Máme velké štěstí. Je mu 104 let, jí 100 let a už 82 let jsou manželé.

Zatímco skupina starších žen v úterý odpoledne spěchá na nákupy, Carla a Jack Weingartenovi se ve svém bytě v Los Angeles choulí pod dekou a opakovaně sledují epizody seriálu I Love Lucy.

Carla, které je 100 let, a Jack, který 25. prosince oslaví 105. narozeniny, se těšili na týdenní vycházky v komunitě seniorů. Dnes však dávají přednost klidnějšímu odpolednímu programu: sedí vedle sebe v křeslech a sledují jeden z Carliných oblíbených pořadů – Jack většinou jen poslouchá, protože už z velké části přestal vidět – a drží se celé hodiny za ruce.

V srpnu oslavili Carla a Jack významný milník, 82 let manželství. „Máme velké štěstí,“ říká Carla, která trpí ztrátou krátkodobé paměti. Pak se nakloní ke svému manželovi a pobídne ho, aby se přidal. „Jo,“ souhlasí a něžně jí políbí ruku. Jack, jehož řeč i paměť v posledních letech slábly, říkával jejich dvěma synům, že klíčem ke zdravému manželství je, aby „muž měl vždy poslední slovo: ‘Ano, drahá’“. Dnes už moc nemluví, ale když už, obvykle Carlu volá k sobě nebo jí několikrát denně říká, že ji miluje. „Taky tě miluji, Jackie,“ vždy odpoví Carla.

Podle kalifornského ministerstva financí žije v Kalifornii přibližně 17.000 stoletých lidí, z toho téměř 6.500 v okrese Los Angeles. Pokud jde o počet Kaliforňanů ve věku 90 let a více, kteří jsou stále v manželství, je tento počet nižší – podle odhadu amerického průzkumu Census Bureau o zhruba 25 %. Podle Guinnessovy knihy rekordů je nejdelší zdokumentované manželství na světě 86 let.

Jinými slovy, dlouhotrvající vztah Carly a Jacka je do jisté míry anomálií.

Jejich láska v hollywoodském stylu začala ve Vídni, kde byli Jack a Carla od dětství sousedy a rodinnými přáteli. Jejich rodiny také navštěvovaly stejnou synagogu, i když děti si kvůli pětiletému věkovému rozdílu navzájem nevěnovali příliš pozornosti.

Rodinný příběh se začal vyvíjet, když se dospívající Jack v roce 1936 na radu svého učitele přestěhoval do tehdejší mandátní Palestiny, protože v Rakousku a sousedním Německu rychle rostl antisemitismus. Carla tam uprchla o několik let později během druhé světové války. Její otec si myslel, že tam bude v bezpečí, protože mluvila hebrejsky. Později zahynul v koncentračním táboře spolu s její matkou, mladším bratrem a prarodiči. Než Carla opustila Rakousko, požádala ji Jackova matka, aby mu předala dopis. Matka nevěděla, kde přesně žije, ale doufala, že ho Carla najde.

„Vyrůstali spolu a teď spolu zestárli a jejich vztah je stále tak silný. Jejich manželství mě naučilo bezpodmínečné lásce.“

Lindsay Cohen-Weingarten

Brzy po příjezdu narazila Carla na jednoho z Jackových přátel z dětství, který jí řekl, kde se nachází, a znovu se setkali. Carla si nepamatuje, co si o Jackovi myslela, když ho znovu uviděla, ale podle jejich synů byla jeho reakce protkána okouzlujícím smyslem pro humor, kterým byl pověstný. „Vypadáš teď mnohem lépe,“ řekl Jack sedmnáctileté Carle. Věděl, že v té době neměla žádnou rodinu ani prostředky, a tak jí řekl: „Neboj se. Postarám se o tebe,“ a navrhl, aby se vzali.

Svatbu měli 12. srpna 1941 a o čtyři roky později se jim narodil první syn Joel a v roce 1950 druhý syn Henry. V roce 1958 se mladá rodina přestěhovala do New Yorku a o několik měsíců později zamířila do Los Angeles. Jack pracoval pro společnost vyrábějící dětské oblečení, kterou poději převzal, zatímco Carla pracovala jako švadlena a modelářka. V jejich garáži také vedla kurzy šití.

„Přestěhování do Ameriky bylo těžké, ale vážil jsem si toho, že to nikdy nepřenesli na své děti,“ říká Joel a dodává, že na rozdíl od rodičů některých jeho kamarádů Carla a Jack jemu a jeho bratrovi nikdy nepřipomínali, co pro ně obětovali. „Nikdy jsem od rodičů neslyšel nic o tom, čím si prošli. Nikdy se neohlíželi zpět, dívali se jen dopředu.“

Jack a Carla žili ještě před několika lety čilým společenským životem. Nejprve si Jack po dvou pádech poranil hlavu a musel se zotavovat během několikadenních pobytů v nemocnici. Pak dostal covid-19 a zápal plic. Před tím vším několik let hrál závodně bridž. Spolu s Carlou chodili na všechny společenské akce ve své komunitě a povzbuzovali ostatní, aby se jich účastnili. Pokud byl někde taneční parket, vždy na něm byli. „Jsou tu tak oblíbeným párem,“ řekla Deborah Rivera, obchodní manažerka komunity. Zná je od doby, kdy se do komplexu pro seniory před téměř 15 lety nastěhovali.

Manželé pravidelně cestovali například na Havaj, do Rakouska a Německa a mají přátele různého věku po celém světě. Přežili mnoho svých dlouholetých přátel. Plynně hovoří několika jazyky včetně němčiny, hebrejštiny a francouzštiny, spolu obvykle mluví německy.

Fotografie z jejich cest spolu s usměvavými obrázky synů, snach a tří vnuček zdobí každý metr jejich prostorného bytu se dvěma ložnicemi. Carla dříve ráda vyráběla na stolním počítači osobní přáníčka k narozeninám svých blízkých, ale dnes už to nedělá.

„Máme štěstí,“ říká Carla o jejich životě. „Děkujeme bohu. Nemáme si nač stěžovat. Máme se tady dobře. Užíváme si to zde s lidmi. Máme dobré přátele.“

Carla stále každý den cvičí a pravidelně si nechává v komunitním salonu upravovat vlasy a nehty. A když její manžel večer usne, jde obvykle dolů, aby si u sklenky vína popovídala s přáteli. V komplexu pro seniory žijí ještě tři další století lidé, ale Carla a Jack jsou jediným manželským párem.

Při vzpomínce na Weingartenovy se Deboře Riveře vybaví slovo „něha“. Podle ní je mezi nimi „jiskra lásky, která se nezměnila ani během tolika let“. „U nich je to tak čisté. Je to tak opravdové. Je vidět, že se opravdu mají pořád tak rádi. Když je vidíte, jak jdou po chodbě, pořád se drží za ruce, což je tak dojemné.“

„Myslím, že právě to je drží při životě. To, že mají jeden druhého.“

Joel Weingarten

Manželství Carly a Jacka má vliv i na jejich tři vnoučata. „Všichni k nim tak trochu vzhlížíme jako k příkladu úspěchu a něčeho, o co se můžeme snažit, protože se mají moc rádi a opravdu se těší ze své společnosti a z toho, že se každé ráno probouzejí vedle sebe,“ říká jejich 33letá vnučka Ashton Cohen-Weingarten. „Jsou si tak oddaní,“ dodala její sestra, třicetiletá Lindsay. „Vyrůstali spolu a teď spolu zestárli a jejich vztah je stále tak silný. Jejich manželství mě naučilo bezpodmínečné lásce.“

Willie Coronado, jeden z ošetřovatelů Carly a Jacka, od nich také pochytil několik skvostů. Jack Coronadovi, který je ženatý 23 let, řekl, že tajemstvím „šťastného života až do smrti“ je zajistit, aby „večer, když jdete spát se svou ženou, byly všechny spory vyřešené. Nechoďte spát rozčílení.”

„To si stále pamatuji,“ říká Coronado, který s tímto párem pracuje už více než deset let. „Vím, že to není snadné, ale také vím, že v těch slovech je tolik moudrosti.“

V útulném bytě Carly a Jacka se na televizní obrazovce v obývacím pokoji objevila Lucille Ballová. Zatímco uklízečka uklízela jejich ložnici a domovník jim připravoval oběd, Jack začal usínat, zatímco se s manželkou drželi za ruce. Nepustil ji – a ona jeho taky ne.

 

Kailyn Brown je reportérkou deníku Los Angeles Times se zaměřením na životní styl. Dříve pracovala jako redaktorka pro Los Angeles Magazine a Las Vegas Review-Journal. Když zrovna nepíše článek, hraje jako DJka na akcích a večírcích po celém městě.

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Spolu, Sneha ss, zdroj: Los Angeles Times, autorka: Kailyn Brown, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]