Když na Kyjev dopadají rakety, máme samozřejmě strach – ale díky válce jsme praktičtí

Opět se schováváme v podzemí a snažíme se racionalizovat tento útok na naše parky, univerzity a muzea

Především je děsivé být bombardován. Pět hodin a 37 minut dopadaly desítky raket vypálených z Kaspického a Černého moře na ukrajinská města včetně Kyjeva, kde žiji a pracuji. Každá z nich vám může zničit dům. Jako reportérka cestující po oblastech nejvíce postižených válkou jsem viděla, jak strašlivé škody mohou tyto údery způsobit. Pouhý jeden zásah může zničit několikapatrový obytný dům a zanechat po sobě ohořelý skelet – o víkendu si takový útok v Záporoží vyžádal nejméně 13 obětí.

Ukrajinci dnes zažili jeden z největších leteckých útoků od začátku ruské invaze. Poprvé zasáhly raketové údery samotné centrum ukrajinského hlavního města, kde zahynulo nejméně pět lidí, a desítky byly zraněny. Jednalo se především o lidi, kteří v pondělí ráno jeli do práce. Následovalo dalších pět leteckých úderů.

Kreml se zaměřil na všechna velká ukrajinská města, včetně Dněpru a Charkova, Lvova a dokonce i Ivano-Frankivska na relativně bezpečném západě země. Podle státní záchranné služby zemřelo nejméně 11 lidí a dalších 60 bylo zraněno.

Prezident Zelenskyj natočil videoprohlášení, v němž uvedl, že hlavním cílem byla infrastruktura, zejména energetická síť. Vláda přiznala, že bylo poškozeno nejméně 11 důležitých cílů, ale většina dodávek elektřiny je již obnovena. V mém kyjevském bytě vypadl proud maximálně na 10 minut, ale oblasti na okraji města a části Černihova, Lvova a Sumu jsou stále bez proudu.

Na těchto útocích je znepokojující nepřesnost ruských raket. Jejich letecké údery neustále míjejí cíle. Z praktického vojenského hlediska to lze považovat za dobré – ale znamená to, že obětí se může stát kdokoli a kdykoli. Ukrajinský vegan a ochránce práv zvířat Pavlo Vyšebaba, který nyní slouží v armádě, zveřejnil fotografii kráteru po bombě v místě, kde bývalo v kyjevském centrálním parku dětské hřiště. Odkázal na předchozí ruské prohlášení, že budou útočit na vojenská rozhodovací centra. „Bylo to naše ‘centrum rozhodování’, kde jsme rozhodovali, jestli chce moje dcera buď kornout, nebo zmrzlinu na tyči,“ zažertoval. V těchto chvílích je černý humor jakousi psychologickou sebeobranou.

Dalším cílem je podle prezidenta terorizovat Ukrajince a útočit na naši morálku. Několik posledních měsíců jsme sledovali ztráty ruské armády na bojišti. Počáteční úspěchy Ukrajiny v Charkovské oblasti byly z velké části způsobeny tím, že Rusové byli zaskočeni. Tyto úspěchy však pokračují; ukrajinské jednotky s velkými obtížemi pokračují v osvobozování jedné vesnice za druhou v Donbaské a Chersonské oblasti.

Výbuch na mostě spojujícím okupovaný Krym s Ruskem, který byl osobním projektem Vladimira Putina, byl 8. října také obrovskou symbolickou ranou ruskému vedení. Ukrajinská vláda nepotvrdila, že šlo o její operaci, ale ukrajinské bezpečnostní služby naznačily, že by za útokem mohly stát, když zveřejnily oslavnou fotografii hořícího mostu. Mezi ruskými válečnými propagandisty to vyvolalo neuvěřitelný rozruch a výzvy k okamžité odvetě. Vlivní jestřábi v Rusku již dříve kritizovali své síly za nedostatek tvrdosti.

Dnešní útok na Ukrajinu vypadá jako pokus potěšit právě toto ruské publikum a ukázat, že Kreml je schopen Ukrajině ublížit. Dne 8. října byl také Sergej Surovikin jmenován velitelem všech ruských sil, které vtrhly na Ukrajinu. Surovikin, který je znám svou tvrdostí a který velel silám v Sýrii během tamní ruské vojenské intervence, může tento bezprostřední útok využít jako příležitost k tomu, aby se prosadil.

A tak jsou civilisté, kteří si užili alespoň trošičku míru, opět ve střehu. Školáci se dnes stěhují do sklepů. Podniky jsou zavřené a schůze zrušené. Kyjevské metro – které začalo fungovat na jaře – opět posloužilo jako protiatomový kryt. Po několika měsících užívání si života v Kyjevě možná mnozí opět uvažují o odchodu.

Po sedmi měsících války však Ukrajinci našli způsob, jak se vyrovnat s hněvem. Po několika hodinách, strávených kontrolou kolegů, přátel a příbuzných po celé zemi je ukrajinský internet plný zpráv o tom, kolik lidé přispěli armádě.

Ukrajinci se také obávají, že se po několika hodinách soucitu lidí z celého světa mohou ozvat nové výzvy ke kapitulaci. Ty, přicházející z bezpečí vzdálených evropských měst, znějí nejen nevhodně, ale i neeticky. Mnohonásobné zločiny spáchané na okupovaných územích, jako je Buča a Izium, ukazují, že alternativou odporu může být nejen pronásledování, ale i masové popravy a mučení.

Momentálně se bojíme, ale to je něco jiného než žít v neustálém strachu. Ukrajinský vzdor neznamená chvástání. Víc než cokoliv jiného u nás převládá pragmatismus, pocit, který máte, když sedíte ve sklepě a pět hodin a 37 minut se díváte na výstražnou mapu náletu. Nepřemýšlíme o velkolepých idejích, ale o zásobách elektřiny a vody, dokladech, denních dávkách a krizových plánech.

Z více než 80 raket, které byly dnes vypáleny na Ukrajinu, jich ukrajinská protivzdušná obrana údajně nejméně polovinu sestřelila. To, co může vypadat děsivě a nevyhnutelně, lze zastavit vhodnou obranou. Vypadá to jako jediná racionální odpověď na iracionální útok na naše parky, univerzity, muzea. Je třeba v ní pokračovat.

Nataliya Gumenyuk je ukrajinská novinářka specializující se na zahraniční vztahy a zpravodajství z konfliktů a autorka knihy Ztracený ostrov: Příběhy z okupovaného Krymu.

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Station of Kyiv Metro, converted into an air raid shelter after Russian invasion of Ukraine by kmr.gov.ua, zdroj: Guardian, autorka: Nataliya Gumenyuk, překlad: Robert Nerpas [wc_spacing size=”40px”]