Měla jsem pocit, že mne systém znásilnil ještě jednou

[wc_spacing size=”40px”] Úvodní foto: Martha McSally, U.S. House of Representatives, (c)Wikimedia Commons [wc_spacing size=”10px”]

Kampaň #MeToo dostihla i ozbrojené síly USA. Martha McSallyová, první bojová pilotka Spojených átů a senátorka, šokuje Ameriku se zprávou o svém . Jak řekla, šokovaly jí také reakce na její přiznání.

Senátorka je americkou hrdinkou: byla první ženou, která létala v bojových nasazeních v letectvu Spojených států. Po válce v Golfském zálivu v roce 1991 hlídkovala se svým dvoutryskovým letadlem, které piloti něžně pojmenovali bradavičné prase, nad Kuvajtem a jižním Irákem a dávala pozor, aby irácký režim nepokračoval s jeho plíživou genocidou šiítů. Mise to byla hodně nebezpečná, protože Republikánská garda Saddáma Hussaina průběžně porušovala dohodnutý klid zbraní a střílela na americké a britské bojové letouny. Martha McSallyová se vypracovala až do hodnosti plukovníka, čímž se zařadila do nepříliš početné skupině žen, které se dostaly do vedení vysoké vojenské hierarchie. V roce 2010 se rozloučila s armádou. Nějakou dobu byla profesorkou v Evropském centru pro bezpečnostní studia v Garmisch-Partenkirchenu a později vstoupila do politiky. V roce byla zvolena do Sněmovny reprezentantů. O čtyři roky později ji guvernér Arizony jmenoval senátorkou, aby vyplnila mezeru, která vznikla odstoupením jejího kolegy.

U.S. Army Chief of Staff Gen. Mark A. Milley meets with Senator John McCain during a visit to the Arizona Cyber Warfare Range, Mesa, Ariz., Sgt. Jamill Ford, U.S. Army
U.S. Army Chief of Staff Gen. Mark A. Milley meets with Senator John McCain during a visit to the Arizona Cyber Warfare Range, Mesa, Ariz., photo by Sgt. Jamill , U.S. Army

Srdce Marthy McSallyové nadále patří letectvu. Když taková žena, žádná levicová feministka, ale přesvědčená republikánka, přizná, že byla znásilněna, rozvíří se vlny. A přesně to Martha McSallyová udělala. Při slyšení v Senátu o sexuálních případech v armádě, jehož se účastnily i oběti této formy násilí, se přihlásila ke slovu jako první. Mluvit o svých zážitcích bylo pro ni viditelně namáhavé. Senátnímu výboru sdělila, že jí nadbíhal nadřízený důstojník a nakonec ji přinutil k sexu. Po tomto činu nepodala žádné hlášení, protože nedůvěřovala systému. O znásilnění promluvila až po letech mlčení. Reakce ji zděsily. „Měla jsem pocit, tak jako mnoho jiných obětí, že systém mě znásilnil ještě jednou.“ Rozhodla se vytrvat. Její výpověď šokovala mnohé, nejenom její kolegy.

Podala žalobu proti zahalování celého těla
Ve světle tohoto odhalení mají logiku i další počiny Marthy McSallyové, například její soudní proces s americkými ozbrojenými silami (McSally vs. Rumsfeld), v němž se tehdy bojová pilotka prosadila proti ustanovení ministerstva obrany, které ukládalo ženám v britských a amerických jednotkách, nasazených v Saúdské Arábii, zahalit si při opuštění základny celé tělo. V obžalovacím spisu uvedla, že tento diktát vysílá signál, že ženy jsou méně hodnotné než muži. V jednom televizním rozhovoru tehdy řekla: „Smím létat s bojovým letadlem nad nepřátelským územím, ale nesmím v Saudské Arábii řídit auto.“

Otřesným zveřejněním Marthy McSallyové zasáhla kampaň #MeToo ozbrojené síly Spojených států. Když ani ukázková členka armády jako McSallyová nemohla uchráněna před znásilněním, jak to vypadá se všemi těmi ženami v ozbrojených silách, které mají v armádě méně významné postavení? Pokud souhlasí čísla respektované Rand Corporation z roku 2014, tvrdící, že nejméně třetina sexuálních napadení u americké armády není vůbec oznámena, a že 52 procent žen, které napadení služební cestou nahlásily, bylo vystaveno odvetným opatřením buď ze strany nadřízených, nebo bojových druhů, je víc než evidentní, že je v každém případě nejvyšší čas rozstříhat závoje mlčení a změnit kulturu ozbrojených sil Spojených států.