel do kampusu, aby podpořil své docenty. Na protest proti novému rektorovi stojí učitelé každý den zády k budově rektorátu. Novináři mají vstup zakázán, říká policista u vchodu. Stále se však objevují snímky akcí, protože zaměstnancům univerzity a studentům nemůže být přístup odepřen.

Všichni jsou proti rozhodnutí prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana jmenovat provládního akademika Meliha Bulu rektorem Bosporské univerzity. Od Erdoganova dekretu z 1. ledna dochází k protestům na univerzitě, která je jednou z nejlepších v zemi a která si vždy sama volila rektory.

Demonstrace jsou také namířeny proti bezohlednému stylu vládnutí 66letého Erdogana – a ukazují, jak hluboký je rozpor mezi mladou generací a tureckou vládou, která je u moci téměř 20 let. Někteří věří, že to již nelze překlenout. Erdoganův nacionalistický koaliční partner říká, že demonstranti „nejsou našimi dětmi“, ale vandaly, barbary a „jedovatými hady, jejichž hlavy musí být rozdrceny“.

Bulu si je vítězstvím jistý. Odmítá výzvy opozice k rezignaci, protože má za sebou Erdogana, a to je pro státní zaměstnance, jako je on, v Turecku to nejdůležitější. Někdy blahosklonně popisuje protesty jako excesy adolescentů plných hormonů, jindy jako dílo provokatérů nepřátelských vůči státu.

Ministr vnitra Süleyman Soylu, přední zastánce tvrdé linie v Erdoganově kabinetu, označuje studenty za „zvrhlíky“, protože na shromáždění byl kombinován obraz Kaaby v Mekce s vlajkou LGBT a protože na Bosporské univerzitě dříve působil klub LGBT. Úřady nyní klub uzavřely. Kultura LGBT, říká Soylu v televizi, je Turecku cizí a je do země přenášena ze Západu, aby zničila instituci turecké rodiny.

Zatýkání po diskuzích na sociálních sítích

Dialog je nemožný. Vláda ho stejně nechce, jak ukazují stovky policistů před vchody do Bosporské univerzity. Jakýkoli odpor by měl být potlačen v zárodku. Demonstraci solidarity v okrese Kadiköy rozbila policie v úterý 2. února dráždivým plynem a plastovými kulkami a desítky lidí byly znovu zatčeny. Úřady zakázaly shromáždění s odkazem na koronavirovou pandemii – i když v Istanbulu se mohla konat schůze islamistického sdružení a přestože Erdoganova vládnoucí strana AKP v současné době pořádá v plných sálech celou řadu konferencí.

Justice pořádá hon na podporovatele studentů také na internetu. Právník Ali Gül uvádí, že čtyři účastníci diskuse o univerzitních protestech na síti Clubhouse byli zatčeni za pobuřování, protože požadovali propuštění svých spolužáků. „Tomu se může člověk jen smát,“ říká.

Média blízká vládě střídavě obviňují z organizace demonstrací levicové extremistické organizace a západní tajné služby. Erdoganova vláda se obává nepokojů, jako při protestech v Gezi-Parku v roce 2013, i když zatím neexistují žádné známky toho, že by se ke studentům přidávaly další sociální skupiny.

Ale odradit se mladí lidé nenechají. „Bude to pokračovat, rozšíří se to a nakonec rektor odstoupí,“ je si jistý jeden student. Posledních několik týdnů již to způsobilo velké škody. Již předtím, než vypukly protesty, viděli svou budoucnost v zahraničí dva ze tří mladých Turků. Podle průzkumu Nadace Sodev, která spolupracuje s Nadací Friedricha Eberta, je svoboda projevu pro téměř 70 procent obyvatel velmi důležitá.

Po promoci odsud odjedu

Erdogan může hnát policii proti mladým lidem, ale v důležité skupině mladých voličů si přátele nezíská. Nezaměstnanost mladých lidí v Turecku dosahuje 25 procent, u mladých akademiků je dokonce vyšší. V referendu o zavedení prezidentského systému před čtyřmi lety hlasovalo 60 procent mladých Turků proti Erdoganovu plánu. V místních volbách před dvěma lety, kdy AKP utrpěla těžké porážky v Istanbulu, Ankaře a dalších městech, se 68 procent prvovoličů obrátilo proti prezidentovi.

Buse, 28letá doktorandka na univerzitě v Bosporu, již pro sebe vyvodila nezbytné závěry. Mladá žena s barevnými prameny ve vlasech se také ve středu 3. února účastní protestního shromáždění lektorů Bosporské univerzity. Chce, aby rektor Bulu odešel. Stát chce studenty vykreslit jako teroristy, říká, ale protesty budou pokračovat. Ona sama už nechce čekat, až se v Turecku něco zlepší. „Získala jsem práci ve Španělsku,“ říká. „Po promoci odsud odjedu.“

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Hagia Sophia, by Arild Vågen, autorka: Susanne Güsten, zdroj: Tagesspiegel, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]