Proslov – 17. 11. 2015

V původním znění uveřejňujeme proslov Jana Hodice, který 17. listopadu 2015 mohl zaznít kdekoliv v České republice.

What has Vaclav Havel on mind, foto: Vaclav Mrkvicka
What has Vaclav Havel on mind, foto: Vaclav Mrkvicka

Před 76 lety si česká společnost teprve rok zvykala na nesvobodu, aby před 26 začala nesnadnou cestu k demokracii. Ukázalo se, že cesta to bude nesnadná a nikdo v ní nekladl českému lidu větší nástrahy, než on sám sobě. Hospodin přikázal Mojžíšovi chodit s Židy 40 po poušti, než vejde do země zaslíbené. 40 let, to jsou dvě generace. Jedna generace, která chodila do škol za protektorátu či v letech padesátých, s nadšením vyháněla německé spoluobčany a budovala Socialismus bez zbytečných otázek proč, pro koho a za jakou cenu. Druhá pak poslouchala své rodiče, jak se poučili z krizového vývoje, učila se držet dvojí tvář a hlavně se naučila hrbit hřbet. S takovouto morální výbavou pak vyrazila vstříc svobodě, aniž by věděla, co ji čeká.

Z totalitních dob si česká společnost odnesla návyk nebouřit se a hlavně, podobna nemocnému se Stockholmským syndromem, milovat autoritu, která ji řekne, kam má jít. A tak ti, kteří se cítili být pravicovými, postavili na piedestal Klause. Ti, kteří se cítili být poraženými kupónové privatizace pak Zemana. Česká společnost se takto rozdělila, a i když zejména první jmenovaní vzpomínku na mesiáše potlačili kdesi hluboko, vrátila se v podobě Andreje Babiše.

Plaque commemorating the 'Velvet Revolution' in Czechosolovakia, foto: DiegoSideburns
Plaque commemorating the ‘Velvet Revolution’ in Czechosolovakia, foto: Diego Sideburns

Česká společnost čelí zejména tomu problému, že na mesiáše stále čeká. Hledá ho v každém novém subjektu s novou či starou tváří, ať je to její pravicová nebo levicová část. Obě čekají na svého mesiáše, nejvíce se tak stalo v roce 2010. Její kocovina z toho, že politici jsou stejní lidé jako ostatní se stejnými slabostmi a neřestmi jako jiní přivedla k moci Miloše Zemana a Andreje Babiše. Prvnímu zapomněla zavedení těch pořádků, kvůli kterým zvolila druhého jmenovaného, který z nich jen těžil. Zapomněla na hrůzy, jaké StB v soft verzi převzala od NKVD a provozovala ještě před více než 26 lety, vzpomeňme např. na Pavla Wonku.

a kapitalismus jsou nejlepší systémy, jaké kdy člověk uvedl v život. To první umožňuje výměnu moci bez použití násilí a dává možnost i sebeneschopnějšímu alespoň zápas o moc zkusit. To druhé stojí na přirozené soutěživosti. Kapitalismus přirozeně vede k demokracii, neboť zvětšuje objem daní odváděných státu od občanů podporou ekonomického růstu a tím je motivuje zajímat se o to, co se s odvedenými prostředky děje. Bez přechodu ke kapitalismu se neobejde žádný stát, který chce být úspěšný, stejně jako se neobejde bez vzdělání a růstu střední třídy. Ta pak tvoří páteř demokratického uvědomění společnosti.

17.XI.2015 Policisté chrání Strakovku před ultrapravičáky, foto: Eugen Kukla
17.XI.2015 Policisté chrání Strakovku před ultrapravičáky, foto: Eugen Kukla

Před 250 lety se přesně toto stalo v Evropském civilizačním okruhu. Následovala a 26 let válek. Ano, 26 let válek od Bastily po Waterloo. Na jejím konci se Francie, byť jako konstituční monarchie, zařadila po bok VB a USA coby parlamentní demokracie. Zapomínáme na to, co předchází nástupu demokracie, proč ji lidé v Evropě začali požadovat a jak dlouho to trvalo. Nebylo to ani přes noc, ani za 10 let. Byl to stejně dlouhý a krvavý proces jako ten, kterým v současnosti prochází Střední východ. Není to o tom, že zde žijí lepší a tam horší lidé. Jsme úplně stejní, jen Arabové hrají hru s dějinami o zkušenost s bojem za svobodu.

Člověk je teritoriální zvíře – kdo se rozpíná na úkor druhých, přežije. Kdo stagnuje, zaniká. Proto i demokracie je odsouzena k šíření, pokud má v tomto světě přežít. Země demokratického světa si musí budovat sféry vlivu a jednat podle zcela stejné logiky, jako jednají země nedemokratické. Podporovat opozici v nedemokratických zemích, likvidovat diktátory a skrze Tunisko a Ukrajinu vtisknout do islámského a východoslovanského kulturního okruhu zkušenost s demokracií. Zároveň je migrace naší velkou šancí něco udělat pro podporu demokraticky smýšlejících muslimských duchovních – podpořit jejich vzdělávání v duchu demokratických tradic. Je mnohem méně nákladné než udržovat armádu v jedné arabské zemi postavit pro muslimské duchovní v Evropě školu a vychovat z nich lidi, kteří s autoritou duchovních budou hlásat mezi svými souvěrci demokracii.

The following two tabs change content below.
Jan Hodic

Jan Hodic

Redaktor FreeMagOne, člen TOP09.
Jan Hodic

Latest posts by Jan Hodic (see all)