Rostoucí ceny plynu odhalují vliv Gazpromu

Zima se blíží a německé sklady plynu nejsou zrovna plné. Jeho podstatná část patří ruské státní společnosti. Potřebujeme zákon, který umožní státu vynutit si plnění. Měli bychom také přehodnotit jadernou energii.

Ceny plynu rostou. Němečtí spotřebitelé by si normálně žádné starosti nedělali. Mají dlouhodobé smlouvy se svými dodavateli, kteří využívají obrovské sklady plynu. Většinou se jedná o podzemní jeskyně. V tuto chvíli však nemají plné ani tři čtvrtiny. A to těsně před zimou. Museli bychom být víc než naivní, kdybychom věřili, že to je náhoda. Protože značná část německého skladovacího zařízení patří ruskému státnímu podniku Gazprom.

Po Rusku a Ukrajině má Německo největší zásobníky plynu v Evropě. Jejich objem je 232,4 terawatthodin (TWH). Pro srovnání: Velká Británie má skladovací kapacitu 8,9 TWH. Během celoevropských mrazů v letech 2012 a pokrývala více než 50 procent denní špičkové poptávky u nás a našich sousedů německá skladovací zařízení. Jinak by Evropa zmrzla.

Před šesti získal chemický gigant BASF od Gazpromu akcie v oblasti zemního plynu na Sibiři a výměnou za to dal ruské státní společnosti zhruba čtvrtinu německých zásobníků plynu. Patří sem také největší evropské úložiště zemního plynu v Rehdenu v Dolním Sasku, které je podle provozující společnosti „páteří bezpečných dodávek energie v Německu a v Evropě. Kreml tím kontroluje nejen produkci plynu, ale také plynovody a klíčovou část skladovacích kapacit. To odporuje tržně-hospodářskému rozumu a evropskému právu.

Celé léto Rusko přivádí plyn na trh z německých skladovacích zařízení, zatímco Kreml současně naléhá na Němce a Evropany, aby konečně schválili plynovod Nord Stream 2, a sice bez těch Evropskou unií uzavřených antimonopolních podmínek, které by měly Gazprom přinutit umožnit konkurentům využít potrubí. „Šibal, který myslí na zlo“.

V Německu na rozdíl od mnoha sousedních zemí neexistuje odpovědnost státu za dodávek energie. Znamená to, že vláda nemůže nutit provozovatele úložišť, aby doplňovali své rezervy. Energetický expert poslaneckého klubu SPD Johann Saathoff nicméně říká: „V budoucnu se nemusíme starat o problémová místa v dodávkách. Evropská unie je napojena na velká dovozní potrubí, která zaručují dodávky.“ Problémem jsou ale právě tato potrubí – nebo jejich provozovatelé – a závislost na dováženém plynu. Část SPD to nechce přiznat.

Pravděpodobně není náhoda, že Saathoffova „soudružka“ Manuela Schwesig chce vytvořit koalici s Putinovými levicovými přáteli Die Linke v Meklenbursku-Předním Pomořansku, kde ústí Nord Stream 2.

Nová federální vláda by měla rychle zavést zákon, který by státu umožnil vynutit naplnění zásobníků plynu. Kromě toho je třeba podporovat rozšiřování domácích zdrojů energie – zejména větru, slunce a vodíku. A vzhledem k rostoucím cenám fosilních paliv, přísnějším klimatickým cílům a ruským energetickým hrám se zdá absurdní uzavřít plně funkční, bezpečné a CO2 neutrální německé jaderné elektrárny před koncem jejich životního cyklu.


Úvodní foto: Brána do pekla, kráter na území Turkmenistánu uprostřed pouště Karakum nedaleko oázy Darvaza, ve kterém od roku 1971 hoří unikající zemní plyn, Torvod Sandtorv, zdroj: Jüdische Allgemeine, autor: Alan Posener, překlad: Bohumil Řeřicha