Prigožin nemohl zpečetit Putinův osud. Ale tady je návod, jak to my všichni na Západě ještě můžeme udělat.

Setrvávání ruského vůdce u moci se opírá o fosilní paliva a nekontrolovaný kapitalismus – těchto slabých míst můžeme využít všichni.

Přerušená vzpoura Jevgenije Prigožina proti Vladimiru Putinovi se stala popcornovou podívanou plnou zvratů na sociálních sítích, kde se vzájemně utkávala štědrá sbírka ruských válečných zločinců. Bylo lákavé jen tak sedět a zírat, jak se imidž ruské „velmoci“ redukuje na fotografii tanku v Rostově na Donu, který jako by uvízl u brány městského cirkusu. Nejsme však pasivními pozorovateli tohoto představení: každý z nás ovlivňuje jeho konečný výsledek.

Putin se zdá být slabší než kdykoli předtím – a to je pro vládce, který si zakládá na tom, že dává najevo svou sílu, špatný pohled. Abychom ještě více otupili Putinovu slábnoucí auru neporazitelnosti a v konečném důsledku vedli ke zvrácení ruské invaze na Ukrajinu, musíme podkopat pilíře, na kterých stojí jeho mýtus siláka: koloniální dobývání, neregulovaný kapitalismus a zneužívání klimatu. Když se objeví otázky o jeho schopnosti vládnout, bude Putin tvrdit, že navzdory snahám hanebného „kolektivního Západu“ se ruská ekonomika může stabilizovat, protože svět potřebuje ruská fosilní paliva; že potřeba západních společností vydělávat v Rusku znamená, že nikdy nebude skutečně izolován; že přes všechny své chyby na bitevním poli může stále držet rozsáhlé území Ukrajiny a její zdroje, které rozdělí mezi zainteresované strany ruského systému, pro které tak bude riziko držet se Putina stále menší než riziko jít proti němu.

Putinova moc je spíše než okázalým představením, které s námi nesouvisí a odehrává se ve vzdálené zemi, hluboce spojena s obrovskými generačními výzvami, kterým musíme nutně čelit. Zaprvé, nenormalizovat koloniální dobývání. Když někteří lidé na Západě vyzývají Ukrajinu, aby „vyjednávala“ s Ruskem a odstoupila území, aby získala „mír“, je to zelená pro rádoby imperiální mocnosti kdekoli, aby se vydaly vpřed, dobývaly a těžily. Místo toho zajistěte Ukrajině veškerou vojenskou podporu, kterou potřebuje k osvobození od ruského imperialismu, a získejte všechny bezpečnostní záruky, které jsou nezbytné k tomu, aby se zabránilo další invazi ze strany Ruska. Zřízení tribunálu pro zločin agrese, jak navrhuje právník Philippe Sands, by také vyslalo signál, že se nevyprovokovaná invaze, ať už ze strany Ruska nebo jiné mocnosti, nestane normou.

Za druhé, tlačit západní společnosti, aby opustily Rusko. Přestože některé na začátku invaze zemi opustily, mnoho dalších zůstalo, včetně známých luxusních značek. Existují však i pozitivní příklady, kdy občanská společnost, zaměstnanci a spotřebitelé společně usilují o změnu. Vezměme si například případ výrobce švédské vodky Absolut, který po všeobecných výzvách k bojkotu přestal značku do Ruska vyvážet. Veřejná kampaň pak přiměla mateřskou společnost Absolut, Pernod Ricard, aby se z Ruska stáhla úplně.

Závažnější než dopad spotřebitelských značek je pokračující využívání sofistikovaných západních technologií a vývoz, který umožňuje výrobu pro ruskou armádu. Společnosti, jako je Haas Automation, byly obviněny, že pokračují v dodávkách strojů a dílů do Ruska (společnost tvrdí, že od března 2022 nebyly z její továrny do Ruska dodány žádné stroje a že plně dodržuje americké vývozní kontroly). Všechny technologické firmy musí být ostražité, pokud jde o používání jejich výrobků při zločinech proti lidskosti. Existuje řada způsobů, jak mohou – a také musí – technologické firmy převzít odpovědnost za zastavení vývozu přes deaktivaci svých technologií až po aktivní sledování toho, kde jejich stroje končí.

Problémem není jen jedna nebo dvě společnosti, ale celá ideologie. Putinovy zločiny byly po desetiletí umožňovány podnikatelskými a politickými subjekty, které tvrdily, že větší ekonomické propojení povede ke klidnějšímu Rusku. I po ruské invazi a anexi Krymu v roce 2014 zejména německé společnosti nadále rozšiřovaly své obchodní vztahy s Ruskem. Po desetiletí byly obavy o lidská práva zavrhovány – kdo by je potřeboval, když na obou stranách budou vládní politiku nakonec diktovat ekonomické zájmy? Toto uvažování ignorovalo skutečnost, že ruský režim si tento laissez-faire přístup vyložil jako zelenou pro stupňování represí a agrese. Západ se staral pouze o obchod – proč by reagoval na invaze? Tato ideologie, nebo spíše tato ideologická výmluva pro krátkodobou chamtivost, zkrachovala.

Musíme si uvědomit, že lidská práva, bezpečnost a ekonomické vazby jsou hluboce propojeny, a podle toho změnit své chování. Přestaňme prodávat diktátorům provaz, na kterém věší lidi: naše sousedy – a nakonec i nás. A pokud existuje jeden základní prvek, který posiluje Putinovo tvrzení o neporazitelnosti, je to závislost na fosilních palivech. Boj proti Putinovi je zároveň bojem proti klimatické krizi. Jak uvádí profesor Alexander Etkind ve své nové knize Rusko proti modernitě, Putinova ekonomika je až ze dvou třetin závislá na vývozu ropy a plynu, převážně do Evropy, a to zásadně prostřednictvím plynovodů, které vedou přes Ukrajinu.

Etkind tvrdí, že Putin zahájil invazi částečně proto, aby tento tok kontroloval. Navíc chtěl destabilizovat Evropu, zaplavit ji uprchlíky a vyvolat v ní takový chaos a strach, že bude nucena vzdát se plánů na nulové emise uhlíku do roku 2050. Jak se to často v průběhu této války stávalo, i teď se Putinovy cíle obrátily proti němu. Invaze vedla ke snížení závislosti na ruské energii. Putinova aura neporazitelnosti poháněná fosilními palivy byla otřesena, ale jsme teprve v první části této cesty. Rychlejší dekarbonizace je nejudržitelnějším způsobem, jak nejen podkopat Putina, ale také omezit možnost budoucích ruských vůdců a dalších autoritářů bohatých na zdroje vést agresivní války.

Peter Pomerantsev je vedoucím pracovníkem SNF Agora Institute na Johns Hopkins University.

 

 

FreeMagOne

Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.