Trumpův slib NATO

Bývalý prezident kritizuje Severoatlantickou alianci a chválí Putina. Jeho obdiv k zahraničním tyranům navazuje na dlouhodobý trend americké pravice

Prohlášení Donalda Trumpa, že by Rusko podpořil v tom, aby si s NATO dělalo, „co chce“, není hrozbou. Je to slib. Ve svém středečním projevu na předvolebním shromáždění v Jižní Karolíně od svých předchozích výroků neustoupil, ale zopakoval je a zesílil tón: nebude „chránit“ země NATO, pokud „nebudou platit účty“.

Vzhledem k tomu, že Trump sám není nutně známý tím, že by si sám platil účty, je na místě se ptát, nakolik je skutečně pobouřen tím, že někteří členové NATO nevydávají více peněz na svou vojenskou obranu. Ve skutečnosti Trump pravděpodobně využívá otázku vojenských výdajů jako vítanou záminku k přípravě půdy pro podkopání bezpečnostních záruk USA pro Evropu. V prosinci 2023 americký Kongres schválil zákon, který americkému prezidentovi brání vystoupit z NATO bez jeho souhlasu. Trump však již nyní NATO podkopává. Jako prezident by ani nemusel oficiální vystoupení oznámit. Stačilo by, aby prohlásil, že článek 5 pro něj neplatí. Jeho záměrem není posílit vztahy s Evropou a odrážet Putinovy ambice, ale říci good bye Evropě – nebo snad „do svidania“?

Musel by však čelit řadě překážek. Proputinovské křídlo Republikánské strany zatím nemá převahu. Zatímco Trump a jeho kamarád Tucker Carlson (který se právě vrátil ze své mise v Moskvě) se lísají do přízně Putina, bojovní republikáni se snaží zezadu válcovat křídlo strany America First. Prohlášení kongresmana Michaela R. Turnera, který předsedá výboru Sněmovny reprezentantů pro zpravodajské služby, že Rusko vyvíjí technologii vesmírných zbraní, která představuje „vážnou hrozbu pro národní bezpečnost“, Washington rozbouřilo.

Je otázkou, zda nejnovější vývoj bude stačit na to,
aby změnil názor republikánské frakce MAGA.

Mezitím předseda Sněmovny reprezentantů Mike Johnson, který se zoufale snaží vyhnout hlasování o pomoci Ukrajině, nařídil, aby si Sněmovna reprezentantů vzala do 28. února přestávku. Doufá, že do té doby utichnou obavy z ruského plánu rozmístit ve vesmíru jaderné zbraně a zničit tak americké satelitní systémy – a s nimi i veškeré výzvy k podpoře Ukrajiny v jejím boji proti Putinově vražedné invazi. Jak píše David Ignatius v deníku Washington Post, „je ironií osudu, že ukrajinský konflikt – a role, kterou vesmírné systémy sehrály v tom, že Kyjev přežil první ruský útok v roce 2022 – je katalyzátorem rozvoje nových ruských vesmírných strategií.“

Lze pochybovat o tom, že poslední vývoj bude stačit na to, aby změnil názor republikánské frakce Make America Great Again. Senátor Lindsey Graham, bývalý zastánce tvrdé linie, se v současné době odmítá zúčastnit Mnichovské bezpečnostní konference. Další senátoři, jako např. D. Vance, který by se v případě Trumpova vítězství v prezidentských volbách v roce 2024 mohl potenciálně stát viceprezidentem, mají pro Ukrajinu jen pohrdání a posměch. Když chtěla menšina republikánských senátorů hlasovat pro pomoc Ukrajině, Vance v časopise American Conservative varoval před „republikánským spiknutím proti Donaldu Trumpovi“ – jako by se pouhé schválení pomoci Ukrajině rovnalo spiknutí.

Skutečnými spiklenci jsou samozřejmě Trump a jeho nohsledi. Je to Trump, kdo vyhrožuje republikánům ve Sněmovně reprezentantů, pokud budou hlasovat pro pomoc Ukrajině. A je to Trump, kdo chce vystoupit nejen z NATO, ale i ze spojenectví s asijskými zeměmi. Chce ponechat Rusku a Číně kontrolu nad jejich vlastními sférami zájmů, dokud se bude moci soustředit na střední a jižní Ameriku, aby zastavil imigraci odtud do USA. Pevnost Amerika. V Trumpově pojetí udržují pořádek autoritářští vládci – jedním z nich je on sám.

Skutečnými spiklenci jsou samozřejmě
Trump a jeho nohsledi.

I když Trumpovy výroky vyvolávají v zahraničí i doma strach a obavy, nic z toho není ve skutečnosti nové. Jeho krédo je staré: po první světové válce se v USA vzedmula vlna revizionismu, v níž politici, intelektuálové a novináři z pravicového politického spektra očerňovali války za demokracii a volali po návratu k rozsáhlému izolacionismu. Ve 30. letech se mezi republikány rozšířily sympatie k Hitlerovi, protože byl nepřítelem komunismu, a Hitler mohl ve střední a východní Evropě nastolit pořádek. K těmto sympatizantům patřil i bývalý prezident Herbert Hoover, který se s Hitlerem setkal v roce 1938 v předvečer anšlusu Rakouska a následně varoval prezidenta Franklina D. Roosevelta, aby přestal démonizovat Třetí říši. Na Republikánském národním sjezdu u příležitosti nominace jejich kandidáta pro prezidentské volby v roce 1940 Hoover prohlásil: „Provokativní projevy našich politických vůdců musí přestat“.

Jiní, například průkopník letectví a přední politik hnutí America First Charles Lindbergh, kritizovali vojenskou pomoc Velké Británii, protože její situace byla beznadějná – stejně jako Tucker Carlson a další dnes tvrdí, že Ukrajina s Ruskem prohraje. Tehdejší frakce America First chtěla navázat úzké vztahy s nacistickým Německem, které považovala za hráz proti sovětskému komunismu. Dnešní stoupenci myšlenky „America First“ uctívají nejen Putina, ale také maďarského premiéra Viktora Orbána jako ochránce tradičních rodinných hodnot a odpůrce imigrace z Blízkého východu a Afriky.

Z těchto stoupenců se stali političtí poutníci, kteří vidí v zahraničních společnostech vzor pro svou vlastní. Stručně řečeno, jsou to noví stoupenci autokracie. Pravděpodobně neexistuje nikdo, kdo by v průběhu desetiletí tak důsledně urážel demokracie a chválil autokracie jako Trump. V rozhovoru pro Playboy z roku 1990 například nastínil svůj pohled na svět takto: “My Američané jsme celému světu pro smích, protože každý rok vyhazujeme 150 miliard dolarů oknem, abychom chránili bohaté země – země, které by bez naší ochrany byly do 15 minut zničeny. Naši „spojenci“ na nás vydělávají miliardy.“ Tehdy stejně jako dnes měl na mysli především Německo a Japonsko – v jeho očích dravé obchodní země, které využívají bezbrannou a nic netušící Ameriku. Trump to věděl lépe. Bylo načase vrátit úder.

O desítky let později se mu nyní vítězně podařilo vrátit republikány k jejich starým tradicím nativismu a izolacionismu. Nikdo nepochopil hrozbu, kterou Trump představuje, lépe než prezident Biden, který správně označil Trumpovy nedávné výroky o NATO za „hanebné“ a „nebezpečné“. Nebezpečí rozpoznáno, nebezpečí odvráceno? Trump ztělesňuje dlouhodobou touhu po autoritářství v USA, která byla pouze potlačena, ale nezmizela. Jeho hmatatelná touha stát se autokratem a jeho obdiv k zahraničním tyranům staví americké ideály, americkou nezávislost a lid USA na poslední, nikoli první místo.

Jacob Heilbrunn je šéfredaktorem amerického časopisu National Interest. Je pravidelným komentátorem mimo jiné New York Times, Wall Street Journal a Atlantic Monthly. Jeho nová kniha „America Last: The Right’s Century – Long Romance with Foreign Dictators“ vyjde na konci roku 2024.

 

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Prezident RF Vladimir Putin a prezident USA Donald Trump, Prezidentská tisková a informační kancelář, autor: Jacob Heilbrunn, zdroj: IPG-Journal, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]