Čína ukazuje, co vše je možné s technologiemi kontroly a sledování. Dodává autoritářským státům nejen výzbroj, ale také inspiraci. To je výzva pro demokracie na celém světě. Pro mne jako občana České republiky je velmi zneklidňující, že k čínskému autokraticko-totalitnímu režimu silně inklinuje prezident této země Miloš Zeman, který má též autoritářské sklony.
Americký prezident Bill Clinton by se měl vždy, když si vzpomene na tento moment, chytit za hlavu: v roce 2000 se tehdejší americký prezident vysmíval čínskému úsilí o kontrolu nad internetem slovy, že Číňané mají vyhlídky, „jako když se na zeď přibije roztřesený puding.“ Dnes, o 20 let později, se však Číně podařilo více, než splnit tento úkol. Režim v Pekingu kontroluje nejen místní internet, zakrytý „velkou ohnivou stěnou“. Jde mu o zřízení systému, v němž může být 1,4 miliardy občanů sledováno on-line i v reálném životě na každém kroku a při každém vstupu. Podstatně nebezpečnější je navíc to, že čínské úsilí sledovat novými technologiemi vlastní občany se stává modelem pro autoritářské režimy po celém světě. Varování před „digitálním autoritatismem“ zní stále hlasitěji a častěji.
Internet byl dlouho vnímán jako nositel naděje, jako médium, které přináší svobodný přístup k informacím těm, kteří nejsou slyšet, nedopřává se jim sluchu a v nejlepším případě jsou „držákem“ demokratického úsilí. Že byl tento obraz zcela realistický, prokázala třeba povstání v Tunisku nebo Egyptě v roce 2011, podporována sociálními sítěmi. Také skutečnost, že autoritářské vlády při protestech stále častěji blokují přístup k internetu nebo k sociálním sítím, dokazuje, že jsou si vědomy tohoto vzrůstajícího nebezpečí.
Internet a nové technologie jako zbraň
Nedemokratické režimy však přesto začaly internet používat, ovšem způsobem, výhodným výhradně pro ně. Sporné zákony umožňují vládcům zakročit proti neoblíbeným kritikům a pod záminkou „šíření nepravdivých informací“ věznit své oponenty za kritické příspěvky na sociálních sítích. K zastrašování disidentů a ovlivňování mínění na sociálních sítích doma i v zahraničí nasazují armády internetových „trollů“ nebo „twitter-robotů“. Umělá inteligence zvyšuje možnosti využívání nových technologií autoritářskými režimy na nové úrovni. Sledovací kamery s rozpoznáváním obličejů mohou vypátrat představitele opozice mezi množstvím lidí. Tyto technologie sice ještě nefungují perfektně, budou se však zlepšovat. V rukách autoritářských režimů se stanou mocnou zbraní. Čína to chápe. V Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě země zřídily úřady pokusnou laboratoř pro digitální útlak. Muslimská menšina Ujgurů je tam sledována podle obličejů nejen nesčetnými policejními úředníky, nýbrž také pouličními kamerami, umístěnými na každém rohu a i v samotných mešitách. Stejně tak je neustále sledována obligatorní cenzurou a špionážním zařízením v mobilech. Těm, kdo jsou v očích úřadů potenciálními podezřelými, hrozí přemístění do převýchovného tábora.
Tento systém sice ještě není v provincii Ujgurů zcela dokonalý, ale nelze ho podceňovat: v roce 2017 měly výdaje na veřejnou bezpečnost v regionu činit více než 8 miliard dolarů. Srovnatelná síť kontroly bez umělé inteligence by vyšla o něco dráž. Úřady pronásledují Ujgury s pomocí vyhledávání obličejů po celé provincii. Nové technologie umožňují režimům nejen nákladově výhodnější, ale nýbrž také mnohem širší sledování. Ty vedou v extrémních případech k „stabilizaci společnosti“. A z kontroly se stává sebekontrola. Paul Mozur, korespondent New York Times v Šanghaji, zabývající se novými technologiemi, dochází v případě Číny k závěru: „Už jen samotné vědomí, že je člověk sledován, může stačit k udržení obyvatelstva ‚v lajně‘.“
Čínský šmírující stát je exportním hitem
Čína je se svou kontrolou „všeho a všude kolem“ velice inspirujícím příkladem pro ostatní autoritářské režimy. Peking svůj model aktivně rozšiřuje, čínští podnikatelé ochotně dodávají příslušné technologie. Ty se staly oblíbeným exportním zbožím. Státům, které by si nemohly hned tak tuto techniku pořídit, k tomu zajistí kredit. Podle jedné zprávy amerického think-tanku Freedom House z října 2018 doporučila říše Středu zástupcům 36 států workshop a vzdělávání v oblasti „kybernetického managementu“. 18 států sází na inteligentní systémy sledování. Vedle několika demokracií jsou na seznamu většinou státy s autoritářskými tendencemi jako Spojené arabské emiráty, Rwanda, Azerbajdžán nebo Kazachstán. Vlak si nechtějí nechat ujít ani zchudlé země jako Zimbabwe, kde po despotovi Robertu Mugabem podobně autoritářsky vládne jeho následník Emmerson Mnangagva. V lednu 2018 podepsala Zimbabwe s čínskými podnikateli smlouvu o obsáhlém programu k nastartování sledování podle obličeje. Čínský start tak dostává přístup k vznikající biometrické databázi a postupně zdokonaluje posloupnost základních kroků k vyřešení úkolu, které u osob s tmavou pletí ještě nedostatečně fungují.
To, že se úspěch čínských mocipánů v oblasti digitálního sledování šíří i v zahraničí, není žádným překvapením. Autoritářské a polodemokratické vlády hledají prostředky a systémy ke kontrole a zajištění moci. Čína nyní vytvořila model. To však skrývá značné nebezpečí. Jsou-li komponenty čínského šmírujícího státu exportovány a nasazovány v dalších zemích s autoritářskými režimy, vzdaluje se naděje na demokratický pokrok, na politické otevření či zlepšení situace v zemích, jako jsou Zimbabwe nebo Spojené arabské emiráty.
Demokracie nejsou nezúčastněné
Jak se tomu mohou demokratické státy postavit? Vzhledem k tomuto zneklidňujícímu vývoji by si především měly zamést si před vlastním prahem. Přiznat si, že Čína jde nebezpečným směrem! Západní podnikatelé však nezúčastněni v žádném případě nejsou. Na cenzuře čínského internetu se podílejí také například Apple nebo Microsoft, kteří nechtějí ztratit přístup k čínskému trhu s jeho 800 miliony uživatelů internetu. Sledovací technologie nedodávají vládám s pochybnou pověstí pouze čínští podnikatelé. Dělají to také firmy z USA nebo Velké Británie. Otázka digitálního sledování je aktuální rovněž v demokraciích. Ve více zemích využívá nebo testuje policie sledování podle obličeje k potírání zločinu. Je zde však jeden zásadní rozdíl: k tomu, v jakých případech smí být digitální sledování nasazeno, jsou stanovena přísná pravidla.
Předcházet dobrým příkladem
Společnosti jako Facebook, Google, nebo Amazon sbírají masově data o uživatelích internetu ke komerčním účelům. Že nejsou ochráněna před zneužitím, je obecně a široce známo, obzvláště v posledních letech. Proto je nezbytná úzká spolupráce mezi vládami, internetovými koncerny a občanskou společností, zaměřená na boj proti zneužívání dat a excesivnímu sledování. Je nezbytné požadovat od občanské společnosti, aby vyvíjela tlak na koncerny k ochraně osobních dat a také na to, aby podnikatelé nemohli být přisluhovači autoritářských režimů. Že se to může podařit, ukazuje příklad „Dragonfly“. Když média odhalila v srpnu 2018 plány Googlu dostat na čínský trh sledovací přístroj s možností identifikace disidentů, postavili se spolupracovníci společnosti a organizace pro lidská práva proti tomu. Google projekt pohřbil.
Těmto výzvám musí čelit také vlády v demokratickém světě. Je jednoduché pouze ukazovat prstem na Peking. Důležitější však je zajistit plně zodpovědné zacházení s novými technologiemi a jít dobrým příkladem. Čína vykresluje pochmurný obraz toho, co všechno je možné dělat s technologiemi. Zda se tento model prosadí, bude záležet na tom, jak rozhodně se proti tomu budou demokracie stavět.
Hrozí demokraciím scénář z Orwellova románu 1984?
Čínský stranický šéf Si Ťin-pching se při zahraničních cestách snaží prezentovat obraz otevřené Číny. Jeho nástup do funkce však ve skutečnosti přinesl řadu nových opatření, hraničících s paranoií. Výrazně zvýšil již tak dalekosáhlé pravomoci bezpečnostního aparátu, byly připraveny a schváleny nové zákony, týkající se výhradně „ochrany národní bezpečnosti“, „potírání terorismu“, „bezpečnosti internetu“ a kontroly nad nevládními organizacemi. Na školách a univerzitách současně běží kampaně proti rozvracení země vlivem „západních hodnot.“ Již před řadou let začalo být obyvatelstvo nabádáno k opatrnosti. V Pekingu rozšiřované plakáty varovaly mladé Číňanky před zamilováním se do „hezkého, romantického a talentovaného cizince“. Mohl by to být totiž špion na „lovu“ po státních tajemstvích! Kampaň doprovázelo video ve státní televizi CCTV. Za zvuků děsivé hudby hryžou zlomyslní mravenci skálu národní bezpečnosti, nepřátelští jedovatí hadi koušou ryzé čínské občany a zamračené zahraniční gangsterské typy vábí Číňany penězi a rudovlasými ženami k vyzrazení státních tajemství.
Je veřejným tajemstvím, že Čína prodala venezuelskému prezidentovi Madurovi sledovací technologii, která rozeznává lidi podle obličeje. Používá jí proti svým odpůrcům. Čínské vedení pronásleduje Ujgury, katolíky, posílá na jejich bohoslužby zvědy a používá kamery. Zakazuje náboženskou příslušnost učitelům či zdravotníkům. Kostely jsou nuceny vyvěšovat vlajky s komunistickými symboly, časté jsou policejní razie a zadržování věřících. V provincii Henan nařídily úřady odstranit náboženské symboly z náhrobků na hřbitovech.
V Ekvádoru Čína vybudovala přehrady a poskytla zemi k jejich výstavbě úvěr. Nyní vláda zjistila, že šlo o zbytečně megalomanský projekt, ale už vězí v čínských kleštích a musí splácet vysokou půjčku. Na přehradě nepracovali místní dělníci, ale dělníci přivezení z Číny. Dopisovatel ARD Markus Spieker popisuje situaci v Indii, kde Číňané staví dálnice a čínští dělníci žijí v barácích s mřížemi a závorami. Vypráví, jak do jeho rodného města Duisburgu již teď vede „hedvábná stezka“, která z Dálného východu přiváží hromady textilií, hraček, elektroniky a počítačů, a na zpáteční cestě z Německa odváží německé zboží v poloprázdných vagonech. A zamýšlí se: Nemusí to znamenat ohrožení, ale v každém případě to musíme vzít v potaz a přemýšlet, jak se tlaku konkurence z Číny postavit, jak potírat pirátské výrobky, jít technologicky dopředu a bránit přístup k trhu.
Ano, Čína nemusí znamenat ohrožení, ale zatím tomu všechno nasvědčuje. Stejně tak snaha o vytvoření nových pěti říší – Ruska, Číny, arabské říše (Saudská Arábie), perské říše (Írán) a říše osmanské (Turecko). A jak předznamenává komentář, bude záležet na vládách demokratických zemí, stejně jako na jednotě EU a jednotě euro-atlantické spolu s USA, a především na silné odvážné občanské společnosti, jak se postaví k současným výzvám, když historie několikrát dokázala, že ohrožení se musí demokratická civilizace rozhodně postavit již na počátku!
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.