Nebezpeční noví přátelé Ruska

Jak Moskva spolupracuje s osou odporu

Od invaze na Ukrajinu v roce 2022 Rusko navázalo hluboké vztahy s Íránem. Moskva – která se v roce 2010 připojila k režimu sankcí proti Teheránu ve snaze omezit jeho jaderný program – začala Islámskou republiku diplomaticky zaštiťovat a zvyšovat své investice do íránské ekonomiky. Teherán na oplátku poskytl ruské armádě významnou podporu na bojišti, včetně bezpilotních letounů. Oběma událostem se dostalo velké mezinárodní pozornosti a vyvolaly všeobecný hněv.

Současně však Rusko buduje další, sice subtilnější, ale neméně významné vztahy. V posledních dvou letech Moskva zintenzivnila své vazby na „osu odporu“: síť íránských partnerů a zástupců, která se táhne od Libanonu až po Irák. Tato osa, která zahrnuje Hamás, Hizballáh, jemenské Húsíje a irácké a syrské milice, se domnívá, že je v konfrontaci s Izraelem, a tím i se Spojenými státy. Pro Kreml je to přirozený spojenec.

Válka v pásmu Gazy získala ose novou podporu a přiměla ji k vojenským akcím proti americkým jednotkám, izraelským silám a mezinárodní lodní dopravě. Tím poskytla Rusku nové příležitosti k oslabení Spojených států a jejich spojenců. Moskva se těchto příležitostí chopila. Po 7. říjnu Rusko zintenzivnilo svou diplomatickou podporu Hamásu a Húsíům, obhajovalo jejich akce před OSN a obviňovalo z jejich útoků Spojené státy. Poskytlo technickou a logistickou pomoc Húsíům při úderech na izraelské vojáky. A existují znepokojivé náznaky, že Rusko by mohlo umožnit Hizballáhu potenciální konfrontaci s Izraelem, možná prostřednictvím sofistikovaného elektronického boje.

Moskva není loutkovodičem ovládajícím osu a její snaha podněcovat členy sítě k dalšímu nátlaku na Spojené státy bude měřitelná. Rusko si chce udržet vazby s arabskými zeměmi v Perském zálivu i s Izraelem, a proto si nemůže dovolit nabídnout skupinám napojeným na Írán neomezenou podporu. Přesto však bude tuto osu podněcovat, podporovat její protiamerické záměry a pracovat na tom, aby její útoky byly účinnější. Washington proto bude muset reagovat vlastním intenzivním úsilím, aby tomuto vlivu čelil. Spojené státy se musí zejména pokusit ukončit válku v Gaze. Musí se také více snažit o uklidnění napětí na celém Blízkém východě. A Washington musí tlačit na třetí strany, zejména na své arabské spojence, aby podkopaly partnerství mezi Ruskem a osou odporu. Jinak se může stát, že Rusko, Írán a přátelé těchto dvou států omezí moc Spojených států v celém regionu.

Nepřítel mého nepřítele

Ruské zapojení do osy odporu není novým jevem. Obě strany udržují politické kontakty již mnoho let. Například delegace Hamásu navštěvují Moskvu od roku 2006. Ruská armáda spolupracuje s Íránem podporovanými milicemi od roku 2015, kdy Moskva zahájila vojenskou intervenci v syrské občanské válce, během níž Rusko koordinovalo své operace s Hizballáhem. V témže roce Moskva navázala kontakty také s iráckými Lidovými mobilizačními silami, zastřešující organizací, která sdružuje Íránem podporované milice v Iráku. A ve stejné době Írán, Irák, Rusko a Sýrie vytvořily čtyřstranné zpravodajské centrum pro koordinaci boje proti Islámskému státu (neboli ISIS), což znamenalo počátek sdílení zpravodajských informací mezi Ruskem a Lidovými mobilizačními silami (byť toto sdílení bylo omezené a mělo malý efekt).

Moskva se zpočátku vyhýbala poskytování systémové bezpečnostní pomoci těmto skupinám. Po invazi na Ukrajinu se však Rusko této opatrnosti zbavilo. Zatímco ruská armáda soustředila své zdroje na Putinův gambit na Ukrajině, Moskva se vzdala několika klíčových pozic ve střední a východní Sýrii ve prospěch Íránem podporovaných milicí a Hizballáhu. Podle zpráv agentury Reuters Rusko rovněž zvýšilo sdílení zpravodajských informací s milicemi podporovanými Íránem a přes Sýrii dodávalo Hizballáhu protiletadlové rakety. Kromě toho dalo Íránu zelenou k modernizaci syrské protivzdušné obrany. Tato podpora významně posílila operační schopnosti těchto skupin a umožnila jim častěji a přesněji útočit na americké zájmy ve východní Sýrii.

Pro osu přišla ruská záštita v ideální chvíli. Po atentátu na zakladatele sítě, íránského generála Kásema Solejmáního, v roce 2020 se začala osa postupně decentralizovat a její členové získali větší autonomii při hledání mezinárodních partnerství. Téměř všichni z nich vzhlíželi k Moskvě s nadějí, že uznání Kremlu jim poskytne výhodu na příslušných vnitropolitických hřištích a případně přinese bezpečnostní pomoc, která by mohla doplnit podporu získanou z Íránu. Tato vstřícnost zase Rusku poskytla širší výběr potenciálních regionálních partnerů. Decentralizace také učinila osu pro Moskvu užitečnější, protože síť se stala odolnější – a tudíž pro Washington nebezpečnější.

Po 7. říjnu dosáhlo spolčení na bojišti mezi Ruskem a osou další úrovně. Rusko posílilo elektronické rušení ze své základny Chomejní v západní Sýrii, čímž narušilo izraelskou komerční leteckou dopravu. Ruští piloti po roční přestávce obnovili své letecké hlídky podél izraelsko-syrské linie na Golanských výšinách. Podle íránských zpravodajských agentur zasáhl Hizballáh v lednu izraelskou leteckou řídicí základnu Meron protitankovými řízenými střelami ruské výroby, což naznačuje, že Moskva může této militantní skupině dodávat zbraně. A američtí představitelé varovali, že polovojenská společnost Wagner – kterou ruské ministerstvo obrany právě ruší a přejmenovává – může v nadcházejících měsících poskytnout Hizballáhu systémy protivzdušné obrany.

Pro osu odporu přišla ruská záštita v ideální chvíli.

Rusko spojilo zvýšení vojenské pomoci s větší diplomatickou a rétorickou pomocí. Moskva se snaží mezinárodní kritiku Hamásu převést na Spojené státy a tvrdí, že Washington si nebezpečně monopolizoval mírový proces, a proto je zodpovědný za opětovné vypuknutí násilí na Blízkém východě. Moskva se rovněž zastala Húsíů poté, co tato skupina zahájila útoky drony a raketami na Izrael a mezinárodní lodní dopravu v Rudém moři. A ruští diplomaté obviňují z násilností Húsíů Spojené státy a tvrdí, že útoky jsou ve skutečnosti vyprovokovány tím, co nazývají Spojenými státy podporovaným izraelským „masakrem“ v Gaze. Rusko se spolu s Čínou zdrželo hlasování o rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která vyzvala Húsíje, aby přestali útočit na obchodní a komerční plavidla.

Vztahy Ruska s Húsíi jsou jistě složité. Moskva se zdržela hlasování, což umožnilo přijetí rezoluce, a některé údery Húsíů neúmyslně zasáhly lodě převážející ruskou ropu. Pokud by útoky Húsíů vyvolaly uzavření Suezského průplavu, přes který Rusko posílá většinu své ropy do Indie, mohly by se náklady na vývoz Moskvy stát neúnosnými. Rusko se však (neúspěšně) pokusilo do návrhu Rady bezpečnosti prosadit několik pozměňovacích návrhů, které by kritiku Húsíů odvrátily. Prozatím údery způsobily Rusku jen omezené hospodářské škody. A Moskva pravděpodobně vítá narušení globálního obchodu. I když to může vyvolat inflaci a nedostatek nabídky, Rusko doufá, že tyto důsledky poškodí především západní společnosti.

Moskva se proto neostýchá Húsíům pomáhat. Rusko koncem ledna přijalo jejich zástupce na svém ministerstvu zahraničí. Na oplátku jeden z húsijských představitelů slíbil bezpečný průjezd ruským a čínským lodím proplouvajícím Rudým mořem. Moskvu navštívily i další skupiny osy. Zástupci Hamásu od 7. října dvakrát odcestovali do hlavního města Ruska, kde využili příležitosti setkat se s íránskými představiteli.

Kroky Ruska vyvolávají obavy z jeho potenciální role v rozšiřujícím se konfliktu mezi Izraelem a osou, a zejména v konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem. Ačkoli si Rusko nepřeje úplný požár, který by pravděpodobně zachvátil Sýrii a ohrozil tamní ruské zájmy, bude pravděpodobně podporovat Hizballáh, pokud k válce dojde. Mohlo by způsobit bolesti hlavy izraelským obranným plánovačům, například zesílením elektronického rušení, které Rusko zesílilo již od 7. října – nebo oznámením, že „uzavírá“ vzdušný prostor Sýrie. Rusko by se téměř jistě vyhnulo sestřelení izraelských letadel, ale pokud by Damašek zasáhl izraelská letadla svým arzenálem ruských systémů protiraketové obrany, kterému by pomáhaly přesné zpravodajské informace a elektronické rušení z Ruska, mohla by Moskva zachovat věrohodné popírání jakýchkoli následných incidentů.

Tlaky lidí

Spolupráce Moskvy s protiamerickým aktivismem osy nebude neomezená. Rusko nadále výrazně investuje do svých vazeb se státy Perského zálivu, jako jsou Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, které Kremlu poskytují významné ekonomické výhody, ale mají nepřátelský vztah k členům osy. Rusko si chce také udržet alespoň trochu civilizovaných vztahů s Izraelem, který hostí značnou část ruskojazyčného obyvatelstva a v budoucnu by mohl Ukrajině nabídnout vojenskou podporu. Spolupráce mezi Ruskem a osou může být omezena také tím, že z krátkodobého hlediska mají obě strany odlišné cíle. Kreml chce pravděpodobně vázat americké zdroje na Blízkém východě, zatímco osa chce vytlačit americké síly.

Tyto překážky však prohlubování vztahů nezabrání. Jednotliví aktéři těží ze vzájemné podpory; v únoru například představitelé ukrajinské vojenské rozvědky prohlásili, že Rusy obsluhující íránské bezpilotní letouny v Sýrii cvičí velitelé Hizballáhu. Rusko a osu spojuje nepřátelství vůči Americe, které chtějí co nejvíce uškodit. A dlouhodobé cíle aktérů se shodují: jakmile válka na Ukrajině dosáhne nižší intenzity, chce Moskva rovněž Spojené státy z Blízkého východu vypudit. Ruští představitelé uvítali snahu Iráku o stažení amerických vojsk v zemi a nadále se vysmívají americké přítomnosti v Sýrii. Varovali, že nedovolí Spojeným státům, aby diktovaly plány pro „den poté“ v Gaze a širším regionu, a naznačili, že se Rusko pokusí vrazit hřebíček do jakéhokoli nadcházejícího diplomatického úsilí, které by zavánělo americkým úspěchem nebo by se snažilo odsunout osu na vedlejší kolej.

Zastavit tyto intriky nebude pro Spojené státy snadné. Washington nemá přímé páky ani na Rusko, ani na Íránem podporované odbojové skupiny – jak naznačují jeho nedávné špatné výsledky při používání vojenských úderů k odvrácení dalších útoků ze strany Húsíů a iráckých milicí. Washington však může začít tím, že bude usilovat o urychlené ukončení války v Gaze. Čím déle bude válka trvat, tím více bude poskytovat Rusku množící se cesty k podpoře stále silnější osy a těžit z ní.

Rusko si vysoce cení zemí Perského zálivu
jako hospodářských partnerů, a proto může
být náchylné k tlaku z jejich strany.

Ještě důležitější je, že Spojené státy mohou vyvinout vážné diplomatické úsilí o urovnání konfliktů, které v regionu metastázují. Současné zaměření Washingtonu na oslabení Íránu a omezení jeho podpory ose nenaruší automaticky vazby osy s Ruskem. K tomu je zapotřebí zadržet a oslabit samotné skupiny, a aby toho Spojené státy dosáhly, musí se znovu vážně angažovat v zemích, kde skupiny osy působí, aby posílily jejich formální státní struktury. Osa by nebyla tak silná, kdyby irácká, libanonská a mezinárodně uznávaná jemenská vláda nebyly tak slabé a neorganizované.

V neposlední řadě by měl Washington povzbuzovat třetí strany, aby využily svého vlivu na Moskvu a minimalizovaly vzájemnou pomoc mezi Kremlem a osou. Vzhledem k tomu, že si Rusko vysoce cení zemí Perského zálivu jako hospodářských partnerů, může ustoupit být nátlaku z jejich stran a omezit nejškodlivější formy své pomoci proíránským skupinám. Tyto státy jsou v současné době s osou zajedno v rozhořčení nad izraelskou kampaní v Gaze, a proto si takový tlak nekladou za prioritu. Jakmile však válka skončí, Washington bude mít snazší získat podporu Perského zálivu.

Americkým představitelům se může zdát, že usilovat o rozbití partnerství mezi Ruskem a osou není naléhavým úkolem. Washington je koneckonců již nyní pohlcen zastavením ruských snah o podmanění Ukrajiny a přímým zadržováním osy (a také soupeřením s Čínou v Indopacifiku). Skutečnost je však taková, že Washington nemůže doufat v řešení jednoho problému bez řešení druhého. Ruská invaze na Ukrajinu měla vždy globální záměr a rozsah a odrážela ruskou touhu rozvrátit stávající mezinárodní řád. Jeho záštita osy odporu je nedílnou součástí této kampaně. Tato osa usiluje nejen o vykopnutí Spojených států z Blízkého východu, ale také o to, aby zasadila ránu zemi, kterou považuje za imperialistickou říši zla. Moskva nevítá rozvratné akce osy jen proto, že odvádějí pozornost od Ukrajiny, a osa není proruská jen proto, že jí Kreml nabízí pomoc. Oba subjekty se spíše navzájem považují za spolubojovníky v širším úsilí o oslabení nadvlády Západu. Pokud Washington myslí vážně narušení plánů každého z nich, musí jim zabránit ve spolupráci.

Hamidreza Azizi je hostujícím spolupracovníkem Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní otázky a spolupracovníkem Rady pro globální záležitosti na Blízkém východě.

Hanna Notte je ředitelkou Euroasijský program nešíření jaderných zbraní v Centru pro studium nešíření jaderných zbraní Jamese Martina a seniorní spolupracovnicí v Programu Centra pro strategické a mezinárodní studie se zaměřením na Evropu, Rusko a Euroasii.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Delegace Hamásu vedená jeho předsedou Ismailem Haníjou v Moskvě, Rada Federace, zdroj: Foreign Affairs, autoři: Hamidreza Azizi, Hanna Notte, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]