Angela Merkelová měla pravdu

Vrcholem nové poutavé biografie Angely Merkelové „Kancléřka“ od Kati Martonové je rok 2015, kdy německá vůdkyně odmítla uzavřít hranice své země před přílivem běženců, prchajících před občanskou válkou a zhroucením států na Blízkém východě a v Africe.

„Pokud v otázce uprchlíků selže, nebude to Evropa, jakou jsme si přáli,“ řekla Merkelová a vyzvala ostatní členy Evropské unie, aby také přijali více lidí. „Nechci se v Evropě dostat do soutěže o to, kdo se k těmto lidem bude chovat nejhůře.“ Pro obvykle pevnou a opatrnou kancléřku to byl velký politický skok, náhlý akt morálního hrdinství, který měl definovat její odkaz.

Do konce roku přišel do Německa milion uprchlíků. Mnozí pozorovatelé předpovídali katastrofu. Podle Kati Martonové řekl vždy bezcitný Henry Kissinger Merkelové: „Poskytnout útočiště jednomu uprchlíkovi je humanitární čin, ale vpustit do země milion cizinců znamená ohrozit německou civilizaci.“ Martonová cituje amerického konzervativního analytika a publicistu Rosse Douthata, který napsal, že každý, kdo věří, že může „mírumilovně absorbovat migraci takového rozsahu a kulturní odlišnosti“, je „blázen“. Autorka knihy také popisuje obavy bývalého ministra financí USA Hanka Paulsona, že uprchlíci budou pro Merkelovou „politickou zkázou“.

Nějakou dobu se zdálo, že tento pesimismus je oprávněný. Douthatův sloupek byl inspirován ohavným výbuchem násilí v Kolíně nad Rýnem o silvestrovské noci, kdy dav mužů převážně z Blízkého východu a severní Afriky sexuálně napadl desítky žen. Příliv uprchlíků podpořil vzestup krajně pravicové strany Alternativa pro Německo, známé jako AfD, která v roce 2017 získala 94 křesel a stala se největší opoziční stranou v parlamentu. Někteří obviňovali politiku Merkelové z toho, že vystrašila Brity, aby podpořili brexit. Jako prezidentský kandidát se toho chopil Donald Trump. Ačkoli si Merkelová po volbách v roce 2017 udržela kancléřský post, její strana, Křesťanskodemokratická unie, ztratila 65 křesel.

O šest let později se však katastrofy, předpovídané kritiky Merkelové, nenaplnily.

V nedávných německých volbách se téma uprchlíků téměř neobjevilo a AfD ztratila půdu pod nohama. „Vypadá to, že důsledkem této imigrace sice došlo k poměrně omezeným projevům islámského extremismu nebo extremistické kriminality, ale že celkově se největší počet těchto přistěhovalců úspěšně integroval do německého pracovního trhu a do německé společnosti vůbec,“ říká Constanze Stelzenmüllerová, odbornice na a transatlantické vztahy v Brookings Institution.

„S odstupem času se ukázalo, že Merkelová zvolila naprosto správný kurz nejen pro Německo, ale i pro celý svět,“ říká Martonová, bývalá šéfka kanceláře ABC News v Německu a autorka devíti knih. Právě uprchlická politika ji inspirovala k tomu, aby o Merkelové napsala. Sama je dcerou uprchlíků z Maďarska, novinářů, kteří byli vězněni komunistickým režimem, a vnučkou obětí Osvětimi. Je také vdovou po slavném diplomatovi Richardu Holbrookovi, s nímž začala chodit v době, kdy byl velvyslancem Billa Clintona v Německu. „Když jsem v létě 2015 sledovala Merkelovou, říkala jsem si: Páni, kdo to je a jak jí to prochází?“ dodává.

Důvodem, proč Němci rozhodnutí Merkelové přijali – a v mnoha případech i oslavovali – je zčásti jedinečný vztah jejich země k národním dějinám. učinilo vyrovnání se s holocaustem ústředním bodem své identity a mnozí občané se této šance na vykoupení chopili s nadšením.

„Když jejich vlaky vjely na nablýskané mnichovské nádraží, vyčerpané muže, ženy a děti vítalo moře nápisů „Vítejte v Německu“, které drželi ve vzduchu jásající lidé na nástupištích,“ píše Martonová. Dobrovolníci přeměnili školy a obchody na noclehárny. „Němci byli více než šťastní – vlastně nadšení – když se viděli v roli humanitárních zachránců,“ uvádí Constanze Stelzenmüllerová.

Uprchlíci však mohli Německu nabídnout víc než jen vylepšené sebevědomí. Ve stárnoucí zemi s nízkou porodností se z nich stala užitečná posila pracovní síly. Podle Stelzenmüllerové ekonomika „hledala pracovní sílu už před pandemií, a tak existovala po ní skutečná poptávka a pravděpodobně i ochota trhu a firem lidem pomoci. A samozřejmě zde máme dlouholetou zkušenost, desetiletí trvající praxi, se zapracováváním a školeními na pracovišti, které je vnímáno jako vzor ostatními evropskými zeměmi a vlastně i Amerikou.“

Ne všechny zkušenosti Německa s uprchlíky budou progresivci vítat. Koneckonců Merkelová stála v čele středopravé strany a její vláda zaujala k asimilaci konzervativní přístup. „Uprchlíci mají povinnost přizpůsobit se německým zvyklostem,“ cituje Martonová prohlášení Merkelové v roce 2015 na sjezdu její strany. „Multikulturalismus je podvod.“

Nově příchozí se museli naučit německy a byli usazováni po celé zemi, aby se země vyhnula vytváření ghett. Merkelová, jak píše Martonová, „byla rozhodnuta vyhnout se husté koncentraci přistěhovalců, jaká panuje ve městech ve Francii a Velké Británii.“

A konečně, Merkelová nenechala hranici otevřenou a nakonec vyjednala s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem kontroverzní dohodu o převzetí žadatelů o azyl a zabránění jejich dalšímu pokračování do Evropy. U moci se koneckonců neudržela 16 let díky tomu, že by nechala své emoce přebít její smysl pro reálnou politiku.

Německo, které přijalo milion zoufalých lidí v době, kdy jiní stavěli ostnaté dráty, udělalo něco velkého, z čeho by se zbytek světa měl poučit, protože války a ekologické katastrofy vysílají další miliony lidí, kteří se plahočí po světě a hledají útočiště.

„Máme zde nyní případovou studii, příklad, jak to může fungovat, a já doufám, že svět příkladu Merkelové využije,“ říká Martonová. Kancléřčino heslo v roce 2015 znělo: „My to zvládneme.“ Kéž bychom to dokázali i my ostatní.


Úvodní foto: The hands of Angela Merkel, forming her trademark gesture, by Armin Linnartz, zdroj: The New York Times, autorka: Michelle Goldbergová, překlad: Robert Nerpas