Čínské ministerstvo zahraničí žádá, aby se přestaly hledat paralely mezi Ukrajinou a Tchaj-wanem. Toto spojení však již nelze ignorovat. Neboť je skutečností.
Čína má problém. A tento problém se nejmenuje USA nebo NATO, Tchaj-wan nebo Japonsko. Jmenuje se Rusko.
Je ironií, že Vladimir Putin, který podepsal strategické partnerství se Si Ťin-pchingem v únoru 2022, je odpovědný za jednu z největších propagandistických porážek, kterou čínští vládce v posledních letech utrpěl. Už dvanáct měsíců ruští vojáci vraždí, znásilňují a unášejí v zemi, která jim nepatří. A už 12 měsíců je slovo UKRAJINA doprovázeno slovem TCHAJ-WAN.
Pro Čínu je to PR katastrofa. Peking se snaží tuto paralelu odmítnout natolik, že ministr zahraničí Čchin Kang v úterním projevu vyzval „určité země“, aby přestaly varovat před scénářem „dnes Ukrajina, zítra Tchaj-wan“.
Emoční hodiny by se otočily zpět na
24. února 2022, 4.50 hodin ráno.
Mentální spojení však již přerušit nelze. Protože platí. Dvě velmoci, které své územní nároky odvozují z imperiální ideologie, jež se střetává s historií, ohrožují své sousední země. RUSKO zahájilo útok, ČíNA naštěstí zatím ne. Expanzivní projekty Moskvy a Pekingu jsou však v podobném duchu.
Pokud by se komunistické vedení v Pekingu rozhodlo někdy napadnout Tchaj-wan, zůstává nezodpovězených mnoho otázek: Přispěchaly by USA ostrovní republice na vojenskou pomoc? Zasáhlo by Japonsko? Jak by se zachovala Evropa?
Jistá je jen jedna věc: na celém světě by první reakcí bylo šokované poznání. Čína, řeklo by se, dělá totéž co Rusko a rozpoutává brutální, neospravedlnitelnou válku proti suverénní demokracii. Emoční hodiny by se otočily zpět na 24. února 2022, 4.50 hodin ráno.
Ruská invaze na Ukrajinu je válkou s největší možnou morální jednoznačností, dobyvačné tažení, které hrubě porušuje základní principy Charty OSN. Kdyby Čína udeřila proti Tchaj-wanu, člověk by si okamžitě vzpomněl na rakety na Kyjev, obléhání Mariupolu, masakr v Buče.
Peking si toto nesvaté spojení přivlastnil. Zaprvé tím, že stále častěji vyhrožuje Tchaj-wanu manévry stíhaček a opakovaně zdůrazňuje, že nevylučuje ozbrojené dobytí. Zadruhé, a možná ještě závažněji, tím, že se rozhodl nedistancovat se od ruské vyhlazovací války, v jeho podání „ukrajinské krize“.
Na Mnichovské bezpečnostní konferenci odpověděl nejvyšší představitel zahraniční politiky Pekingu Wang I na otázku, zda může vyloučit bezprostřední eskalaci proti Tchaj-wanu: „Tchaj-wan nikdy nebyl a nikdy nebude zemí.“ Mohl odpovědět mírněji, ale neudělal to. Místo toho odletěl z Mnichova do Moskvy. Tam se ve středu vyfotil s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, s kterým se na sebe usmívali jako nejlepší kamarádi, a pak se setkal s Vladimirem Putinem.
Čína a Rusko, ti dva se našli – to je jeden dojem. Druhý: Tchaj-wan a Ukrajina jsou společenstvím solidarity. Východoasijský ostrovní stát podporuje Kyjev humanitární a finanční pomocí od prvních dnů invaze. Když byl na konci roku 2022 zabit tchajwanský voják, který vstoupil do ukrajinské cizinecké legie, vzbudilo to v obou zemích velkou pozornost.
Čínská propaganda vždy tvrdila, že Tchaj-wan je vnitřní záležitostí Čínské lidové republiky. Po letošním roce lze konstatovat, že přinejmenším tato lež ztratila svou přesvědčovací sílu. Tchaj-wan, který je de iure Čínskou republikou založenou v roce 1912, nikdy nebyl spravován Čínskou lidovou republikou vyhlášenou v roce 1949.
Tento historický rozměr vždy hovořil proti Pekingu. Systémový boj mezi demokracií a diktaturou je však vždy také o psychologii. Srdce a mysl, řečeno geopolitickou dikcí. A tato srdce a mysli se od ruského tažení na Ukrajinu stále více odvracejí od Číny.
Ukrajina je precedens, kterému se
Čína vždy chtěla vyhnout.
V zemích globálního Jihu se podpora Lidové republiky částečně nemění. K jejich velkému rozhořčení však Západ projevuje nečekanou solidaritu s Ukrajinou. Skutečnost, že se to od února 2022 projevuje i v podpoře Tchaj-wanu, je pro Čínu pohromou. Je to precedens, kterému se Peking vždy chtěl vyhnout.
Volodymyr Zelenskyj loni v souvislosti s Tchaj-wanem prohlásil, že ohroženým zemím je třeba pomáhat před agresí, a ne až po ní. „Nesmíme je nechat v područí jiné země, která je finančně, územně a materiálně silnější,“ řekl.
Dokonce i z Německa, které je obvykle k Číně ohleduplnější, zazněla jasná slova. V projevu na Valném shromáždění OSN v srpnu, krátce předtím, než Peking provedl rozsáhlé střelecké manévry v okolí Tchaj-wanu, ministryně zahraničí Annalena Baerbocková řekla: „Nesouhlasíme s porušováním mezinárodního práva a s útoky většího souseda na souseda menšího v rozporu s mezinárodním právem – a to samozřejmě platí i pro Čínu.“
Litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis o něco později ve svém článku pro deník Telegraph napsal: „Svobodný svět nesmí dopustit, aby se Tchaj-wan stal druhou Ukrajinou.“ Bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen, který ostrovní stát nedávno navštívil, publikoval v lednu ve Financial Times článek s titulkem: „Tchaj-wan nesmí postihnout osud Ukrajiny“. Místopředsedkyně Evropského parlamentu Nicola Beerová v deníku Tagesspiegel uvedla: „Nechali jsme se překvapit Putinem. To se nám na Tchaj-wanu nesmí stát a nestane.“
Dnes Ukrajina, zítra Tchaj-wan – to je varování, které Čína nechce slyšet. O to hlasitěji je třeba to říkat.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Diploma for Long-Cyuan Elementary School in Taiwan under Japanese rule. 1932, by 阿爾特斯, zdroj: Der Tagesspiegel, autor: Cornelius Dieckmann, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.