Ãvodnà foto: Dry soil by Norberto Chavez-Tapia, (c)Wikimedia Commons
Stalo se populárnà dávat zmÄnu klimatu za vinu hospodáÅskému systému. NepochybnÄ stojà za to postavit se tomu â stejnÄ tak, jako trivializaci tohoto tématu.
PÅi demonstracÃch Fridays for Future je ÄÃm dál ÄastÄji vidÄt cedule s hesly âChange the System, not the Climateâ (ZmÄÅte systém, ne klima). V Cáchách procházeli ulicemi vysmátà mladà lidé s transparenty s nápisem â Burn Capitalism not Coalâ (Spalujte kapitalismus, ne uhlÃ). Vzniká u toho otázka, co pÅesnÄ mÃnà s tÃm spáleným kapitalismem a co pak má nastoupit na jeho mÃsto, až jednou shoÅÃ. Jednoduchá hesla stávkujÃcÃch Å¡koláků v každém pÅÃpadÄ ukazujÃ, jak velmi je v mladé generaci obsažen antikapitalistický duch.
Když mnoho lidà vÄÅÃ, že klimatická krize je produktem kapitalismu, vyplatà se zpÄtný pohled na debatu o hranicÃch hospodáÅského růstu, která zaÄala v roce 1972 slavnou âZprávou ÅÃmského klubu k situaci lidstvaâ. Dnes si lze jen tÄžko pÅedstavit, že zpráva byla mezi antikapitalisty tehdejšà doby ne obzvláštÄ pÅátelsky pÅijata. V âUvedenà do politické ekonomie kapitalismuâ, vydaném Vysokou Å¡kolou stranickou Karla Marxe pÅi ÃstÅednÃm výboru SED v roce 1973, se uvádÃ, že âkritika hospodáÅského růstu je reakcionáÅské chovánà nepÅátelské pokrokuâ a že je âvýrazem krize imperialistické politiky a ideologie: âProtože hospodáÅské cÃle nebyly dosaženy a vývoj hospodáÅstvà v socialistických zemÃch jde rychleji dopÅedu než v kapitalismu, budou nynà pomalejšà tempo nebo stagnace vydávány vlastnÄ za žádoucà cÃle.â Kritika systému vede nÄkdy ke grotesknÃm výsledkům. Dnes by tak neargumentovala ani Komunistická strana NÄmecka.
Když zaÄala v 70. letech 20. stoletà debata o hospodáÅském růstu, nevÄdÄla Å¡iroká veÅejnost o zmÄnách klimatu nic. ÅÃmský klub se zabýval spotÅebou pÅÃrodnÃho bohatstvÃ, pÅelidnÄnÃm a zneÄiÅ¡tÄnÃm životnÃho prostÅedà ve velmi Å¡irokém smyslu. Dnes, kdy se oxid uhlÃku stal výrazným tématem, se pÅesto můžeme mnohému z tehdejšà doby pouÄit. PÅedevÅ¡Ãm to pomůže postavit se trivializaci tématu.
PÅi této pÅÃležitosti by bylo dobré vzpomenout si na Nicholase Georgesca-Roegena (1904-1994). rumunsko-americký ekonom a matematik je jednÃm z velkých neznámých tohoto oboru, a to pÅedevÅ¡Ãm kvůli jeho pÅesvÄdÄenÃ, že obzvláštÄ radikálnÄ prosazoval hranice hospodáÅského růstu. PrávÄ od nÄj pocházà temná vÄta: âKdyž pomineme detaily, můžeme ÅÃci, že každé dnes narozené dÃtÄ znamená ménÄ lidského života v budoucnosti. Ale také každý cadillac, který bude nÄkde vyroben, znamená ménÄ Å¾ivota v budoucnosti.â Georgescu-Roegen chtÄl tÃmto drastickým způsobem varovat pÅed spotÅebou pÅÃrodnÃho bohatstvÃ.
Studoval matematiku v BukureÅ¡ti a ekonomii na Harvardu, kde byl ovlivnÄn slavným ekonomem Josephem Aloisem Schumpeterem. Po pádu s Hitlerem spojeného diktátora Iona Antonesca v roce 1944 vedl v BukureÅ¡ti rumunskou komisi pro klid zbranÃ. V roce 1949 uprchl pÅed komunistickou diktaturou do Spojených států a uÄil pak na Vanderbilt University v Nashville.
Svá nejdůležitÄjšà dÃla psal na zaÄátku 70. let minulého stoletÃ. Jeho životnÃm tématem byl výzkum ekonomických souvislostà dvojÃch ústÅednÃch fyzikálnÃch zákonů prvnà a druhé hlavnà vÄty termodynamiky. Podle prvnà vÄty nemůže být energie ani vytvoÅena, ani zniÄena. Podle té druhé sice energie nezmizÃ, když ji ÄlovÄk nevyužije, avÅ¡ak bude rozptýlena a bez užitku pÅispÄje ke zneÄiÅ¡tÄnà životnÃho prostÅedÃ.
Je na Äase postavit se rezolutnÄ problémům
Jsou to neúprosné zákony, ale lidstvo by vlastnÄ nemÄlo mÃt se sledovanými ekonomy žádný problém, neboÅ¥ žije v otevÅeném systému: ze slunce proudà stálý tok energie, využitelné na zemi, která je dle naÅ¡eho vnÃmánà nevyÄerpatelná. Problém je, že lidé se nauÄili pÅekraÄovat ty zákonné hranice sluneÄnà energie, a to tÃm, že miliony let v zemské kůÅe ukládanou sluneÄnà energii – uhlÃ, ropu a zemnà plyn â využÃvajà pro sebe. A to natolik, že Äasto musà Äerpat z rezerv. PÅitom je atmosféra zatÞena oxidem uhlÃku, který je, jak se dnes už vÃ, pÅÃÄinou zmÄny klimatu.
Ekonom nevÄÅÃ, že tento problém lze tak jednoduÅ¡e ÅeÅ¡it trhem, neboÅ¥ podstatná Äást nutných úÄastnÃků tohoto trhu, budoucà generace, nenà jeÅ¡tÄ narozena nebo pÅinejmenÅ¡Ãm obchodnÄ zdatná. Bez trhu to ale také nejde, jak ukázalo zniÄenà životnÃho prostÅedà v socialistických zemÃch. Georgescu-Roegens chtÄl prosadit ve svÄtÄ âbioekonomický minimálnà programâ, v jehož rámci by mimo jiné doÅ¡lo k omezenà poÄtu lidà na Zemi tak, aby mohli být živeni biologickým pÄstovánÃm. Ve skuteÄnosti se poÄet obyvatel ZemÄ od publikovánà hlavnÃho dÃla Georgesca-Roegense The Entropy Law and the Economic Process (Zákon entropie a ekonomický proces, 1971) zdvojnásobil. Kdo by také mÄl tento program prosadit? NÄjaký svÄtový diktátor? PrávÄ kvůli nerealizovatelnosti tohoto plánu je nesmÃrnÄ důležité zaÄÃt se konzistentnÄ vÄnovat a rezolutnÄ se postavit klimatickým problémům.
Nebývalá horka v EvropÄ pÅivedla do ulic mÄst tisÃce mladých lidÃ, kteÅà si, inspirovánà aktivitou mladé Å védky Grety Thunbergové, uvÄdomili, že s našà planetou se nÄco dÄje a nezadržitelnÄ se otepluje. Velmi dobÅe vÃ, že zmÄna klimatu může ovlivnit jejich život a životy budoucÃch generacÃ. AÄkoli je veÅejnost dennodennÄ informována o hoÅÃcÃch lesÃch, kácenà deÅ¡tných pralesů, tánà ledovců, zneÄišťovánà oceánů, ubývánà a znehodnocovánà půdy, existujà lidé, a co je na pováženou, jsou to i mnozà politici jako americký prezident Trump, brazilský prezident Bolsonaro, nebo i Äeské duo Klausů st. a ml. a dalÅ¡Ã, kteÅà zmÄnu klimatu popÃrajà a v podstatÄ se držà jen âmantry hospodáÅského růstuâ za každou cenu. ÄÃna kvůli svému hospodáÅskému růstu bezohlednÄ rabuje nerostné a pÅÃrodnà bohatstvà v Jižnà Americe i v Africe a v podstatÄ se chová, jako se chovaly bývalé komunistické zemÄ. V ÅadÄ zemà bohužel vládnou autoritáÅi, kteÅà jsou pod vlivem různých lobby, aÅ¥ už je to ropnÄ-plynová, uhelná, betonová, automobilová, zbrojaÅská anebo agrárnÃ, které se nejvÃce podÃlà na souÄasné zmÄnÄ klimatu na našà planetÄ. StejnÄ tak, jak vidÃme na pÅÃpadu ÄÃny, se zostÅuje soutÄž o zdroje. A ÄÃm vyššà je mÃra mocenské závislosti tÄchto autokratů, tÃm vyššà je potÅeba omezit v soutÄži o zdroje vliv jiných mocenských elit, stejnÄ jako té vÄtÅ¡iny svÄtové populace, jejÞ podÃl na moci je malý. Obojà se dÄlá debilizacÃ, které podléhajà vÄtÅ¡iny spoleÄnostÃ.
Možná nastal Äas, kdy by mÄli ti, co vládnou, zaÄÃt vÃce naslouchat vÄdcům, filozofům, demografům, politologům anebo sociologům. A taky slovům Samuele P. Huntingtona z knihy StÅet civilizacà o tom, že âcivilizace budou muset žÃt vedle sebe v mÃruâ – a tÃm spoleÄnÄ ÅeÅ¡it výzvy, jako je zmÄna klimatu. âVe stÅetu civilizacà budou evropské státy stát bok po boku â anebo každý sám. Ve velkém stÅetu, globálnÃm, âskuteÄnémâ stÅetu mezi âcivilizacÃâ a barbarstvÃm budou velké civilizace se svými úspÄchy na poli náboženstvÃ, umÄnÃ, literatury, filozofie, vÄdy, technologie, morálky a slitovánà rovnÄž stát buÄ bok po boku, nebo každá sama. V rodÃcà se dobÄ jsou stÅety civilizacà nejvÄtšà hrozbou pro svÄtový mÃr, nejjistÄjšà zárukou pÅed globálnà válkou je proto mezinárodnà Åád založený na civilizaciâ. SouÄasnà vládci si bohužel tato slova neuvÄdomujÃ, naopak, snažà se o vytváÅenà nových svÄtových ÅÚà â ruské, ÄÃnské, perské, arabské a osmanské⦠Dojde tedy k naplnÄnà názvu Huntingtonovy knihy StÅet civilizacÃ?

Jeden z prvnÃch redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcÃch Kruhu pÅátel Äesko-nÄmeckého porozumÄnÃ, pÅÃtel Lidic.