Čínský prezident Si Ťin-pching chce rozdrtit demokratické hnutí v Hongkongu. Jeho dalším cílem je podmanění Tchaj-wanu. V sázce je svoboda a bezpečnost demokratického světa. Západ musí jednat.
Hongkong zůstává lupou, přes kterou může svět vidět, čeho je čínská komunistická strana schopna, když dostane příležitost. V dříve autonomní metropoli obchodu je dnes touha po svobodě vystavena drakonickým trestům. Nyní má být osm demokratických politiků, které čínský autokrat Si Ťin-pching donutil k útěku, vypátráno ve svých hostitelských zemích a převezeno do Číny, aby stanuli před soudem.
Peking právě vypsal odměnu ve výši přibližně 120.000 eur na osobu. „Zločinem“, kterého se měla osmička dopustit, je, že v době, kdy bylo hongkongské demokratické hnutí ještě zcela legální, se aktivně zapojili do jeho činnosti. Pro Siho správce Hongkongu, bývalého policejního šéfa Johna Lee, však demokratické smýšlení automaticky znamená volání po odtržení od „vlasti“, diktatury Čínské lidové republiky. A to je trestné.
Zuřivost, s níž jsou exulanti, kteří nyní pobývají mimo jiné v USA, Velké Británii a Austrálii, pronásledováni, hraničí s pomstychtivostí a paranoiou. Podle oficiálního prohlášení komunistické strany budou pronásledováni „do konce svých dnů“, takže by se měli raději hned vzdát.
Podle takzvaného „zákona o bezpečnosti“, frašky, kterou se čínským vládcům nakonec podařilo zbavit bývalou britskou korunní kolonii jejích zvláštních, smlouvou zaručených demokratických práv kodifikovaných pod heslem „jedna země, dva systémy“, bude osm demokratů v Lidové republice postaveno před soud, který nemá obdoby u žádného soudu ve svobodném světě.
Rozsudek nad nimi byl vynesen ještě před zahájením soudního procesu. Jak vážně to pekingská nomenklatura myslí s podmaněním Hongkongčanů, ukázalo uvěznění 90letého hongkongského kardinála Josepha Zena. Tento duchovní, který se zasazoval o demokracii ve městě, je oblíbený napříč náboženskými skupinami. Siho ateistický režim chtěl zatčením ukázat, že náboženská svoboda v Hongkongu také skončila. Nikdo není nad stranou, nad Si Ťin-pchingem, tak zní poselství.
Peking již třetím rokem za sebou zakázal v Hongkongu připomínat masakr, který ve jménu strany 4. června 1989 spáchal Teng Siao-pching na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Tehdy studenti pokojně demonstrovali za svobodu a demokracii a byli za to zmasakrováni tzv. Lidovou osvobozeneckou armádou. Údajně zahynuly tisíce lidí.
O „6-4“, jak se v souvislosti s datem nazývá den teroru, se v Siho temné říši nesmí mluvit. Jak paranoidní je zde strana, ukázal její postup vůči influencerovi Li Ťia-čchiovi, který loni 4. června na svém prodejním kanálu kosmetiky ukázal čokoládový tank. Jeho kanály byly zablokovány a na několik týdnů zmizel ze scény, ačkoli tvrdil, že neměl v úmyslu vyslat žádný politický signál.
Siovi pohůnci však svými činy dosáhli pravého opaku toho, co chtěli: mladí lidé, kteří musí v Číně vyrůstat bez znalosti masakru ze strany jejich úřadů, nemohou s „6-4“ nic dělat. Mnozí z nich, vyburcováni zmizením svého populárního influencera Ťia-čchiho, se však poprvé zeptali a dozvěděli se o vraždění studentů komunistickou stranou. Studentů, kteří byli tehdy stejně staří jako jsou oni dnes.
Mezitím byl již identifikován další cíl Siho paranoie: je jím píseň „Sláva Hongkongu“, která má být nyní zakázána. Byla písní dvou milionů protestujících, kteří v roce 2019 zabránili zavedení „zákona o bezpečnosti“ uspořádáním největší demonstrace v historii města. Byla to také píseň, která elektrizovala lidi během regionálních voleb v roce 2019. Tehdy kandidáti Pekingu těsně prohráli v 17 z 19 obvodů. Nejpozději v tu chvíli bylo jasné, že se Si demokratickému hnutí trpce pomstí. Na pozadí pandemie covidu se mu podařilo nejprve nechat zakázat demonstrace a později, 1. července 2020, prosadit „zákon o bezpečnosti“.
Stejně jako vzpomínka na masakr v roce 1989 má být nyní z paměti města vymazána i vzpomínka na hnutí za svobodu z roku 2019. Aby se tak stalo, musí podle Pekingu „Sláva Hongkongu“ nejprve zmizet ze srdcí a rtů lidí. Za zpěv nebo poslech písně nyní hrozí přísné tresty.
Streamovací služby budou podle „zákon o bezpečnosti“ povinny odstranit skladbu ze své nabídky. Pokud tak neučiní, hrozí Peking společnostem jako Google a Spotify uvězněním jejich zaměstnanců v Hongkongu. Vyděračský potenciál, s nímž zde bezprávní čínský stát operuje, je obrovský a musí nutit lidi na celém světě zpozornět, protože Peking tvrdí, že je schopen prosadit svou vůli všude.
Narodili se, aby žili v socialismu
Šokující vývoj v Hongkongu vedl zejména sousední demokratický Tchaj-wan k tomu, aby se od Číny co nejvíce distancoval. Peking tvrdí, že nezávislý ostrovní stát je součástí Čínské lidové republiky. Ve skutečnosti však Tchaj-wanu nikdy nevládl Mao ani jeho nástupci. Si Ťin-pchingovi je Tchaj-wanu trnem v oku ze stejného důvodu, jako byl svobodný Hongkong: Tchaj-wan je jednou z nejúspěšnějších demokracií na světě.
V žebříčku časopisu Economist se země umístila na 8. místě, zatímco Německo na 15. a Spojené státy na 27. Siho pokroucený nacionalistický narativ, který servíruje jak Hongkongčanům, tak Tchajwancům, zní, že etničtí Chanové nejsou geneticky stvořeni pro demokracii, ale jsou vyvoleni nebesy, aby žili předurčeni v „socialismu s čínskými rysy“.
Skutečnost, že 23,5 milionu Tchajwanců, z nichž mnozí jsou Chanové, žije v úspěšné demokracii, dnešnímu čínskému císaři nejen vadí, ale také v něm vyvolává obavy, že by dobrý příklad z Tchaj-wanu mohl inspirovat jím kontrolované Číňany, aby se také rozhodli pro demokracii a zapudili komunistickou stranu.
Ale i mimo Tchaj-wan musí chování, které si Peking myslí, že si může dovolit vůči obyvatelům Hongkongu, vyvolat ve svobodném světě poplach. Čína tam udržuje tajné policejní stanice. Disidenti jsou tam sledováni a násilně převáženi do Číny. Zaměstnanci Konfuciových institutů, maskovaných jako kulturní instituce, zastrašují studenty z Číny a vyhrožují jejich rodinám doma, pokud budou mimo domov kriticky mluvit o Siho diktatuře.
Tato nestoudné jednání ukazuje, že Hongkong byl pro Siho jen začátek. Vzhledem k tomu, že svobodný svět z pohledu Pekingu proti jeho akcím v Hongkongu příliš neprotestoval, cítí se nyní bezpečně a může podnikat další kroky. Svobodný svět se proto musí držet toho, že pekingskému režimu nikoho nevydá.
Ti, kdo pomáhají Tchaj-wanu, jsou Pekingem pronásledováni
Po pádu Hongkongu se Si zaměřil na podmanění Tchaj-wanu. Země jako Litva, Švédsko a Česká republika, které se ostrovního státu zastávají, musely v reakci na to snášet šikanu ze strany Pekingu.
To, co se v současnosti děje v Hongkongu, by mělo i německé vládě poskytnout dostatek názorného materiálu o nebezpečí, které Čína skutečně představuje pro svobodu a bezpečnost demokratického světa. V Hong Kongu ukazuje Siho režim svou pravou tvář. Tchaj-wan nesmí dostat.
Alexander Görlach je vedoucím pracovníkem Carnegieho rady pro etiku v mezinárodních vztazích v New Yorku a autorem knihy „Zaostřeno na Hongkong: Proč Čína rozhoduje o budoucnosti svobodného světa“.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Saranče Gastrimargus musicus zachycené v plotu z ostnatého drátu, Toby Hudson, zdroj: Die Welt, autor: Alexander Görlach, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.