Předseda SPD Klingbeil se ve Varšavě zabývá vyrovnáváním se s rozkolem v německé Ostpolitik. Ale nejen SPD, celé Německo by mělo lépe naslouchat svým východním sousedům.
Lars Klingbeil si zaslouží pochvalu a podporu. Předseda SPD pochopil, jak velké nedůvěře sociální demokraté – a Německo jako celek – čelí ze strany svých východních sousedů. Je to kontrast ve srovnání s většinou jeho strany, a je velmi povzbudivý.
Klingbeil inicioval setkání sociálních demokratů ve Varšavě s cílem „získat zpět ztracenou důvěru partnerů ve střední a východní Evropě“ a přesvědčit tamní lidi, že spolková vláda pod vedením SPD myslí obrat vážně.
Jedná se o radikální změnu v Ostpolitik: Klingbeilův pětibodový dokument vyzývá k ukončení vůdčí myšlenky „zvláštních vztahů Německa“ s Ruskem. Pozornost se nyní soustředí na východoevropské a středoevropské státy a jejich bezpečnostní zájmy. Klingbeil je prohlašuje za zájmy německé. Evropa si musí zajistit bezpečnost před Ruskem prostřednictvím věrohodného odstrašení.
„STřEDNí EVROPA na prvním místě“ místo „RUSKO na prvním místě“. Včetně přiznání, že bylo „chybou“, že jsme „příliš dlouho“ nedbali varování sousedů před hrozbou ze strany Ruska.
Kdyby se Klingbeilovi podařilo prosadit tento nový způsob myšlení v SPD včetně spolupředsedkyně Saskie Eskenové, generálního tajemníka Kevina Kühnerta a vedoucího parlamentní frakce Rolfa Mützenicha, byla by to revoluce. Na konci svého pětibodového plánu se však Klingbeil vrací k patriarchálnímu stylu, který dříve právem odsuzoval: „Německo má hrát jasnou vedoucí úlohu.“
Po chybách německé Ostpolitik by bylo dobré, kdyby Němci naslouchali svým východním sousedům a nechali se jimi vést jako poradci, než se sami ujmou vedení. Partneři na tyto chyby upozorňují již léta. Německo na to reagovalo ignorancí. A arogancí, že to ví lépe.
Ignorance a arogance vůči východním sousedům má
v německém myšlení dlouhou tradici. Idealizace staré
Ostpolitik v SPD je jen jednou z jejích odrůd.
Od rozdělení Polska bylo součástí pruské a později německé velmocenské politiky bránit vzniku suverénních států mezi Německem a Ruskem. Když v důsledku první světové války vznikly, Hitler a Stalin spojili své síly, aby tyto „sezónní státy“ zničili. Osudem střední Evropy měl být její ovládnutí Němci nebo Rusy.
V době studené války nebyl důraz na uvolnění napětí s Moskvou chybný. Bez souhlasu Kremlu nebylo možné dosáhnout porozumění mezi bonnskými vládami a Polskem, Československem, NDR a dalšími státy Varšavské smlouvy. SPD však povýšila zvláštní vztahy s Moskvou, které se zrodily z reálné politické nutnosti, na ctnost, místo aby jejich překonání považovala za strategický cíl. Polské hnutí za svobodu Solidarita kancléř SPD Helmut Schmidt nepodporoval, ale odsuzoval ho jako narušení stability a ohrožení míru. Projevil pochopení pro zavedení stanného práva v Polsku v roce 1981.
Německo a Francie jednají se svými partnery na východě jako s druhořadými členy
Poláci, Češi a pobaltské státy svrhli komunistické diktatury a usilovali o vstup do EU a NATO jako demokratické tržní ekonomiky. Ale přestože jim Němci dlužili jednotu, nejednali s nimi jako s rovnocennými partnery, ale jako se školáky, kterým západoevropští učitelé říkají, co mají dělat.
Když Středoevropané včas varovali před imperiálními plány Vladimira Putina a před nebezpečnou energetickou závislostí na plynovodech Nord Stream, Němci to odmítali s gesty všeználka. Pobaltské státy a Polsko měly s Ruskem složitou historii, takže bylo třeba jejich nedůvěru chápat. Chtěli tím říci: nemusíte to brát vážně.
Kvůli této dlouhé tradici arogance Německo nezíská zpět ztracenou důvěru, pokud se SPD nevyrovná se svou smutnou historií jednání s Pobaltím, Poláky, Čechy a Ukrajinci. Se svým postojem k národům východní střední Evropy se musí vyrovnat celá společnost.
Pro německou ekonomiku důležitější než Čína
Neznalost a arogance brání Němcům, aby se v mnoha oblastech dostali do současnosti. Východní sousedé Německa jsou pro jeho hospodářský úspěch již léta důležitější než Čína, jak je patrné z obchodu a investic, a mnohonásobně důležitější než Rusko. V sociálním dialogu však hrají větší roli ideologické rozdíly s národními populisty v Polsku nebo Maďarsku než společné výhody.
EU a NATO se díky integraci středoevropských států posunuly více na východ, což má vliv na formování názorů aliancí. USA s tím již dlouho počítají. Prezident Joe Biden přednesl ve Varšavě své dva zásadní projevy o válce na Ukrajině.
Německo a FRANCIE naopak jednají s východními partnery jako s druhořadými členy. Dá se s jistotou vsadit, že Berlín a Paříž budou mít na to, za jakých podmínek bude UKRAJINA nakonec dotlačena k jednání s Ruskem, menší vliv než koalice USA a východních spojenců.
Navzdory této dynamice nehrají národy mezi Německem a Ruskem v talk show a dalších významných debatních formátech roli. Redaktoři občas zvou odborníky na Rusko nebo Ukrajinu. Znalosti Poláků, Čechů a dalších přímých sousedů a jejich vliv na novou situaci zůstávají nevyužity. Odpovědní činitelé od Anne Willové po Markuse Lanze jako by své selhání ani neviděli.
Nejen SPD, ale celé Německo si musí znovu získat důvěru svých východních sousedů. Ne proto, aby ukázalo dobrou vůli, ale z vlastního zájmu.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Czechoslovakia, 1968, by Konok Tamás, zdroj: Der Tagesspiegel, autor: Christoph von Marschall, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.