Potřebujeme v politice více bojů o moc?

Nedávno vedli v Německu Markus Söder (CSU) a Armin Laschet (CDU) mocenský boj
o kandidaturu na kancléře. To už dlouho nezažilo.

Předseda CSU Markus Söder vyhledával otevřený konflikt s vůdcem CDU Arminem Laschetem. Společně tvoří „Unii“(CDU-CSU). Je takový „alfa mužský boj ještě aktuální?

Ano, říká Henryk M. Bröder

není módní butik, ve kterém jsou košile, kalhoty a sukně úhledně tříděny podle velikostí a barev na policích. Demokracie je dílna, kde buší kladivo, probíhá řezání, svařování a pájení, v které létají jiskry. Demokracie, v které se nedohaduje, je jako luxusní auto, do kterého se zapomnělo vsadit motor. Může být velmi krásné a také velmi pohodlné, ale prostě se nehne.

Jistě, mohou existovat také demokracie, které jsou „mírové“. Takovou byla v NDR.  V lidové komoře seděly atrapy, které vytvořily „národní frontu.“ Zvenku byli delegáti jednoho srdce a jedné duše, uvnitř to bylo jako hadí jáma. Obyčejní lidé to věděli, ale předstírali, že to nevidí. To zase nezůstalo bez povšimnutí aparátčíků v ústředním výboru, kteří se zase chovali jako ty tři slavné opice. Všichni tedy vycházeli opravdu dobře, dokud se dům karet nezhroutil.

Spolková republika není ani zdaleka taková katastrofa. Rostou však známky toho, že v její současné podobě není v žádném případě „bez alternativy“. Stále více se mluví o „soudržnosti“, které hrozí zlomení nebo která musí být obnovena. „Soudržnost“ nezná boj o názor, kultivaci názorových rozmanitostí, pilířů demokracie, ale shodu až do sebezapření.

Lidé mohou být „různorodí“, pokud tato rozmanitost představuje hledání a aplikování nových možností. Ale když dojde na „změnu klimatu způsobenou člověkem“ nebo na řešení koronavirové  pandemie, zábava z rozmanitosti rychle přestane. Když do značné míry neznámá politička na otázku, čím si v dětství přála být, odpoví, že snila o tom, že bude „náčelníkem Indiánů,“ je označena za rasistku. Je to absurdní. Ještě absurdnější je, že se zpětně omluvila za to, že někdy měla takové přání. Toto by se skutečně nemělo opakovat.

Festival

Za takových okolností nebyl veřejný boj mezi Arminem Laschetem a Markusem Söderem o kandidaturu na kancléře hanbou Německa, ale festivalem demokracie. Občané dostali autentický pohled do strojovny politiky, karty nebyly zamíchány pod stolem, ale na něm. Nikdo nemusel toto představení sledovat. Ti, kdo to udělali, jsou nyní o několik iluzí chudší, ale bohatší o jeden pohled: musí existovat boj. Každý se může rozhodnout sám, zda svisle nebo vodorovně. „Život bez argumentů je možný, ale zbytečný“, věří Henryk M. Bröder a přemýšlí, zda by neměl jít do politiky.

Ne, říká

V každodenním kancelářském životě často existují tyto nepříjemné situace. Tým, který je třeba rychle zorganizovat, čeká nový projekt a dojde k tomu, že zatímco jeho jedna část, obvykle ženská, si už v hlavách probírá, kdo se pragmaticky ujme toho úkolu, alfa samci zevrubně diskutují o hierarchickém uspořádání, kdo ten nový projekt povede. Známá americká lingvistická badatelka Deborah Tannen v 90. letech vymyslela pro tyto verbální mocenské boje termín: vertikální komunikace. Mocní lidé, kteří se jich účastní, chtějí především uhájit své místo na „opičí skále“. Řešení problému, který je ve skutečnosti v sázce, stojí stranou.

Vertikální komunikace existuje také ve velké politice. Par excellence to předvedli Armin Laschet a Markus Söder, a tím vynesli na veřejnost svůj úporný mocenský boj o kandidaturu CDU-CSU na kancléře – a také tím zbrzdili věcné debaty o otázkách, které by CDU a CSU měly mnohem naléhavěji řešit. Například to, jak by Unie mohla znovu získat důvěryhodnost po jejich aféře ohledně nákupu roušek. Skutečnost, že se Söder a Laschet zasekli v otázce kandidatury, způsobila, že se blýskla konkurence: Zelení elegantně proplouvali kolem debaty o Unii – a oznámili rozhodnutí Annaleny Baerbockové kandidovat na post kancléřky. Signál byl zřejmý: dohody může být snadné dosáhnout, pokud se člověk rozhodne o obsahu.

V zákulisí Zelených se to pravděpodobně také neobejde bez boje o moc, na to je kolega předsedkyně strany Baerbockové Robert Habeck příliš ambiciózní. Ale to nevadí. Důležité je, že Zelení, strana feministek a feministů se poměrně rychle rozhodla vyjednat tento boj o moc mezi sebou. Na druhou stranu Söder a Laschet zinscenovali svůj boj o moc jako klasické drama, a to záměrně.

Energie se promrhala v otázkách moci

Tím ovšem chybně posoudili znamení doby. má tak naléhavé problémy, od pandemie až k změně klimatu, že v rozsáhlé části společnosti by mezitím mohlo vymizet porozumění pro to, že špičkoví politici takto viditelně plýtvají energií na otázky moci. Čím větší jsou výzvy, tím je rozumnější přistupovat k nim pragmaticky – musí se komunikovat horizontálně, jak by řekla výzkumnice Tannen. Tedy rozdělit úkoly tak, aby byla každá chytrá hlava ve vládě nasazena tam, kde jsou její schopnosti nejvhodnější. Pouze tak může dnes politika přesvědčit voliče.

Doslov Bohumila Řeřichy
Pojem „alfa samec“, který zmiňuje Anette Dowideit, je průvodním jevem patriarchálního vedení společnosti, která se v této fázi, kdy stojí na rozcestí, nachází v hluboké krizi. Její slova potvrzují tři ženy, německá kancléřka, prezidentka Tchaj-wanu a předsedkyně vlády Nového Zélandu, jejichž země se vypořádaly s pandemií covidu úspěšněji, než v čele mnohých vlád.

Pro všechny známé lidské skupiny je typické, že jsou prakticky permanentně formovány konfliktními situacemi. Přes svou 3 miliony dlouhou historii se člověku nepodařilo definitivně se smířit sám se sebou, stejně jako s jemu podobnými. Konflikty, jak jsme viděli a vidíme i dnes, jsou obsaženy v lidských skupinách a ve vztazích mezi lidmi.  Není žádná lidská skupina, která se izoluje hranicí proti jiným. Agresivita je pevnou, nevyhnutelnou součástí lidského chování.  Australský archeolog a paleontolog Raymond Dart, který prozkoumal jak neandertálce, tak australopitheca, má k tomu tuto hypotézu: „V člověku sídlí uvnitř silná agresivita, kterou nedokázal ovládnout ani individuálně, ani pokročilejší socializací. Tato agresivita ho neustále žene k nejhorším násilným činům.“ Moderní psychoanalýzy Dartovu tezi potvrzují.  Jeho originalita spočívá v tom, jak vysvětluje genezi lidské agresivity. „Je zvířecím dědictvím a dá se vysledovat až k biofyziologickým  společným vlastnostem všech vyšších primátů, předků člověka.“

Tak si lze vysvětlit i uvedený pojem alfa samec. Jak dokazují zmíněné političky, svět si žádá změnu a rozmanitost především, aby se ženy prostřednictvím své skutečné svobody podílely rovnocenně s na správě věcí veřejných, ale i státních.


Úvodní foto: An Alpha Male Chimp in Kibale by Vincent Mugaba