Izraelský premiér se během svého dlouhého působení v úřadu může pochlubit mnoha úspěchy. Nyní je však zodpovědný za politickou katastrofu. Netanjahu by měl své zemi prokázat poslední laskavost a odstoupit, píše ve svém článku historik Rafael Seligmann.
Benjamin Netanjahu je nejdéle sloužícím izraelským premiérem a dlouhodobě nejúspěšnějším politikem v zemi. Pod jeho záštitou se Izrael stal přední zemí v oblasti špičkových technologií. Hospodářský výkon a životní úroveň se neustále zvyšují. Netanjahuovi se podařilo do značné míry zvládnout intifádu, ozbrojené povstání Palestinců. Nyní by však měl Izraeli prokázat poslední službu a odstoupit ze všech politických funkcí.
Mnozí přehlížejí tragiku Netanjahuova života a politické kariéry. Bibiho, jak je všude znám, brzy zastínil jeho starší bratr Jonathan, „Joni“. Oba sloužili se svým mladším bratrem Idem v nejelitnější izraelské vojenské jednotce Sayeret Matkal. Bibi emigroval do USA a vystudoval architekturu a ekonomii na Harvardu. Poté pracoval pro Boston Consulting Group a oženil se s křesťankou Fleur Cates. V roce 1976 uneslo německo-palestinské teroristické komando letadlo společnosti Air France do Ugandy. Židovští cestující byli selektováni v nacistickém stylu. Izraelské komando pod velením Jonathana Netanjahua rukojmí osvobodilo, ale Joni byl zabit.
Smrt bratra byla pro Bibiho traumatizující. Odloučil se od své manželky a vrátil se do Izraele, kde na Jonathanovu památku založil institut pro boj s mezinárodním terorismem.
Netanjahu se později stal diplomatem a zástupcem Izraele v OSN. Jeho rostoucí sebevědomí jej přimělo k tomu, aby v Izraeli usiloval o vedení státu. Před odjezdem z New Yorku se setkal se slavným rabínem Schneersonem: „V politice je každý váš nepřítel,“ varoval svého hosta. Bibi si toto varování osvojil.
Díky své inteligenci, řečnickým schopnostem a instinktu pro moc se Netanjahu během několika let vyšvihl do čela strany Likud. V roce 1996 se ve věku 47 let stal nejmladším premiérem v historii země. Bibiho volební strategie byla populistická. Neustále útočil na své protivníky a odhaloval je. Tento konfrontační přístup umožnil Netanjahuovi vyčerpat všechny oponenty. Od roku 2009 s krátkými přestávkami sídlí jako premiér v jeruzalémské Balfourově ulici.
Jeho politika stále více rozdělovala izraelskou společnost na Netanjahuovy příznivce a nepřátele. Jeho nedůvěra odpuzovala dokonce i jeho zaměstnance. Díky svým ekonomickým a diplomatickým úspěchům si však udržel převahu. Rozhodující bylo, že se držel téměř 70 let starého axiomu vynikajícího stratéga Moše Dajana „Izrael si může dovolit jen krátké války.“ Bibi se proto vyhýbal dlouhodobým vojenským konfliktům, což se týkalo dokonce i jeho úhlavních nepřátel Íránu a Hamásu.
Netanjahu od této strategie upustil po masakru Hamásem 7. října. Masové vraždění Židů a braní rukojmí posílilo vzpomínky na holocaust a na zastřeleného bratra. Izraelská společnost byla navíc rozdělena více než kdy předtím kvůli soudní reformě, kterou Netanjahu nedávno inicioval a která měla za cíl upevnit jeho vládu a odstranit podklady pro obvinění z úplatkářství, podvodů a zpronevěry, která proti němu byla vznesena. Záložníci, na nichž armáda závisela, zejména piloti stíhaček a počítačoví odborníci, odmítli nastoupit vojenskou službu.
Po masovém vraždění nastal v izraelské společnosti neskrývaný zármutek a potřeba teroristy z Hamásu jednou provždy zlikvidovat. Netanjahu tuto náladu zachytil. Zvláště když do Izraele přijeli americký prezident Biden, německý kancléř Scholz a francouzský prezident Macron, aby vyjádřili soustrast obětem a uneseným. Za zavřenými dveřmi však Netanjahua naléhavě varovali před vojenskou vendetou. Premiér jejich obavy ignoroval.
Solidarita s Izraelem slábne
Izolace Izraele na Valném shromáždění OSN měla Netanjahua přimět k tomu, aby si uvědomil izolaci židovského státu. Místo toho se spoléhal na údajně neochvějnou loajalitu USA, které mají právo veta – rovněž v Radě bezpečnosti OSN.
Netanjahu od počátku prohlašoval, že jeho cílem je zcela vojensky porazit Hamás a osvobodit rukojmí. Jeho plán však ignoroval Dajanovo uvědomení si omezené vojenskou odolnosti Izraele a jeho slabého politického postavení. Vedení armády se údajně vyslovilo pro uzavření hranic Gazy s Egyptem a omezené útoky. Netanjahu však zřejmě chtěl válku v plném rozsahu. Obrovské lidské ztráty v Gaze vedly k politické katastrofě pro Jeruzalém. Arabské státy ochotné dosáhnout dohody nechaly své vztahy s Izraelem ochladnout.
Závažnější však bylo systematické odvracení se Washingtonu od Jeruzaléma. Záběry zkázy v Gaze, hromadná úmrtí Palestinců a smrt zahraničních humanitárních pracovníků způsobily, že se původní solidarita s Izraelem zhroutila. Biden je v nadcházejících amerických volbách závislý na každém hlasu, zejména mezi levicovým křídlem strany, černochy a muslimy. V důsledku toho Washington konečně schválil v Radě bezpečnosti OSN rezoluci vyzývající k bezpodmínečnému příměří.
Vůdce většiny v americkém Senátu Chuck Schumer, Žid a osvědčený přítel Izraele, vyzývá k novým volbám na Sionu. S tím souhlasí i populární izraelský ministr Benny Gantz. Proti Netanjahuovi protestuje v Izraeli stále více lidí. Chtějí ukončení války a propuštění přeživších rukojmích – ať to stojí, co to stojí. Na ukončení bojů naléhá i německá vláda. Ve čtvrtečním telefonátu vyzval Biden svůj izraelský protějšek, aby podnikl „konkrétní a měřitelné kroky“ ke snížení utrpení lidí v pásmu Gazy.
Izrael zůstává závislý především na politické a vojenské podpoře, přinejmenším ze strany Washingtonu. S Netanjahuem to již není možné. Malá země nemůže dlouhodobě nést břemeno války. Dajan měl pravdu. V knize Kohelet se píše: „Každá věc má svůj čas… Je čas pro mír a čas pro válku.“ Netanjahu válku politicky prohrál. Měl by uvolnit své křeslo, aby Izrael mohl začít znovu.
Úvodní foto: Prezident Barack Obama doprovází izraelského premiéra Benjamina Netanjahua k jeho autu po jejich setkání v Bílém domě v pondělí 18. května 2009, The White House, zdroj: Die Welt, autor: Rafael Seligmann, překlad: Bohumil Řeřicha
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.