Nenávist

autor:

“Nenávist je až patologická, říkají někteří politici, ale zapomínají, že ji sami podněcovali a podněcují.”

To nejsou útoky jen na politiky, ale především útoky proti systému, proti politickým institucím a především proti státu samotnému. Nezapomeňme na 6.leden 2021, kdy v podstatě vyzval k útoku na Kapitol své příznivce Donald Trump, kvůli tomu, že nebyl zvolen. To byl též útok na systém na instituce a Trump se nikdy netajil, že chce politicky změnit Ameriku. Omezit svobodu a demokracii. Nakonec na Kapitolu se mávalo transparentem “Vraždit média”, “pověsit Mika Pence”(viceprezidenta USA), který zůstal věrný ústavě a podepsal platnost vítězství Joe Bidena. Dnes sedí Trump před soudem a miliony lidí v Americe ho chtějí opět za prezidenta…

Nejen politici ale i média svými vyjádřeními přispívají do nenávistné atmosféry. Stačí si přečíst titulky v PRÁVU, MfD, Lidových novinách. Již jen ty nadpisy u méně chápajících vyvolají vztek. Prima CNN News, Nova, nemluvě o Barrandovu, ale nakonec i pořady “veřejnoprávní ČT” debata s V. Moravcem, 168 Nory Fridrichové jsou proti tomu, jaké diskuze vysílají veřejnoprávní německé AFD a ZDF, naprostým anachronismem. Nejkvalitnější byla ČT, podle mého názoru, hned po listopadu 1989 pod vedením Jiřího Kantůrka, kdy se teprve zakládaly politické strany, které ještě v té době nevěděly, jak je důležité mít vliv ve veřejnoprávním médiu jako je ČT.

Přepadení východní Ukrajiny 2014, Putinova hybridní válka a nyní skutečná válka na Ukrajině, nemluvě o válce na Blízkém Východě, vyvolaly v lidech strach a nejistotu, kterou nesmírně využívají sociální sítě. Nejvíce Facebook a X. Lži, naprosté dezinformace, jsou živnou půdou pro rozdělování společnosti, pro daleko více nebezpečného, než jsou útoky na politiky, jako je příklad atentátu na předsedu vlády Slovenska Roberta Fica. Nezapomínejme na to, jak štvali či štvou českou společnost proti sobě bývalý prezident Miloš Zeman a Andrej Babiš. Pro mě je naprosto nepochopitelné, že mnozí politici využívají, či zneužívají, sociální sítě ke své prezentaci. Nemůže být přeci určující pro politiku počet lajků na sociálních síti.

Tento týden přiletěl válečný zločinec Vladimír Putin do Číny. On a Si Ťin-pching se navzájem ubezpečili o hluboké spolupráci jejímž základem je nesmiřitelný boj proti demokraciím, Západu a především USA. Připomíná mi to Pakt Ribbentrop-Molotov uzavřený v roce 1939. Tehdy dodávalo Stalinovo Rusko Hitlerovi obilí, naftu a řadu různých jiných produktů. Poslední vlak přejel Brest dvě hodiny po půlnoci 22.června 1941, kdy vzápětí přepadl Hitler tehdejší Sovětský svaz. Kdo zradí jako první “pevné” vztahy mezi těmito totalitními archaickými říšemi? Ani jedné ani druhé se nedá věřit.  Čína již dříve sdělovala, že chce v budoucnosti být největší politickou a hospodářskou velmocí na světě. Svazek byl uzavřen jen účelově.

Evropu a svět čekají nelehké časy, neboť nejen Rusko, Čína ale i Turecko, Irán, Saudská Arábie říše “agresivních králů” chtějí změnit svět podle jejich pravidel.

Epilog:

Stále jsou platná slova bývalého americké diplomata George Kennana z dopisu bývalému tlumočníkovi amerického prezidenta Roosevelta Eustisu Bohlenovi, datovaným 26.ledna 1945 v Moskvě, kde psal o ruském nebezpečí:

“Šest měsíců nejužšího možného kontaktu s ruskými záležitostmi nezměnilo nic na mém přesvědčení, že cíle sovětské politiky v Evropě nejsou ve své většině v souladu se štěstím, prosperitou ani stabilitou mezinárodního života na zbytku kontinentu. Nechápej mě prosím špatně. Nemyslím tím, že Rusové mají nějak nekalé cíle, nebo že se někde snaží o okamžité zavedení komunismu. Avšak cíle, které mají, nejsou inspirovány jakýmkoli zájmem o uchování, ať duchovních nebo materiálních hodnot.

Sledují s podezřením veškeré projevy evropské jednoty a morální integrity, které nejsou sami schopni kontrolovat. Obávám se, že není utrpení nebo zla, které by váhali evropským národům způsobit, pokud by toho byli schopni spíše, než by dopustili, aby takováto jednota začala existovat.

Ruská bezpečnost v jejich pojetí znamená neexistenci soudružnosti, rovnováhy a harmonie ve zbytku Evropy. Pokud naopak zajištění jejich bezpečnosti způsobí bratrovražedné boje, pokles životní úrovně a zhroucení politické sebedůvěry evropských národů, nebudou nad tímto vývojem v Moskvě prolity žádné slzy. Tyto ruské cíle nejsou jen v rozporu s hlavními proudy středo a západoevropské tradice, ale jsou také v protikladu k našim vlastním zájmům. V našem vlastním zájmu jako námořní mocnosti v oblasti Atlantiku je uchovat na pobřeží stabilní, sebevědomé, ve svých požadavcích uspokojené státy, závislé ve velké míře na rozvoji mezinárodního námořního obchodu.

Tyto státy musí, pokud chtějí přežít, mít za zády stabilní, spořádanou a prozíravě spravovanou střední Evropu. Totéž je také v zájmu Anglie.”

Zdroj: “Dějiny a současnost”  /1/ 1996/

Úvodní foto: Two Democracy