Sankce proti Rusku fungují. Tady je důvod.

Schopnost Kremlu vést válku je již dnes omezena, ale to nejhorší teprve přijde.

O účinnosti sankcí vůči Rusku se vedou neustálé debaty. Krajně pravicoví a krajně levicoví politici, kteří tradičně tlumočí názory Moskvy, tvrdí, že jsou neúčinné a Evropanům pouze škodí. Vůdkyně francouzské krajní pravice Marine Le Penová označila SANKCE za „zcela zbytečné, kromě toho, že přinášejí utrpení Evropanům“. V Německu se k jejím názorům hlásí nejen pravicová Alternativa pro Německo, ale i významní politici levicové Die Linke, například Sahra Wagenknechtová. „Sankce neubližují Rusku, jen nám,“ řekla nedávno. Podle těchto Kremlu nakloněných hlasů sankce ruské ekonomice prakticky neuškodily a ta podle nich při nebývale vysokých cenách energií vzkvétá. Jiní, kteří nemusí nutně sdílet názory Moskvy, nicméně tvrdí, že sankce selhaly, protože nezastavily ruského prezidenta Vladimira Putina v eskalaci jeho útoků na Ukrajinu.

Tento narativ slouží zájmům Kremlu. S blížící se zimou Putin sází na to, že se brzy dostaví únava ze sankcí. Pohled na data však ukazuje, že lidé, kteří tvrdí, že sankce jsou neúčinné, se mýlí: pouhých devět měsíců poté, co byla 24. února po ruské invazi na Ukrajinu uvalena první sada sankcí, již zatěžují schopnost Moskvy vést válku. A to je teprve začátek. Sankce vůči Rusku jsou spíše maratonem než sprintem a jejich účinnost se bude časem zvyšovat.

Nejasnosti ohledně účinnosti sankcí pramení z nejasnosti ohledně jejich cílů. Západní země nikdy neměly v úmyslu sankcemi donutit Putina, aby ustoupil a stáhl se z Ukrajiny; vědí, že Putin věří, že vede válku o přežití Ruska proti dekadentnímu Západu. Cílem není ani vyprovokovat změnu režimu v Moskvě: sankce vůči Kubě, Severní Koreji a Sýrii ukazují, že to nikdy nefunguje, a není důvod se domnívat, že by Putinův hypotetický nástupce změnil kurz na Ukrajině. Cílem není ani vyvolání kolapsu ruské ekonomiky ve stylu Venezuely: to je nemožné, když je cílem jedenáctá největší ekonomika světa. Kromě toho by kolaps Ruska pravděpodobně přivedl světovou ekonomiku do recese, protože by se náhle zastavil ruský vývoz mnoha komodit včetně obilí, hnojiv, energie a kovů.

Jaké jsou tedy cíle západních sankcí vůči Rusku? Nikdy nebyly výslovně uvedeny, ale bližší pohled na balíčky sankcí zavedené Spojenými státy, Evropskou unií a jejich spojenci naznačuje, že mají tři cíle. Zaprvé se západní země snaží vyslat Kremlu silný signál odhodlání a jednoty. Zadruhé, sankcionující státy usilují o snížení schopnosti Ruska vést válku. Zatřetí, západní demokracie sázejí na to, že sankce pomalu zadusí ruskou ekonomiku a zejména energetický sektor země. Posuzováno na základě těchto kritérií, sankce zjevně fungují.

Západní země chtějí pomocí sankcí vyslat Kremlu vzkaz: Evropa a Spojené státy stojí na straně Ukrajiny. Z tohoto pohledu je mise splněna. Transatlantická spolupráce v oblasti sankcí se v uplynulých devíti měsících ukázala jako silná, přičemž mezi Washingtonem a evropskými hlavními městy došlo pouze k několika málo neshodám. To zmátlo Putinovo pravděpodobné očekávání, že Západ zůstane slabý a rozdělený, a je také dost možné, že ho rychlost a rozsah těchto opatření překvapily. Spojeným státům a EU trvalo jen několik týdnů, než uvalily sankce na tisíce ruských osob a společností, odpojily několik ruských bank od systému SWIFT pro mezinárodní převody peněz a zmrazily polovinu rezerv ruské centrální banky.

Zaslání diplomatického vzkazu je dobrý začátek, ale hlavním cílem sankcí je snížit schopnost Ruska vést válku. I zde opatření fungují. Navzdory opačným tvrzením Kremlu sankce poslaly ruskou ekonomiku do hluboké recese. Tento dopad je pozoruhodný, protože sankce se zatím nezaměřily na vývoz energie ze země; ve skutečnosti se příjmy Ruska z ropy v letošním roce zvýšily díky jejím vyšším cenám v důsledku války. Situace by byla pro KREML mnohem horší, kdyby ceny energií byly na úrovni historického průměru.

Aby toho nebylo pro Putina málo, západní země zatím nevyčerpaly
všechny možnosti svého sankčního arzenálu

Aby Kreml znemožnil Západu transparentnost, pokud jde o úspěšnost sankcí, omezil zveřejňování ekonomických statistik. Nicméně údaje, které máme k dispozici, vykreslují neradostný obrázek. V říjnu byl ruský HDP o 4,4 % nižší než ve stejném měsíci roku 2021. Průmyslová výroba včetně těžby ropy a plynu byla téměř o 3 procenta nižší než v roce 2021. Maloobchod se meziročně propadl o téměř 10 procent, což poukazuje na daň vysoké inflace. Údaje za automobilový průmysl – zvěstovatel zdraví ekonomiky v Rusku stejně jako v mnoha dalších zemích – jsou vyloženě alarmující: ruské automobilky oproti roku 2021 snížily výrobu o 64 procent kvůli nedostatečné poptávce a nedostatku dovážených komponentů. Říjen nebyl výjimkou: od dubna byly údaje hrozné v každém měsíci. Situace se nezlepšuje a od zahájení mobilizace na konci září se pravděpodobně ještě více zhoršuje.

Kreml si je vědom, že tak obtížná ekonomická situace ohrožuje sociální stabilitu. Putin považuje nespokojenost veřejnosti za hrozbu pro své přežití – a možná má pravdu. Přes špatný stav ekonomiky je však ruský rozpočet pevně v červených číslech. To je pro vývozce energie v době, kdy jsou ceny komodit na rekordně vysoké úrovni, neobvyklé. Signalizuje to také, že se blíží problémy: v příštích měsících bude Moskva muset vyřešit nemožnou rovnici, jak financovat válku na Ukrajině a zároveň udržet sociální dotace na dostatečně vysoké úrovni, aby se zabránilo nepokojům. (Bude to nemalý úkol, pokud dojde k druhé mobilizaci.) Kreml má stále rezervy, zejména ze svého státního investičního fondu. Bez jejich doplnění však v určitém okamžiku vyschnou. A ruská vláda již nyní žije z rezerv.

Západní sankce přesahují ekonomickou oblast a zasahují i do technologického sektoru. Zde mají Spojené státy eso v rukávu: téměř všechny vyspělé polovodiče používané pro elektronickou a vojenskou techniku jsou vyráběny s využitím know-how amerických společností. Od invaze Washington zavádí vývozní kontroly, které omezují ruský přístup k mikročipům. Pro Moskvu je to naléhavý problém, v neposlední řadě proto, že ruské rakety jsou plné polovodičů, které země sama nedokáže vyrobit. Tváří v tvář 90procentnímu poklesu dovozu mikročipů se Kreml horečně snaží vytvořit sítě pro jejich pašování. Sankce nejsou téměř nikdy neprůstřelné – ale případný únik pravděpodobně nebude stačit na to, aby RUSKO doplnilo své zásoby raket, zejména pokud bude válka v nadcházejících měsících pokračovat v neztenčené míře.

Třetím a posledním cílem sankcí je pomalé a dlouhodobé zadušení ruské ekonomiky. Washington a Brusel se tohoto cíle snaží dosáhnout tím, že připraví ruské ropné a plynárenské firmy o západní financování a technologie. Pro Moskvu to představuje další existenční hrozbu: ruská ropná a plynová pole se vyčerpávají a nové zásoby, které je třeba využít, se nacházejí u Arktického moře nebo v něm. Rozvoj těchto polí bude vyžadovat sofistikované západní technologie (které nebudou dodány) a obrovské množství peněz (kterých je nedostatek). Sankce proti ruské produkci energie se datují od roku 2014, kdy Rusko nezákonně anektovalo Krym, a může trvat i několik desetiletí, než začnou fungovat. Jakmile se tak stane, budou pro Rusko ze všech sankcí nejbolestivější, protože ekonomika i fiskální příjmy závisí na těžbě ropy a plynu.

Dá se předpokládat, že pro Moskvu se situace bude jen zhoršovat. Ceny energií klesají a ceny ropy jsou nyní nižší než na začátku války. Další pokles je pravděpodobný v roce 2023, kdy dojde ke zpomalení globální ekonomiky. Od příštího roku přestane EU dovážet ruskou ropu. Kromě toho se Rusko střelilo do nohy tím, že zavřelo většinu plynových kohoutků do Evropy, čímž přerušilo finanční záchranný kruh Kremlu. Přeorientování vývozu plynu do Číny si vyžádá mnoho let a obrovské investice do nové infrastruktury, protože většina ruských plynovodů je vedena tak, aby dodávala do Evropy. Výstavba nových plynovodů do Číny by tento problém vyřešila, ale Peking nespěchá. Čas je na straně Číny; země ví, že bude moci od stále zoufalejšího Kremlu vymáhat další finanční ústupky.

Aby toho nebylo pro Putina málo, západní země nevyčerpaly všechny možnosti svého sankčního arzenálu. Stále mají k dispozici tři opatření z příručky sankcí proti Íránu. Washington a Brusel by mohly odříznout všechny ruské banky od systému SWIFT, což by zemi dostalo do finanční izolace. Spojené státy by také mohly Rusku zakázat používat americký dolar, což by značně zkomplikovalo vývoz energie. A nejsilnější možnost, sekundární americké sankce, by donutily všechny společnosti, ať už zahraniční nebo domácí, aby si vybraly mezi ruským a americkým trhem. Nákup ruské ropy nebo plynu by byl celosvětově zakázán, což by vážně poškodilo finance Kremlu. Nejenže sankce proti Rusku fungují, ale to nejhorší pro Kreml pravděpodobně teprve přijde.

Agathe Demaraisová je ředitelkou globálních prognóz v Economist Intelligence Unit a autorkou knihy Backfire: Jak sankce mění svět proti zájmům USA.

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Prime Minister Denys Shmyhal, high-ranking officials of the EU and Prime Minister of Slovakia Eduard Heger in Bucha by Cabinet of Ministers of Ukraine, zdroj: Foreign Policy, autor: Agathe Demaraisová, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]