Určitá politická omezenost

Po stažení Západu z Afghánistánu by tato země mohla znovu představovat islamistickou teroristickou hrozbu. Rovněž hrozí, že se stane dějištěm studené války mezi Čínou, Ruskem a Západem. To vyžaduje taktičtější otevřenou politiku v regionu, která sází na nové partnery.

Dvacet let trvající vojenská, humanitární a diplomatická mise Západu v Afghánistánu selhala. Ale to není vše: unáhlené stažení z Hindúkuše a dramatické snímky evakuační mise z Kábulu ukázaly nejen to, že Západ ztratil Afghánistán, ale také to, jak rychle mocenské vakuum vyplňují jiní. Peking již nové afghánské vládě přislíbil humanitární nouzovou pomoc a vakcíny v hodnotě 200 milionů jüanů, což odpovídá zhruba 2 milionům eur, a hodlá se na rekonstrukci plně podílet. Skutečnost, že je Peking v zásadě připraven podpořit vládu Tálibánu, již naznačilo červencové setkání čínských politiků s vysokými představiteli Tálibánu ve východočínském přístavním městě Tchien-ťin.

Zatímco Západ chtěl v Afghánistánu vybudovat moderní, svobodnou společnost, čínské zájmy v Afghánistánu mají především geo-ekonomický charakter. Peking nebude zpochybňovat ideologii ani represivní metody Tálibánu, ani nebude zastávat lidská práva nebo konkrétně práva žen. To znamená další dramatickou ztrátu půdy pro Západ, USA a hodnoty, ve které věříme.

Role Ujgurů

Tálibán má ve skutečnosti Číňanům co nabídnout, od bezpečnostních záruk až po přírodní zdroje. Kromě klasických zdrojů sem patří také kritické lithium a kobalt, které jsou potřeba pro rozvíjející se digitální ekonomiku a průmysl elektrické mobility ve stále větším množství.

Minimálně stejně tak důležitá jako zajištění surovinových rezerv je pro Peking stabilita uvnitř Afghánistánu a na hranicích obou států. Právě v této oblasti žijí na obou stranách hranice muslimští Ujguři, v Číně podrobováni přibývajícím represím a kontrolám, protože Peking je podezřívá ze separatistických a extrémistických snah. Je pro něj tedy nyní nejvyšší prioritou, aby Tálibán neposkytl Ujgurům žádnou diplomatickou podporu anebo dokonce útočiště na afghánském území.

Změna paradigmatu

I Rusko, které je vůči Číně opatrnější, sleduje svým angažmá v Afghánistánu ekonomické a především geopolitické zájmy. Totiž oslabení Západu a USA v tomto regionu a potažmo v celém světě. Afghánistán, ovládaný Čínou a Ruskem, neznamená pro Západ jen ztracenou půdu. Je to také místo, ze kterého může opět vycházet islamisticko-teroristická bezpečnostní hrozba. Rovněž hrozí, že se stane dějištěm další studené války mezi Čínou, Ruskem a Západem. Pro Německo, Evropu a Západ jako celek vyžaduje tento nový geopolitický obraz situace změnu paradigmatu, aby ze současného oslabení dosáhl nové síly. V budoucnosti to bude vyžadovat strategicky moudřejší a takticky otevřenější politiku v celém regionu, která se spoléhá na nové partnery, aby se zabránilo další erozi Západu a jeho hodnot na geopolitické šachovnici.

Noví aktéři

Případ Afghánistánu ukazuje, že noví aktéři, jako jsou státy Perského zálivu, již dávno vstoupili do oblasti mezinárodní diplomacie a stále více zaujímají důležitou strategickou křižovatku mezi Evropou, Asií a Afrikou v globálním kontextu. Jsou novým rovnocenným partnerem a Západ by s nimi měl tak zacházet. Například Katar se v době vrcholící krize v Afghánistánu ukázal jako důvěryhodný prostředník a loajální spojenec Západu.

Malý emirát v Perském zálivu, ve kterém jsou umístěny dvě vojenské základny NATO, hrál rozhodující úlohu při evakuačních operacích mnoha zemí v Afghánistánu a přivedl tisíce lidí, kteří potřebovali ochranu z Afghánistánu, do bezpečí, staral se o ně a mnoho z nich umístil do dočasného domova – nově vybudovaného ubytování sportovců a fotbalových fanoušků během mistrovství světa ve fotbale v roce 2022. O tom by měli kritici Mistrovství světa 2022 přemýšlet.  S ohledem na nejnovější zapojení Kataru do afghánské krize se zdá, že jeho výzvy k bojkotu nejsou na místě a škodí celému regionu, který se na tuto velkou sportovní událost dívá s velkou hrdostí.

Nepříjemné skutečnosti

Stejně jako v případě Afghánistánu může Západ těžit z moderátorské role Kataru, která mimochodem vznikla na žádost USA a která nejenže směřuje k tomu, aby měl Tálibán umírněnější způsob myšlení, ale také ovlivňuje dosud nevyřešené konflikty v Jemenu. Pozitivní dopad lze očekávat i na situaci v Libyi anebo Sýrii. Německá zahraniční politika, stejně jako evropská a americká, by měla dále konsolidovat a rozšiřovat dlouhodobou strategickou spolupráci s partnery v oblasti Perského zálivu, která je již založena na dobře rozvinutých obchodních vztazích. Protože bez aktivnější zahraniční politiky hrozí Západu v oblasti Perského zálivu rostoucí politická bezvýznamnost.

Tato nová skutečná politická fakta, která se ne každému může líbit, ale která dosud reflektovala určitou politickou úzkoprsost Západu, by měla poskytnout dostatečný důvod k přehodnocení vlastního postoje k nově se objevujícím mocnostem, jako je Katar a případné další státy. Jsou novým partnerem Západu, aby zabránily zemím jako Čína a Rusko, jejichž demokratické ambice jsou nízké a je jasné, že nebudou bránit práva žen a dětí ani životy menšin, stát se dominantními aktéry jak na geopolitickém, tak na geostrategickém jevišti.

Neutrální platforma

USA to uznaly a včas vsadily na Katar jako na neutrální diplomatickou platformu, což se v nedávné afghánské krizi ukázalo jako strategicky moudré.  Pokud Německo a Evropa chtějí i nadále hrát roli při formování budoucí globální politiky a neskončit v ní jako diváci za plotem, musíme upřímně akceptovat tuto reálpolitiku, která také zahrnuje státy Perského zálivu jako rovnocenné partnery.

Dr. Peter Ramsauer , MdB, bývalý spolkový ministr, je předsedou Výboru pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v německém Bundestagu. Je členem CSU.


Úvodní foto: Map of Afghanistan with Flag, by SUM1, zdroj: Cicero, autor: Peter Ramsauer, překlad: Bohumil Řeřicha