Po jeho pátém volebním vítězství ve funkci maďarského premiéra bude touha Viktora Orbána po moci jen narůstat, varuje v rozhovoru pro IPG Journal bývalý eurokomisař László Andor.
Mnozí se obávali, že si Orbán v parlamentních volbách popáté zajistí mandát maďarského premiéra. Skutečnost, že nyní dokázal získat rekordní většinu, byla pro většinu šokem. Proč se sjednocené opozici nevedlo lépe?
Skutečnost, že MAďARSKO nikdy předtím nemělo alianci šesti stran, přimělo mnoho lidí k optimismu, že by opozice mohla nakonec volby v roce 2022 vyhrát. Roztříštěnost opozice ve třech předchozích volbách byla důležitým faktorem Orbánových volebních vítězství.
Ale samozřejmě opozice tentokrát mohla toho hodně udělat lépe. Zaprvé se měli rozejít s toxičtějšími politiky z minulosti, především s bývalým premiérem Ferencem Gyurcsányem. Mohli by tak získat více hlasů. Některých chyb se dopustil i opoziční kandidát Péter Márki-Zay. Ztrácel čas vnitřními spory – zvláště, když přišla válka.
Vzhledem ke skutečnému volebnímu výsledku se ale nyní jeví jako velmi odvážná teze, že opozice vůbec mohla vyhrát. Nyní je důležité analyzovat strukturální důvody, proč je skutečné vítězství opozice v maďarském politickém systému prakticky nemožné. Palebná síla byla mezi obě strany příliš nerovnoměrně rozdělena. Někteří volební experti tvrdí, že Orbánova strana Fidesz utratila osmkrát více než opozice. Při takové koncentraci zdrojů na jedné straně lze jen stěží mluvit o rovných příležitostech a férové soutěži.
Orbán také provedl ve snaze zajistit moc pro sebe a svou stranu změny ve volebním systému.
Ano, k těmto změnám došlo v roce 2011. O dalekosáhlém „gerrymanderingu“, strategickém utváření volebních obvodů, bylo mnoho zpráv. Méně známá je role, kterou hraje potlačování voličů. Jednou skupinou, která je vážně postižena, jsou Maďaři žijící v zahraničí. Nemají právo volit poštou, ale musí volit osobně na velvyslanectví nebo konzulátu. To mnohým ztěžuje nebo znemožňuje výběr. To se však netýká maďarské menšiny v Transylvánii, která může volit poštou. Je to politicky motivovaný rozdíl: etničtí Maďaři v sousedních zemích mají tendenci být spíše nakloněni Orbánovi, zatímco maďarští expati ze Západu ho často kritizují.
Třetím příkladem je zcela nerovný přístup ke státním médiím. Poslední čtyři roky dostala opozice ve státní televizi pět minut na vyjádření, zatímco Orbán a jeho strana Fidesz byli ve vysílání prakticky nepřetržitě. Mezi různými kandidáty neprobíhá žádná debata. Vládnoucí strana si může o opozici říkat, co chce, a miliony diváků o tom nebudou mít důvod pochybovat, protože je to jediná verze, kterou uslyší.
Jak se může opozice v budoucnu více prosadit?
Podle mého názoru existují tři klíčové aspekty. Za prvé, nezbytná je jednota. Maďarský politický systém je velmi vzdálený poměrnému zastoupení. Když máte na jedné straně masivní blok Fidesz, potřebujete silný opoziční blok na straně druhé. Za druhé je důležitá otázka personálu, zejména hlavních kandidátů. Voliči ctí čerstvé, mladší osobnosti. A také chtějí vidět více žen – v maďarské politice stále extrémně dominují muži, zejména na konzervativní straně.
Za třetí: obsah. Opozice musí vytvořit program, který osloví většinu voličů. Stále je středolevá. V případě Márki-Zaye, kterého bych označil za moderního konzervativce, došlo k rozporu mezi jeho neoliberálním přesvědčením a očekáváním většiny opozičních voličů, což je v souladu se sociálně demokratickými hodnotami.
Jak ovlivnila volby ukrajinská válka?
Válka narušila plánování kampaně na obou stranách. Orbán je už řadu let blízkým spojencem Putina. Na jedné straně je to dáno rozsáhlým dovozem ruského plynu a ropy. Na druhou stranu to souvisí i s ideologií: „otevření se Východu“ a „výhody východní civilizace“ na rozdíl od západních hodnot jsou součástí narativu, na který si Orbán a jeho poradci rádi hrají.
Po vypuknutí války se opozice pokusila odsoudit úzké vazby mezi Orbánem a Putinem a Orbánův odpor k podpoře Ukrajiny. Bez úspěchu. Orbán si udržel převahu. Vysvětlil, že tento konflikt není náš a Maďarsko by do něj nemělo zasahovat. Fidesz dokonce začal obviňovat opozici z válečného štvaní a ze snah o zatažení Maďarska do této války. Proti těmto a dalším vykonstruovaným obviněním neměl opoziční kandidát Márki-Zay šanci bránit se.
Objevily se nějaké známky ruského vměšování do voleb?
Nejprve se musíme zeptat, co je to ruské vměšování. Když Orbán v únoru Putina navštívil, Putin na tiskové konferenci zmínil, že prodává plyn Maďarsku za výhodnou cenu. Svým způsobem to lze vnímat jako zásah do maďarské volební kampaně. Protože cena plynu je v Maďarsku už 20 let jedním z nejdůležitějších témat. Mnoho domácností topí plynem a cena je pro obyvatelstvo mimořádně citlivým bodem. Otázka, zda má nebo nemá být regulována cena plynu, je dlouhodobě středem domácích politických debat. Vzkaz z moskevské tiskové konference maďarské veřejnosti proto zněl: pokud budeme stát při Putinovi, budeme i nadále dostávat plyn za přátelskou cenu.
Orbán ve svém vítězném projevu označil ukrajinského prezidenta Zelenského za „odpůrce.“ Nyní, o pár dní později, nabízí, že bude působit jako prostředník mezi Ruskem a Ukrajinou.
Orbán se za Putina vyslovil tak jasně, že by ho UKRAJINA nikdy nepřijala jako neutrální autoritu. Souhlasil, že bude platit za dovoz ruské ropy a plynu v rublech, což všichni ostatní v EU odmítli. Mezi ukrajinskou a maďarskou vládou došlo k tolika slovním přestřelkám, že nebylo žádným velkým překvapením, když Orbán hned v neděli za svého odpůrce označil Zelenského. V posledních letech Fidesz také opakovaně odsuzoval údajnou kulturní diskriminaci etnických Maďarů na Ukrajině. Je velmi nepravděpodobné, že se vztahy v dohledné době zlepší.
Spolu s volbami se v Maďarsku konalo také referendu o LGBT+ otázkách Jak to ovlivnilo volby?
Orbán se pokusil vyvolat pavlovovské reflexy svých voličů. Zatímco většina maďarské populace je tolerantní, Fidesz se v otázkách LGBT+ snaží společnost rozdělit a udržet pohromadě hodnotově konzervativní blok. Na tomto pozadí a vzhledem ke sporům ohledně války se volby jevily jako referendum o základních hodnotách země. To ztěžuje voličům možnost využít svůj hlas k hodnocení činnosti vlády. Orbán v minulých volbách věděl, jak vyvolat pomyslná rizika. V roce 2018 to byla „záplava migrantů“, které Maďarsko čelilo. Nyní to byla opozice, která chtěla poslat maďarské chlapce na Ukrajinu zemřít a propagovat operaci změny pohlaví ve školách.
Předmětem referenda byl zákon, který by zakázal takzvanou „reklamu“ na homosexualitu a transsexualitu, zejména pokud jde o děti a mládež. To by bránilo jakékoli pedagogické práci v této oblasti. Voliči v tomto referendu nemohli jednoduše hlasovat pro nebo proti zákonu. Místo toho hlasovací lístek obsahoval celou řadu sugestivních otázek. Orbánovi se však i přes volební vítězství nepodařilo referendum vyhrát.
Kam Maďarsko směřuje? Dočkáme se „Orbána bez jakýchkoli zábran“?
Po každém vítězství byl odvážnější. V roce 2018, po svém třetím zvolení, v podstatě rozpoutal kulturní válku. Tato vlna zasáhla Akademii věd, univerzity, divadla, všechny oblasti maďarské kultury a vědy. Co ještě zbývá? Nic moc. Ale může jít ještě dál tím, že vytlačí středolevé hnutí a opozici obecně z místních samospráv, například v Budapešti.
Fidesz využil pandemie k vládě prostřednictvím dekretů a oslabil obce ovládané opozicí. Na kolena byly sraženy i finančně. Orbán utrácí hodně peněz, například na důchodovém bonusu a snížení daní pro mladé, které slíbil svým voličům. Není pochyb o tom, že dojde ke škrtům v rozpočtu. Už jsme ho viděli konsolidovat rozpočet na úkor svých politických oponentů.
Pokračovat budou také pokusy o politickou pomstu opozici. V posledních letech jsme pozorovali různé vzorce, jako je využívání státních médií k vyvolávání vražedných kampaní proti určitým osobám. Ze země odešlo mnoho lidí, kteří dříve působili v opozici. Byli vytlačeni z práce a život jim byl ztížen.
EU musí brát výsledek těchto voleb jako jasný důkaz, že Maďarsko přestalo být před časem demokracií. Kdy přesně nastal bod obratu, je otázkou pro vědce. U některých se o právním státu nemluví od roku 2011, u jiných až později, nebo vidí postupný vývoj. V každém případě je zřejmé, že v Maďarsku již neexistuje žádná kontrola nad exekutivou. Je to exekutiva, která kontroluje ty instituce, jejichž úkolem by mělo být řídit exekutivu. Takže právní stát a demokracie už neexistují.
Evropská komise byla extrémně taktická. Myslím, že si nyní uvědomuje obrovské riziko, které to s sebou nese – zejména pro vnitřní soudružnost Evropské unie. Tato neschopnost prosazovat demokracii a právní stát je i nadále vnitřním rozdělujícím faktorem EU. Ovlivňuje to ale také důvěryhodnost EU pro vnější svět. Například pokud jde o přístupový proces zemí západního Balkánu nebo, pokud chcete, zemím, jako je Ukrajina, nabídnout perspektivu integrace. Když členské státy EU zažijí takový úpadek demokracie a právního státu, je velmi obtížné prodat vnějšímu světu ústřední význam těchto norem.
Uvažoval by někdy Orbán o vystoupení z EU?
Ne Kdyby to byl jeho cíl, už by to dávno udělal. Měl k tomu všechny možnosti. Podle jeho názoru je Maďarsko v nejlepší situaci. Jsme v EU, jsme v NATO. Zároveň jsme schopni „pragmaticky“ spolupracovat s Ruskem a Čínou. A pokud je „pragmatický“ synonymem pro „nezásadový“, pak je to pro Orbána zcela v pořádku. Jeho cílem je udržet si moc. A aby toho dosáhl, půjde pravděpodobně ještě dál, než jsme to zažili dosud.
László Andor je generálním tajemníkem Nadace pro evropská progresivní studia (FEPS). V letech 2010 až 2014 byl komisařem EU pro zaměstnanost, sociální věci a inkluzi.
[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: Election campaign in Hungary in 1892 by Károly Cserna, zdroj: IPG Journal, autorka: Anja Wehler-Schöck, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]
Nezávislý internetový magazín se zaměřením na geopolitiku, kulturu, sociální oblasti a technologie. Jsme ve virtuálním éteru od září 2015. Spolupracujeme s nezávislými korespondenty z území Evropy, Asie a Severní Ameriky. Zajímá nás vše nové.