Nastupující únava z války v Evropě

Jak zvýšit klesající podporu Ukrajiny

Od ruské invaze na Ukrajinu uplynulo již téměř 700 dní. Ačkoli většina evropských představitelů nadále pevně podporuje Kyjev, je pro ně stále obtížnější udržet stejnou podporu u veřejnosti. Obavy o životní náklady vedou mnoho Evropanů k pochybnostem o udržitelnosti dalšího financování Ukrajiny a vypuknutí války v pásmu Gazy v posledních týdnech pozornost Evropy rozdělilo. Mezitím, byť kyjevská protiofenzíva pokračuje, zatím nepřinesla podstatné územní zisky. Impuls, který byl vyvolán úspěchem Ukrajiny v prvním roce konfliktu, ustoupil pocitu, že navzdory pokračujícím bojům se frontová linie neposouvá a riziko zamrznutí konfliktu roste.

Tyto obavy pomáhají vysvětlit změnu postojů, která se projevila v průzkumech Evropské rady pro zahraniční vztahy. Tento průzkum veřejného mínění naznačuje, že podpora Evropanů pro pokračování boje na Ukrajině začala klesat. Tato změna zatím není velká – ale její směr neponechává prostor pro pochybnosti. Podle dřívějšího průzkumu ECFR provedeného v lednu 2023 v deseti evropských zemích si v průměru 38 % respondentů přálo, aby Ukrajina získala zpět celé své území. Podle posledního průzkumu ECFR ze září a října však toto číslo kleslo na 34 procent. Procento lidí, kteří si myslí, že konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou musí co nejdříve skončit, i kdyby to mělo znamenat, že Ukrajina ztratí část území ve prospěch Ruska, se v podstatě udrželo na 28 až 29 procentech. Pro srovnání: zářijové údaje za Spojené státy ukazují, že 43 procent lidí podporuje pokračování bojů na Ukrajině, zatímco jen 17 procent lidí dává přednost tomu, aby válka skončila co nejdříve.

Evropská podpora Ukrajině zatím nezakolísala, ale brzy by mohla – mimo jiné proto, že někteří politici by se mohli v tomto vyhroceném volebním roce pokusit předběhnout tento trend. Aby se tomu zabránilo, musí evropští představitelé lépe předkládat svým voličům přesvědčivou teorii o tom, jak může Ukrajina vyhrát válku a proč je pro budoucnost Evropy nezbytné, aby ji vyhrála. Pokud se jim to nepodaří, může Kyjev v následujících týdnech a měsících přijít o zásadní podporu.

Od invaze Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 zůstává evropská podpora Kyjevu silná, což podpořilo ochotu vlád EU souhlasit s 11 koly sankcí proti Rusku. Evropští představitelé se díky podpoře své veřejnosti rovněž zavázali poskytnout Ukrajině působivé množství pomoci. Země a instituce EU poskytly Ukrajině celkem 145 miliard dolarů, jak vyplývá ze sledování podpory Ukrajiny, které provádí Kielský institut – téměř dvakrát tolik, než poskytly Spojené státy. Na pomoc ukrajinským uprchlíkům aktivovaly vlády EU v prvních měsících války takzvanou směrnici o dočasné ochraně, která umožňuje Ukrajincům vstup do EU a volný pohyb mezi zeměmi, aniž by museli podstupovat obvyklé procedury. Vzhledem k hlubokým obavám vlád EU z politických důsledků otevřenější hraniční politiky to byl obzvláště silný ukazatel důvěry, kterou měla politická třída EU v podporu veřejnosti pro ukrajinskou věc.

Podpora Kyjeva je však nyní pod tlakem. Od začátku roku 2022 ECFR sleduje postoje lidí k válce na Ukrajině. Mimo jiné jsme se ptali, koho považují za největší překážku míru mezi Ukrajinou a Ruskem a zda by dali přednost tomu, aby Ukrajina získala zpět celé své území („i kdyby to znamenalo delší válku“), nebo aby válka skončila co nejdříve („i kdyby to znamenalo, že Ukrajina musí ztratit část svého území“). Náš nejnovější průzkum jsme provedli letos na podzim – před útokem Hamásu na Izrael – v Dánsku, Estonsku, Francii, Itálii, Německu, Polsku, Portugalsku, Rumunsku, Španělsku, Švýcarsku a Spojeném království na celkovém vzorku 15.000 respondentů. Předtím jsme ve stejných zemích (s výjimkou Švýcarska) provedli průzkum v lednu 2023 a ve většině těchto zemí (s výjimkou Dánska, Estonska a Švýcarska) v dubnu a květnu 2022.

Podpora Kyjeva je nyní pod tlakem.

Podle nejnovějšího průzkumu došlo v posledních měsících k mírnému, ale trvalému poklesu preferencí Evropanů, aby Ukrajina pokračovala v boji. Stále existují země, kde převažuje preference, aby Ukrajina získala zpět celé své území, spíše, než aby válka co nejdříve skončila: v Estonsku v poměru 63 ku 13 procentům, v Dánsku 46 ku 24 procentům, v Polsku 43 ku 22 procentům a ve Spojeném království 41 ku 19 procentům. Tyto čtyři země se liší od více „holubičích“ zemí, kde převažuje opačný názor (aby válka skončila co nejdříve, i kdyby to mělo znamenat, že Ukrajina ztratí část svého území): o 46 ku 14 procentům v Itálii, o 40 ku 28 procentům v Německu a o 38 ku 16 procentům v Rumunsku. Francouzi jsou v současné době rozděleni mezi obě varianty rovným dílem, 28 ku 28 procentům. Ve všech těchto zemích se však od ledna snížily počty hlasů pro jestřábí variantu: nejvíce z 52 na 43 procent v Polsku, z 35 na 28 procent ve Francii a z 26 na 14 procent v Itálii. (Respondenti mohli také uvést „nic z toho“, „nevím“ nebo třetí podstatnou možnost: „Je třeba zatlačit západní dominanci ve světě, i kdyby to mělo znamenat akceptování ruské územní agrese proti Ukrajině.“ Tyto tři odpovědi zvolilo v průměru 16, 16 a 6 % evropských respondentů).

Nejvýraznější změna se zřejmě odehrála v Německu, kde nyní vede „holubičí“ varianta s výraznějším náskokem (40 ku 28 procentům) než na začátku roku (39 ku 33 procentům). Směr změny je však patrný ve všech ostatních zemích s výjimkou Portugalska, což nenechává žádný prostor pro pochybnosti: přesvědčení veřejnosti, že Ukrajina by měla pokračovat v boji za znovuzískání celého svého území, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, slábne.

Názor, že Rusko je hlavní překážkou míru, se od dubna 2022, kdy se na něj ECFR ptal, snížil ve všech evropských zemích. Pokles je mírný: v průměru jde o snížení o pouhých osm procentních bodů. Většina Evropanů (52 %) stále považuje Rusko za hlavní překážku míru, zatímco méně než čtvrtina (23 %) z toho viní Spojené státy, Ukrajinu nebo EU. Před 20 měsíci však byl tento poměr 60 ku 19 procentům. A v současné době existují země, jako je Rumunsko, kde Západ začal být považován za větší problém než Rusko (obrovský posun z dřívějších 24-42 procent na dnešních 38-30 procent); nebo Itálie, kde jsou v současnosti obě strany obviňovány stejně. I zde je směr změny těžko zpochybnitelný: Evropané začínají pochybovat o tom, zda je Rusko jedinou překážkou míru.

Únava z války

V evropských zemích, které se nacházejí blíže k oblasti konfliktu, je podpora Ukrajiny obvykle silná. Ale i ve východoevropských zemích existují důkazy, že lidé jsou válkou a jejími důsledky stále více unaveni.

V Polsku podpora přijímání ukrajinských uprchlíků neustále klesá, z 83 procent v březnu 2022 na 65 procent v září 2023, uvádí nezávislá platforma pro výzkum veřejného mínění eupinions. Před říjnovými parlamentními volbami v zemi varovala před hrozbou „ukrajinizace Polska“ krajně pravicová strana Konfederacja, která získala přes 1,5 milionu (tedy přes sedm procent) hlasů. Nový polský premiér Donald Tusk však slibuje, že získá „plnou mobilizaci svobodného světa, západního světa, aby pomohl Ukrajině v této válce“.

Na Slovensku v září vyhrála parlamentní volby strana vedená populistickým bývalým premiérem Robertem Ficem, což mu umožnilo vrátit se k moci. Pouhý den po nástupu do funkce se zavázal zastavit vojenskou podporu Ukrajině, což byl jeden z hlavních slibů, které dal během své kampaně. Podle průzkumu Eurobarometru patřilo Slovensko v srpnu mezi hrstku zemí EU (spolu s Bulharskem, Kyprem, Českou republikou a Řeckem), kde více než 40 % obyvatel nesouhlasilo s tím, aby EU nadále projevovala solidaritu s Ukrajinou.

V Německu je krajně pravicová strana AfD, která se staví proti podpoře Ukrajiny, aktuálně na druhém místě s podporou 22 procent německých voličů. To je historické maximum, které se zvýšilo z deseti procent na začátku roku 2022. K náhlému vzestupu strany může přispívat několik faktorů – ale mohou mezi ně patřit i rostoucí ceny energií a nárůst počtu migrantů. Ačkoli Německo nemá s Ukrajinou společnou hranici, v současné době hostí více než milion ukrajinských uprchlíků (vedle Polska největší počet v EU).

Ve Francii je nyní celonárodní debata zahlcena válkou v Gaze.

Čím dále od válečné zóny, tím více se zdá, že zájem klesá. Ve Francii je nyní celonárodní debata zahlcena válkou v Gaze, která má vzhledem k početné muslimské komunitě v zemi, jež podporuje palestinský lid, i domácí dopady. Podle údajů Google Trends lidé ve Francii v posledních dvou měsících vyhledávali více „Izrael“ než „Ukrajina“.

Dále je zde Nizozemsko, kde v listopadových parlamentních volbách nečekaně zvítězila krajně pravicová Strana svobody vedená Geertem Wildersem. To zpochybnilo slib předchozí vlády poskytnout Ukrajině stíhací letouny F-16, protože Wilders se dlouhodobě staví proti vojenské podpoře Kyjeva. Zdá se, že Wildersův silný výsledek vysvětlují jiná témata (např. ekonomika a migrace), zatímco odpor lidí k podpoře Ukrajiny zůstává podle většiny průzkumů nízký. Pokud však Wilders vstoupí do vlády a rozhodne se změnit přístup země k Ukrajině, bude síla podpory Ukrajiny ze strany veřejnosti zpochybněna.

Po téměř dvou letech bojů již velká část evropské veřejnosti, zejména ta, která se nenachází v blízkosti oblasti konfliktu, nepovažuje válku na Ukrajině za mimořádnou událost. Bezprostředně po invazi se mnoho Evropanů obávalo, že by jejich země mohly být další na řadě, že by Rusko mohlo použít jaderné zbraně nebo že by válka mohla eskalovat jiným způsobem. Nic z toho se však nenaplnilo, a tak mnoho Evropanů v současnosti vnímá Ukrajinu jako jednu z různých válek, které se odehrávají daleko od domova, pro některé možná stejně vzdálenou a abstraktní jako konflikty v Arménii nebo Gaze.

Válka navěky?

Naše údaje také ukazují slabou důvěru Evropanů v to, že Ukrajina může tuto válku vyhrát. V září převládal názor, že Ukrajina v příštích pěti letech válku spíše vyhraje, než prohraje, pouze v několika málo zemích, které byly předmětem průzkumu – v Dánsku (46 %), Estonsku (67 %), Polsku (49 %) a Portugalsku (48 %). Podstatně méně lidí sdílelo toto přesvědčení ve Francii (28 procent), Německu (32 procent), Rumunsku (35 procent), Španělsku (26 procent), Švýcarsku (35 procent) a dokonce i ve Spojeném království (34 procent). V Itálii vidělo vítězství Ukrajiny jako pravděpodobné pouze 20 procent lidí – zatímco téměř dvakrát více (38 procent) považovalo za pravděpodobného vítěze Rusko.

Slabá důvěra v šance Ukrajiny na vítězství nemusí nutně znamenat, že lidé očekávají vítězství Ruska. Ve skutečnosti v průměru 38 % (od 23 % v Estonsku po 46 % ve Francii a 47 % ve Spojeném království) nepovažuje ani Ukrajinu, ani Rusko za pravděpodobné, že by v příštích pěti letech vyhrály tuto válku. Zdá se tedy, že mnoho Evropanů se připravuje na věčnou válku – očekávají, že nestabilita na Ukrajině se stane novým normálem.

A odtud vede krátká cesta k nižší angažovanosti. Aby si někteří evropští představitelé udrželi veřejnost na své straně, prezentují Ukrajinu jako zemi, která bojuje nejen za svou nezávislost, ale také za budoucnost Evropy. Během listopadové návštěvy Kyjeva řekla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen ukrajinskému parlamentu: „Bojujete nejen za svou svobodu, demokracii a budoucnost, ale také za naši. Bojujete za Evropu.“ Začátkem tohoto roku francouzský prezident Emmanuel Macron řekl, že Ukrajina dnes „chrání Evropu“.

Evropští občané však většinou nevnímají, že by jejich země byly do této války zapleteny. Lidé jen zřídka vidí svou vlastní zemi jako zemi, která je ve válce s Ruskem: v Rumunsku a Švýcarsku si to myslí pouze 11 procent lidí a nejvyšší výsledek je v Estonsku s 31 procenty. Mezitím si nejméně čtvrtina respondentů v každé evropské zemi, kde byl průzkum proveden, myslí, že Spojené státy jsou ve válce s Ruskem – nejvyšší výsledek je v Itálii, kde toto přesvědčení zastává 51 procent dotázaných.

Zdá se tedy, že Evropané vidí v této válce pro své vlastní země menší riziko, než jaké vnímali na začátku roku 2022 – kdy si podle našeho průzkumu z doby těsně před začátkem války většina obyvatel Německa, Polska a Rumunska a nejméně 45 procent obyvatel Finska, Francie, Itálie a Švédska myslela, že ruský postoj vůči Ukrajině představuje pro jejich země velkou vojenskou hrozbu. V současné době by evropské vlády mohly začít vnímat menší naléhavost a menší vnitropolitický prospěch z podpory Ukrajiny.

Teorie vítězství

Nejvýznamnější podporou, kterou může Evropa Ukrajině nabídnout, je pravděpodobně členství v EU, které je jediným způsobem, jak zajistit její budoucnost jako evropské, prosperující a demokratické země – se všemi zárukami finanční a bezpečnostní podpory, které členství v EU přináší. Rozhodnutí Rady EU z minulého týdne zahájit jednání s Ukrajinou a Moldavskem je v tomto ohledu důležité, ale je pouze prvním krokem na dlouhé cestě ke vstupu do klubu, vzhledem k tomu, že Ukrajina i samotná EU musí splnit náročné reformní požadavky.

Zde se ukazuje, proč je názor evropské veřejnosti na válku tak důležitý. Interní odhady Rady EU předpokládají, že během sedmi let po vstupu do EU poplyne na Ukrajinu přibližně 200 miliard dolarů z fondů EU. Vstup Ukrajiny do EU by také významně změnil dynamiku kolem evropských fondů (které jsou hlavním nástrojem EU ke snižování rozvojových rozdílů v rámci bloku) a ze současných velkých přijímajících států, jako je Polsko, by se stali čistí přispěvatelé. Mnoho Evropanů se také může obávat dopadů, které by členství Ukrajiny v jednotném trhu EU mohlo mít na jejich podniky a pracovní místa – jak ukázal polský zákaz vývozu ukrajinského obilí z loňského léta a nedávná blokáda hraničních přechodů s Ukrajinou maďarskými, polskými a slovenskými řidiči kamionů.

Vyšší platby Ukrajině by stávající občané EU nepřijali lehce, zejména v situaci pokračující krize životních nákladů. Je velmi pravděpodobné, že postoje vedoucích představitelů k potenciálnímu členství Ukrajiny v EU a k pokračující finanční a vojenské podpoře Kyjeva by se mohly výrazně projevit v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu, které se budou konat současně ve všech 27 členských státech EU v červnu 2024. Z těchto důvodů je třeba brát rostoucí únavu Evropy z války vážně již nyní. V opačném případě by mohla začít omezovat politická rozhodnutí, která budou mít vedoucí představitelé EU v nadcházejících měsících a letech před sebou.

Aby tomu zabránili, musí evropští představitelé projevit hlubší pochopení pro krizi životních nákladů a pro to, proč někteří Evropané spojují své hospodářské potíže s válkou na Ukrajině. Dotace domácnostem a podnikům, které jim mají pomoci nést tyto náklady, mohou pomoci, ale nebudou stačit. Evropští představitelé musí také urychleně předejít tomu, co vypadá jako sílící změna postoje k Ukrajině. Měli by konflikt formulovat jako ruskou válku proti Evropě, nejen proti Ukrajině. Měli by voličům připomenout, že válkou zmítaná Ukrajina a vítězné Rusko by pro EU znamenaly ještě větší náklady a udržení hrozby v jejím bezprostředním sousedství. Evropští představitelé musí vypracovat silnější argumentaci pro rozšíření EU a dát jasně najevo, že připojení Ukrajiny k Unii bude přínosem i pro běžné Evropany, neboť rozšíří prostor stability, prosperity a svobody.

Aby to však bylo věrohodné, musí evropští představitelé přesvědčivěji zdůvodnit, jak může Ukrajina zvítězit. Ukrajinské vítězství vyžaduje, aby Evropa investovala do svých obranných průmyslových kapacit, aby mohla Ukrajinu udržet, i když Washington přestane. Rusko sází na to, že dokáže přežít západní podporu Ukrajiny, a tato sázka se musí ukázat jako chybná.

 

Susi Dennison a Pawel Zerka jsou vedoucími pracovníky Evropské rady pro zahraniční vztahy.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Protesty ruské diaspory proti válce na Ukrajině, Silar, zdroj: Foreign Affairs, autoři: Susi Dennison, Pawel Zerka, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]