Nová náborová základna pro ISIS

Proč se v Tádžikistánu daří džihádismu?

V březnu zaútočili teroristé napojení na Islámský stát Chorásán, známý také jako ISIS-K, na moskevskou Crocus City Hall, kde zabili 145 lidí a několik stovek jich zranili. Úřady rychle zatkly 12 mladých mužů, kteří pocházeli z Tádžikistánu, nejjižnější a nejchudší republiky bývalého Sovětského svazu. Tádžické hospodářství skomírá a kombinace nízkého růstu a mladé populace vytvořila obrovskou diasporu: nejméně čtvrtina tádžických mužů v produktivním věku žije v zahraničí. Země, kterou opustili, je represivní, s vládou stejně nepřátelskou vůči mnoha formám islámu jako vůči jakýmkoli projevům nesouhlasu. Kombinace socioekonomických a politických faktorů způsobila, že mladí tádžičtí muži jsou mimořádně náchylní k radikalizaci. Ruské zpravodajské služby jsou v současné době přetíženy válkou na Ukrajině a potřebou pokračovat v činnosti doma. Radikalizace mezi komunitami pracovních migrantů v Rusku a cirkulace zbraní z ukrajinského bojiště však zvýšily riziko domácího terorismu – a tato hrozba pravděpodobně poroste.

Hluboká kocovina

Tádžikistán je jedinou zemí bývalého Sovětského svazu, kde počátkem 90. let 20. století proběhla rozsáhlá občanská válka. Konflikt, v němž proti sobě stála centrální vláda (podporovaná Ruskem) a provinční povstalci, si vyžádal 50.000 mrtvých a půl milionu vysídlených osob. Tato válka vyvolala masivní migraci pracovních sil ze Střední Asie do Ruska, která pokračovala i v prvních dvou desetiletích tohoto století a nezastavila ji ani probíhající válka na Ukrajině. V roce 2023 bylo v Rusku registrováno téměř milion migrantů z řad občanů Tádžikistánu, což je přibližně deset procent obyvatel Tádžikistánu. Jsou obětí slabé ekonomiky země. Přibližně polovina obyvatel Tádžikistánu je mladší 25 let, a proto je nezaměstnanost mladých lidí vysoká. Mladí muži se stěhují za příležitostmi do zahraničí a většina z nich odchází do Ruska.

Tádžický prezident Emómalí-ji Rahmón, který je u moci od roku 1994, vládne vysoce represivnímu režimu, který zabíjí nebo vězní představitele opozice, včetně vůdců a členů hlavní opoziční strany, Strany islámské obrody, a ovládá veřejný prostor prostřednictvím propagandy a korupce. Rahmónův režim je nepotický a několik jeho synů a dcer zastává vysoké vládní funkce. Jeden ze synů, Rustam, je předsedou Národního shromáždění Tádžikistánu a je všeobecně považován za otcova nástupce. Kvůli nedostatku zdrojů se ekonomika země potýká s problémy a je závislá na převodech peněz zasílaných migranty – Tádžikistán má jeden z nejvyšších podílů převodů peněz na HDP – a na obchodu s heroinem z Afghánistánu. Malý zemědělský sektor, který zaměstnává polovinu obyvatelstva, zůstává nefunkční a sektor služeb je nedostatečně rozvinutý.

Od konce občanské války v roce 1997 Rahmónův režim považuje islám za hrozbu pro svou legitimitu a podrobuje toto náboženství přísné kontrole. Bezpečnostní služby monitorují kázání a náboženský personál, ženy se nesmějí modlit v mešitách a děti nemohou absolvovat některé formy náboženského vzdělávání. Všechny „cizí“ islámské zvyky – například nošení hidžábu po emirátském nebo tureckém vzoru – jsou zakázány a muži, kteří absolvují náboženské vzdělání v zahraničí, se po návratu nesmějí stát imámy. Režim obviňuje své odpůrce z toho, že jsou „wahhábisté“, „salafisté“ nebo „džihádisté“ – všechna tato označení se používají k označení politického islámu inspirovaného ze zahraničí. Režim běžně obviňuje islamismus z jakýchkoli vnitřních otřesů. Například několik lokálních konfliktů v autonomním regionu Pamír a jeho městě Chorogu režim označil za islamistické, ačkoli byly většinou výsledkem bojů mezi elitami. Pro Rahmóna byl proto vznik ISIS-K požehnáním i prokletím zároveň. Umožnil mu sice spojit své odpůrce s islamistickými bojůvkami a potenciálně získat mezinárodní podporu pro výslednou represivní politiku, ale zároveň může destabilizovat jeho režim.

Nová islámská identita

Sovětský svaz a mnohé středoasijské státy, které se z něj zrodily, považovaly islám za formu národní kultury, kterou je třeba podřídit státu. Toto chápání se však dostává pod stále větší tlak nábožensky univerzalističtějšího a vzpurnějšího výkladu islámu. Pro mnohé v mladé tádžické generaci nabízí islám přitažlivý kodex morálky a disciplíny, útočiště před nesvobodou a represemi v jejich zemi. Pod vlivem těchto trendů dochází k retradicionalizaci genderových rolí, kdy jsou mladé ženy stále více vytlačovány z pracovního procesu a vymezují se vůči své reprodukční roli. Mnozí mladí Tádžikové se považují za součást ummy, globálního společenství muslimů – a nejen za členy svého národního státu – a hledají inspiraci mimo svou zemi. Spojené arabské emiráty se mnohým jeví jako úspěšný model státu, kde víra vzkvétá spolu s modernizací a ekonomickou prosperitou. Islamizace tádžické společnosti není sama o sobě předzvěstí budoucího chaosu a džihádistického násilí; těch, kteří volají po teroristických útocích a utopii chalífátu, je velmi malá menšina. Navíc je pravděpodobnější, že k násilí povede lidi spíše sociální marginalizace než náboženský zápal. Výzkumy bojovníků ISIS, které prováděli akademici včetně Noaha Tuckera z Harvardu, soustavně ukazují, že hlavními hnacími silami náboru jsou chudoba, nedostatek sociálních příležitostí a drobná kriminalizace.

To platí i pro ISIS-K, který vznikl v roce 2015 jako regionální pobočka Islámského státu v době, kdy tato militantní skupina ovládala mnoho částí Iráku a Sýrie. Jejím posláním je sjednotit bojovníky z Chorásánu – historické oblasti, která zahrnuje severní Afghánistán a velkou část osídlených (na rozdíl od stepních) oblastí Střední Asie. Stejně jako jeho mateřská skupina se ISIS-K považuje za strážce džihádistické ideologie, která se zasazuje o vytvoření světového chalífátu. Vyvinula si však také lokálnější posedlost a nepřátelství, mimo jiné s Tálibánem, skupinou, kterou vůdci ISIS-K obviňují z nedostatečné ortodoxnosti a prosazování nacionalizovaného, paštunského islámu.

Islám je v Tádžikistánu útočištěm před nespravedlností a útlakem

V Afghánistánu útočil ISIS-K na Taliban, šíitskou menšinu Hazárů a hinduistické a sikhské chrámy. Skupina má však mnoho nepřátel i mimo Afghánistán. Útočí proti Indii – kvůli spolupráci Dillí s vládou v Kábulu před převzetím moci Talibanem v roce 2021 a diskriminaci muslimů, která zesílila za indické vládnoucí hinduistické nacionalistické vlády – a také proti militantním skupinám Hamás a Hizballáh, Hútíům v Jemenu a Íránu. Skupina je rovněž naladěna proti Rusku kvůli spolupráci Moskvy s Íránem, Sýrií a Tálibánem. Zorganizovala několik teroristických činů v Turecku a také v Tádžikistánu a Uzbekistánu.

ISIS-K považuje střední Asii – a zejména Tádžikistán – za úrodnou půdu pro nábor nových členů. Úspěšně využívá sociální média a nachází vnímavé publikum prostřednictvím obsahu zveřejněného v ruštině a středoasijských jazycích. Skupina publikuje v tádžické cyrilici na internetu a na platformách sociálních médií včetně Telegramu a přinejmenším ve čtyřech médiích – Ochránci ummatu, Movarounnahr, Hlas Chorasánu a Rádio Hlas Chorasánu – nabízí náboženský obsah, zprávy o aktivitách ISIS, aktuální informace o regionálních a mezinárodních záležitostech a pokyny pro začínající džihádisty. Tyto kanály kritizují Rahmónovu diktátorskou a nepotistickou vládu, přičemž mnoho propagandistických videí obsahuje falešné záběry jeho ponížení a smrti.

ISIS-K možná rekrutuje tádžické občany radikalizované doma, ale využívá také tádžické diaspory. Znevolnění migranti, kteří jsou odříznuti od svých příbuzných a komunity, žijí v ponižujících podmínkách a čelí xenofobii, jsou často slibnějšími cíli pro radikalizaci než ti, kteří žijí ve svých vlastních komunitách. Mnoho tádžických migrantů se radikalizovalo během pobytu ve Francii, Německu, Rusku a Turecku. Znepokojeny tímto jevem a v návaznosti na útoky na Crocus City Hall úřady v Turecku zrušily osvobození od vízové povinnosti, které pro občany Tádžikistánu platilo od roku 2018, a ztížily jim tak cestování do země.

Nepřátelské prostředí

Rusko se k tádžickým migrantům chová špatně. Systémová korupce je nechává napospas policejním rozhodnutím a vydírání. Xenofobie je velmi rozšířená, a přestože ruské úřady potlačily násilí skinheadů, které bylo rozšířené v prvních dvou desetiletích tohoto století, krajně pravicové skupiny stále pravidelně obtěžují a vyhrožují středoasijským migrantům. Mnoho migrantů žije v segregovaných prostorách, v barácích nebo kontejnerech v ponižujících podmínkách. Mnoho mladých mužů na tento tlak a ponižování reaguje přijetím islámské identity, která zdůrazňuje disciplínu a pevné morální hodnoty. Zkoušky migrantů je obrátily k řádu a pohodlí náboženství. Od začátku války na Ukrajině Moskva tlačí migranty k přijetí ruského občanství a následně je verbuje do ozbrojených sil, aby bojovali na frontě.

Ruské úřady začaly po útocích na Crocus City Hall potírat tádžické a další středoasijské migranty. Vyhostily několik stovek lidí, kteří byli v Rusku nelegálně, stovky jich zadržely na letištích a prováděly zastrašující prohlídky v centrech a organizacích, které migrantům nabízejí právní pomoc. Moskva rovněž vyvíjela tlak na bezpečnostní služby v Tádžikistánu a jeho středoasijských sousedech, aby se zabývaly domácím islamismem. Tato strategie má však jen malou šanci na úspěch, protože neřeší systémové kořeny náboru džihádistů. Zásahy a deportace neukončí chudobu na venkově, ponižující život, který migranti vedou, nedostatek ekonomických příležitostí, nespokojenost mladých lidí ani potíže, s nimiž se migranti potýkají při integraci do hostitelské společnosti.

ISIS-K je nejrychleji rostoucí džihádistickou skupinou v Rusku a v současnosti dominuje místní džihádistické scéně. V lednu oznámila novou globální kampaň „proti židům, křesťanům a šíitům“ a jejím cílem je rekrutovat zoufalé mladé lidi, aby bojovali za toto hnutí. Tádžikistán bude i nadále kolébkou džihádistického náboru – a islamistická militantnost vycházející ze Střední Asie bude i nadále ohrožovat Rusko, Turecko a Západ –, dokud vlády nenajdou způsob, jak řešit její základní příčiny.

Marlene Laruelle je profesorkou mezinárodních vztahů a politických věd na Univerzitě George Washingtona.

Úvodní foto: Ram Kozhiev – a statue of a lion is shown against a blue sky, zdroj článku: Foreign Affairs, autor: Marlene Laruelle, překlad: Robert Nerpas