Vydávám se dále po stopách rasismu v Čechách. Přemýšlela jsem o tom, co dělat pro zlepšení situace u nás, která se dle mého názoru spíše zhoršuje.
V posledním článku jsem psala o rasismu a dětech, o jejich prvním seznámení s lidskými rasami a často zároveň i rasismem. Připomínám, že podnětem k němu bylo pochybení paní učitelky ve školce, která se před dětmi zmínila negativně o Romech.
Myslím, že primárně bychom se měli věnovat prevenci rasismu u dětí a mládeže, aby z nich nevyrostla další generace plná předsudků. A protože kromě rodičovské výchovy mají děti výchovu také pedagogickou, pátrala jsem po tom, jak je to ve školách s prevencí, zda vůbec nějaká existuje.
Zjistila jsem, že ano. Na některých školách se opravdu snaží. Existují materiály a legislativní úpravy vydané ministerstvem školství, dokonce jsem našla Metodický pokyn MŠMT k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance. Takže školství bere problém rasismu a xenofobie vážně, ministerstvo školství vypracovalo několik metodik. Zjistila jsem, že by měly být zapracované do vyučování ve školách. Do jaké míry to však berou vážně pedagogové, si nejsem jistá. Kdyby měli učitelé vůli něco proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance dělat opravdu vážně, myslím, že by se situace měla logicky zlepšovat. Existují celé projekty na prevenci proti rasismu, záleží na škole, jestli tuto pomoc využije.
ŠKOLA s ředitelem, který nebude mít kvůli svému osobnímu postoji zájem o tuto prevenci, tak ochuzuje děti o informace, které by se jim v životě hodily a obohatily je.
Malér je, že v současnosti je negativní postoj k menšinám dokonce mezi teenagery v módě. Mezi dětmi ve věku tak důležitém pro formování jejich osobnosti a názorů. Kolem sebe denně slyším negativní a nenávistné projevy hlavně vůči Romům, sekundárně se mluví o uprchlících, zejména proto, že o nich mluví každý, i politici. Málokdo však nějakého potkal. Možná je v lidech nějaké zklamání, že na vlastní oči nevidí to, na co denně nadávají, a proto se o to hůř chovají k menšinám, které tu již žijí. A na kom jiném se vybít, nežli na Romech, tradičním hromosvodu českých frustrací
Proč tedy nedoporučit školám plán prevence, od škol základních po školy střední? Tam je, myslím, prevence nejdůležitější. Proto jsem se pustila do hledání, zda se u nás už něco takového dělá. A zjistila jsem, že ano. Našla jsem občanské sdružení, které funguje už od roku 1999, Multikulturní centrum Praha. V problematice rasismu se vyznají a jejich aktivita je přesně taková, jakou jsem si představovala. Prevence proti rasismu na školách. Mnoho škol jejich nabídku využilo, dokonce k mému překvapení i v těch nejproblematičtějších oblastech, jako je napřiklad Janov. Naopak například v Chomutově žádný zájem nebyl.
Právě v této lokalitě, v Ústeckém kraji, nyní proběhla analýza rasismu převážně proti Romům. Analyzovány byly hlavně zpětné vazby lidí na média.
Počet rasistů je tu vysoký. Prevence je tedy nutná. Myslím, že je třeba, aby aktivně k prevenci přispívali všichni, kdo chtějí a mohou, všemi možnými způsoby. Jestliže nemají zájem některé školy o prevenci v rámci výuky, je dobré přesunout se za školní zdi a využít jiných možností. Existuje přece více než jedno občanské sdružení nebo nezisková společnost, kterým není situace lhostejná a které jsou ochotné podělit se o informace, které si v novinách nepřečtete. Osvobodit se od mýtů a stereotypů a podle získaných pravdivých informací si vytvořit svůj vlastní názor. Ne jen hltat kdejaké drby a považovat je za pravdu.
Dobrovolně pomáhám s čím mohu a umím, zajímám se o sociální vyloučení, sociání znevýhodnění, RASISMUS a problémy s ním spojené. Když mi něco není jedno, zvednu se a něco udělám. Píšu až potom.