Ženy nejsou žádné stroje na rození dětí k udržení vlasti

[wc_spacing size=”40px”] Úvodní foto: Shubhamsurya04i, (c)Wikimedia Commons [wc_spacing size=”10px”]

Maďarsko a Polsko chtějí í obzvláště státem bohatě plněného rohu hojnosti nalákat ženy k tomu, aby měly více dětí. Ženy tím budou sešněrovány do korzetu populační politiky.

„My nepotřebujeme žádné migranty, my chceme maďarské děti,“ touto jednoduchou formuli vytáhl maďarský předseda vlády Straussovo rodinně-politická opatření, které krátce představil. Jsou vskutku pozoruhodná a obsahují zvýhodněné půjčky, jako například úvěr ve výši cca 35.000 švýcarských franků pro vdávající se ženy, jehož splácení se bude od prvního dítěte snižovat a od třetího bude zcela prominuto. K tomu přijdou subvence od téměř 8.000 švýcarských franků na rodinné auto s minimálně sedmi místy anebo plné osvobození matek se 4 a více dětmi od daní. Peněžní požehnání je podle ministerského předsedy „maďarská odpověď“ na úbytek obyvatelstva – jako alternativa přistěhovalectví, na které sází „internacionalisté“ v západní Evropě.

V centru zájmu jsou kmenoví voliči
Když se přistěhovalectví představuje jako ohrožení existence křesťanského národa, jak to dělá Orbán, je to jen důsledek velké demografické výzvy, před níž stojí Maďarsko na základě evropského srovnání nižší porodnosti 1,53 dítěte na ženu, a to především kvůli vystěhovalectví. Přes skutečnost, že v Maďarsku došlo k výraznému zvýšení platů, v zemi pořád přetrvává nedostatek odborných pracovních sil. Mnoho vesnic stárne. Maďarsko v tom není samo. Obzvláště silně se úbytek obyvatelstva dotýká Polska, kde došlo v návaznosti na vstup do v roce 2004 k vlně vystěhovalectví a kde se přivádí na svět v průměru jen 1,39 dítěte na ženu. Také nacionálně-konzervativní vláda ve Varšavě, stavějící se k imigraci stejně nepřátelsky jako Budapešť, sází na státní roh hojnosti. Již před třemi lety zavedla velkorysý dětský příspěvek 500 +, který činí 500 zlotých na dítě a měsíc od druhého dítěte. Nedávno předseda vládní strany PiS Jaroslav Kaczynski prohlásil, že nejštědřejší program bude v budoucnu platit již od prvního dítěte. Jak PiS tak maďarský Fidesz cílí na venkovskou, křesťansko-konzervativní střední třídu, která bude těmito opatřeními profitovat nejdříve. A to je voličstvo obou stran. K tomu se hodící obraz tradiční velké rodiny jako údajné alternativy k neoblíbenému přistěhovalectví, propagovaný Orbánem a Kaczynským, se samozřejmě dotýká obyvatel obou zemí. Není pak náhoda, že opatření byla prezentována před nadcházejícím důležitým testem – hlasováním v eurovolbách.

Problém bez řešení
Tato opatření však demografický problém vyřešit nemohou. Zkušenost v Polsku s 500+ ukazuje, že následkem dávek skutečně přechodně došlo k více porodům, efekt ale již opět ustává. Obyvatelstva je méně, než bylo před jejich zavedením, tak po něm. S programem se snížila dětská chudoba a zvýšila se spotřeba, což přispělo k růstu. Oboje je pozitivní, ale vlastní cíl programu to nebyl. Také v západní Evropě dostávají matky a rodiny od svých vlád přídavky. A také v celé EU je míra narození v průměru 1, dítěte na ženu nízká. Jde ale o to, jak jsou tyto programy směrovány. Nebezpečné je to, když ženou ženy do závislosti na státu. V Maďarsku hrozí matkám v budoucnu vysoké dluhy, pokud nebudou mít tři děti. Přitom ideál starající se matky velké rodiny je s výdělečnou činností těžko slučitelný. Nedostatek odborných sil by se mohl proto dokonce vyostřit. Jak v Polsku, tak v Maďarsku je nyní kvóta výdělečné činnosti žen lehce pod průměrem EU a daleko pod ním ve srovnání se Švýcarskem nebo  Německem. Mezinárodní srovnávací data ukazují, že největší míra porodnosti je v těch zemích, v nichž jsou ženy na pracovním trhu aktivní a mají bohaté možnosti. Důležitější by proto bylo, aby stát vytvořil rámcové podmínky, kde si ženy sami nezávisle určí, pro jaký model rodiny se rozhodnou. Ženy nejsou žádné stroje na rození dětí k udržení vlasti.

Epilog
Je tmářstvím a krokem do minulosti, když stát platí ženám, aby měly více dětí. Tak se chovají „ultrakonzervativní“ vlády Polska a Maďarska, které opět sází na „křesťanské“ myšlenky. Je to však stále jen díky patriarchální (maskulinní) kultuře, která stále více či méně určuje chod společností. Zdá se však, že tento systém, jak se ukazuje např. na Západě, je v této době v úpadku a selhává. K moci se stále více dostávají muži-politici, kteří na své funkce nestačí a jejichž jednání způsobuje tragédie po celém světě.  Aby se to změnilo, musíme dát ženám svobodu, a samy ženy za ni musí bojovat. Emancipace a rovnost nestačí. Potřebují svobodu, ve které se budou samy rozhodovat o své budoucnosti. Dodnes stále platící názor, že žena je biologicky uzpůsobená k rození dětí a starat se o rodinu a muže, je podle mého názoru historickým přežitkem. Rozdávat kondomy jako se to dělá např. v některých afrických zemích, není řešení. Ženy potřebují vzdělání a plnohodnotné uplatnění ve , jehož rozvoj brzdí právě současný patriarchálně-maskulinní svět.