Výchova Elona Muska

 

Než se stal egomaniakálním, vlivným a prostě divným majitelem SPACEX, Tesly a Twitteru,
byl neohrabaným klukem, který stavěl počítače a honil holky na Queen's University

ONTARIJSKÁ LÉTA NEJABSURDNĚJŠÍHO MILIARDÁŘE NA SVĚTĚ

 

Málokdo na sebe strhává tolik pozornosti jako ELON MUSK

V některých ohledech si nemůže pomoci. Když má člověk majetek v hodnotě asi 150 miliard dolarů, což z něj v 51 letech dělá jednoho z nejbohatších lidí na planetě, lidé musí být zvědaví. Ale Musk je také typ člověka, který chce, abyste zvědaví byli. Typ člověka, který v dubnu 2022 uzavřel dohodu o koupi Twitteru za 44 miliard dolarů, chlubil se, že to udělal proto, aby „pomohl lidstvu“, a pak se celé léto velmi veřejně snažil vyvléknout ze splácení. Typ člověka, který dva dny před definitivním uzavřením v celé, světě přetřásané koupě koncem října změnil svůj životopis na Twitteru na „Chief Twit“ a zveřejnil video, na němž vchází do sídla společnosti v San Francisku s bílým porcelánovým umyvadlem, a nadepsal ho se zvučným komediálním nápisem: „Ať se to spláchne!“ A typ člověka, který bezohledně vyhodil polovinu zděděných zaměstnanců a zlověstně varoval všechny ostatní, aby pracovali tvrději (čemuž někdy říká „být hardcore“). Musk je tak zvláštní, tak ambiciózní a tak rtuťovitý, že je snadné zapomenout, že je také geniální. Mohou všechny tyto extrémy koexistovat v jednom člověku? Obvykle ne. Ale Musk není normální. Téměř všechno, co má, si zasloužil svou chytrostí – a celoživotním, téměř maniakálním smyslem pro víru v sebe sama.

Musk je jako mimozemšťan, který se snaží napodobit člověka. Není divu, že byl vždycky tak trochu vyděděnec. Narodil se v jihoafrické Pretorii. Jeho matka Maye byla dietoložka a modelka. (Později se stala CoverGirl a objevila se v klipu Beyoncé.) Jeho otec Errol byl inženýr, který pracoval v oblasti developmentu a těžby smaragdů. Musk uvedl, že ho nejprve vychovávaly knihy – zejména sci-fi série Nadace Isaaca Asimova – a pak rodiče. Když mu bylo osm let, rozvedli se. Musk a jeho mladší sourozenci Kimbal a Tosca odešli žít k Maye. Když mu bylo deset, začalo mu být otce líto, protože se bez rodiny zdál být smutný a osamělý. Musk se rozhodl odjet za otcem do Lone Hillu na předměstí Johannesburgu. Toto stěhování se ukázalo jako strašná chyba. Musk od té doby popisuje svého otce jako někoho, kdo „plánuje zlo“. Errol na svou obhajobu uvedl, že byl obviněn z mnoha věcí, mimo jiné z toho, že je „krysa“ a „hajzl“, ale zdůraznil, že své děti miluje. Musk se kdysi v dospělosti pokusil vztahy s otcem napravit, ale nedopadlo to dobře. Od té doby jejich vztah přerušil.

Škola pro něj sotva byla procházkou růžovou zahradou. Musk byl v dospívání nemilosrdně šikanován. I když jeho šprťácké výkony naznačovaly jeho rodící se talent – ve dvanácti letech prodal počítačovou hru s vesmírnou tématikou nazvanou Blastar počítačovému časopisu za 500 dolarů –, nebyly zrovna cool. Navíc byl malý, nejmladší ve třídě, a snažil se zapadnout do školní machistické kultury. Po chodbách ho pronásledovaly gangy dětí, které ho chtěly mlátit. Jednou ho parta urostlých kluků shodila ze schodů, což skončilo cestou do nemocnice a týdenní absencí ve škole. Neustálé obtěžování polevilo až v jeho šestnácti, kdy měřil metr osmdesát a začal se učit karate, judo a zápasit. Po pubertě se popral s největším šikanistou na škole a, alespoň podle Muskova vyprávění, ho knokautoval jedinou ranou. Z toho si odnesl ponaučení: nikdy se nesnaž tyrana uklidnit, lepší je mu dát do nosu (ironií ovšem je, že dnes je tím tyranem Musk).

V 17 letech snil o tom, že uteče z Jihoafrické republiky a jejího apartheidu, přestěhuje se do zámoří a bude se honit za americkým snem. Kanada mu byla nejblíže, alespoň zpočátku. Maye se narodila v Regině a větve její rodiny zůstaly roztroušené po celé zemi. Muskovy plány závisely na pobytu u prastrýce v Montrealu – muže, který, jak zjistil po přistání na montrealském letišti v červnu 1988, se mezitím přestěhoval do Minnesoty. Musk se tím netrápil a koupil si za 100 dolarů jízdenku na autobus napříč Kanadou. Přijel do Swift Current v Saskatchewanu a stopem se dostal do domu svého bratrance z druhého kolena, kde začal pracovat na plnění zásobníků na obilí na nedaleké farmě. Když ho to přestalo bavit, začal štípat klády ve Vancouveru a pak uklízet v kotelně pily za 18 dolarů na hodinu. Těžká práce však nebyla to, co si Musk představoval pro svou budoucnost.

O dva roky později, v létě 1990, získal stáž v oddělení prodeje společnosti Microsoft Canada, kde cestoval po jižním Ontariu a setkával se s potenciálními klienty. Byla to dřina, ale Muska tato výzva osvěžovala. Jeho šéf David Carter očekával, že devatenáctiletý mladík bude alespoň zpočátku zastrašený, ale on byl nebojácný, vzrušený a nadšený. Carter si vzpomíná, jak se na konci každého týdne vracel do kanceláře se stohem nabídek vytržených ze Zlatých stránek. Každou firmu, se kterou se setkal, zakroužkoval a u každé napsal své postřehy. Aby prolomil ledy s obchodníky, předváděl karetní triky. O každé nové technologii mluvil s každým, kdo ho poslouchal. V rozvíjejícím se světě technologií viděl Musk neomezené příležitosti. Svému šéfovi říkal: „Můžete to udělat takhle, nebo můžete postavit tuhle zcela novou věc.“ Oficiálně byl Musk pouhým stážistou, ale nechoval se tak. Jak mi řekl Carter: „Neměl obavy mít vlastní názor.“

Na podzim byl Musk připraven nastoupit na univerzitu. Zvažoval, zda bude studovat fyziku a inženýrství na University of Waterloo, nebo obchod a podnikání na Queen's University. Po návštěvě obou kampusů si vybral Queen's – ne kvůli akademickému vzdělání, ale protože tam bylo více dívek a Musk nechtěl trávit čas na vysoké škole s, jak později řekl, „bandou chlapů“. Další roky v Kingstonu měly na něj významný vliv. Musk zde potkal svou první ženu Justine Wilsonovou, svého nejlepšího kamaráda Navaida Farooqa a kolegy programátory, kteří mu později pomáhali budovat jeho první společnosti. Tam také přemýšlel o velkých myšlenkách, které z něj nakonec udělaly nejkontroverznější rockovou hvězdu technologického průmyslu: elektromobily, solární energie, cestování vesmírem a galaktická kolonizace. Když Musk dokončil studium, rozhodl se, že může dělat, co chce. Vydělat jmění. Stát se slavným. Tvořit svět.

Ve škole byl Musk nešikovný a zdálo se, že nevnímá pocity ostatních – vlastnosti,
které mu později způsobily problémy v Silicon Valley

Queen's je jednou z nejstarších a nejprestižnějších kanadských univerzit. Byla založena presbyteriánskou církví na počest královny Viktorie a její rozlehlý kampus je posetý budovami z vápence, připomínající její náboženské i královské kořeny. Musk bydlel v nevýraznější, novější Victoria Hall, mohutné kamenné budově ve tvaru písmene X, v níž mohli od roku 1988, pravděpodobně k jeho radosti, bydlet kluci i holky. Jeho pokoj na koleji se nacházel na mezinárodním patře, kde byli kanadští studenti společně se studenty ze zahraničí. Tam se seznámil s Navaidem Farooqem, který žil do té doby v Ženevě, hrál strategické hry a dodnes patří k jeho nejbližším přátelům. Později Farooq přiznal, že Musk si přátele nezískával snadno, ale k těm, které měl, byl neuvěřitelně loajální. (Farooq je stejně loajální – když byl požádán o nahlédnutí do Muskova života, řekl, že nejprve musí dostat Muskovo písemné svolení. Musk sám na žádosti o rozhovor nikdy nereagoval). Dvojice se sblížila díky videohře Civilization, v níž hráči vedou své říše po několik tisíciletí, objevují, dobývají a osidlují nová území. Musk poprvé našel někoho sobě podobného. „Byli jsme ten typ lidí, kteří mohou být sami na večírku a necítí se trapně,“ řekl Farooq Ashlee Vanceové, autorce knihy Elon Musk: TESLA, SpaceX and the Quest for a Fantastic Future (Elon Musk: Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti) z roku 2015.

Na Queen's si Muska vážili jak studenti, tak učitelé. Neposmívali se jeho ambiciózním nápadům, naopak, podporovali je. Na rozdíl od střední školy nebyli šprti považováni za zkrachované existence. Musk byl energický a soutěživý, zaujatý a zajímavý. Vyčníval i v moři geniálních snaživců. Podle všeho to tak i chtěl. Ve volném čase se účastnil soutěží ve veřejném vystupování. Aby si přivydělal, vytvořil na koleji malé počítačové impérium. Sestavoval si techniku na míru – podle svých slov „vychytaný herní stroj“ nebo „jednoduchý textový procesor“ – levněji, než se dá sehnat v obchodě, a pak ji se ziskem prodával studentům. Jeho služby zahrnovaly také odstraňování počítačových virů a řešení obecných technických problémů pro ostatní studenty. Musk o té době svým jedinečně neskromným způsobem prohlásil: „Dokázal jsem vyřešit v podstatě jakýkoli problém.“

V roce 1991 se k němu na Queen's připojil bratr Kimbal. V té době se celá rodina Muskových, kromě Errola, přestěhovala do Kanady. Ti, kdo je v té době znali, popisovali bratry Muskovy jako zdvořilé a ambiciózní, ale Kimbal byl z nich osobnější a okouzlující. Elon, ačkoli byl svým způsobem nadšený a přívětivý, mohl působit neohrabaně a nevnímat pocity druhých – vlastnost, která mu v jeho prvních podnicích v Silicon Valley způsobila problémy, ale i úspěchy. Bratři ve volných chvílích listovali deníkem Globe and Mail a vytipovávali si důležité lidi, se kterými se chtěli setkat. Pak jim zavolali a pozvali je na oběd. Tak se seznámili s Peterem Nicholsonem, špičkovým manažerem Scotiabank. Trvalo jim šest měsíců, než se dostali do Nicholsonova kalendáře, ale podařilo se jim to. Na Nicholsona jejich odvaha udělala dojem a nakonec Muskovi nabídl letní stáž v bance. Tam se Musk seznámil s mladým finančníkem Harrisem Frickerem, který se spolu s Frickerovým přítelem Christopherem Paynem stal jedním ze čtyř spoluzakladatelů internetové banky X.COM, předchůdce PayPalu.

V té době došlo k dalšímu osudovému setkání. Justine Wilsonová byla spolužačka z Queen's a začínající spisovatelka z Peterborough v Ontariu. Pro Muska, který se jí okamžitě zamiloval, byla, jak později řekl, „sexy kočka na škole“ – chytrá, atraktivní a s černým pásem v taekwondu. Ten pocit nebyl vzájemný. Wilsonová prohlásila, že se chtěla zamilovat do „Romea v tmavohnědé kožené bundě“, který jezdí na motorce a připomíná Jamese Deana. Místo toho dostala hladce oholeného tvůrce kódů s dětskou tváří. Poprvé ji oslovil, když šla po schodech na kolej. Řekl, že ji potkal na večírku, o kterém věděla, že se ho nezúčastnila. Po letech se Musk přiznal, že si jí všiml z druhé strany společenské místnosti a zinscenoval náhodné setkání. Pozval ji na zmrzlinu a ona se schůzkou souhlasila. Když ji však Musk přišel vyzvednout do jejího pokoje, našel vzkaz, že nemůže přijít. O několik hodin později, poté, co získal informace o místě jejího pobytu a oblíbené příchuti zmrzliny – čokoládové –, překvapil ji nad učebnicí španělštiny ve studentském centru se dvěma kornouty tající zmrzliny v rukou.

„Ten muž nebere ne jako odpověď,“ napsala Wilsonová později v článku pro Marie Claire o jejich vztahu. „Opravdu o něm přemýšlím jako o Terminátorovi. Na něco upře svůj pohled a řekne: ‘To budu mít'. ” U dívek to platilo stejně jako u všeho ostatního. Jednou při zkoušce z psychologie získala Wilsonová 97 bodů a Musk 98. Rozdíl jednoho procenta mu nestačil k tomu, aby se cítil jako jasný vítěz, a tak zašel za jejich profesorem a úspěšně se zasadil o perfektní známku. Wilsonová a Musk spolu chodili několik let. Kdykoli se zdálo, že se mu vzdaluje, zdvojnásobil své úsilí o její získání a nepřetržitě jí volal. Jejím přátelům připadal zvláštní: když se ho pokusili obejmout, jen stál, strnulý a nereagoval, jako zkratovaný robot. Přesto se Musk a Wilsonová v lednu 2000 vzali a měli spolu šest dětí: dvojčata a trojčata a syna, který zemřel v kojeneckém věku. (Musk má nyní devět dětí – kromě těch, které měl s Wilsonovou, má syna a dceru s přítelkyní Grimesovou a další dvojčata, která si tajně pořídil s manažerkou společnosti Neuralink Shivon Zilisovou. Tvrdí, že tento vysoký počet je proto, že potřebuje přispět k odvrácení “populačního kolapsu”.).

Přestože Musk na Queen's akademicky vynikal, spokojený nebyl. Chtěl víc a toužil po zdánlivě neomezeném potenciálu USA. Jeden z jeho prvních známých mi řekl, že Musk zřejmě považoval svá ontarijská léta za odrazový můstek: „Elon vždycky hledal zelenější pastviny.“ Pro své velkolepé sny potřeboval dostatečně velké hřiště. A tak už po dvou letech studia na Queen's přeskočil do americké Ivy League a na základě stipendia přestoupil na Pensylvánskou univerzitu. Věřil, že titul z americké instituce dodá jeho kariéře šťávu. Na Pensylvánské univerzitě se zabýval solární energií a alternativními zdroji energie, psal hutné práce a vytvářel koncepty výzkumné databáze, která se podobala dnešním online vyhledávačům. Rozhodl se také skončit se studentským bydlením. Se svým spolubydlícím Adeem Ressim, dnes podnikatelem, investorem a stálicí Silicon Valley, který vede Founder Institute, se vykašlali na koleje a pronajali si velký dům. Aby za něj mohli zaplatit, přeměnili ho na noční klub. Za dobré noci přilákali až 1 000 lidí – byť Musk sám byl spíše zalezlý ve svém pokoji a hrál hry, než pařil.

Na Pensylvánské univerzitě získal dva tituly – bakalářský titul z fyziky a bakalářský titul z ekonomie na univerzitní Wharton School – a zároveň absolvoval letní stáže v Silicon Valley ve start-upu zaměřeném na videohry a ve společnosti zaměřené na vesmírné zbraně a alternativní paliva pro automobily. Původně plánoval dokončit doktorát na Stanfordu, ale přestože byl přijat, nikdy se tam nezapsal. Byla by to pro něj příliš pomalá a konzervativní cesta. Psal se rok 1995, internet lákal a netrpělivý, odhodlaný Musk byl připraven okupovat ho. Kimbal, který vystudoval Queen's, se k němu připojil ve Valley a bratři se dali do práce. Jejich prvním úkolem bylo najmout všechny mladé, hladové a nadprůměrně schopné lidi, které znali z dob svého působení v Ontariu.

Prvním počinem bratrů Muskových byl internetový adresář firem s možností vyhledávání, který byl propojen s online mapami. Dali mu nevýrazný a zapomenutelný název Global Link Information Network, ale později ho přejmenovali na Zip2. Nápad na tento podnik, který byl kombinací Yelpu a Google Maps, dostal Musk během jedné ze svých stáží. Tam se stal svědkem neúspěšného pokusu prodejce Zlatých stránek o vytvoření online nabídek a začal přemýšlet o tom, jak pomoci podnikům dostat se na internet. Jako obvykle si byl naprosto jistý, že to zvládne. Podle životopisu od Vanceové řekl Kimbalovi: „Tihle chlapi nevědí, o čem mluví“. A on to věděl.

Musk měl i ve svých dvaceti letech neúnavnou vizi, což možná vysvětluje, jak dokázal přesvědčit partu kanadských vysokoškoláků, aby se vzdali svých vyhlídek v jiných, zavedenějších institucích, přeskočili na druhou stranu hranice a připojili se k němu v době rozmachu dot-com. Přitahoval je nejen rozsahem svých znalostí – obchodním talentem i nadšením pro fyziku a vědu – ale také svým neochvějným zaměřením. Musk přiměl (nebo spíše zklamal) své spolužáky z Queen's Michaela Serbinise, Christophera Smithe a Dominica Thompsona k práci ve společnosti Zip2. Každý z nich pak dosáhl vlastního úspěchu, ve srovnání s Muskem skromného, ale podle jiných měřítek obrovského: Serbinis se stal spoluzakladatelem společnosti Kobo a generálním ředitelem digitální zdravotní platformy League, Smith viceprezidentem společnosti Telus a Thompson vrchním ředitelem v coloradské komunikační společnosti. V té době pracoval Serbinis v kampusu společnosti Microsoft v Redmondu ve státě Washington. V roce 1996 ho bratři Muskové pozvali do Palo Alta a nabídli mu gauč na spaní a plat 0 dolarů. Nic moc, ale byla to pro něj příležitost podílet se na budování něčeho od základů. Navíc si Serbinis myslel, že to zní jako super zábava. A taky že byla. Načasování nemohlo být lepší: v roce 1996 neměly firmy o internetu ani ponětí a mnohé neviděly smysl v tom, aby vůbec měly webové stránky. Klukům z Queen's šlo o hodně. Museli přesvědčit maloobchodníky, restaurace, salony a další podniky, aby se vydali tam, kde budou jejich zákazníci stále častěji – na web. Errol dnes tvrdí, že svým synům pomohl rozjet jejich podnikání finanční injekcí ve výši 28.000 dolarů; Musk to rezolutně popírá a tvrdí, že peníze pocházejí od malé skupiny investorů a z jejich vlastního shánění. Ať tak či onak, bratři si mohli pronajmout malou kancelář na adrese 430 Sherman Avenue v Palo Altu, licencovat databázi obchodních nabídek v Bay Area a nakoupit potřebné počítačové vybavení. Muskovi se podařilo získat zdarma technologii digitálního mapování od společnosti Navteq.

Serbinis, jeden z prvních deseti zaměstnanců společnosti, napsal původní kód, zatímco Kimbal vedl prodejní operace. Během svého prvního víkendu v Palo Altu pracoval 72 hodin v kuse. Toto tempo se už nezměnilo: malý tým pracoval neustále, neustále se honil za financováním a zákazníky a jen zřídka opouštěl malé prostory na Sherman Avenue, kde jedli a spali (Musk často na podlaze). Kancelář měla nespolehlivý vodovod a připojení k internetu zajišťoval ethernetový kabel, který Musk natáhl po schodišti do podniku pod ním. Přestože byl Musk nezralý pětadvacetiletý mladík s akné, jeho snaha o prosperitu Zip2 všechny ostatní povzbuzovala. Několik prvních zaměstnanců připisuje úspěch společnosti Muskovu odhodlání, které připomínalo odhodlání kapitána Achaba. Jak řekl Serbinis, „má neuvěřitelnou, neukojitelnou touhu po vítězství.“

Musk měl neúnavnou vizi. Pomohla mu přesvědčit partu kanadských vysokoškoláků,
aby přeskočili na druhou stranu hranice a připojili se k němu v době dot-com boomu

To ale neznamená, že se s ním všem dobře pracovalo. Podle Serbinise firemní kultura „nebyla na Elonově seznamu priorit“. Serbinis vyrůstal ve sportu a struktura start-upu pro něj byla podobná struktuře týmu. Byla to skupina lidí s jasně vymezenými rolemi, kteří spolupracovali, nikoliv hierarchie. Ale Musk to tak neviděl. Byl na vrcholu, měl vizi a plán, jak ji dosáhnout, a bylo na všech ostatních, aby se zařadili. Byl učebnicovou definicí obtížného šéfa. „Opravdu mě překvapuje, že byl tak úspěšný,“ řekl mi jeden z jeho prvních kolegů v Silicon Valley. „Nemá mnoho vlastností, které bys viděl u klasického šéfa. Ale myslím, že mu to v některých ohledech vyhovuje.“

Brzy měl tým funkční produkt a následovalo financování rizikovým kapitálem. Počátkem roku 1996 investovala kalifornská skupina Mohr Davidow Ventures do společnosti Zip2 3 miliony dolarů a najala Riche Sorkina jako výkonného ředitele, čímž Muska posunula do role technologického ředitele. V roce 1999 koupila společnost Compaq Computer Corporation společnost Zip2 za 307 milionů dolarů v hotovosti. Musk získal 22 milionů dolarů a většinu z nich vložil do svého dalšího podniku v Silicon Valley, online banky X.com. Asi rok poté se X.com spojila s Confinity Petera Thiela a vznikl PAYPAL. Muskovo působení v této společnosti bylo zpočátku poznamenáno neshodami ohledně jeho role a strategické vize, ale to nezastavilo vzestup společnosti. V roce 2002 zaplatil eBay za společnost 1,5 miliardy dolarů v akciích, což Muskovi vyneslo 165 milionů dolarů čistého zisku.

Tyto neočekávané příjmy poskytly finanční prostředky na vše, co následovalo: SpaceX, který zase zplodil Teslu, OPENAI a TWITTER. V poslední době se Musk nedostává na titulní stránky novin kvůli převratným podnikatelským počinům, ale kvůli osobním a politickým kontroverzím. Velkou zásluhu na tom má Twitter, který mu poskytl dosud největší platformu. Na rozdíl od Tesly za 80.000 dolarů je Twitter přístupný každému, kdo má připojení k internetu. Denně se dotýká života více než 200 milionů aktivních uživatelů. Musk vždy toužil po globálním publiku a nyní ho má. Za první měsíc ve funkci samozvaného „Chief Twit“ obnovil účet Donalda Trumpa, řekl svým 119,2 milionu sledujících, aby volili republikány, a zmírnil moderování obsahu stránky. Zkuste ho ignorovat a jeho výlevy se vám bez ohledu na tuto ignoraci vryjí do povědomí. Všichni čekáme, co udělá příště.

Zatím to vypadá, že Musk provozuje Twitter stejným způsobem jako své dřívější podniky – i když v mnohem větším měřítku. Ze svého ontarijského okruhu vybral ty nejlepší a nejchytřejší, aby se k němu připojili v Palo Altu, a v rámci Twitteru 2.0 se obklopil malou armádou špičkových softwarových inženýrů. Každý, kdo s ním nesouhlasí, je na jedno použití; pokud nejste s Muskem, jste proti němu. Tak to bylo vždycky. Velkou otázkou je, zda jeho netaktická, osvědčená strategie bude opět fungovat. Musk je možná jediný, kdo věří, že bude Twitter úspěšně řídit. Ale vlastně on nikdy toho víc nepotřeboval.

 

 

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Elon Musk and the Neuralink Future by Steve Jurvetson, zdroj: Toronto Life, autorka: Haley Steinbergová, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]