Než se obrátila zády ke své vlasti, byla třikrát zatčena: Lolja Nordic je jednou z nejznámějších ruských feministek. Nyní žije ve Vídni a pokračuje v protiválečném aktivismu ze zahraničí. Portrét umělkyně a dýdžejky z Petrohradu.
„Rozneslo se, že se policie chystá zatknout několik známých lidí z aktivistické scény. Použila jsem mobilní telefon mimo svůj byt, aby nemohli zjistit mou přesnou polohu. Bohužel se takové zvěsti téměř vždy ukáží jako pravdivé, takže jsem musela naplánovat svůj odjezd,“ vzpomíná LOLJA NORDIC.
Umělkyně a QUEER feministická protiválečná aktivistka byla ve svém rodném Rusku zatčena již třikrát, než se v březnu 2022 rozhodla zemi opustit. Jako členka organizace “Feministický protiválečný odpor” se rychle dostala do hledáčku ruských úřadů, protože vzdělávala lidi o válce na Ukrajině: mimo jiné šířila fiktivní noviny “Ženská pravda / Realita”, které jsou volně ke stažení ve formátu PDF a lze si je samy vytisknout. Obsahuje informace o válce a fotografie zničených ukrajinských měst.
S pomocí organizace na ochranu lidských práv se Lolje podařilo z Ruska uprchnout. Od podzimu 2022 žije ve Vídni, kde studuje na Akademii výtvarných umění.
Známá tvář aktivistické scény
Až do svého odjezdu ze země si Lolja myslela, že jako prominentní aktivistka snadno získá v Evropě humanitární vízum. Kvůli cestovním omezením pro ruské občany však musela být vynalézavá. „Ve Vídni jsem se ocitla náhodou, protože jsem byla přijata na akademii, a tak jsem dostala studentské vízum. Pro mě je to výjimečná situace, kdy prostě jedu do nějaké země jen proto, že tam smím zůstat – bez jistoty, bez peněz, bez znalosti jazyka.”
Předtím Lolja půl roku podporovala ukrajinské uprchlíky v Estonsku a Litvě a koordinovala feministické akce z exilu – to dělá dodnes, ale nyní z Vídně.
Ještě než začala rozsáhlá ruská invaze na Ukrajinu, byla Lolja známou tváří na aktivistické scéně. Její začátky lze nalézt před více než šesti lety, kdy se začala účastnit politických demonstrací. „Na začátku jsem byla spíše občanskou aktivistkou, účastnila jsem se opozičních demonstrací a bojovala za lepší ochranu životního prostředí. Velmi brzy jsem se stala feministickou aktivistkou, protože jsem se potýkala se sexismem nejen v osobním životě, ale i na aktivistické scéně v rámci ruské opozice,“ říká. Zapojila se do čtenářských kroužků a ve feministických klubech se učila o ženských právech. „Stala jsem se aktivní součástí feministické scény v Petrohradě a Moskvě, hodně jsem cestovala a získala spoustu přátel. Jako tvůrce videí a performerka jsem do své praxe začlenila politická témata. Až do pandemie covidu a války jsem také jako DJ pravidelně pořádala queer, feministické a safe space večírky.“ Známá je zejména jako spoluzakladatelka neziskového hudebního festivalu „Ne Vinovata“ (Ne její vinou), který je možné zorganizovat svépomocí na principu DIY v jakémkoli městě a který zvyšuje povědomí o domácím násilí, jež je v Rusku rozšířeným problémem. Lolja sama zažila násilí v rodině a dostalo se jí proti němu jen malé podpory, načež s rodinou přerušila kontakt.
Propaganda a válečnictví
Naposledy byla Lolja v kontaktu se svou rodinou v roce 2021 poté, co byl kvůli jejím aktivitám prohledán dům jejích rodičů. „Moje rodina vlastně nikdy nepodporovala můj aktivismus, i když bývala dost liberální. Řekla bych, že se za posledních dvacet let hodně změnila a spolu s Putinovým režimem je čím dál konzervativnější,“ vysvětluje. V jejích očích je její rodina dobrým příkladem toho, jak státní propaganda ovlivňuje obyvatelstvo. „Jsou přesvědčeni o tradičních hodnotách, které jsou propagovány, takže jsou velmi proti LGBTQ a proti feminismu. Podporovali anexi Krymu v roce 2014 a od té doby vítají pokračující militarizaci Ruska.“
Poprvé Lolju zatkli v roce 2021 na takzvané „Navalného“ demonstraci. „Ve skutečnosti se mi nelíbí termín demonstrace Navalného. Ruská opozice je velmi různorodá, heterogenní scéna a v žádném případě se neskládá pouze z příznivců Alexeje Navalného. V médiích je to však často prezentováno zkratkovitě.“ Ze samotného opozičního politika má smíšené pocity. „Myslím, že Navalnyj je příliš liberální, a jeho politickou minulost na krajně pravicové scéně vnímám velmi kriticky. Zároveň velmi oceňuji výzkum korupce v Rusku jeho týmem a jsem proti jeho uvěznění.“ Do ulic vyšla proti pronásledování politických odpůrců a na své první zatčení si dobře pamatuje. „Seděla jsem ve velké policejní dodávce s mnoha dalšími demonstranty a hned jsem shromáždila všechna jména, která jsem poslala lidskoprávním organizacím, které poskytují právníky zdarma. Policie vám lže a vyvíjí na vás psychologický nátlak, abyste udělali to, co po vás chce. Já a někteří další jsme odmítli podepsat dokumenty, takže nás za trest zavřeli do cely na policejní stanici, kde na nás policisté křičeli, vyhrožovali nám a odepřeli nám přístup k toaletám a vodě.“
Následující den byla Lolja postavena před soud a odsouzena k pokutě. „Několik měsíců předtím prohledávala policie byt mých rodičů, hledali mě, takže jsem byla v jejich hledáčku už několik měsíců před zatčením. Když jsem odcházela od soudu, ulevilo se mi, že došlo jen k pokutě. Pro aktivisty existují sbírky, které v takových případech pomáhají, abyste nemuseli platit pokuty z vlastní kapsy. Hned u soudu jsem však byla zatčena znovu – podruhé během 24 hodin –, protože jsem před několika měsíci zorganizovala pokojný protest za politické vězně a nikdo tehdy nebyl zatčen.“
Naděje na návrat
V listopadu 2021 byla Lolja potřetí zatčena po pouliční akci proti násilí na ženách. „Dva dny jsme byly v cele na policejní stanici, která byla plná krve, protože tam někoho zbili. Byly jsme tam čtyři a cítily jsme se tam nepříjemně – bylo nám řečeno, že pokud chceme, aby byla čistší, máme si ji samy vyčistit svým oblečením.“ Feministické hnutí v Rusku se za posledních deset let hodně rozrostlo: „Myslím, že naše síla je v tom, že můžeme dělat aktivismus zdola, kdekoli, bez hierarchie, a můžeme se pružně organizovat.” Kromě studia na akademii se snaží investovat co nejvíce času do aktivismu a seznámila se také s místní scénou. Budoucnost vypadá nejistě – Lolja se nevzdává naděje, že se jednoho dne bude moci vrátit do rodného Petrohradu. Zatím se musí soustředit na studium, protože na něm závisí její pobyt.
„Chci zdůraznit, že jsem jednou z mnoha. Samozřejmě, že spousta lidí v Rusku neprotestuje, protože v autoritářském režimu to může mít opravdu děsivé následky – můžete přijít o práci a o všechno jen za to, že tweetnete proti válce. Znám tolik aktivistů, kteří byli stejně jako já několikrát zatčeni a museli opustit zemi. A znám i ty, kteří byli zatčeni ještě vícekrát a neodjeli.“ Podle odhadů opustilo svou vlast od února 2022 více než 900.000 Rusů.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Siberia and the exile system (1891) by Kennan, George, zdroj: Das Biber, autorka: Nada El-Azar-Chekh, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.