Hladomory, nepokoje, povstání

Válka na Ukrajině masivně zostřuje již stávající problémy v globálním zásobování potravinami, protože země, stejně jako její ruský soused, je jedním z nejvýznamnějších exportérů obilí. Dále je zde také celosvětová krize hnojiv. To se týká především zemí severní Afriky a Blízkého východu – a nese s sebou riziko nestability v celém regionu.

Válka na Ukrajině prohlubuje stávající problémy se světovými dodávkami a cenami obilí. Přestože vyšší ceny pocítí všichni, země severní Afriky a Blízkého východu podél Středozemního moře budou pravděpodobně zasaženy příměji a vážněji. Náhlé zvýšení cen potravin přímo souvisí s nárůstem sociálních nepokojů a konfliktů. Nestabilita v tomto regionu by navíc mohla ohrozit dodávky hnojiv, což by jen vyhnalo ceny potravin nahoru.

Hrozné načasování

Ruská invaze na Ukrajinu přišla v době, kdy globální zemědělství a dodavatelské řetězce potravin byly již zranitelné. Sucho v roce 2021 v USA a Kanadě, dvou z největších světových producentů a vývozců a dalších obilovin, snížilo výnosy plodin. Suché počasí také poškodilo hlavní zemědělské exportéry jižní polokoule, protože některé plodiny, jako je kukuřice, vstupovaly na trh v nižších objemech. Menší producenti jako Sýrie a Irák také trpěli suchem, což snížilo produkci a zvýšilo poptávku po dovozu. A , největší světový vývozce pšenice, snížilo svou vývozní kvótu pro rok 2022, aby si zajistilo domácí dodávky.

Již před válkou předpokládal globální výhled amerického ministerstva zemědělství na roky 2021–22 pro kritické komodity, jako je pšenice, kukuřice a vybraná olejnatá semena, nižší nabídku, vyšší poptávku a nižší zásoby na konci roku.

Projevilo se to i na cenách hnojiv, které od druhé poloviny loňského roku vzrostly. Situaci zhoršilo rozhodnutí Ruska koncem roku zakázat do dubna vývoz dusíkatých hnojiv, stejně jako rozhodnutí Číny zakázat vývoz fosfátových hnojiv alespoň do června. Vysoká cena a nedostatek hnojiv na konci roku 2021 způsobily, že mnoho zemědělců – včetně Ukrajiny – zasadilo v nadcházející sezóně méně hektarů, než plánovali. To ovlivnilo i rozhodování o tom, jaké plodiny pěstovat – farmáři například nechtěli pěstovat plodiny náročné na , jako je kukuřice.

Nelze přehlédnout ani dopady pandemie na energetiku a logistiku. Restart ekonomiky v roce 2021 vedl ke zvýšené průmyslové aktivitě, která tlačila nahoru ceny energií. To následně vedlo ke zvýšení nákladů na přepravu zboží. Dlouhodobá logistická úzká místa navíc způsobila růst cen konečných produktů včetně potravin. Přestože se nedostatek pracovních sil v zemědělství a potravinářství v roce 2021 oproti roku 2020 výrazně zmírnil, stále docházelo k výpadkům výroby a volání po vyšších mzdách. Zkrátka objevilo se mnohem více faktorů, které hnaly ceny potravin nahoru, než naopak.

Nejistota trhu

K tomuto cenovému tlaku přispívá ukrajinský konflikt, protože vytlačuje dva velké producenty obilí, olejnin a dalších komodit z trhu a vede k obrovské tržní nejistotě. Rusko a dohromady tvoří 28,5 procenta celosvětového exportu pšenice, 18,7 procenta exportu kukuřice, 29,6 procenta exportu ječmene a 78,3 procenta exportu slunečnicového oleje – všech základních potravin a krmiv pro zvířata.

Od prvních dnů války jsou černomořské přístavy uzavřeny, zatímco v oblasti hlídkují ruské válečné lodě. Ukrajinský kabinet přijal 9. března rozhodnutí o zákazu vývozu žita, ječmene, pohanky, prosa, cukru, soli a masa po zbytek roku. Ještě před tímto rozhodnutím čekaly na odvoz velké části ukrajinské zemědělské produkce v roce 2021: asi 30 procent pšenice, 45 procent kukuřice a čtvrtina ječmene a slunečnicového oleje. Nyní toto zboží v roce 2022 na trh nepřijde.

Rusko má své vlastní problémy. Přestože jsou ruské přístavy a lodní trasy otevřené, západní sankce odstrašily potenciální kupce, odesílatele, pojišťovny atd. Najít dostatek přepravních kontejnerů, lodních společností, vstupních přístavů a ​​kupců pro ruské zboží, zejména pro obchodování s komoditami, které se zpracovává především v amerických dolarech, je stále obtížnější. Spekulace o budoucích sankcích proti kontejnerovým lodím ještě více ohrožují vývoz obilí. Dovozci obilí a olejnatých semen jsou tak zranitelnější.

Postižené země

Nejpříměji postižené země jsou ty, které splňují dvě podmínky: jsou vysoce závislé na dováženém obilí a olejnatých semenech a jejich hlavními dodavateli je Rusko a/nebo Ukrajina. V čele palebné linie jsou středomořské země severní Afriky a Blízkého východu. Nejvíce zatím utrpěl a . Turecko spoléhá na dovoz 40 procent své spotřeby pšenice a 33 procent spotřeby kukuřice. Rusko a Ukrajina společně poskytují Turecku 75 procent dovozu pšenice a 50 procent dovozu kukuřice (a 51 procent dovozu slunečnicového oleje). Podobně Egypt spoléhá na dovoz asi 60 procent své spotřeby pšenice a kukuřice a 86 procent své pšenice a 40 procent dovozu kukuřice získává dohromady z Ruska a Ukrajiny.
 
Turecko se s vysokou inflací potýkalo již dříve; v souvislosti s cenami základních potravin proběhla řada demonstrací. Turecké ministerstvo zemědělství a lesnictví ujistilo veřejnost, že dodávky obilí jsou zajištěny až do příští sklizně, ale i kdyby tomu tak bylo, Ankara tak jako tak není schopna udržet inflaci a stabilizovat liru. Tamní vláda zkrátka nenašla způsob, jak ochránit obyvatelstvo před vyššími cenami potravin – zejména těch dovážených.

Egypt již zrušil dvě objednávky pšenice, v jednom případě z důvodu příliš vysokých cen a v druhém kvůli nedostatku prodejců. Egyptská vláda silně dotuje pšeničné produkty a předchozí pokusy o snížení těchto dotací vyvolaly masové nepokoje. Káhira bude v příštích měsících znovu stát před stejnou volbou.

Nestabilita v kterékoli z těchto zemí by byla alarmující vzhledem k jejich významu pro region. O moc lépe to nevypadá ani v sousedních zemích severní Afriky a Blízkého východu.

Velké sucho v posledních letech v Maroku zvýšilo závislost na dovozu, zejména pšenice a stolního oleje. Pšenice dováží relativně málo, asi jen 40 procent, ale u kukuřice je země závislá na dovozu téměř zcela. Ukrajina a Rusko zajišťují Maroku 20 procent dovozu pšenice a téměř 10 procent kukuřice. Koncem února vedla skupina nazvaná Marocká sociální fronta celonárodní demonstrace proti rostoucím cenám potravin.

je odkázané na Rusko a Ukrajinu zhruba polovinou dovozu pšenice a 60 procent dovozu kukuřice. Kvůli drastickému nárůstu cen již tuniská vláda není schopna platit za příchozí dodávky pšenice. Byl hlášen rozsáhlý nedostatek obilných produktů.

získává asi 45 procent dovozu obilí z Ruska a Ukrajiny. V posledních dvou letech byl dovoz pro zemi ještě kritičtější. Výbuch v přístavu v Bejrútu v roce 2020 zničil většinu nejdůležitějších obilních sil v zemi a úřady od té doby pracují na kompenzaci předpovídaného nedostatku pšenice.

Sýrie je také relativně málo závislá na dovozu obilí (asi z 50 procent), ale důležitou roli v zásobování hrají Rusko a Ukrajina. Obě země dodávají 61 procent dovozu pšenice do Sýrie, 42 procent dovozu ječmene a 20 procent dovozu kukuřice. Sýrie již zahájila přídělový systém pšeničných produktů.

Za těchto okolností a bez krátkodobého zlepšení jsou masové nepokoje téměř nevyhnutelné.

Budoucí sklizně

Konflikt na Ukrajině by mohl ovlivnit i budoucí produkci obilí, i když rozsah závisí na tom, jak dlouho válka potrvá. Nejviditelnějším faktorem je zničení produktivní zemědělské půdy, kde probíhají boje. Vojenské přesuny v těchto oblastech nejen poškodí stávající plodiny, ale mohly by zlikvidovat setí na příští sezónu. Aplikace pesticidů a hnojiv na pšenici má začít v březnu, přičemž zpracování půdy bude pokračovat koncem března a začátkem dubna. Ječmen se seje od března do dubna, kukuřice se seje v dubnu a začátkem května. Pokud budou boje pokračovat ještě jen pár týdnů, hrozí, že tyto procesy budou narušeny a budoucí produkce plodin bude ohrožena.
 
Velkým problémem jsou také hnojiva. Trh s hnojivy – zejména s dusíkatými – již zvýšení cen za produkci některých plodin. Ruské sankce neměly žádný dopad na vývoz hnojiv, protože ten byl zrušen již koncem loňského roku a neexistovaly žádné záruky, že Rusko vývoz obnoví v květnu, a to i bez války.

Nové sankce jsou však velkým problémem pro hnojiva zasílaná přes Bělorusko, které zajišťuje 17 procent světového vývozu potašových hnojiv. Při zahrnutí Ruska stoupne toto číslo na 30 procent potašového hnojiva, které již není na světových trzích dostupné. A zatímco Rusko pokračuje ve vývozu plynu do Evropy, trh také ohrozí velké omezení dodávek ruského plynu pro výrobu hnojiv kupujícím, jako je Německo, Polsko, Litva, Nizozemsko a Belgie, které dohromady představují 16 procent vývozu dusíkatých hnojiv.

Alternativní dodavatelé

Je nesmírně obtížné zvýšit globální nabídku, když hlavní hráč selže. Produkce obilí je například závislá na víceměsíčních sklizňových kalendářích, které nelze uspěchat. (Vlády po celém světě mají strategické zásoby obilí, ale většina z nich je pro domácí nouzové potřeby.) Výroba hnojiv je velmi závislá na těžbě zdrojů a rozvoji infrastruktury. Země nemůže vyrábět komodity, které nemá, a i kdyby ano, trvá roky, než se vyvinou zařízení na jejich zpracování a vývoz.

Přesto existují alternativní zdroje dodávek obilí, olejnin a hnojiv. Pro pšenici, kukuřici a další obiloviny jsou nejlepšími kandidáty USA, Kanada, Austrálie, Kazachstán a Argentina. (Austrálie měla obzvláště dobrou sklizeň pšenice, která pomohla vyrovnat některé ztráty v dodávkách.) A protože ceny jsou tak vysoké a nabídka tak nízká, budou také menší pěstitelé jako Rumunsko, Francie a Indie stále konkurenceschopnější pěstitelé. Ale jen proto to, že země může vyvážet, ještě neznamená, že to také dělá. Maďarsko již zakázalo vývoz obilí, aby si zajistilo domácí zásoby, zatímco argentinští pěstitelé pšenice přestali svou pšenici prodávat kvůli cenovým zmatkům a nejistotě.

Alternativy hnojiv jsou obtížnější. Mnoho zemí, nejvíce přímo ohrožených nestabilními dodávkami potravin, patří k těm, které mohou utlumovat trhy s hnojivy. Například Egypt a Alžírsko dodávají na světový exportní trh 9 procent dusíkatých hnojiv. Významným producentem zemního plynu – důležité suroviny pro dusíkatá hnojiva, která však vyžaduje podpůrnou infrastrukturu – je také Alžírsko. Egypt a dodávají více než 30 procent draselných hnojiv na světový trh. Vzhledem k situaci na trhu a nabídce hnojiv je stabilita v těchto zemích stále důležitější. Jakékoli narušení jejich vývozu hnojiv by zasáhlo trhy s hnojivy ve velmi citlivé době.

Pokud existovaly nějaké pochybnosti o trvale vysokých cenách potravin, válka na Ukrajině tyto pochybnosti rozptýlila. Jak dlouho bude růst cen trvat, zcela závisí na tom, jak dlouho potrvá válka. Dosud to nejvíce postihuje severoafrické a blízkovýchodní země podél Středozemního moře. To zase představuje riziko nestability v regionu, kde vlády už tak jako tak stojí na nejistých základech. Pro zbytek světa je teď každopádně vhodná doba začít přemýšlet o bezlepkové dietě.

Allison Fedirka je analytičkou think-tanku Geopolitical Futures.

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Champ de blé avec cyprès de Vincent van Gogh (1889). Peinture du Metropolitan Museum of Art, zdroj: Cicero, autorka: Allison Fedirka, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]