Hospodářské zúčtování v Německu

EU potřebuje, aby si Berlín udělal doma pořádek

Když před dvěma lety vtrhla ruská vojska na Ukrajinu, Německo se připravovalo na bolestnou odplatu. Německá armáda byla podfinancovaná a nepřipravená reagovat na bezpečnostní hrozbu takového rozsahu. Zhruba polovina německého uhlí a zemního plynu a třetina ropy se dovážela z Ruska – závislost, kterou by Moskva, kdyby se rozhodla, mohla využít jako zbraň. Berlín si užíval úspor, které mu přinášelo udržování malých ozbrojených sil a nákup levného ruského plynu. Německo si však již nemohlo dovolit zanedbávat své vojenské kapacity a nemohlo ani dopustit, aby jeho závislost na ruské energii dala Kremlu moc podkopat německou ekonomiku a rozdělit Evropu.

Berlín dosáhl na vojenské frontě pokroku. Jen několik dní po ruské invazi kancléř Olaf Scholz vyhlásil Zeitenwende neboli bod obratu, aby Německo čelilo novým geopolitickým výzvám. Tato politika sice není dokonale provedena – byrokratická zátěž a zpoždění v rozhodování zpomalily její realizaci, ale snahy o zvýšení německého obranného rozpočtu a modernizaci armády země probíhají. S pomocí zvláštního přídělu 100 miliard eur je Německo na dobré cestě dosáhnout letos cíle NATO v oblasti výdajů na obranu ve výši dvou procent HDP. Scholz se zavázal tuto úroveň výdajů dlouhodobě udržet a jeho ministr obrany navrhl rozpočet ještě zvýšit. Německo urazilo dlouhou cestu od své mizivé nabídky poslat na Ukrajinu přilby na začátku války – dnes je vojenská pomoc země Kyjevu druhá největší po Spojených státech.

Pokud jde o německou ekonomiku, poslední trendy jsou však znepokojivější. Ztráta levného ruského plynu podkopala německý průmyslový model. Ačkoli počáteční prudký nárůst cen energií po invazi v roce 2022 polevil, neočekává se, že by se náklady v dohledné době vrátily na předválečnou úroveň. V roce 2023 se výkon německé ekonomiky snížil o 0,3 %. Vicekancléř a ministr hospodářství Robert Habeck, který varuje před „rozbouřenými vodami“, předpokládá, že růst v roce 2024 dosáhne pouhých 0,2 procenta. Za nedávným poklesem stojí nové tlaky, ale hospodářské problémy Německa jsou hlubší. V posledním desetiletí se Berlín vyhýbal zásadním investicím a reformám, které by přilákaly kvalifikované pracovníky a přizpůsobily se světu založenému na datech. A Berlín často trval na tom, že to, co je dobrá, zdrženlivá fiskální politika pro Německo, je správné i pro EU – což je převládající způsob myšlení, který omezením veřejných investic v mnoha členských státech brání evropským ekonomikám přizpůsobit se novým podmínkám.

Zájmy Německa a EU nemusí být v dokonalém souladu, ale Evropa potřebuje Německo jako hospodářskou velmoc. Německo je třetí největší ekonomikou na světě a největším přispěvatelem do rozpočtu EU. A přestože měřítka ekonomického zdraví EU včetně bilance běžného účtu, produktivity a statistik zadlužení, sotva zavdávají důvod k obavám, pokud německá ekonomika oslabí, může se tento obraz změnit. Evropa by mohla ztratit schopnost reagovat na krize včetně války na Ukrajině nebo druhého Trumpova prezidentství ve Spojených státech, a prosazovat ambiciózní politické programy, jako je rozšíření evropského obranného průmyslu nebo urychlení přechodu na ekologické a digitální technologie. Již tak slábnoucí vliv EU na světové scéně by se mohl ještě více zhoršit.

Německo proto potřebuje nový program růstu. Musí zaměřit své zdroje na zelená odvětví, která urychlí dekarbonizaci, a na nové technologie, jež budou utvářet budoucnost světové ekonomiky. Berlín musí sebrat politickou vůli a podpořit migrační politiku, která podporuje hospodářský růst. A to vše musí dělat v úzké koordinaci s Bruselem. Pokud se revitalizační úsilí podaří, může silná německá ekonomika zvýšit evropskou konkurenceschopnost a připravit EU na budoucí výzvy.

Od konjunktury k propadu

Německu se po většinu minulého desetiletí dařilo. Za kancléřky Angely Merkel, která byla ve funkci v letech 2005 až 2021, vzrostla ekonomika země o 34 procent. Vysoký vývoz a nečekané daňové příjmy poskytly německé ekonomice dostatečný polštář, takže i pandemii přečkala relativně bez úhony.

Doba konjunktury však netrvala dlouho. Kromě vysokých cen energií dnes ekonomice škodí i čínská konkurence v automobilovém průmyslu a asertivní průmyslová politika USA. Dotace a pobídky obsažené v americkém zákoně o snižování inflace z roku 2022 přiměly německé společnosti k tomu, aby byly připraveny přesunout svou výrobu do Spojených států. Například výrobce špičkových automobilů Porsche zvažuje, že postaví novou továrnu na výrobu baterií na druhé straně Atlantiku, nikoli ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, kde byla společnost založena. S přesunem výrobních komponentů z Německa dochází k roztříštění dodavatelských řetězců a k rozptýlení klíčových znalostí a dovedností. Integrovaná prostředí jsou hnací silou inovací – bez nich by Německo mohlo tuto klíčovou výhodu ztratit.

Evropa potřebuje Německo jako hospodářskou velmoc.

Offshoring není zdaleka jediným ekonomickým problémem Berlína. Energeticky náročná průmyslová odvětví včetně chemického a ocelářského průmyslu snižují svou produkci, protože ceny energií rostou, což vyvolává obavy, že Německo může ztratit kontrolu nad komplexními průmyslovými dodavatelskými řetězci. Zaměstnanci železnic a letišť organizují časté stávky a požadují vyšší mzdy v době krize životních nákladů. Narušení dopravy, nemluvě o pronikavém pískání a dunění traktorů, které probudilo Berlíňany, když zemědělci protestovali proti plánovanému snížení dotací, zatemnilo již tak pochmurnou náladu v zemi.

Slabá místa německé ekonomiky byla patrná již dlouho před nástupem současného vedení koncem roku 2021. Země se rozhodla postupně ukončit využívání jaderné energie v roce 2002 a po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě v roce 2011 svůj harmonogram urychlila, ale přechod na obnovitelné zdroje energie, které mají zaplnit mezeru, stále probíhá pomalu. Také slib Angely Merkel o podstatně významnějším zapojení digitálních technologií se nikdy nepromítl do významných opatření. Když Scholz a jeho koaliční partneři nastoupili do úřadu, představili ambiciózní program, který měl urychlit přechod k ekologickému hospodářství, investovat do vzdělávání a nastartovat digitalizaci. Jen o několik měsíců později však Rusko napadlo Ukrajinu. Od té doby Berlín prokázal vedoucí postavení, pokud jde o jeho finanční a vojenské příspěvky Ukrajině, ale krize také odvedla pozornost Berlína od řešení strukturálních nedostatků v ekonomice.

Ústavní dluhová brzda dále komplikuje schopnost Berlína obnovit hospodářskou kondici země. Podle zákona je zadlužení spolkové vlády omezeno částkou odpovídající 0,35 % HDP země. Toto opatření má zajistit stabilitu, ale stalo se překážkou pro takové investice, které Německo potřebuje k transformaci své ekonomiky. Reforma je velmi potřebná, ale je nepravděpodobné, že k ní dojde před federálními volbami, které se v Německu uskuteční příští rok. Do té doby se Berlín může zaměřit na řešení nedostatku pracovních sil, zlepšení spolupráce s partnery v EU a zefektivnění byrokratických procesů.

Formování

Německo již dříve změnilo svou ekonomiku a může to udělat znovu. Po období hospodářské stagnace na konci 90. let zavedl kancléř Gerhard Schröder – stejně jako Scholz sociální demokrat – Agendu 2010, soubor těžko překousnutelných pracovních reforem. Za Schröderovy nástupkyně Angely Merkel přinesly reformy ovoce a rostoucí hospodářská síla Německa umožnila, aby země během krize eura plnila roli evropského věřitele poslední instance. Německo v tomto období hrálo v rozhodování EU významnou roli, neboť Merkel využívala ekonomickou váhu země k tomu, aby řídila politiku Bruselu v oblasti úsporných opatření, ochrany osobních údajů a migrace.

Snaha Angely Merkel získat v Bruselu vliv ve prospěch německých zájmů si ne vždy získala přátele. EU stále čelí následkům: rozhodnutí Německa odklonit se od jaderné energie a využívat zemní plyn jako most k obnovitelným zdrojům energie zanechalo nejen Německo, ale i velkou část Evropy zranitelnou vůči ruským hrozbám uzavření plynovodů v roce 2022. Nyní, kdy jsou ceny fosilních paliv výrazně vyšší než ve Spojených státech a ceny povolenek na emise, nařízené EU, vyvíjejí tlak na ekonomiky kontinentu, musí Evropa co nejrychleji dokončit svůj ekologický přechod. Současná německá vláda se však stále drží starého schématu. Ačkoli je Berlín hrdým zastáncem evropského cíle nulových čistých emisí, v praxi se snažil zablokovat zařazení jaderné energie mezi zdroje energie šetrné ke klimatu, oslabil zákaz spalovacích motorů schválený Evropským parlamentem ve snaze ochránit německý automobilový průmysl a postavil se proti směrnici EU, která by velkým společnostem uložila povinnost vypracovávat zprávy o škodlivém vlivu jejich dodavatelských řetězců na životní prostředí. Německá vláda čelí doma pravicově populistické výzvě, takže její upřednostňování omezování hospodářského rozvratu není zcela překvapivé. Nevyzpytatelné rozhodování v Berlíně však vnáší do regulačního prostředí EU nejistotu, která ohrožuje dlouhodobé plány bloku na ekologický přechod.

Německo může v Bruselu stále hrát produktivní roli. Může identifikovat odvětví, která pomohou evropské ekonomice dekarbonizovat, a podniknout kroky k co nejrychlejšímu zvýšení výroby energie z obnovitelných zdrojů, mimo jiné tím, že usnadní německý povolovací proces pro nová přenosová vedení a pro výrobu solárních panelů a větrné energie. Toto úsilí nejenže zmírní prudce rostoucí náklady na energii v Evropě, ale také umožní Německu a EU dobře konkurovat výrobě čisté energie v místech, jako jsou Čína a Spojené státy.

Německo již dříve přizpůsobilo svou ekonomiku novým podmínkám a může to udělat znovu.

Kromě zelené energie by Německo – spolu se zbytkem Evropy – mělo budovat své kapacity v biotechnologiích, kvantové výpočetní technice a dalších nových oborech. Německému průmyslu stále dominují tradiční odvětví, jako je chemický a automobilový průmysl. Společnosti zavádějí digitální technologie pomalu a citlivost ohledně ochrany osobních údajů ztěžuje výzkumníkům průlomové objevy v oblasti umělé inteligence a strojového učení.

Německo má však díky svému bohatému inženýrskému talentu potenciál stát v čele nových technologií. Spolu s ostatními členskými státy EU by mělo spojit kapitál, výzkum a lidské zdroje a vytvořit novou generaci společností. Spíše než aby každá země podporovala svého vlastního šampióna v oblasti umělé inteligence – jak to nyní dělají Německo a Francie s firmami Aleph Alpha, respektive Mistral AI –, by měl Berlín povzbudit evropské metropole, aby zvážily společné podniky, které by mohly zopakovat úspěch výrobce letadel Airbus, který se vyvinul jako společné úsilí Francie, Německa, Španělska a Spojeného království. Celoevropský jednorožec AI není zaručen, ale další práce s umělou inteligencí může přinést další výhody. Německo se svými rozsáhlými výrobními znalostmi může evropským společnostem pomoci využívat umělou inteligenci ke zvýšení efektivity. A Brusel může stavět na své výhodě prvního hráče v oblasti regulace AI a zajistit, aby jeho přístup založený na hodnotách (částečně formovaný Německem) umožňoval dostatečnou flexibilitu a přizpůsobení, a podpořit tak rozvoj nových evropských podniků.

Pokud chce Německo plně využít výhod nových technologií, bude muset rozšířit počet svých kvalifikovaných pracovníků. Populace této země, stejně jako většiny Evropy, však stárne. Zřejmou odpovědí na tento demografický problém je imigrace, ale vzestup pravicového populismu na celém kontinentu ztěžuje tvůrcům politik prosazování legálních cest pro kvalifikovanou migraci. Berlín spolu s vedoucími představiteli EU v Bruselu musí zdůrazňovat ekonomické důvody pro přilákání kvalifikovaných znalostních pracovníků ze zemí, jako je Egypt a Indie. Série velkých víkendových demonstrací po celém Německu, které odsoudily krajní pravici a vyzvaly k toleranci, ukázala, že taková změna politické dynamiky je možná.

Vzhledem k tomu, že tradiční silnou stránkou německého hospodářství jsou energeticky náročná odvětví založená na fosilních palivech, bude nadcházející přechod vyžadovat rozsáhlé veřejné i soukromé investice. V současné době brání přísná fiskální pravidla a rozpory v berlínské koaliční vládě reformě v takovém rozsahu, jaký země potřebuje. Prozatím však existují opatření, která může Německo podniknout, aby zvýšilo konkurenceschopnost své vlastní – a také evropské – ekonomiky. Pokrokem v ekologické transformaci, přilákáním kvalifikovaných přistěhovalců a odstraněním byrokratických překážek může Německo v nadcházejících desetiletích zůstat světovým lídrem v oblasti výroby a obchodu a kotvou jednotného evropského trhu.

Sudha David-Wilp je regionální ředitelkou pro Německo a vedoucí pracovnicí German Marshall Fund of the United States.

Jacob Kirkegaard je vedoucím pracovníkem German Marshall Fund of the United States a vedoucím pracovníkem Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku.

Úvodní foto: Mercedes-Benz S550 Pullman, Jengtingchen, zdroj: Foreign Affairs, autoři: Sudha David-Wilp, Jacob Kirkegaard, překlad: Robert Nerpas