Jak Ukrajina vyhrála bitvu o Kyjev

Ruská válka na Ukrajině nadále pustoší zemi. K rychlému vítězství, které Putin bezpochyby očekával, má však daleko. Zatímco ukrajinský odpor pokračuje, Oz Katerji přináší z hloubi kyjevského bojiště reportáž o příběhu, který samotné novinové titulky nemohou ani zdaleka popsat: o tom, jak byla rudá bestie přinucena ustoupit z hlavního města.

Než Rusko 24. února 2022 zahájilo v plném rozsahu vojenskou invazi na Ukrajinu, byly odhady washingtonských a londýnských zpravodajských služeb ohledně šancí Kyjeva na přežití chmurné. Domnívaly se, že Kyjev a zbytek Ukrajiny budou převálcovány, odzbrojeny a obklíčeny jednou z nejmocnějších moderních vojenských sil.

Když ruská vojska postupovala na město, američtí představitelé dokonce nabídli ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému evakuaci z Kyjeva, ale ten jim briskně odpověděl: „Probíhají boje. Potřebuji munici, ne odvoz“, což je dnes jeden z nejslavnějších politických citátů 21. století.

Podle zpráv měla moskva v plánu obklíčit a dobýt ukrajinské hlavní město během několika dní a poté provést sérii poprav ukrajinských politiků, novinářů a aktivistů za lidská práva. Jenže 37 dní po zahájení invaze byly ruské síly zcela vytlačeny z Kyjevské oblasti a náměstkyně ukrajinského ministra obrany Hanna Maliarová vydala 2. dubna prohlášení, že Kyjev byl osvobozen od ruských okupantů.

Rozhodující vítězství Ukrajiny v bitvě o Kyjev bylo odvážným a působivým vojenským úspěchem. Ruská prohra v Kyjevě překvapila nejen Moskvu, ale i ukrajinské spojence v hlavních městech Západu. Jak ale mohla menší ukrajinská armáda zasadit v Kyjevě ruskému Goliášovi tak ponižující úder, když to málokdo považoval za možné?

Den před invazí, když jsem se prodíral davem lidí v rušné metropoli, krásném a pulzujícím hlavním městě rodící se východoevropské liberální demokracie, mi připadal jako každý jiný zimní den v centru Kyjeva. Ale to, co následovalo, byla noc jako žádná jiná. Jak se ulice vyprazdňovaly a noční bary spouštěly své rolety, ve vzduchu visela temná předtucha, kdy pohasínala i ta malá naděje na odvrácení velké evropské války. Kakofonie dělostřelecké palby, leteckých úderů a sirén, která se rozlehla v časných ranních hodinách 24. února, nenechala nikoho na pochybách: invaze začala.

Během několika hodin byly v proslulých dlážděných ulicích kyjevského starého města postaveny provizorní barikády a zchátralé sovětské automobily a nákupní vozíky byly zpevněny narychlo naplněnými pytli s pískem. Butiky a prodejny mezinárodních značek, nacházející se mezi starobylými modrozlatými kopulemi kyjevských pravoslavných kostelů, byly zabedněny a ulice, které byly ještě před několika hodinami plné energie a života, se vyprázdnily.

Pod nimi, ve starých sovětských protiatomových krytech a v dlouhých kilometrech metra v centru Kyjeva, hledaly úkryt před blížícím se ruským bombardováním desetitisíce lidí. V každém rohu každé stanice se tísnila rodina, protože – což je pozoruhodné – vlaky stále jezdily. Dálnice z města byly zablokované, protože většina obyvatel Kyjeva prchala, ale když Rusové začali odřezávat hlavní tepny z města, železniční síť v zemi statečně pokračovala v provozu a přepravovala miliony civilistů po celé zemi do relativního bezpečí na západě. Tam se nově příchozí setkali s nejistotou a krutostí, která je spojena se životem vyhnanců.

Ti, kteří zůstali v Kyjevě, se setkali s úplně jinými problémy. U bankomatů a několika málo obchodů s potravinami a lékáren, které zůstaly otevřené, se rychle tvořily dlouhé fronty. Regály se vyprazdňovaly, protože zásoby ve městě se tenčily. Jen málokdo se připravil na vojenský útok na Kyjev, který mnozí považovali za naprosto nepředstavitelný jen několik hodin před prvními údery. Ale jak dny ubíhaly a strach z obklíčení a obléhání rostl, regály se postupně pravidelně doplňovaly.

Jak jsme viděli během pandemie, neopěvovanými hrdiny této krize a každé krize byli ti, kdo působili v první linii dopravy a zásobovacího řetězce. Tu pokračovali ve své práci i v těch nejděsivějších podmínkách, i když měli možnost uprchnout, aby si zachránili život.

Nedlouho poté, co prezident Zelenskyj nařídil masovou mobilizaci ukrajinského lidu, se na kyjevská předměstí sjížděly popelářské vozy naložené puškami a muži v bojovém věku se vyzbrojovali na to, co mělo přijít. Zdánlivě přes jedinou noc se obyvatelé Kyjeva zorganizovali do decentralizovaných jednotek územní obrany, které obsadily kontrolní stanoviště, nebo jak jim Ukrajinci říkali „blokposty“, s cílem zmařit ruské sabotážní operace uvnitř města a v případě potřeby se zakopat a zapojit se do partyzánské války s postupujícími ruskými jednotkami.

Už v prvních hodinách války, kdy ruská vojska bleskově postupovala ke Kyjevu, ukrajinský odpor Putinovy plány zhatil. Rusko aktivovalo uvnitř města vražedné oddíly a sabotéry, aby zlikvidovali vládní představitele a klíčové cíle infrastruktury, ale rychlost ukrajinské mobilizace je zdecimovala a hrozby rychle neutralizovala.

Každá noc v prvních dnech invaze byla temnější než ta předchozí. Bombardování bylo stále hlasitější a s každou další hodinou se čím dál více přibližovalo k centru města. Oblohu prorážely sirény, jejichž zvuk přerušovaly občasné výbuchy. Jak se násilí blížilo, začaly ruské bomby dopadat na obytné domy a nákupní centra. Obyvatelé Kyjeva, sevření strachem z toho, co přijde, byli přilepeni k telefonům a sledovali zprávy o tom, jak blízko je obklíčení ruskými jednotkami.

Během několika dní byly provizorní zátarasy nahrazeny betonovými prefabrikáty a českými protitankovými ježky. Podzemní bunkry se vyprázdnily, protože většina těch, kteří se snažili uprchnout z města, již utekla. Ulice teď zaplnili převážně muži a ženy, kteří se chopili zbraní, aby bránili své město, a zvuk nákladních aut naložených betonem a pískem pro posílení sítě kyjevských barikád. Během jednoho týdne se Kyjev proměnil z kosmopolitního evropského hlavního města v hrozivou pevnost, do níž, jak se ukázalo, nebude možné proniknout.

Když jsem cestoval mezi kyjevskými barikádami a frontovými liniemi pohraničních měst v Kyjevské oblasti, zaujala mě vysoká morálka mužů a žen, držících linii proti invazi. I když titulkům novin vévodil blížící se příjezd čtyřicetikilometrové kolony ruských obrněných vozidel, absolutní odhodlání a nezlomnost ukrajinského lidu bylo naprosto zřejmé. Nejenže věřili ve spravedlnost své věci; věřili, že zvítězí, i když zbytek světa pochyboval o jejich schopnostech a očekával, že se jejich obrana zhroutí.

Jak se dny měnily v týdny, příběhy a záběry, které se objevovaly z bojů zuřících u Kyjeva, začaly tuto důvěru posilovat. Tato víra, rozhodnost a odhodlání jsou hlavním důvodem, prohry ruské bitvy o Kyjev.

vladimir putin, krčící se ve svém – před jaderným spadem chráněném – bunkru na Uralu, se pokusem o dobytí Kyjeva dopustil nejen strategické chyby, ale také zásadního a fatálního nepochopení ukrajinského lidu a jeho touhy žít jako svobodní občané v liberální demokracii. Zatímco jeho armáda branců a zbabělců, které Ukrajinci přezdívali „orkové“, brutálně plenila a drancovala v civilních čtvrtích, Ukrajinci se vzdorovitě a odhodlaně bránili jako svobodní lidé, bránili své domovy a budoucí svobodu svých dětí. Přes všechny miliardy, které Putin napumpoval do svých propagandistických orgánů po celém světě, zůstává touha po svobodě ideálem, který žádný tyran nedokáže vymýtit.

Vojenskou sílu Ruska dále ničila neschopnost jeho armády a nepochopení vlastních omezení. Ve druhém týdnu války byla každá dálnice vedoucí z města opevněna kilometry a kilometry zákopů, tisíce mužů byly rozmístěny po jejich celé síti a připraveny přepadat blížící se ruské konvoje. Rusko nebylo schopno dostat se do hlavního města, aniž by se setkalo s tvrdým odporem. Jejich postupující obrněné kolony se na úzkých silnicích ukrajinského venkova staly snadným cílem, protože ukrajinské síly podnikaly odvážné přepady a cestou zničily stovky tanků a obrněných vozidel. V době, kdy jsem psal tento článek, bylo na Ukrajině zničeno více než 1 400 ruských obrněných vozidel.

Putin také podcenil odhodlání spojenců Ukrajiny, kteří uzákonili nejrozsáhlejší sankční kampaň, jaká kdy byla zahájena, čímž poškodili schopnost Ruska financovat konflikt a izolovali ho na světové scéně, zatímco Ukrajině dodávali potřebné zbraně, aby mohla bojovat dál.

Během návštěvy jedné ze sítí zákopů na kyjevské frontě v prvních dnech války jsem viděl muže vyzbrojené britskými lehkými protitankovými zbraněmi nové generace (NLAW), které měly na bojišti proti ruským tankům rozhodující vliv. Koncem března americký ministr zahraničí Antony Blinken uvedl, že Ukrajině bylo zasláno více než 10 protitankových systémů na každý ruský tank na ukrajinském území.

Ruské konvoje a dělostřelecké baterie ničila také ukrajinská flotila tureckých bezpilotních letounů Bayraktar TB2, které zpopularizovala píseň ukrajinského vojáka Tarase Borovoka. Ankara pokračovala v dodávkách TB2 na Ukrajinu, i když se svou pokračující podporu Kyjeva snažila před svým ruským spojencem bagatelizovat.

Největší neúspěch Ruska v bitvě o Kyjev byl logistický. Díky kombinaci války s drony, chytrých léček a strategického zaměření ruských zásobovacích linií se rychlý postup Ruska na kyjevská předměstí brzy dostal do bažiny ukrajinských protiútoků. Rusové se snažili obklíčit, bombardovat a vyhladovět Kyjev stejným způsobem jako Mariupol na jihovýchodě Ukrajiny. Místo toho Ukrajina odřízla ruské praporní taktické skupiny od paliva, potravin a munice potřebných k dalšímu postupu a připravila je o zásoby, které potřebovaly k zajištění vítězství.

Během několika týdnů ruský konvoj o délce 40 mil zmizel. Jeho vojáci po prvních dnech nedosáhli v Kyjevě žádných dalších úspěchů a po stabilizaci frontových linií začala Ukrajina přecházet do ofenzívy a nakonec vytlačila obklíčené ruské jednotky z Kyjevské oblasti a donutila Moskvu k ústupu. Koncem března Kreml oznámil, že ukončuje své operace v Kyjevě, čímž mlčky přiznal porážku, a přesunul své válečné cíle na východ země. Zatímco ruské jednotky ustupovaly z Kyjeva, ukrajinské síly pokračovaly v přepadávání prchajících ruských vojáků a způsobovaly invazní armádě těžké ztráty. Dne 7. dubna mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov přiznal, že Rusko utrpělo „značné ztráty vojáků“, protože ruské síly byly na předměstích kolem Kyjeva zahnány na útěk, a Ukrajinci oslavovali osvobození svého území.

Tyto oslavy však neměly dlouhého trvání, protože byla odhalena zvěrstva, která po sobě ruští vojáci zanechali. V době psaní tohoto článku jsou na kyjevských předměstích stále exhumována těla ukrajinských civilistů z masových hrobů. Přeživší svědčí o barbarství, které na nich páchaly ruské fašistické eskadry smrti, které znásilňovaly a vraždily po celé zemi, zatímco těla svých obětí nechávaly hnít na ulicích.

Když stojíte nad masovým hrobem v bohaté čtvrti Buča v Kyjevské oblasti, je znepokojivě zřejmé, že hrůzy, které tito lidé utrpěli, se měly opakovat i v hlavním městě, stejně jako na celé Ukrajině na územích, která se ocitla pod ruskou okupací. Devastace civilní infrastruktury ve městech v okolí Kyjeva je absolutní a utrpení, kterým si prošli jejich obyvatelé, se bude předávat po generace.

Rusko se nesnažilo pouze dobýt Kyjev a svrhnout jeho vládu. Snažilo se zničit Ukrajinu jako národní stát a ponížit a podrobit si její obyvatele ve snaze vymazat samotnou existenci ukrajinské národní identity. O jejím genocidním záměru nemůže pochybovat nikdo, kdo byl svědkem masakru, který zde její vojska pod vlajkou Ruské federace prováděla. Je zázrakem lidské síly, že navzdory drtivé síle nepřítele Ukrajina udržela linii a ubránila své hlavní město. Je usvědčující obžalobou lidského stavu, že ruský lid dopustil, aby se jeho jménem prováděly takové zrůdnosti.

Rusko sice tentokrát bitvu o Kyjev prohrálo, ale Ukrajina stále bojuje o přežití, protože Moskva přeskupuje síly a snaží se plně ovládnout východ země. Není důvod domnívat se, že Kreml opustil své touhy podmanit si i zbytek Ukrajiny. Svět se teprve dozví skutečný rozsah probíhajících hrůz na okupovaných územích, zatímco mezinárodní společenství sedí se založenýma rukama a odmítá zvýšit podporu zemi, o níž mnozí předpokládali, že bude během několika dní rozdrcena.

Ukrajina pokračuje v osamoceném boji proti revanšistické diktatuře, která usiluje o její zničení. Budoucnost svobodného světa a poválečného liberálního světového řádu spočívá téměř výhradně na jejích bedrech, zatímco velké evropské mocnosti se nadále oddávají své krví nasáklé závislosti na ruské ropě a plynu. Porážkou Ruska v Kyjevě Ukrajina již dokázala nemožné. Dnes pouze požaduje, aby její spojenci udělali vše, co je v jejich silách, a pomohli jí tento boj vyhrát. Pro budoucnost evropské liberální demokracie je nezbytné, aby na tuto výzvu reagovala.

---

Úvodní foto: Russian postal stamp of World War 2 theme about the defence of Crimea and the battle of Sevastopol, Почта России, zdroj: Rolling Stone, autor: Oz Katerji, překlad: Robert Nerpas

---