Urážky muslimů jsou dnes součástí hlavního proudu. Nikdy jsem si nemyslela, že toto zažijí moje děti


Autor: Salma Yaqoob, zdroj: The Guardian

Popis dnešní situace plné předsudků Nadiyou Hussainovou není žádným překvapením pro ty z nás, kteří jsme si zvykli na to, že nás napadají na ulicích, ve školách a v tisku. Její výčet protimuslimských urážek a předsudků, s nimiž se každodenně setkává a o nichž mluvila v pořadu Opuštěné ostrovy na Rádiu 4, je možná pro některé lidi překvapující. Nešokuje však nikoho z m muslimské komunisty. 

Není to tak dávno, kdy lidé automaticky hleděli na černochy s podezřením. Měli automaticky nálepku „zlodějů a násilníků“. Dnes jsou muslimové automaticky spojování se zneužíváním dětí, byť k největšímu skandálu spojenému se zneužíváním dětí došlo v katolické církvi.  Vinit celou rasu, etnickou nebo náboženskou skupinu za akce nemnoha lidí je – a právě tomu nyní čelí muslimská komunita. Chilcotovo vyšetřování (války v Iráku) dalo za pravdu milionům lidem včetně Robina Cooka (tehdejšího ministra zahraničí), když se stavěli proti této válce, ale muslimové jako já, kteří vyjádřili znepokojení nad vládní politikou, budou nepochybně i nadále hanobeni jako nevlastenečtí či dokonce jako sympatizanti extrémistů.

Nejmrazivějším aspektem toho všeho je, že na podporu islamofobie a protimuslimských předsudků bylo vytvořeno celé odvětví. Byl jsem šokována, když jsem viděla zprávu o tom, na podporu nenávisti vůči americkým muslimům bylo vynaloženo 206 mil. dolarů. Zkusme odhadnout, kolik britských islamofobů financují politické skupiny nebo organizace.

Jak referendum o Brexitu, tak kampaň před volbami londýnského starosty obsahovaly ošklivé odvolávky na muslimy – a také některé rasistické náznaky, a to dokonce i od premiéra. Zdá se, že zde máme závod o to, kdo je „nejtvrdší“ na muslimy. Lynton Crosby si na tom udělal kariéru.

Terčem urážek nejsou jen ti, kdo působí v politice, jako třeba já, londýnský starosta Sadiq Khan nebo baronka Sayeeda Warsi. Podpora nenávisti a strachu se dostala do popředí do takové míry, že když je napadena mešita, nebo když děti přijdou domů s pláčem poté, co se jim posmívali kvůli jejich víře, nebo když je zavražděn postarší muž jako Mohammed Saleem, nevyvolá to žádné pobouření. Nedávný průzkum konstatoval, že v roce 2015 došlo k 326 %nímu nárůstu zločinů z nenávisti vůči muslimům.

Každý muslim, kterého znám, má svůj vlastní příběh, spojený s nenávistí. Smířili jsme se s tím, že nás viní a hanobí za činy jakéhokoli muslima kdekoli na světě. Bez ohledu na to, jak často odsuzujeme strašlivé krutosti prováděné některé fanatiky, neustále nás s nimi spojují. Bez ohledu na to, že je to tak nespravedlivé a směšné, jako kdybychom spojovali všechny bílé křesťany s norským masovým vrahem Andersem Breivikem, protože tvrdil, že činil jako křesťan, nebo obviňovali jako takové z genocidy prováděné Radovanem Karadžičem, protože popsal svou válku proti bosenským muslimům jako „svatou“.

Jako dítě vyrůstající v osmdesátých letech jsem považovala rasismus a odmítnutí, s nímž byla konfrontována generace mých rodičů, za bajky z minulosti. Nemohla jsem si tehdy představit svět, v němž by násilí z nenávisti vůči muslimům na Západě nejenže neklesalo, ale naopak vzrůstalo. Západní muslimové byli zobrazováni jako vnitřní nepřátelé po většinu života mých dětí. Aby bylo jasno, stále považuji Británii za nejlepší místo k životu. Věřím v její lid, i když ne vždy v její vůdce. Má naděje vyvěrá z velkého protiválečného hnutí a zákona o rovném zacházení, z běžně používaného sebepodceňujícího humoru, z obecné shody, že stát ve frontě a nepředbíhat je zdvořilé a slušné, a samozřejmě, z britské kvasnicové pomazánky.

Na druhé straně jsme však konfrontováni s diskusí „hidžáb/nikáb/závoj“, v níž se jednomu kousku ze šatníku nepatrné menšiny žen připisuje schopnost podkopat západní kulturu a civilizaci jako takovou. Nikdo v této debatě nebere do úvahy jeptišky nebo ortodoxní židovské ženy, které se také samy rozhodují o své pokrývce hlavy.

Letos v létě byly na Korsice, v Cannes a ve Villeneuve-Loubet zakázány burkini. Moje švagrová se vrátila z rodinné dovolené ve španělském Alicante a vykládala o tom, jak se místní obyvatelé snažili zabránit jí plavat v bazénu a dokonce si dali tolik práce, že uspořádali veřejnou schůzi, protože její oblečení „zakrývalo toho příliš“. Musela zasáhnout policie, což dokazuje, že ani dovolená nepředstavuje oddech od hysterie. Náš vlastní UKIP teď také vyzývá k zákazu závojů.

nastoupila do funkce s příslibem, že učiní z Británie zemi, „která funguje pro každého“. Vítám v tomto kontextu nedávnou parlamentní zprávu Výboru pro ženy a rovnoprávnost, poukazující na diskriminaci, které muslimské ženy čelí na pracovišti. Vrhá světlo na realitu, která byla až dosud příliš často ignorována.

Takže doufejme, že slib Mayové povede k přehodnocení vládní Strategie prevence, která pomáhá podporovat podezření vůči všem muslimům a vytváří předsudky uvnitř jednotlivých komunit. Organizace pro lidská práva varovala, že Strategie prevence je kontraproduktivní v podmínkách, kdy jsou děti ve věku čtyř let označovány za „radikalizované“ jednoduše proto, že jinak vyslovují některá slova nebo nosí jiné oblečení. Když škola mého syna oznámila skupinu muslimských žáků na policii za to, že si vytvořili skupinu na whatsapp, aniž by kontaktovala jejich rodiče, nás syn si protrpěl bezesné noci. Zeptal se mě také, jestli by byl v bezpečí, kdyby přestal být muslimem. Ironií je, že Strategie prevence podporuje atmosféru strachu a rozdělování, v níž se pak daří extremismu a jeho nárůstu.

Zatímco v mediálních výstupech, týkajících se boje o vedení Labouristické strany, převládají bizarní konspirační teorie, tento boj poskytuje příležitost k debatě o této důležité otázce. Vůdce labouristů Jeremy Corbyn byl příjemně otevřený, když kritizoval Strategii prevence a jejím dopadu na muslimskou mládež. Owen Smith je silným zastáncem Strategie a požaduje, aby bylo do její realizace nalit více financí s tím, že to podpoří lepší vztahy komunit v Británii.

Triumf úspěšného pořadu Nadiyi Hussainové Great British Bake Off je skvělým příkladem toho, jak vypadá integrace v praxi. Avšak její zkušenosti s protimuslimskými předsudky by měly být budíčkem pro všechny britské politiky.

Překlad: Robert Nerpas, foto: East London Mosque by dg/commons.wikimedia.org

The following two tabs change content below.
FreeMagOne

FreeMagOne

Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.