Domýšlivé, drahé a nostalgické

Geopolitickým posunem „na východ“ britská vláda znovu potvrzuje svůj závazek v oblasti zahraniční politiky

Vláda Borise Johnsona chce s domýšlivým a nostalgickým opětným probuzením  „Globální Británie“ symbolizovat nový světově politický začátek a zároveň odvrátit pozornost od děsivých důsledků brexitu pro obchod se zbožím a službami.

114 stran politického dokumentu s jistotou ohlašuje nejradikálnější revizi vnější obranné a bezpečnostní politiky od studené války, s ambiciózním cílem přeměnit zemi do roku 2030 na „vědeckou a technologickou supervelmoc“. Investicí ve výši více než 26 miliard eur na největší navýšení rozpočtu na armádu za třicet let by měla navázat na svou historickou roli námořního národa a „globální síly dobra“, jak prohlásil Johnson v Dolní sněmovně.

S geopolitickým posunem „směrem na východ“ (myšlena je Asie) a zvýšením  vlastní stanovené  horní hranice pro jaderné hlavice ze 180 na 260 vláda znovu potvrzuje svůj závazek v oblasti zahraniční politiky. V souladu s novou formulací „obrátit se na indicko-pacifický region“ pozval Johnson, letošní předseda skupiny sedmi vedoucích průmyslových států G7 na červnový summit v Británii také hlavy států a vlád Austrálie, Indie a Jižní Koreje. Na svoji první plavbu do Indického oceánu v květnu také symbolicky vyrazí nová letadlová loď. To vše spolu s Johnsonovými narážkami na historickou roli Británie odráží nejen odmítnutí „úzkých horizontů regionální zahraniční politiky“,  ale také nostalgii po někdejším impériu.

Stanovení pozice

Je však třeba uvést, že nová definice pozice rovněž zdůraznila závazek k obraně liberálních demokracií a otevřených společností, jakož i autoritativní výzvu, kterou představují Rusko a Čína. kvůli porušování lidských práv zavedl rychleji než státy EU včetně zmražení kont a zákazů vstupu proti státním zaměstnancům v Rusku, Bělorusku a Myanmaru.

Ambice zahraniční politiky jsou nicméně domýšlivé a nákladné. Je především nebezpečnou iluzí domnívat se, že soutěživý pokřik „globální Británie“ může maskovat nebo kompenzovat znepokojivé důsledky rozpadu trhu s 43 % britského vývozu. V ostrém kontrastu s Johnsonovou doktrínou o nahrazení brexitu se The Economist  vysmívá britské palbě proti Evropské unii včetně očkovacího nacionalizmu, odmítání diplomatického statusu pro zastoupení EU v Londýně nebo jednostranné změny dohody se Severním Irskem. Po odchodu z EU, tváří v tvář volbě mezi švýcarským přístupem neustálého hledání přijatelných kompromisů s mocným sousedem a řadou trvalých útoků proti Evropské unii z Ankary, se Britové stali „novými Turky“, melancholicky konstatuje londýnský list se světovým přesahem.


Úvodní foto: British Empire Exhibition Flag, by UAmtoj, zdroj: Der Standard, autor: Paul Lendvai, překlad: Bohumil Řeřicha