Femicida – vrchol patriarchátu

Moje 35letá prodejkyně tabáku byla o víkendu brutálně napadena jejím „bývalým.“ Nebylo to ani rodinné drama, ani ojedinělý incident, ale cílený pokus o vraždu ženy. Proč stále dochází k femicidám?

Dveře do mé trafiky na Spitalgasse ve Vídni byly v sobotu ráno do černa spálené. Před ní byly svíčky a obrázky ženy, od které si už měsíce kupuji poštovní známky, tabák a časopisy. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, o co jde. Je jí jen 35. Bývalý přítel ji polil benzinem a obchod zapálil, ona je nyní v komatu. Jedna z asi 40 vražd žen, které jsou každoročně páchány v Rakousku, se stala na mém prahu.

Femicida nebo

Termín znamená výslovné vraždění žen, praktikované proto, že jsou ženami. Znovu a znovu čtu titulky, jako rodinné drama nebo válka růží, což zcela relativizuje brutalitu, která za tím stojí. I v tomto případě noviny Kronenzeitung nadepisují „Žárlivost jako motiv?“ a hádají, co je za tímto pokusem o vraždu. Správné pojmenování „vraždění žen“ je v médiích spíše výjimkou než pravidlem. Ale jak k tomu vůbec dochází? Femicidy jako takové jsou jen špičkou ledovce. Míra se v Rakousku a na celém světě již roky zvyšuje. Podle průzkumu EU zažila každá třetí žena ve věku nad 15 let sexuální obtěžování, každá pátá fyzické a každou sedmá pronásledování. Útok na mou trafikantku navíc nebyl ojedinělým incidentem; podle oficiálních údajů bylo v Evropě v roce 2017 spácháno 3.000 vražd žen.

Nezačíná to vraždou

Něco takového se neděje z ničeho nic, násilí způsobené toxickým vztahem je často předvídatelné. Podle Eminy Saric, předsedkyně Asociace pro otázky mužů a rovnosti pohlaví, je třeba při „finanční a emoční závislosti“ hodně opatrnosti. V rozhovoru nám řekla: „Již podle řeči lze vyhodnotit stupeň násilí“. Brožura Asociace autonomních ženských útulků uvádí konkrétní příklady: Věty jako „ty nemusíš pracovat, my vycházíme dobře“ nebo „nepotřebuješ kurzy němčiny, já ti to mohu přeložit“ vytvářejí konkrétní sílu nerovnováhy, z níž je pro postižené obtížné vymanit se. Vídeňské útulky pro ženy poskytují rady v němčině, angličtině, turečtině a italštině a chtějí ženám pomoci v jejich bezmoci. Je v nich také 137 míst pro ženy a , které musely uprchnout ze svých zemí.

vrací ženy zpět

Kromě financování azylových domů pro ženy vláda podporuje také feministické asociace. Finanční prostředky na jejich činnost se však snižují a nestačí. To, co je skutečně nutné, aby se v budoucnu předešlo případům, jako byl víkendový žhářský útok, je zvýšení povědomí o jako celku. Znamená to prevenci v pedagogice, další vzdělávání i v profesních oborech a vůli každého jednotlivce učit se a jednat jinak. Pandemie však vrátila jakýkoli pokrok, byť nízký, zpět. „Nerovnoměrné rozdělení neplacené , rozdíly ve mzdách, kariérní příležitosti a otcovská dovolená se v každém případě dostaly do pozadí,“ říká Emina Saric. „V pandemii vystupují problémy každý den intenzivněji.“

Možná šlo tomuto pokusu o vraždu předejít, kdyby stát podporoval správné iniciativy. Možná ne. V každém případě jsem o víkendu musel bolestně pochopit, že vraždění žen není abstraktním pojmem a debata o násilí na ženách vůbec není abstraktní debatou. Je to velký problém, který neustále přináší . Je na každém z nás, abychom s tím skončili, a nemůžeme již dlouho čekat.


Úvodní foto: Red bench in front of Palazzo Chigi Zondadari to remember all the women victims of violence, Propoli87, autor: Sven Beck, zdroj: Biber, překlad: Bohumil Řeřicha