Izraelský historik vidí sionistický projekt jako odsouzený k zániku

[wc_spacing size=”40px”] Úvodní foto: The War of Independence by David Eldan, GovernmentPress Office (GPO), (c)Wikimedia Commons [wc_spacing size=”10px”]

Intelektuál Benny Morris vykreslil ze židovského pohledu velmi temný obraz pro budoucí postavení Izraele na Blízkém východě.

Benny Morris by Aude
Benny Morris by Aude

Benny Morris je jednou z nejvíce fascinujících postav Izraele. Narodil se před 70 v kibucu jako syn britského emigranta, v letech 1967 – 1969 sloužil v armádě. Nejprve studoval v Jeruzalémě a poté získal doktorát v oboru moderní evropské historie v Cambridgi. Pak se vrátil zpět do Izraele a stal se korespondentem deníku Jerusalem Post, kde se věnoval zpravodajství o první libanonské válce na obsazeném území. V rámci své novinářské narazil na átní archivy s informacemi o rozhodovacích procesech vlády během války za nezávislost v roce 1948.

Protokoly jej uchvátily. Všichni Izraelci vyrostli na příběhu, že 700.000 Palestinců, jejichž potomci dosud ztělesňují uprchlický problém, uprchlo z Palestiny ze své vlastní vůle, nebo že je vyzvaly arabské armády, pochodující na Izrael, aby se vzdálili z válečného území. Protokoly však vykreslují zcela jiný obraz. Zakladatel Izraele Ben Gurion považoval za nemožné, aby byl židovský stát vytvořen bez židovské většiny. Proto dostaly izraelské vojenské síly úkol zastrašováním, v nutném případě také použitím násilí, Palestince z Izraele vyhnat.

Morris popisuje toto období podrobně ve své první knize The Birth of the Palestinian Refugee Problem 1947-1949 (1988). Tato kniha byla právem vnímána jako revoluce v izraelské historii. Morris byl ale v Izraeli nenáviděn jako „kálející do vlastního hnízda“ a bylo mu vytýkáno pohřbívání národního étosu. Měl pak velké problémy působit v Izraeli jako profesor. Nadále sloužil v armádě jako rezervista, ale vzepřel se službě na obsazeném území a strávil za to několik měsíců ve vězení. Byl považován za relativně extrémního zástupce politické levice.

Po roce 2 000, konkrétně po ztroskotání smlouvy v Camp-Davidu, došel Morris k závěru, že Arabové všeobecně – a Palestinci obzvláště – nebudou existenci Izraele akceptovat. Věřil, a dodnes věří, že jediným právním a racionálním řešením konfliktu je dvoustátí. Nevěří však už na realizaci, čímž šokuje izraelský mírový tábor. Jeden z jeho hrdinů dezertoval, přidal se tedy k táboru protivníků, protože řekl, že Ben Gurionova vyhánění byla historická nutnost. V rozsáhlém rozhovoru, poskytnutém listu Haarec, předložil Morris temné proroctví: izraelská politika okupace povede ke vzniku státu mezi Jordánem a Středozemním mořem. Majoritu v něm však velmi rychle získají Palestinci, což povede k násilí. V Izraeli zavládne chaos, v podstatě stejným, jaký převládá ve většině arabských zemí. Ti, kteří si to budou moci dovolit, emigrují do Spojených států.

Na Blízkém východě nejsou předpovědi nikdy spolehlivé a Morris není přirozeně žádný prorok. Ale jeho nepopíratelná velikost jako historika izraelsko-palestinského konfliktu, jeho intelektuální a civilní odvaha dávají jeho slovu váhu: naděje mírového tábora, kterému dále patří jeho srdce, odmítá jako iluzi a expanzivní politiku označuje za katastrofu. Jeho analýza sionistického projektu, jako tragického, ke ztroskotání odsouzeného riskantního činu, je hluboce deprimující.