Nedostatek surovin v ekonomice – situace je kritická

Ať už jde o dřevo, ocel nebo plast, surovin je stále méně. Ohrožuje to hladký chod obchodu a průmyslu. Expert na logistiku Gerd Kerkhoff v rozhovoru pro německý měsíčník Cicero na otázku, do jaké míry hraje roli čínské bohatství přírodních zdrojů a jestli Čína používá dodávky surovin jako druh politické páky, odpovídá: „Pokud jde o dodávky surovin, je Čína určitě stále jedním z největších rizikových faktorů. Čína a USA se v současnosti nejrychleji vzpamatovávají z po koronaviru. Říše středu má tedy svou vlastní vysokou poptávku po surovinách, což je také jeden z důvodů jejich globálního nedostatku. Dále nelze vyloučit, že „náskok“ Pekingu zajistí snížení naši vlastní produkce snížením dalšího exportu. Zejména proto, že se v Číně má vyrábět stále více vysoce kvalitních produktů.“

Čínští komunisté nedávno ústy svého prezidenta Si Ťin-pchinga jasně prohlásili, že k 100. výročí vzniku Čínské lidové republiky v roce 2049 chtějí být jak ekonomicky, tak politicky nejmocnější velmocí na této planetě. Pandemie koronaviru, která vyšla právě z jejich země, je v tomto myšlení upevnila. Jsou arogantnější, sebevědomější a šoviničtější. Pronikli do Afriky, Jižní Ameriky a začínají mít vliv na některé země Evropy. Markantní je příklad Maďarska. Ale i u nás již zapustili svůj drápek, třeba přes sport (Slavia) a také založili v Praze Bank of China. Současně však narůstá nespokojenost některých afrických zemí, kam pronikl čínský kapitál, s tím, že Čína chce, aby ji jak ekonomicky, tak politicky následovali. Tak stále opěvovaná „Nová hedvábná stezka“ byla a je pouze pro čínské rudé draky. Co nejvíce vyvážet a zpět dovážet suroviny. Fakt, že Čína chce ovládnout bývalé sovětské středoasijské republiky, se nelíbí ani Rusku. Nyní je to jasné, byť pozdě, také Západu.

Stálá snaha prezidenta Zemana, jenž je pouhým autoritářem a technokratem, který se shlédl v autoritářské Číně, jde v podstatě proti zájmům České republiky.

Nor Stein Ringen ve své knize „Perfektní diktatura – Čína v 21. století“ mj. píše, že současná Čína není státem, jako jsou jiné země, ale státostranou.

„V myšlence „snu o Číně“ je obsaženo, že národní velikost a štěstí individua jsou jedno a totéž a nerozlučně spjaté, že neexistuje individuální štěstí bez národní velikosti. Sen o Číně je sen o národním usilování a o tom, že národ vždy stojí na prvním místě před lidmi, ze kterých se skládá. Je to nebezpečná ideologie, protože je založena n rétorice síly a národní velikosti a konečně je to ideologie, ve které přestává člověk existovat jako autonomní bytost a je zahrnut pod národ. Ve svém jádru je tato myšlenka jednoty mezi národem a jedincem fašistickou ideou, skutečně fašistickou myšlenkou.

Vrcholnou hrůzou fašistické ideologie, jak vyrostla v Evropě, bylo odmítnutí modernity osvícenství eliminací autonomie jednotlivce. Národ a člověk jedno jsou, národní velikost tady je pro dobro lidu jeho lidu, pro jednotlivce neexistuje jiná cesta k prosperitě než ve spojení s národem. A nakonec: Pokud je válka v národním zájmu, je to pro dobro jednotlivců, kteří tvoří stavební bloky národa. Ve fašistické Evropě neexistovala žádná omezení pro represe, žádná omezení pro agrese, žádná omezení pro zlo, žádná omezení pro politické vraždy a žádná omezení pro oběti, které nebyly „pro dobro lidí“. Právě pod vlivem této ideologie mohl evropský fašismus uctívat válku jako arénu národní slávy a coby prostředek zdravé, lidu prospěšné očisty“.

Velká a silná země, což je jedinou snahou současné velmi sofistikované čínské diktatury, mocný stát, chytrý a ambiciózní vůdce, vůdčí ideologie – to dává součet sil, kterých je třeba se obávat. Současná Čína má skutečně fašizoidní rysy. Ideologický silný stát je na základě historických zkušeností nebezpečný. Pokud se stává stále více závislý na ideologii a opírá se o příběh, v jehož rámci jsou jednotlivci zahrnuti v prvé řadě do národa, učiní ze sebe totalitní stát toho nejpochmurnějšího a nejhrozivějšího druhu, druhu, ve které se stává člověk pouze součástí masy a vůbec nezáleží na jeho individualitě.

Rowan Callick ve své knize „Čas strany aneb kdo a jak řídí Čínu“ (u nás vyšla v roce 2015) v podstatě jen potvrzuje slova shora citovaného Steina Ringena.

„Podle některých pekingských univerzitních studentů slovo „Hitler“ nevyvolává asociace antisemitismu nebo genocidy, nýbrž silného vedení a nacionalismu. Hitlera obdivují pro jeho schopnost sjednotit zemi a navrátit jí úctyhodné postavení v mezinárodní scéně“.

Epilog Bohumila Řeřichy:
Tzv. „jedinečnost“ národních států, kde jednotlivec bude součástí  masy a ne jako autonomní svobodný a zodpovědný jedinec, je v současné době, kdy v podstatě nejen západní stojí na rozcestí, největším nebezpečím pro mír. Samotná Evropská unie, která nemá alternativu, je rozbíjena zevnitř právě státy usilujícími o opětné „národní státy“, maďarským Orbánovým režimem, Kaczynského polským. Ale tendence jsou i v ČR, ve Francii, Itálii, na Balkáně. Nakonec brexit je toho dokončeným příkladem.

Gerd Kerkhoff, zakladatel skupiny Kerkhoff Group, je konzultantem managementu a jedním z předních specialistů na logistiku a nákup. Je také autorem několika odborných knih na téma nákupu.


Úvodní foto: Transport of Recycled Material on a Freight Bicycle in Shanghai, by Ermell, zdroj: Cicero, autor: Gerd Kerkhoff, překlad: Bohumil Řeřicha