Jak může demokracie zvítězit

 

Správný způsob boje proti autokracii

Samantha Power by United States State Department
Samantha Power by United States State Department

Když se prezident Joe Biden v lednu 2021 ujal úřadu, Spojené státy právě zažily čtyři nejbouřlivější roky v poslední době, které vyvrcholily neúspěšnou vzpourou v americkém Kapitolu 6. ledna. Bezpochyby se ukázalo, že americká je mnohem křehčí, než když Biden v roce 2017 opouštěl viceprezidentský úřad.

Obraz v zahraničí nebyl o moc lepší. Populistické strany s xenofobními a antidemokratickými tendencemi nabíraly na síle jak v zavedených, tak v rodících se demokraciích. Zdálo se, že světové získaly novou odvahu. potlačovalo disent doma a podporovalo autoritářství v zahraničí prostřednictvím zasahování do voleb, dezinformačních kampaní a akcí své polovojenské skupiny Wagner. Čínská vláda mezitím ještě více zesílila represe doma a stala se asertivnější v zahraničí, zbavila Hongkong jeho autonomie a využila svých rozsáhlých bilaterálních finančních investic, aby si zajistila podporu pro svou politiku v mezinárodních institucích. V únoru 2022, pouhé tři týdny před masivní ruskou invazí na Ukrajinu, oznámili čínský prezident Si Ťin-pching a ruský prezident Vladimir Putin nové strategické partnerství, které podle nich nebude mít „žádné hranice“.

Počátek roku 2022 se však může ukázat jako vrchol autoritářství. Putinovy ambice ovládnout Ukrajinu ztroskotaly díky neochvějnému odhodlání a odvaze ukrajinského lidu. Putin dělal jednu strategickou chybu za druhou, zatímco svobodný ukrajinský lid se úspěšně mobilizoval, inovoval a přizpůsobil.

Příčin katastrofálního výsledku Moskvy je celá řada, ale několik z nich nese znaky autoritářství. Podplácení rozkládá ruskou armádu zevnitř a přináší zprávy o vojácích prodávajících palivo a zbraně na černém trhu. Ruští velitelé masivně riskují životy svých vojáků: branci přicházejí na frontu spíše obelhaní a zmanipulovaní než řádně vycvičení. Aby si vojenští velitelé neznepřátelili své nadřízené, podávali příliš růžová hodnocení své schopnosti dobýt Ukrajinu, což vedlo jednoho velitele proruské domobrany k tomu, že sebeklam označil za „opar ruské armády“.

Hrůzné chování Ruska na Ukrajině způsobilo, že se Moskva ocitla ve větší izolaci než kdykoli od konce studené války. Většina evropských zemí se snaží oddělit své ekonomiky od Ruska a Finsko a Švédsko jsou na pokraji vstupu do rozšířeného a sjednoceného NATO. Veřejné mínění o Rusku a Putinovi se v zemích po celém světě propadlo a podle Pew Research Center dosáhlo rekordně nízkých hodnot. V bezprostředním sousedství Ruska zůstávají tradiční bezpečnostní a ekonomičtí partneři Moskvy neutrální, odmítají pořádat společná vojenská cvičení, snaží se snížit svou ekonomickou závislost na Rusku a dodržují sankční režimy. Pokud jde o samotné Rusy, oficiálně uprchly stovky tisíc občanů, ale skutečný počet je pravděpodobně mnohem vyšší než milion a zahrnuje desetitisíce ceněných pracovníků v oblasti špičkových technologií.

Několik posledních let ukázalo také nedostatky pekingského modelu. V letech 2020 a 2021 vysocí čínští představitelé tvrdili, že globální reakce na pandemii covid-19 prokázala nadřazenost jejich systému. Pravidelně se naváželi do Spojených států kvůli vysokému počtu obětí. Spojené státy a další demokratické země nepochybně udělaly při zvládání covid-19 chyby. Na rozdíl od čínských občanů však nespokojení voliči v těchto zemích dokázali zvolit nové vůdce a následně změnit přístup svých vlád k pandemii. Naproti tomu Peking zatajoval Světové zdravotnické organizaci životně důležité údaje, odmítal spolupracovat s ostatními zeměmi na vývoji vakcíny a až do konce roku 2022 se držel své tvrdé politiky „nulového covidu“. Situace ohledně nemoci je v Číně nadále neprůhledná, což omezuje porozumění mezinárodního společenství možným variantám.

Světoví autokraté jsou konečně v defenzivě.

Jinde podpora veřejnosti populistickým stranám, lídrům a antipluralistickým postojům od roku 2020 výrazně poklesla, částečně kvůli tomu, jak vlády vedené populisty špatně zvládly pandemii. Od poloviny roku 2020 do konce roku 2022 zaznamenali populističtí lídři ve 27 zemích, které analyzovali výzkumníci z Cambridgeské univerzity, průměrný pokles hodnocení o 10 procentních bodů. Ve stejném časovém rámci ztratili významní lídři s autokratickými sklony moc u volebních uren. A americká se ukázala jako odolná; americký Kongres přijal smysluplné volební reformy a uspořádal mohutné veřejné vyšetřování událostí, které vedly k 6. lednu.

Autokraté jsou nyní na vedlejší koleji. Pod Bidenovým vedením Spojené státy a země celého světa spojily své síly, aby ochránily a posílily demokracii doma i v zahraničí a aby společně řešily problémy, jako je změna klimatu a korupce. Po roce slábnoucího autoritářství a tvrdohlavé demokratické odolnosti mají Spojené státy a další demokracie šanci znovu nabrat dynamiku – ale pouze pokud se poučíme z minulosti a přizpůsobíme své strategie. V posledních třech desetiletích se zastánci demokracie příliš úzce soustředili na obranu práv a svobod a opomíjeli bolest a nebezpečí plynoucí z ekonomických potíží a nerovnosti. Nedokázali jsme se také vypořádat s riziky spojenými s novými digitálními technologiemi, včetně technologií sledování, které se autokratické vlády naučily využívat ve svůj prospěch. Je načase, abychom se spojili kolem nového programu na pomoc globální svobodě, který by se zabýval ekonomickými problémy, jichž populisté tak účinně využívají, který by bránil takzvanému digitálnímu autoritářství a který by změnil orientaci tradiční pomoci demokracii, aby se dokázala vypořádat s moderními výzvami.

Americký prezident Ronald Reagan ve svém projevu před britským parlamentem v roce 1982 poznamenal, že „demokracie není křehká květina, ale přesto je třeba pěstovat ji“. Od té doby znamená pěstování demokracie v zahraničí převážně poskytování toho, co nazýváme pomocí demokracii: financování na podporu nezávislých médií, právního státu, lidských práv, řádné správy věcí veřejných, občanské společnosti, pluralitních politických stran a svobodných a spravedlivých voleb.

Tato pomoc Spojených států, která vzrostla z necelých 106 milionů dolarů v roce 1990 na více než 520 milionů v roce 1999, podpořila demokratické subjekty v zemích uzavřených za železnou oponou, které se staly hrdými a prosperujícími členy svobodné Evropy. Poté, co stateční protestující zlomili sevření sovětské nadvlády, pomohla naše pomoc nově nezávislým zemím vytvořit vše od veřejnoprávního vysílání až po nezávislé soudnictví. Podobné iniciativy pomáhaly reformátorům v Africe, Asii a Latinské Americe při upevňování jejich demokracií.

Byť je obtížné změřit, jak moc tyto programy přispěly k pokroku demokracie ve světě, řada studií zjistila, jakým způsobem pomoc Spojených států a dalších dárců v oblasti demokracie podpořila pozitivní výsledky. Podle jedné ze studií programů na podporu demokracie, které tato agentura v letech 1990-2003 realizovala, měla americká Agentura pro mezinárodní rozvoj, instituce, kterou vedu a která je největším poskytovatelem pomoci v oblasti demokracie na světě, „jasný a konzistentní dopad“ na občanskou společnost, soudní a volební procesy, nezávislost médií a celkovou demokratizaci. Pozdější studie, kterou si nechala vypracovat, zjistila, že každých 10 milionů dolarů poskytnutých na pomoc demokracii v letech 1992 až 2000 přispělo ke skoku o sedm bodů na 100bodovém globálním indexu volební demokracie, který sestavuje nezisková organizace Varieties of Democracy.

Stejná studie však ukázala, že tyto pozitivní účinky začaly slábnout v letech po útocích na Spojené státy z 11. září 2001. Mezi lety 2001 a 2014 se stejná výše investic projevila pouze nárůstem o třetinu bodu – což je stále dvaapůlkrát více než průměrná roční změna mezi zeměmi v indexu volební demokracie v tomto období, ale mnohem menší dopad než v předchozích letech.

K problémům demokracie samozřejmě přispívá celá řada vzájemně souvisejících faktorů: polarizace, značná nerovnost a rozšířená ekonomická nespokojenost, rozmach dezinformací ve veřejné sféře, politická patová situace, vzestup Číny jako strategického konkurenta Spojených států a šíření digitálního autoritářství zaměřeného na potlačování svobody projevu a rozšiřování vládní moci. Mnohé z těchto výzev lze řešit pouze na domácí úrovni. Ti z nás, kteří investují do globální obnovy demokracie, však musí pomoci společnostem řešit ekonomické problémy, které protidemokratické síly využívají; přenést boj za demokracii do digitální oblasti, stejně jako to dělají ; a přizpůsobit náš soubor nástrojů tak, abychom čelili nejen dlouhodobým, ale i novým výzvám pro demokracii.

Zaslepenost právy
Jádrem demokratické teorie a praxe je úcta k důstojnosti jednotlivce. Mezi největší chyby mnoha demokracií od dob studené války však patří to, že na důstojnost jednotlivce pohlížejí především prizmatem politické svobody, aniž by věnovaly dostatečnou pozornost nedůstojnosti korupce, nerovnosti a nedostatku ekonomických příležitostí.

Nejednalo se o všeobecně rozšířenou slepotu: řada politických osobností, advokátů a jednotlivců, kteří se na nejnižší úrovni zasazovali o demokratický pokrok, prozíravě tvrdila, že ekonomická nerovnost může podnítit vzestup populistických vůdců a autokratických vlád, které se zavázaly zlepšit životní úroveň, i když omezily svobody. Aktivisté, právníci a další členové občanské společnosti, kteří usilovali o posílení demokratických institucí a ochranu občanských svobod, se však příliš často obraceli na odborová hnutí, ekonomy a politiky, aby řešili ekonomické rozvraty, majetkovou nerovnost a pokles mezd, místo aby vytvářeli koalice, které by tyto vzájemně se prolínající problémy řešily.

Demokracie tím utrpěla. V posledních dvou desetiletích, kdy rostla ekonomická nerovnost, průzkumy veřejného mínění ukázaly, že lidé v bohatých i chudých zemích začali ztrácet důvěru v demokracii a obávat se, že mladí lidé se budou mít hůře než oni, což dalo populistům a etnonacionalistům příležitost využít stížností a získat politickou oporu na všech kontinentech.

Na veškeré ekonomické programy musíme nahlížet jako
na formu pomoci demokracii.

V budoucnu musíme na veškeré ekonomické programy, které respektují demokratické normy, nahlížet jako na formu pomoci demokracii. Když pomáháme demokratickým vůdcům zajistit očkování pro jejich obyvatele, snížit inflaci nebo vysoké ceny potravin, poslat děti do školy nebo znovu otevřít trhy po přírodní katastrofě, dokazujeme tím – způsobem, který svobodný tisk nebo živá občanská společnost nemohou vždy zajistit –, že demokracie přináší výsledky. A snižujeme pravděpodobnost, že autokratické síly využijí ekonomických potíží lidí.

Nikde není tento úkol tak důležitý jako ve společnostech, kterým se podařilo zvolit demokratické reformátory nebo svrhnout autokratickou či antidemokratickou vládu prostřednictvím pokojných masových protestů či úspěšných politických hnutí. Tyto demokratické světlé body jsou neuvěřitelně křehké. Pokud reformátoři své demokratické a ekonomické výdobytky rychle nezpevní, obyvatelé pochopitelně začnou být netrpěliví, zejména pokud mají pocit, že riziko, které podstoupili, když chtěli staré pořádky zrušit, jim nepřineslo hmatatelné dividendy v jejich vlastním životě. Taková nespokojenost umožňuje odpůrcům demokratické vlády – často za pomoci autokratických režimů zvenčí – získat zpět kontrolu, zvrátit reformy a zničit sny o samosprávě respektující práva.

Před reformními vůdci stojí obrovský úkol. Často zdědí rozpočty zatížené dluhy, ekonomiky zničené korupcí, státní správu postavenou na protekci nebo kombinaci všech tří. Když se zambijský prezident Hakainde Hichilema v roce 2021 ujal úřadu po drtivém vítězství nad tehdejším prezidentem, jehož režim ho více než desetkrát zatkl, zjistil, že jeho předchůdci nashromáždili nesplatitelný dluh ve výši více než 30 miliard dolarů, což je téměř jedenapůlnásobek HDP země, přičemž nová infrastruktura nebo návratnost půjček byly velmi malé. V Moldavsku, kde byla v roce 2020 zvolena prezidentkou zastánkyně boje proti korupci Maia Sanduová, jediný korupční skandál dříve odčerpal neuvěřitelných 12 % HDP země.

Ve snaze pomoci vzmáhajícím se demokraciím překonat tyto překážky, přispěla další podporou. Identifikovali jsme a zvýšili naše investice do řady demokratických „světlých“ míst včetně Dominikánské republiky, Malawi, Malediv, Moldavska, Nepálu, Tanzanie a Zambie. Tento seznam není v žádném případě úplný a je třeba přiznat, že některé z těchto světlých bodů září ve svém odhodlání k demokratickým reformám intenzivněji než jiné. Všechny se však snaží bojovat proti korupci, vytvářet větší prostor pro občanskou společnost a dodržovat zásady právního státu. Biden také vytvořil v rámci USAID zvláštní fond, abychom mohli rychle pomoci „světlým zemím“ plnit jejich klíčové ekonomické priority při provádění reforem a upevňování demokratických úspěchů.

Nechceme však pouze zvýšit naši pomoc těmto zemím, ale chceme jim pomoci prosperovat i nad rámec našich programů. Stěžejní iniciativa americké vlády v oblasti potravinové bezpečnosti Feed the Future, která spolupracuje se zemědělskými podniky, maloobchodníky a univerzitními výzkumnými laboratořemi, aby pomohla zemím zlepšit jejich zemědělskou produktivitu a export, se nedávno rozšířila o Malawi a Zambii. USAID také spolupracuje se společností Vodafone na rozšíření působnosti mobilní aplikace s názvem m-mama do všech regionů Tanzanie. Tato aplikace je něco jako Uber pro nastávající matky, pomáhá těhotným ženám, které nemají k dispozici ambulantní služby, dostat se do zdravotnických zařízení a přispívá k výraznému snížení mateřské úmrtnosti. V Moldavsku, které pokračuje v protikorupčních reformách navzdory zesílenému ekonomickému tlaku ze strany Ruska, pracovala USAID na zvýšení obchodní integrace země s Evropou. Na zářijovém Valném shromáždění OSN jsme se spolu s americkým ministrem zahraničí Antony Blinkenem sešli s hlavami států mnoha z těchto rozvíjejících se demokracií, spolu s vedoucími představiteli firem a soukromými filantropy, abychom podpořili nová partnerství.

Tato událost ukázala zásadní věc: posílení demokratických reformátorů nemůže být úkolem pouze vlády. Všichni, kdo věří v důležitost transparentní a odpovědné správy věcí veřejných, se musí mobilizovat vždy, když se otevírá demokratický prostor, a pomáhat reformátorům přinášet jejich občanům hmatatelné výhody. Pro vlády a multilaterální instituce to může znamenat přijetí příznivých politických reforem, snížení cel nebo kvót nebo prostě oficiální návštěvy na vysoké úrovni, které viditelně podpoří reformátory. Pro nadace, filantropické organizace a občanskou společnost to může znamenat nabídku nových grantů a partnerství. A pro podniky a finanční instituce to může znamenat rozšíření stávajících investic nebo hledání nových. I jednotlivci mohou přispět k podpoře demokracie tím, že na své příští dovolené zváží nějaký demokratický „světlý“ bod.

Zásadová podpora
Demokratické země se musí všude, kde poskytují pomoc, řídit demokratickými zásadami a snažit se je prosazovat – včetně lidských práv, norem, které brání korupci, a environmentálních a sociálních záruk. Na rozdíl od přístupu autokratických vlád ukazujeme potenciální výhody našeho demokratického systému, když poskytujeme pomoc spravedlivým, transparentním, inkluzivním a participativním způsobem – posilujeme místní instituce, zaměstnáváme místní pracovníky, respektujeme životní prostředí a poskytujeme výhody spravedlivě v dané společnosti.

Během posledních čtyř desetiletí se Peking změnil z jednoho z největších příjemců zahraniční pomoci na největšího bilaterálního poskytovatele rozvojových finančních prostředků, většinou ve formě půjček. Prostřednictvím obrovských investic do infrastruktury pomohl Peking mnoha rozvojovým zemím vybudovat námořní přístavy, železnice, letiště a telekomunikační infrastrukturu. Druhotné účinky čínského financování však mohou podkopávat dlouhodobé rozvojové cíle partnerských zemí a zdraví jejich institucí. Velká část rozvojového financování, které nabízí, a to i vysoce zadluženým chudým zemím, je poskytována za neústupné tržní sazby prostřednictvím neprůhledných dohod skrytých před veřejností. Podle Světové banky je 40 % dluhu nejchudších zemí světa v držení Číny. A pokusy vysoce zadlužených dlužníků, jako je Zambie, restrukturalizovat své dluhy vůči Číně jsou pomalé a neúplné, protože čínští věřitelé jen zřídka souhlasí se snížením úrokových sazeb nebo jistiny.

Vzhledem k tomu, že půjčky Pekingu podléhají jen malému veřejnému dohledu, jsou často zneužívány k osobnímu nebo politickému prospěchu. Studie publikovaná v časopise Journal of Development Economics v roce 2019 zjistila, že čínské půjčky africkým zemím rostou před volbami a že finanční prostředky neúměrně končí v rodných městech politických vůdců. Tyto půjčky obcházejí místní pracovní a environmentální záruky a pomáhají čínské vládě zajistit si přístup k přírodním zdrojům a strategickým aktivům, čímž podporují státní nebo státem řízené podniky.

Dárcovské demokratické země a soukromé podniky musí zvýšit své investice do projektů, které zvyšují ekonomické a sociální začlenění a posilují demokratické normy – rozhodnutí, která v konečném důsledku přinesou nejen spravedlivější výsledky, ale také vyšší výkonnost v oblasti rozvoje. Spojené státy společně s ostatními zeměmi G-7 plánují do roku 2027 mobilizovat 600 miliard dolarů soukromých a veřejných investic na financování globální infrastruktury. A co je zásadní, budeme tak činit způsobem, který podporuje potřeby partnerských zemí a respektuje mezinárodní standardy – model pro všechny takové investice do budoucna. Toto nové partnerství pro globální infrastrukturu a investice bude financovat projekty čisté energie a infrastruktury odolné vůči klimatu; financovat odpovědnou těžbu kovů a kritických nerostů, přičemž větší část zisků bude směřovat do místních a domorodých skupin; rozšiřovat přístup k čisté vodě a hygienickým službám, z nichž budou mít prospěch zejména ženy a znevýhodněné osoby; a rozšiřovat bezpečné a otevřené digitální sítě 5G a 6G, aby se země nemusely spoléhat na sítě vybudované v Číně, které jsou často zranitelné před sledováním.


Stejně jako nerovnosti a ekonomickému nedostatku, ani potenciálně nebezpečným digitálním technologiím nevěnuje většina demokratických zemí dostatečnou pozornost. Roli, kterou tyto nástroje sehrály při vzestupu autokratických vlád a etnonacionalistických hnutí, lze jen stěží přeceňovat. Autoritářské režimy využívají sledovací systémy a software pro rozpoznávání obličejů ke sledování a monitorování kritiků, novinářů a dalších členů občanské společnosti s cílem potlačit oponenty a protesty. Tyto technologie také vyvážejí do zahraničí; poskytla sledovací technologie nejméně 80 zemím v rámci své iniciativy Digitální hedvábná stezka.

Součástí problému je nedostatek globálních norem a právních či regulačních rámců, které by do návrhu a vývoje technologií zakotvily demokratické hodnoty. Dokonce i v demokratických zemích si programátoři často musí za pochodu definovat vlastní profesní etiku, vyvíjet hranice pro výkonné technologie a zároveň se snažit plnit ambiciózní čtvrtletní cíle, které jim ponechávají jen málo času na to, aby se zamysleli nad lidskými náklady svých produktů.

Biden si uvědomuje, že technologie budou při utváření naší budoucnosti hrát zásadní roli. Proto jeho administrativa ve spolupráci s dalšími 60 vládami vydala Deklaraci pro budoucnost internetu, která nastiňuje společnou pozitivní vizi digitálních technologií a také návrh zákona o právech umělé inteligence, aby byla využívána v souladu s demokratickými principy a občanskými svobodami. V lednu 2023 se Spojené státy rovněž ujaly předsednictví Koalice pro svobodu online, skupiny 35 vlád, které se zavázaly oživit mezinárodní úsilí o prosazování svobody internetu a boj proti zneužívání digitálních technologií.

Musíme prolomit zeď,
která odděluje prosazování demokracie od hospodářského rozvoje.

Abychom zvýšili odolnost vůči digitálnímu autoritářství, zahajujeme novou rozsáhlou iniciativu v oblasti digitální demokracie, která pomůže partnerským vládám a občanské společnosti vyhodnotit hrozby, jež zneužití technologií představuje pro občany. Společně s Austrálií, Dánskem, Norskem a dalšími partnery jsme zahájili novou iniciativu, jejímž cílem je lépe sladit naše kontroly vývozu s politikami v oblasti lidských práv. Na černou listinu jsme zařadili hrubé porušovatele, jako jsou společnosti Positive Technologies a NSO Group, které prodávaly hackerské nástroje autoritářským vládám. A v příštích měsících Bílý dům dokončí exekutivní příkaz zakazující vládě používat komerční špionážní software, který představuje bezpečnostní hrozbu nebo významné riziko nesprávného použití zahraniční vládou nebo osobou.

Největší hrozbou pro demokracii v digitální sféře jsou však pravděpodobně dezinformace a další formy manipulace s informacemi. Ačkoli nenávistné projevy a propaganda nejsou ničím novým, vzestup mobilních telefonů a platforem sociálních médií umožnil šíření dezinformací nebývalou rychlostí a v nebývalém rozsahu, a to i ve vzdálených a relativně odloučených oblastech světa. Podle Oxfordského internetového institutu využilo 81 vlád sociální média ke zlomyslným kampaním šířícím dezinformace, v některých případech ve spolupráci s režimy v Moskvě a Pekingu. Obě země vynaložily obrovské částky na manipulaci informačního prostředí tak, aby odpovídalo jejich narativům, a to šířením falešných zpráv, zaplavováním vyhledávačů, aby přehlušily nepříznivé výsledky, a útoky na své kritiky a jejich zveřejňováním.

Nejdůležitějším krokem, který mohou Spojené státy podniknout v boji proti zahraničním vlivovým kampaním a dezinformacím, je pomoci našim partnerům podporovat mediální a digitální gramotnost, důvěryhodně komunikovat s veřejností a zapojit se do „pre-bunkingu“ – tedy snažit se chránit jejich společnosti proti dezinformacím dříve, než se mohou rozšířit. Například v Indonésii spolupracuje USAID s místními partnery na vývoji sofistikovaných online kurzů a her, které pomáhají novým uživatelům sociálních médií rozpoznat dezinformace a snížit pravděpodobnost, že budou sdílet zavádějící příspěvky a články.

Spojené státy rovněž pomohly Ukrajině v boji proti kremelské propagandě a dezinformacím. Po desetiletí se USAID snažila o zlepšení mediálního prostředí v zemi, podporovala reformy, které umožňují lepší přístup k veřejným informacím, a podporovala vznik silných místních mediálních organizací včetně veřejnoprávního vysílání Suspilne. Po první ruské invazi na Ukrajinu v roce 2014 se naše práce rozšířila a pomohla místním novinářům v zemi vytvářet ruskojazyčné pořady, které by mohly zasáhnout i Kremlem okupovaná území, jako například Dialogy s Donbasem, kanál na YouTube, který přinášel upřímné rozhovory s Ukrajinci o životě za ruskou linií. Pomohli jsme také podpořit produkci online komediálního pořadu Newspalm, který má pravidelně desetitisíce zhlédnutí, protože se v něm objevují Putinovy lži. A ještě předtím, než v únoru 2022 začala plnohodnotná invaze Moskvy, jsme ve spolupráci s ukrajinskou vládou postavili na nohy Centrum strategické komunikace, které využívá memy, dobře zpracovaná digitální videa a příspěvky na sociálních sítích a Telegramu, aby narušovalo kremelskou propagandu.

Recept na obnovu
Navzdory těmto úspěchům zůstává celosvětový boj proti digitálnímu autoritářství roztříštěný a nedostatečně financovaný. Spojené státy a další demokratické země musí těsněji spolupracovat se soukromým sektorem a skupinami občanské společnosti, aby identifikovaly problémy, navázaly partnerství a zvýšily investice do digitální svobody na celém světě. Zároveň musíme reagovat na nové výzvy, kterým čelí novináři, volební pozorovatelé a zastánci boje proti korupci, a aktualizovat programy pomoci demokracii tak, aby reagovaly na stále se vyvíjející hrozby.

Spojené státy proto zahájily několik nových iniciativ – mnohé z nich inspirované aktivisty, občanskou společností a prodemokratickými nevládními organizacemi – pod hlavičkou prezidentské iniciativy pro demokratickou obnovu, kterou Biden představil na svém summitu pro demokracii v roce 2021. Od nezávislých novinářů z celého světa jsme například slyšeli, že jednou z hlavních překážek jejich práce jsou kromě výhrůžek smrtí a zastrašování také žaloby, které na ně podávají ti, jejichž korupci se snaží odhalit. Tyto neopodstatněné žaloby mohou novináře a jejich redakce stát miliony dolarů, některé z nich vyřadit z provozu a u jiných vyvolat mrazivý efekt. Kromě pomoci s posílením fyzické bezpečnosti zpravodajských organizací proto USAID zřídila nový pojistný fond Reporters Shield, který pomůže investigativním novinářům a aktérům občanské společnosti bránit se proti falešným obviněním. Vzhledem k ekonomickým problémům, kterým čelí všechna tradiční média i ve Spojených státech, jsme také zorganizovali novou kampaň, jejímž cílem je pomoci mediálním organizacím, které se potýkají s finančními problémy, vypracovat obchodní plány, snížit náklady, najít publikum a využít nové zdroje příjmů, aby nezkrachovaly v době, kdy je nezávislá žurnalistika nejvíce potřeba.

Spojené státy rovněž spolupracují se svými partnery na podpoře svobodných a spravedlivých volebních procesů po celém světě. Autokraté už v den voleb jednoduše nenaplní volební urny, ale léta se věnují ohýbání volebních podmínek prostřednictvím kybernetických hackerů a potlačování volebních práv. Přední světové organizace, které podporují integritu voleb, a to jak v rámci vlád, tak mimo ně, společně vytvořily Koalici pro zajištění integrity voleb s cílem vytvořit konzistentní soubor norem pro to, co představuje svobodné a spravedlivé volby. Koalice rovněž pomůže určit kritické volby, které mohou Spojené státy a další dárcovské země pomoci podporovat a monitorovat.

V neposlední řadě zaujímáme mnohem agresivnější a rozsáhlejší přístup k boji proti korupci, který se neomezuje pouze na příznaky – drobné úplatky a pochybné zákulisní dohody –, ale řeší i základní příčiny. Koncem roku 2021 například Bidenova administrativa oznámila první protikorupční strategii , která korupci uznává jako hrozbu pro národní bezpečnost a stanoví nové způsoby, jak se s ní vypořádat. Spolupracujeme také s partnerskými vládami na odhalování a vymýcení korupce, která se vyskytuje ve velkém mezinárodním měřítku a je podporována průmyslem stínových zprostředkovatelů. Například v Moldavsku jsme pomohli tamní volební komisi podpořit větší transparentnost při zveřejňování finančních informací, aby externí subjekty, které chtějí ovlivňovat volby, nemohly skrývat své příspěvky. A v Bulharsku, na Slovensku a ve Slovinsku, kde USAID dříve uzavřela své mise, jsme obnovili pomoc místním institucím, abychom částečně podpořili jejich úsilí o omezení korupce.

Současně zvyšujeme náklady na korupci tím, že odhalujeme rozsáhlé nadnárodní plány na skrývání nezákonných zisků. Podporujeme globální vyšetřovací jednotky, které spojují forenzní účetní a novináře, aby odhalily nezákonné obchody, včetně těch, které jsou podrobně popsány v dokumentech Luxembourg Leaks a Pandora Papers. A protože korupce je stále složitější a globálnější, pomáháme propojovat investigativní novináře napříč hranicemi, včetně Latinské Ameriky, kde tyto snahy odhalily špatné hospodaření s veřejnými prostředky ve výši téměř 300 milionů dolarů.

Zpět z periferie
Demokracie není na ústupu. Spíše je pod útokem. Je napadána zevnitř silami rozdělování, etnonacionalismu a represe. A zvenčí na ni útočí autokratické vlády a vůdci, kteří se snaží využít přirozené zranitelnosti otevřených společností tím, že podkopávají integritu voleb, využívají korupci a šíří dezinformace, aby posílili své vlastní uchopení moci. A co hůř, tito autokraté stále častěji spolupracují, sdílejí triky a technologie, aby potlačili své obyvatelstvo doma a oslabili demokracii v zahraničí.

Aby se světové demokracie tomuto koordinovanému útoku ubránily, musí rovněž spolupracovat. Proto Bidenova administrativa v březnu 2023 uspořádá druhý summit o demokracii, který se tentokrát bude konat současně v Kostarice, Nizozemsku, Jižní Koreji, Spojených státech a Zambii, kde světové demokracie zhodnotí své úsilí a předloží nové plány na obnovu demokracie.

Po letech ústupu od demokracie se světoví autokraté konečně dostávají do defenzivy. Abychom však využili této chvíle a vychýlili kyvadlo dějin zpět k demokratické vládě, musíme prolomit zeď, která odděluje prosazování demokracie od práce na ekonomickém rozvoji, a prokázat, že demokracie mohou přinášet svým lidem užitek. Musíme také zdvojnásobit své úsilí v boji proti digitálnímu dohledu a dezinformacím a zároveň prosazovat svobodu projevu. A musíme aktualizovat tradiční příručku demokratické pomoci, abychom našim partnerům pomohli reagovat na stále sofistikovanější kampaně proti nim. Jen tak můžeme porazit protidemokratické síly a rozšířit dosah svobody.

Samantha Powerová je šéfkou americké Agentury pro mezinárodní rozvoj. V letech 2013-2017 působila jako velvyslankyně USA při OSN.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Democracy Flag by Philip Kanellopoulos, zdroj: Foreign Affairs, autorka: Samantha Powerová, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]