Nová studie ukazuje, že etnické skupiny na Balkáně mají stejný genofond. Nacionalisté však dodnes šíří opačnou teorii. Široká veřejnost je stále náchylná věřit této nebezpečné propagandě.
Adam a Eva byli Srbové. Nebo Chorvati. Určitě Albánci, Bulhaři nebo Bosňáci. Dnešní balkánské národy se neliší v jednom: všude převládá přesvědčení, že jsou nejstarším národem jižní Evropy – samozřejmě každý sám za sebe. Rozšířený je také názor, že společná etnická identita je založena nejen na kultuře, jazyce nebo náboženství, ale také na biologickém původu.
Tento etnický nebo „genetický nacionalismus“, jak se mu také říká, byl jedním z důvodů, proč v 90. letech 20. století vypukla v republikách bývalé Jugoslávie krvavá občanská válka. Vycházelo se z myšlení: my jsme tu byli první, my máme větší cenu než ostatní a jsme úplně jiní, takže můžeme dominovat a vytlačit ostatní. Nebo se tvrdilo, že ti druzí jsou vlastně potomci vlastního etnika a že oni jsou ti původní lidé. Tento způsob myšlení je rozšířený dodnes.
Archeogenetici vysvětlují
Srbský novinář a pozdější ministr pro rodinu a demografii Ratko Dmitrovič v roce 2018 prohlásil, že Srbové, Chorvati, Bosňáci a Černohorci mají stejný původ: jsou Srbové. „Není těžké přiznat pravdu. Nebolí to,“ napsal na Twitteru. Podle něj jsou ostatní etnika vlastně Srbové, kteří se jen zpronevěřili své srbské identitě.
Bývalý chorvatský ministr školství, lékař a genetik Dragan Primorac, se domnívá, že „více než tři čtvrtiny dnešních Chorvatů jsou potomky dávných Evropanů, kteří přežili poslední dobu ledovou před 20.000 lety na území dnešního Chorvatska, Slovinska a Bosny a Hercegoviny“.
Takové řeči jsou vědecký nesmysl. Potvrzuje to i nová studie z Harvardu. „Kdybyste mi dali DNA nějakého člověka a já vám měl říct, jestli je to Chorvat, nebo Srb, bylo by to nesmírně obtížné. Chorvati, Srbové a další jsou kulturní pojmy, ale neodrážejí velmi starou diferenciaci v demograficko-genetické historii,“ říká archeogenetik Iñigo Olalde, jeden z autorů studie „Genetická historie Balkánu od římské hranice po slovanskou migraci“, která byla publikována v prosinci. Zabývá se kosmopolitní historií jihovýchodní Evropy a migračními proudy v prvním tisíciletí našeho letopočtu. Studie analyzovala hodnotila data DNA 146 koster lidí, kteří žili v prvním tisíciletí našeho letopočtu a byli vykopáni na 20 různých místech na Balkáně – v Chorvatsku, Srbsku, Severní Makedonii, Bulharsku, Rumunsku, Řecku a Albánii.
Výsledky jsou poučné: jednak je genofond všech těchto jedinců podobný a jednak je téměř totožný s genofondem dnešních obyvatel jihovýchodní Evropy. „Bez ohledu na hranice moderních národních států se populace v námi zkoumané oblasti vyznačovaly podobnými procesy migrace a změn,“ říká Olalde. To naznačuje, že důležité demografické události, které přispěly ke vzniku dnešních skupin, se odehrály již kolem roku 1000 našeho letopočtu.
Migrační toky lze sledovat také pomocí DNA. Mezi lety 250 a 550 n. l. přicházeli do jihovýchodní Evropy lidé ze střední a severní Evropy a z pontské stepi (tato oblast od severní části Černého moře po Kaspické moře se rozkládá od dnešního Bulharska po Kazachstán). Po skončení římské nadvlády, mezi 6. a 10. stoletím, přicházeli další slovansky mluvící migranti ze severovýchodní Evropy. Podle studie lze jejich DNA nalézt u 30 až 60 procent dnešní balkánské populace.
Tito migranti nenahradili lidi, kteří v regionu žili v době bronzové a železné, ale smísili se s nimi. Genetická výbava těchto lidí z doby železné a bronzové tvoří asi 22 % současné populace, zatímco genetický materiál předků ze západní Anatolie tvoří 23 %, říká Olalde v rozhovoru pro NZZ am Sonntag.
Otázkou je, zda se studie dostane i do povědomí široké balkánské veřejnosti. Protože právě zde někteří „vědci“ přispívají k nacionalistické a rasistické historiografii. V Chorvatsku to byly například teorie Franjo Rackiho. Ten tvrdil, že „Chorvati“ přišli při stěhování národů do „částečně prázdného domu“, tj. že se nemísili, a že dnešní obyvatelstvo je přímo potomkem slovansky mluvících přistěhovalců.
Vedoucí Centra pro studia jihovýchodní Evropy na univerzitě ve Štýrském Hradci Florian Bieber říká, že kritický pohled na etnické skupiny není rozšířený. „Místo toho převládá sanitární historické vyprávění, které opomíjí směsice a souvislosti,“ uvádí.
V současné době existují také výsledky genetických výzkumů, které ukazují, že v geneticko-biologickém smyslu tato etnika na Balkáně ani neexistují. V posledních letech archeogenetici pomocí diamantových fréz sekvenovali tisíce let starý genetický materiál ze zubů a čelistí koster a byli schopni doložit migrační toky na Balkán, které měly vliv na genofond. Nicméně představa homogenních etnických skupin je rozšířená zejména v mladých národních státech jihovýchodní Evropy.
Genetika pro propagandistické účely
Radikálně pravicová bosenskosrbská politička Biljana Plavšić, bývalá viceprezidentka pseudorepubliky Republika srpská, v roce 1993 prohlásila, že ona a další srbští nacionalisté nejsou schopni jednat s muslimy z genetických důvodů. „Byl to geneticky deformovaný materiál, který přijal islám. A nyní se samozřejmě s každou další generací koncentruje. Je to čím dál horší. V průběhu staletí se geny stále zhoršovaly,“ říká. Bosenští Srbové byli podle ní etnicky a rasově nadřazeni bosenským muslimům.
Archeolog Mario Gavranovic z Rakouské akademie věd varuje před pseudovědeckými teoriemi původu pro propagandistické účely a upozorňuje, že tato rasistická ideologie se šíří dodnes. Například srbský spolek “Herkunft” shromažďuje vzorky DNA, aby zjistilo, co je „srbské dědictví“. Lidé ze spolku tvrdí, že „Srbové“ rozhodně nejsou smíšeni s „tureckou krví“. Stejnojmenné černohorské sdružení tvrdí, že „Srbové“ mají zcela jiné geny než Albánci.
V posledních letech jsou stále populárnější komerční testy DNA. Často se tvrdí, že etnický původ lze zjistit pomocí jednoduchého testu DNA. Lidé jsou vedeni k přesvědčení, že mohou určit svůj „etnický původ“ zasláním vzorku slin a že etnický původ je založen na původu, a nikoli na kulturní příslušnosti. To je obzvláště nebezpečné na Balkáně, říká historik se zaměřením na jihovýchodní Evropu Bieber. Pseudovědecké testy DNA totiž postulují kontinuitu údajně „starého národa“.
Jednou z nejrozšířenějších představ je, že Srbové, Chorvati a Bosňáci pocházejí přímo z jedné linie a bez míšení s ostatními z přistěhovalých „Slovanů“ ze severovýchodní Evropy. Někteří Albánci zase věří, že jsou přímými potomky Ilyrů, zatímco někteří Řekové se domnívají, že pocházejí ze starých Řeků. Vířící vývar pověr, rasismu a nadřazeného myšlení.
„Neexistuje žádný genetický základ pro rozdíly mezi etnickými skupinami,“ zdůrazňuje Naris Pojskic z Ústavu genetického inženýrství a biotechnologie na Sarajevské univerzitě a s klidem vypráví, že na konci 19. století se Rakušan Augustin Weisbach snažil zjistit, zda existuje rozdíl mezi pravoslavnými, katolíky a muslimy v Bosně pomocí „měření hlavy“. Weisbach žádný nezjistil. „Všichni patříme do stejného genofondu. V hloubi duše jsme vždy věděli, že mezi námi není rozdíl,” říká Pojskic. Pravicoví ideologové, kteří přesto tvrdí, že skupiny jsou biologicky odlišné, ignorují výzkum DNA, dodává.
Biopolitické chápání „lidského těla“ vedlo ke genocidě a vyhánění ve střední Evropě za nacistů. Na Balkáně k těmto rasistickým teoriím patří ideologie krve a půdy, kterou zastává například radikální pravicový bosensko-srbský politik Milorad Dodik. Vždy zdůrazňuje, že toto je „srbská země“, kde Srbové žili odjakživa. Dodik chce zničit stát Bosna a Hercegovina a vytvořit Velké Srbsko.
V Bosně a Hercegovině ve skutečnosti existují tři hlavní náboženské skupiny: pravoslavné, katolické a islámské vyznání. Na rozdíl od jiných evropských zemí jsou však tyto náboženské skupiny kvůli bujícímu etnickému nacionalismu označovány jako „etnické skupiny“ nebo dokonce „národy“. Bieber se domnívá, že výsledky archeogenetických studií by mohly být dobrým protiargumentem k „jednoduchým nacionalistickým narativům“, protože odhalují, že lidé jsou méně odlišní, než si často myslí.
Osvobození od omezení etnického skupinového myšlení by vyžadovalo proces sociálního osvícení. Pokud by lidé dospěli k tomu, že rozhodnutí, zda a ke které etnické skupině chtějí patřit, je něco osobního a soukromého – stejně jako víra v náboženství –, pravicoví ideologové by už nemohli štvát lidi proti sobě.
Úvodní foto: Srbský nacionalismus, Ludovic Péron, zdroj: Neue Zürcher Zeitung, autor: Christian Weissflog, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.