Před více než měsícem jsem na náměstí v Podbořanech na dřevěném památníku vzpomínajícího na 20. výročí 17. listopadu 1989 umístil svíčku (později tam někdo umístil ještě jednu) a připíchl několik ukrajinských vlaječek na protest proti válce na Ukrajině, kterou rozpoutal ruský prezident Vladimír Putin. Postupně všechny vlaječky někdo strhal a nakonec svíčky dvakrát rozkopl. Vyvolalo to ve mne hluboký smutek. Vím, že někteří občané nejen Podbořan, ale i České republiky stojí na straně Ruska a odsuzují Ukrajinu, NATO, Evropskou unii (mám osobní zkušenost), ale zapomínají, že tentokrát je agresorem ruská armáda pod vedením prezidenta Putina. Nic tuto nespravedlivou válku nemůže omluvit.
Česká společnost jakoby zapomněla na 21. srpen 1968, kdy došlo k okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy v čele se SSSR, ale lidem bylo vnucováno, že je to bratrská pomoc. Dnes bývalým bratrům Ukrajincům, které ruská věrchuška v čele s Putinem nazývá nacisty, bývalí ruští „bratři“, kteří spolu s Ukrajinci vyháněli Hitlera, ničí nezávislou zemi, jež si chtěla zvolit svůj život. Ono se na Ukrajině skutečně bojuje i za naši svobodu. Putin se nikdy netajil tím, že chce zpět bývalé satelity včetně naší země, které se podle něho staly Stalinovou válečnou kořistí, navždy.
Nezapomenu nikdy na vyprávění mých dnes již zemřelých ukrajinských přátel. Žena zažila jako osmiletá Stalinův hladomor na počátku 30. let 20. Století. Vzpomínala, jak jedla ze zoufalství a hladu suché listí a trávu. Její muž nikdy nezapomněl, jak ho mučila sovětská NKVD pro osočení, že pracuje pro Banderu. Natáčeli mu vlasy na tužku a trhali mu je z hlavy…
V posledním týdnu před letošními velikonocemi proto vyvolal ve světě rozhořčení článek uveřejněný v ruské státní agentuře RIA NOVOSTI.
Ria Novosti vyzývá ke zničení Ukrajiny.
Autor článku upírá Ukrajině právo na existenci. Požaduje zabít všechny lidi, kteří zemi brání.
Ruská státní tisková agentura Ria Novosti zveřejnila článek externího autora Timofeje Sergejceva, kde vyzývá k zničení Ukrajiny jako státu pod klíčovým slovem „DENACIFIKACE“. Kromě toho požaduje potrestání a zabití desítek tisíců lidí, kteří se za války podílejí na obraně Ukrajiny.
Vladimir Putin také zdůvodnil invazi na Ukrajinu denacifikací a vládu v Kyjevě označil za „nacistický režim“, který utlačuje rusky mluvící lidi a musí být svržen. Takže článek kopíruje vládní linii. V čem je jasnější než předchozí oficiální prohlášení Putinovy vlády, jsou důsledky a konkrétní opatření, která tato „denacifikace“ vyžaduje.
Článek nese název „Co se musí stát Ukrajině“. O zemi (ne, nejedná se o nacistické Německo) se v něm mimo jiné píše:
„Denacifikace je nezbytná, když významná část lidí – s největší pravděpodobností většina – byla ovládána a vtažena do nacistické politiky. To znamená, že když hypotéza „lidé jsou dobří – vláda je špatná“ nefunguje. Uznání této skutečnosti je základem denacifikační politiky, všech jejích opatření a samotná skutečnost je jejím předmětem.“
A dále: „Kromě výše zmíněných (pozn. ozbrojené síly) je však vinna i značná část mas pasivních nacistů, spolupachatelů nacismu. Podporovali a tolerovali nacistickou vládu. Spravedlivé potrestání této části obyvatelstva je možné pouze snášením nevyhnutelných útrap spravedlivé války proti nacistickému systému, vedené co nejpečlivěji a nejobezřetněji vůči civilnímu obyvatelstvu. Další denacifikace této masy obyvatelstva spočívá v převýchově, které je dosahováno ideologickou represí (potlačením) nacistického cítění a přísnou cenzurou: nejen v oblasti politické, ale nutně i v oblasti kultury a vzdělávání.“
A dále: „Denacifikaci může provádět pouze vítěz, což vyžaduje (1) jeho absolutní kontrolu nad procesem denacifikace a (2) pravomoc tuto kontrolu zajistit. V tomto ohledu nemůže být denacifikovaná země suverénní. Název „UKRAJINA“ zjevně nemůže zůstat zachován jako titul plně denacifikovaného státního celku na území osvobozeném od nacistického režimu.“
„Denacifikace bude nevyhnutelně také deukrajinizací,“ pokračuje Sergejcev. „Na rozdíl například od Gruzie a pobaltských zemí není Ukrajina jako národní stát možná a pokusy o jeho „zavedení“ přirozeně vedou k nacismu. Ve „zcela denacifikovaném státním celku“ by neměl zůstat zachován ani název Ukrajina. S tím jde ruku v ruce „nevyhnutelná deevropizace“ Ukrajiny, neutralita nebo kompromis typu „NATO ne, EU ano“ nemůže existovat.
Sergejcev má s demokraticky zvolenou vládou prezidenta Volodymyra Zelenského jiné plány: „Banderovská elita musí být zlikvidována, jejich převýchova je nemožná.“
Článek má několik set tisíc shlédnutí. Ria Novosti nedávno, pravděpodobně nedopatřením, zveřejnila článek oslavující ruské vítězství a pravděpodobně odhalující jeden z cílů Ruska na Ukrajině.
Autor Sergejcev zjevně podporuje liberálně-konzervativní ruskou stranu Občanská platforma, alespoň soudě na základě jeho účasti na jejím sjezdu v roce 2017 v Moskvě.
Zakladatelem strany je oligarcha Michail Prochorov, jeden z nejbohatších lidí v Rusku. Poté, co v prezidentských volbách v roce 2011 kandidoval proti Vladimiru Putinovi, je podle seznamu zveřejněného Spojenými státy nyní jedním z Putinových důvěrníků.
Sergejcev je v mediálních zprávách nazýván spisovatelem i filmovým producentem. Říká se, že pracoval jako producent na dramatu The Empty Home z roku 2012.
Reportér BBC Francis Scarr označil rétoriku tohoto hostujícího autora na twitteru za „otřesnou“ i podle obvyklých měřítek médií spřízněných s Kremlem.
Reportér CNN Neil Hauer vidí příspěvek Ria Novosti jako „úplnou genocidní rétoriku“ v ruských státních médiích. Přirovnává masakr v Buči k masakru v Grozném během čečenské války v roce 2000. Rozdíl je v tom, že ruská armáda zabíjí civilisty, přestože lidé z Buči „mohou být jejich příbuznými“.
Epilog
Vladimír Putin svojí válkou proti Ukrajině pošlapal a zneuctil památku obětí – 13 milionů rudoarmějců a 14 milionů sovětských občanů ve Velké vlastenecké válce v boji se skutečným německým nacismem.
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.