Joachim Gauck na bezpečnostní konferenci v Mnichově: nejprve monumentální probuzení – a pak odložené buzení?

Bývalý spolkový prezident vidí, pokud jde o válku na Ukrajině, u Německa přehnanou sebedůvěru i sebemrskačství.

Joachim Gauck by Raimond Spekking
by Raimond Spekking

Joachim Gauck nebyl v Mnichově poprvé. Před devíti lety tehdejší spolkový prezident vyzval Němce, aby převzali větší mezinárodní odpovědnost. A aby neoslavovali „kulturu zdrženlivosti“ jako „filozofii držení se stranou“.

V zahraničí, jak uvedl Gauck na bezpečnostní konferenci v roce 2014, je tento německý postoj vnímán jako „vyhýbání se“. Spolkový prezident chtěl Němce povzbudit, aby měli důvěru ve svou demokracii a ve své ozbrojené síly. Větší odpovědnost by neměli chápat především jako „více platit, více střílet a dostat se do větších problémů“.

Gauck se vrátil na místo činu 16. února 2023. Jak vidí Německo dnes, rok po ruském útoku na Ukrajinu? Přinesl jeho apel opožděně ovoce?

Nejprve kancléře téměř nadšeně chválil. Projev Olafa Scholze v Bundestagu označil za „monumentální“. A taky jako „budíček“. S tím, co udělal potom, tak úplně spokojený není.

Zásadní otázkou je, zda „probuzená politika na budíček zareaguje. Lze také stisknout tlačítko „,.“ Po takovém projevu „se očekává, že budou následovat činy. A byly chvíle, kdy jsem musel o důvěru bojovat,“ komentuje Gauck vládní politiku.

Debaty o válce a odpovědnosti Německa považuje jako „souvislost mezi přehnanou sebedůvěrou a sebemrskačstvím“.

Gauck chce vidět „Evropu sjednocenou proti agresi“. „Pro demokraty je samozřejmé a je věcí lidskosti stát po boku těch, kteří byli napadeni,“ říká. „Normálně by NATO muselo stát po boku napadených. Existují důvody, proč to neděláme. Nechceme světovou válku. To chápu.“

Mentalita se mění výrazně pomaleji než myšlení v hlavě.

Zároveň ho dojímá, že „lidé jinde, kde svoboda není samozřejmostí, dávají za ni všechno“. Věří, že se tato jiskra přenese i na generaci mladších Němců. Lituje, že starší generace – jeho generace – často stále vězí ve staré mentalitě. Zejména v intelektuálních kruzích „stále rozpoznává německou tendenci dělat červené čáry. Ale i to se mění“.

Mentalita, vysvětluje bývalý pastor Gauck, „se mění podstatně pomaleji než myšlení v hlavě.“ Více než 30 let po znovusjednocení stále působí rozdíly v mentalitě mezi Východem a Západem. „Se slabostí charakteru to nemá nic společného.“ Je rozdíl, zda lidé „vyrůstají jako svobodní občané nebo poddaní“.

A ? Tamní společnost „nikdy nezažila fázi fungující demokracie“.

Nord Stream 2, navzdory anexi Krymu

I nyní by Gauck rád pokročil v německé debatě – jako před devíti lety. Jeho tehdejší projev „možná přišel příliš brzy“. Tehdejší ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier a tehdejší ministryně obrany Ursula von der Leyenová učinili na bezpečnostní konferenci v roce 2014 velmi podobná prohlášení. „Ale nic z toho nebylo,“ stěžuje si Gauck.

Plynovod Nord Stream 2 byl přesto vybudován, navzdory anexi Krymu, navzdory válce na východní Ukrajině, navzdory varování poloviny Evropy, že rostoucí závislost Německa na ruském plynu může skončit fatálně. „Angela Merkelová prosazovala jiný politický přístup,“ říká Gauck lehce s odstupem. „A to bylo v Německu dlouho v módě.“ Její snaha o vyjednané řešení v rámci minského procesu nepřinesla úspěch.

Jaký výsledek války očekává? Gauck „není tak super optimistický vzhledem k nadřazenosti Ruska a neochotě Západu dodat Ukrajině potřebné zbraně.“

Gauck kritizuje Alici Schwarzerovou a Sahru Wagenknechtovou

Znovu kritizuje výzvy k rychlému vyjednání řešení, které by bylo na úkor Ukrajiny, i když bez toho, aby jmenovitě zmínil Sahru Wagenknechtovou, Alici Schwarzerovou nebo Jürgena Habermase. „Žádám, aby to nebyli němečtí intelektuálové, kdo navrhuje hlavní linie, ale aby o tom rozhodl ukrajinský lid.“

Gauck vyzývá k většímu sebevědomí západních sil a k „odolnosti“ vůči Putinovým hrozbám jaderným arzenálem. „Pokud už má Putin takové vojenské problémy s jedinou zemí, která není členem NATO, čtyřikrát nebo pětkrát si rozmyslí, než začne realizovat imperiální touhy, které se NATO dotýkají.“

Výzvy k jednání „mají společné to, že hlásají morální povinnost vyhlásit příměří hned“, říká Gauck. „Ano, existuje povinnost chránit vlastní obyvatelstvo.“ Je však „troufalé, když němečtí intelektuálové radí Ukrajině, nadešel okamžik ke kompromisům“. Poznamenává, že Němci málo vědí o tom, jak se jejich východní sousedé cítí a myslí. Často chybí empatie.

Večer předtím na obchodní recepci náhodou „potkal pána, který prodal německé zásobníky plynu. Nebylo mu příjemné, že jsem se ho na to zeptal.“

Co si myslí o volání po německém vůdcovství v Evropě? Němci mají vzhledem ke své historii „odpor k vůdci“. Ale „liberální demokracie také potřebuje vůdce. Když vláda komunikativně sdílí motivy svého jednání, občané se okamžitě probudí“.

Co říci obětem na Ukrajině, které se ptají, proč Německo nedělá více pro pomoc jejich zemi? “Řekni jim: Pořád se učíme.”

A co říci obětem na Ukrajině, které se ptají, proč Německo nedělá více pro pomoc jejich zemi? „Řekněte jim: Stále se učíme.“

Epilog Bohumila Řeřichy:
Poselství je jasné: spolkový prezident chce, aby Německo převzalo více odpovědnosti ve světě. Tento požadavek však obléká do opatrné rétoriky. Své příklady formuluje jako otázky. Lze to snadno chápat jako kritiku převládajícího smýšlení. „Děláme, co můžeme, abychom stabilizovali naše sousedství, na východě a v Africe? Děláme to, co musíme udělat, abychom čelili nebezpečím terorismu?“ A pokud se z přesvědčivých důvodů rozhodneme provádět vojenské operace společně se spojenci, „jsme pak připraveni s nimi spravedlivě sdílet rizika?“ Gauck se také ptá: „Zajímáme se vůbec o některé části světa, jak to vyžaduje důležitost těchto zemí?“ A připomíná nám: každé rozhodnutí znamená přijmout morální odpovědnost. Nejen ti, kteří jednají, se mohou provinit, ale i ten, kdo nic nedělá. „Jako mnoho ochránců lidských práv po celém světě trpím tím, že se nezasahuje všude tam, kde by bylo etické chránit životy lidí, kteří jsou ohroženi,“ přiznává Gauck, „například v Sýrii.“

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Demonstration gegen die 59. Münchner Sicherheitskoferenz, 2023, Henning Schlottman, zdroj: Der Tagesspiegel, autor: Christoph von Marschall, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]