Jak může Ukrajina vyhrát válku díky obraně

Nová strategie může ochránit Kyjev a zabránit Moskvě zvítězit

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odcestoval 12. prosince do Washingtonu, aby osobně požádal o vojenskou a hospodářskou pomoc Ukrajině, ale odjel s prázdnou. Republikáni v Kapitolu již více než měsíc blokují návrh zákona o mimořádných výdajích, který by Ukrajině poskytl nové finanční prostředky ve výši přibližně 60 miliard dolarů. Slíbili, že peníze schválí pouze v případě, že demokraté učiní velké ústupky v oblasti imigrační politiky. Do té doby zůstává financování Ukrajiny na vážkách.

Zelenského neuspokojivá návštěva poukazuje na větší problémy, kterým Ukrajina čelí. Její loňská očekávaná protiofenzíva nedokázala získat zpět území ztracená ve prospěch Ruska, podpora Kyjeva ze strany veřejnosti na Západě klesá a konflikt je v patové situaci. Zároveň se zdá, že dilema pro západní politiky je vážné. Mohou do války i nadále vkládat prostředky a usilovat o stále nepravděpodobnější verzi vítězství: znovudobytí každého centimetru ukrajinského území. Nebo mohou snížit financování, zatlačit Kyjev do defenzivy a riskovat ukrajinskou prohru. Tato nápadná dichotomie je bezpochyby důvodem, proč Bidenova administrativa veřejně trvá na tom, že pokud Kongres neschválí financování, nedojde ke změně strategie. Ve skutečnosti však existuje ještě jedna možnost, která je ve Washingtonu do značné míry přehlížena: vítězství prostřednictvím obrany.

Velká část pomoci Ukrajině se v posledních dvou letech zaměřila na útočné kapacity – moderní západní tanky, odminovací zařízení a rakety dlouhého doletu – ve snaze zatlačit Rusko zpět. Vítězství Kyjeva a jeho západních partnerů však nutně nevyžaduje získání konkrétních kusů území. Vyžaduje pouze to, aby byl ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi odepřen jeho cíl podmanit si Ukrajinu.

Pokud Ukrajina dokáže v nadcházejících měsících ubránit území, které kontroluje, pomocí prostředků, jako jsou protitankové miny a betonová opevnění, může Rusku znemožnit cestu k úplnému vítězství a možná i otevřít dveře k jednání. Putin zjevně věří, že čas je na jeho straně; silná a udržitelná ukrajinská obrana by ukázala, že se mýlí.

Teorie vítězství

Současná situace, v níž se ocitli západní politici, je výsledkem maximalistického myšlení. Na jedné straně debaty stojí ti, kteří tvrdí, že Ukrajina nemůže zvítězit, dokud nezíská zpět každý čtvereční centimetr svého území, včetně sedmi procent území, které od roku 2014 drží Rusko. Tento argument by se dal nazvat „vítězstvím skrze zpětný ústup“. Jak se vyjádřil Ben Hodges, bývalý velitel americké armády v Evropě, „vítězství pro Ukrajinu znamená úplné obnovení celého jejího svrchovaného území“ včetně Krymu. Na druhé straně stojí ti, kteří tvrdí, že Spojené státy už utratily příliš mnoho a že Ukrajina by měla o mír požádat hned, v rámci tradičního přístupu „mír, ne vítězství“. „Existují vhodné způsoby, jak mohou Spojené státy podpořit ukrajinský lid, ale neomezené dodávky zbraní na podporu nekonečné války mezi ně nepatří,“ napsalo loni 19 republikánů ze Senátu a Sněmovny reprezentantů v dopise Bílému domu a dodalo: „Našim národním zájmům a zájmům ukrajinského lidu nejlépe poslouží, když budeme podněcovat jednání, která jsou naléhavě potřebná k tomu, aby se tento konflikt vyřešil.“

Ani jedna z těchto možností není dobrá. Existují skutečná omezení, pokud jde o to, co může Západ poskytnout Ukrajině, aby jí umožnil znovu získat území. Veřejné mínění ve Spojených státech a v Evropě se obrací proti významnému dodatečnému financování a zásoby západní munice se tenčí. Ukrajina v loňském roce dosáhla jen málo konkrétních úspěchů na místě, a to i s masivní podporou Západu a moderními zbraněmi. Žádné z vybavení, o které Ukrajina nyní žádá, včetně verze armádního taktického systému ATACMS (Army Tactical Mission System) s delším dosahem nebo stíhaček F-16, tuto skutečnost v příštím roce pravděpodobně nezmění. Přesto však není ideální doba ani pro snahu o mírová jednání. Navzdory zjevné patové situaci na bojišti je nepravděpodobné, že by Putin souhlasil s příměřím až do prezidentských voleb v USA v roce 2024, které mu jistě přinesou Trumpovo prezidentství, a tím i lepší dohodu. Je si také nepochybně vědom chmurné matematiky pozemní války: Rusko má větší počet obyvatel ve vojenském věku než Ukrajina a silnější průmyslovou základnu. Na papíře je čas na jeho straně.

Politici na Západě vědí, že potřebují novou strategii: Bílý dům stále více tlačí na Ukrajinu, aby se v roce 2024 přiklonila k obranné strategii, a Zelenskyj a jeho vojenští velitelé pomalu přijímají nutnost této změny a v listopadu oznámili rozšíření obranných opevnění. Američtí politici však také potřebují novou teorii vítězství. Obrat k obraně je správná myšlenka, ale Washington i Kyjev ji prosazují z nesprávných důvodů. Na obou stranách Atlantiku se na obranu pohlíží převážně jako na dočasné opatření, které má získat čas na vybudování kapacit pro budoucí útočné operace. Jak nedávno napsal Jack Watling v časopise Foreign Affairs, Západ „právě teď stojí před zásadní volbou: podpořit Ukrajinu, aby její představitelé mohli bránit své území a připravit se na ofenzívu v roce 2025, nebo přenechat Rusku nenávratnou výhodu“. Zdá se, že podobné názory panují i v Kyjevě, kde se na obranu zřejmě pohlíží jako na nutné zlo, které je třeba udělat, zatímco se armáda soustředí na budování svých záložních sil a pokračování v kampani hloubkového úderu proti ruské logistice. Generál Valerij Zalužnyj, vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil, nedávno tvrdil, že „nové, inovativní přístupy“ by ještě mohly zvrátit průběh války. V obou případech by podle plánu měla Ukrajina letos obnovit své síly a obnovit protiútoky nejpozději na jaře 2025.

Politici na Západě vědí, že potřebují
novou strategii.

Tyto teorie o vítězství však zatím na bojišti neuspěly. Neuspěla ani kyjevská manévrová válečná kampaň, v níž se ukrajinské síly pokoušely prolomit ruské linie a rychle dobýt zpět území, ani pokusy podkopat ruskou lidovou podporu válce prostřednictvím útoků dronů na Moskvu. Putin není blíže k přiznání porážky, protože stále věří, že jeho armáda má reálnou cestu k vítězství. Myslí si, že může přečkat západní podporu Kyjeva a nakonec porazit Ukrajinu pouhým opotřebováním.

Ani po dvou letech války nejsou přesné Putinovy cíle jasné. Prvotní útok v únoru 2022 měl jednoznačně za cíl ochromit a podřídit si ukrajinský stát. Když se to nepodařilo, Kreml naznačil, že usiluje o úplné dobytí čtyř ukrajinských regionů: Doněck, Luhansk, Cherson a Záporoží. Na strategické úrovni jsou však Putinovy politické cíle poměrně jasné: oslabit Kyjev, zmocnit se co největšího území a zabránit další integraci Ukrajiny s Evropou.

Obrana sama o sobě tedy může být cestou k vítězství, pokud se Ukrajině a jejím západním podporovatelům podaří přesvědčit Putina, že těchto strategických cílů nemůže dosáhnout. V rámci tohoto přístupu by Ukrajina vybudovala silná opevnění a obranné kapacity, aby prokázala, že země může vydržet dlouhou opotřebovací válku a zabránit dalšímu ruskému postupu, a to i při snížené podpoře Západu. Postupem času by důsledná a udržitelná ukrajinská obrana mohla nakonec přesvědčit Kreml, že pokračování v boji je zbytečné, a otevřít tak perspektivu míru.

V defenzivě

Pokud si z této války můžeme vzít nějaké jasné ponaučení, pak je to fakt, že dnešní bojiště přeje obraně. Moderní zbraně, zejména bezpilotní letouny, moderní dělostřelectvo a protitankové střely dlouhého doletu umožňují mnohem snadněji udržet území než ho dobýt. Mobilní pozemní protivzdušnou obranu je obtížné odhalit a zničit, což dává obráncům výhodu nad moderními vzdušnými silami. Přechod k obraně na Ukrajině by tyto výhody využil a k úspěchu by vyžadoval tři specifické prvky.

Nejprve by Ukrajina musela vybudovat systém obranných linií sestávající z hlubokých zákopů, připravených palebných postavení, příkopů, protitankových min a betonových protitankových pyramidových zátarasů známých jako „dračí zuby“ – systém ne nepodobný takzvané Surovikinově linii opevnění, kterou ruské síly úspěšně bránily v loňském roce. Ukrajinští vojáci už mají správnou mantru: „chceš-li žít, kopej.“ Ukrajinská obrana však dosud sestávala především z mělkých zákopů, nikoli z pevných opevnění, protože armáda vedla mobilní obranu a podnikala úderné útoky na ruské síly a zásobovací linie.

Obrana musí být také silná a vrstevnatá, aby postupně oslabovala vojenskou sílu Ruska, pokud se ji jeho síly odváží překročit. První linie by měla být hustě zaminována protitankovou municí a betonovými zátarasy, za nimiž by ukrajinské jednotky v bunkrech a zákopech číhaly s vražednou palebnou silou. Druhá obranná linie, pojistka proti průlomu, by nabízela více téhož a tvrdě by dopadla na případné ruské útočníky. Tato obranná díla by ukrajinským jednotkám poskytla podstatně větší ochranu a umožnila by jim lépe odolávat ruským útočným akcím než mobilní obrana, kterou vedla doposud.

To by mohlo být překvapivě levné. Například Rusko postavilo své dračí zuby za zhruba 130 dolarů za každou pyramidu, přičemž položilo asi 1 000 betonových pyramid ve čtyřech řadách, aby opevnilo necelou míli fronty. Za tyto náklady by Ukrajina mohla opevnit celou frontovou linii v Donbasu (asi 260 mil) za přibližně 54 milionů dolarů. Levné jsou i protitankové miny, každá stojí méně než 10.000 dolarů, a americká armáda jich má mnoho, včetně více než 178.000 min M21, které mají být brzy nahrazeny novými modely. Přestože miny mohou způsobit škody civilistům i po skončení konfliktu, v tomto případě výhody převažují nad riziky. Spojené státy by měly nejen přispět na miny, ale také spolupracovat se svými spojenci na plánování zmírňování rizik a budoucích operací na jejich odstraňování.

Za druhé, Ukrajina by měla upřednostnit udržení vzdušného prostoru a zajistit, aby žádná ze stran neměla vzdušnou převahu. Ačkoli ukrajinští velitelé trvají na tom, že i malý počet západních stíhaček, jako jsou F-16, by stačil k získání vzdušné převahy nad bojištěm, zdá se to být velmi nepravděpodobné. Ruské radary by tyto letouny odhalily mnohem dříve, než by se ukrajinští piloti dostali na dostřel zbraní, které by mohly zničit ruskou protivzdušnou obranu, zejména ruské raketové systémy S-400.

Jak však již Ukrajina v této válce ukázala, může v obraně uspět, pokud její pozemní protivzdušná obrana zůstane věrohodnou hrozbou pro ruská letadla. V současné době se zásoby západních protiletadlových raket vyčerpávají, což zvyšuje riziko, že Kyjev již nebude schopen zadržet ruské letectvo. Aby se této perspektivě vyhnula, bude Ukrajina možná muset učinit nezáviděníhodné rozhodnutí a začít selektivněji využívat své kapacity protivzdušné obrany. To může znamenat, že se její síly nebudou moci pokoušet zachytit každou ruskou raketu nebo dron, což by zvýšilo možnost civilních obětí. Pokud se však Kyjev bude i nadále snažit chránit své obyvatelstvo namísto své protivzdušné obrany, riskuje, že vzdušnou válku prohraje. Západ sice těžko uspokojí současné potřeby Ukrajiny v oblasti protivzdušné obrany, ale v této oblasti může pomoci kreativní myšlení: zahájení projektu FrankenSAM, jehož cílem je spojit moderní západní rakety s ukrajinskými odpalovacími zařízeními a radarem ze sovětské éry, nabízí jednu z cest k řešení tohoto kritického nedostatku.

Za třetí, Ukrajina musí rozšířit domácí výrobu zbraní a snížit svou závislost na západních dodávkách zbraní. Během studené války byla Ukrajina významným výrobcem zbraní a úsilí Kyjeva o zvýšení obranné výroby od začátku války je slibné. Například počet ukrajinských společností vyrábějících bezpilotní letouny se za poslední rok zvýšil ze sedmi na 80. Ostatní země se budou obávat sdílet citlivé vojenské technologie, ale většina toho, co Ukrajina potřebuje k obraně – dělostřelectvo, bezpilotní letouny a protitankové zbraně –, je levnější, méně citlivá a relativně snadno se vyrábí. Samostatnější Ukrajina by Moskvě signalizovala, že i když se podpora Západu Ukrajině sníží, ruské jednotky budou čelit tvrdému vojenskému odporu.

Přechod na obranu je cenný nejen proto, že by mohl Kremlu ukázat, že další dobývání území je mimo dosah, ale také proto, že by pomohl Ukrajině řešit dva největší problémy: nedostatek vojáků a slábnoucí podporu Západu. Síť silné obrany by Kyjevu umožnila manévrovat se svými zdroji, což by snížilo počet personálu a množství dělostřelectva potřebného k obraně frontové linie. Vzhledem k vážné branné krizi na Ukrajině je každá strategie, která vyžaduje méně vojáků, jasným vítězem.

Obrana je levnější i pro západní podporovatele Kyjeva. Obranná strategie zmírňuje potřebu vyzbrojovat Ukrajinu drahými a nedostatkovými západními systémy, které jí mají poskytnout kvalitativní útočnou výhodu, jako jsou moderní stíhačky nebo tanky. Místo toho by Západ mohl přeorientovat pomoc na levnější munici, stavební materiál a systémy protivzdušné obrany a zároveň pracovat na posílení ukrajinské obranné průmyslové základny.

Poselství

K posílení slábnoucí podpory Západu však nebude stačit pouhý přechod k obraně na bojišti. Pokud budou západní představitelé i nadále zdůrazňovat, že Ukrajina získává zpět své území, ale zároveň se budou snažit schválit nové masivní balíčky pomoci, může si Rusko zachovat naději, že západní financování oslabí a vyhlídky Kremlu se zlepší.

Novou strategii na bojišti proto musí doprovázet odpovídající politická strategie Bílého domu, počínaje komunikací. Bidenova administrativa by měla dát jasně najevo, že se nesnaží podpořit Kyjev s jeho budoucími útočnými operacemi, ale že se spíše zaměřuje na poskytnutí a posílení obranných schopností Ukrajiny. Poselství Bílého domu by mělo být jednoduché: Ukrajina má větší šanci udržet své stávající území a udržet se v boji s obranným scénářem.

Aby byla tato strategie pro Moskvu důvěryhodná, musel by se Bílý dům rovněž zapojit do signalizace. Místo toho, aby pokračoval v riskantních snahách o přijetí zákona o obrovské pomoci Ukrajině na Kapitolu, měl by usilovat o menší, kompromisní rozpočet, který by financoval méně nákladné obranné systémy pro Ukrajinu a pomohl zemi vybudovat vlastní obrannou průmyslovou základnu. Peníze jsou asi nejzřetelnějším vnějším ukazatelem strategie. Snížením požadavku na financování může Bílý dům signalizovat, že přijal dosažitelné strategické cíle: levnější válka je mnohem udržitelnější válka.

Bílý dům může své záměry vysílat také prostřednictvím nátlaku na Kyjev. Hlavní překážkou této nové strategie bude totiž pravděpodobně opozice na samotné Ukrajině. Ukrajinští představitelé se mohou postavit proti přechodu k obraně, protože by to mohlo vést k ukončení války podél současných linií kontroly, podobně jako tomu bylo na konci korejské války. Ačkoli tento konflikt nikdy oficiálně neskončil, opevnění a stabilizace 38. rovnoběžky nakonec přinesly trvalé příměří, které umožnilo Jižní Koreji vzkvétat. Obranná strategie na Ukrajině by nakonec mohla přinést podobný výsledek – a Bílý dům by měl dát jasně najevo, že to bude považovat za vítězství. Pokud by se totiž něco dalo z dlouhodobého hlediska považovat za Putinovu prohru, pak by to byla prosperující, nezávislá Ukrajina, ekonomicky integrovaná s Evropou.

Levnější válka je daleko udržitelnější.

A konečně, Bidenova administrativa bude muset dosáhnout konsensu Západu ohledně tohoto nového přístupu. Tato strategie by měla být přitažlivá pro evropské země, které samy trpí nedostatkem veřejné podpory války, včetně Německa. Mnohem hůře se však bude prodávat ve východní Evropě, kde je populární vítězství skrze ústup. V Polsku a pobaltských státech panuje obecná obava, že jakýkoli neúspěch při znovuzískání celého ukrajinského území bude pro Kreml signálem, že mu projde jakákoli budoucí agrese. V reakci na tyto obavy by se Bidenova administrativa měla opřít nejen o myšlenku, že obranná strategie je levnější, ale také o argument, že by mohla účinně zabránit dalším ruským ziskům na Ukrajině a učinit dobývání jiných míst v Evropě pro Moskvu méně atraktivní. Takový postoj může také pomoci uklidnit spojence: defenzivní strategie je podstatně odolnější vůči změnám v západní koalici, což zajišťuje obranu Ukrajiny do budoucna proti nestálé politice USA.

Pokud Kongres v roce 2024 nebude schopen poskytnout Ukrajině finanční prostředky – nebo pokud bude Donald Trump znovu zvolen prezidentem –, mají evropské státy mnohem lepší možnosti poskytnout obranné dodávky než útočné zbraně. Při vytváření opevnění jsou užitečné dokonce i ty nejzákladnější stavební materiály, například beton. Německý betonářský průmysl byl těžce zasažen vyššími cenami energií. Německé společnosti i ukrajinské síly by měly prospěch z výdajů německé vlády na materiál pro opevnění.

Obranná strategie nakonec nevyřeší všechny problémy Ukrajiny. Bez ohledu na to, jaký přístup země zvolí, bude téměř jistě čelit další kruté zimě plné ruských dronů a raketových útoků na svou energetickou infrastrukturu. A obranná strategie samozřejmě vyžaduje, aby se Kyjev vzdal svých maximalistických cílů znovu získat všechna území, která ztratil ve prospěch Ruska. To znamená ponechat na okupovaných územích žijící Ukrajince pod ruskou nadvládou, což je nákladná a krkolomná volba, i když vyhlídky na znovudobytí tohoto území jsou tak mizivé.

Pokud však bude obranná politická a vojenská strategie dobře provedena, může Putina přesvědčit, že nemá vyhlídky na další dobývání Ukrajiny, a vytvořit tak prostor pro jednání. A i když tato nová strategie válku neukončí, zabrání nejkatastrofálnějším následkům, udrží bojeschopnost Ukrajiny a možná právě vytvoří stabilní rovnováhu, která umožní z velké části nedotčené Ukrajině hospodářský rozvoj a integraci s Evropou. Pro tvůrce západní politiky, kteří se cítí zaseknutí mezi domácími omezeními a vyhlídkami na ukrajinskou prohru, by se to mělo považovat za vítězství.

 

Emma Ashford je vedoucí pracovnicí Stimsonova centra a odbornou asistentkou na Georgetownské univerzitě. Je autorkou knihy Oil, the State, and War: Foreign Policies of Petrostates.

Kelly A. Grieco je vedoucí pracovnicí Stimsonova centra, přednáší na Brute Krulak Center pro inovace a budoucí válku Univerzity námořní pěchoty a na Georgetownské univerzitě.

 

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Prezident Ukrajiny navštívil velitelství obranných sil v Kupjansku v Charkovské oblasti, Kancelář prezidenta Ukrajiny, zdroj: Foreign Affairs, autorky: Emma Ashford, Kelly A. Grieco, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]