Pod pláštíkem covidu dusí Polsko svobodná média – a obavy by měla mít celá Evropa

Plánovaná „koronavirová daň“ z příjmu a útoky na média v rukou zahraničních vydavatelství ohrožuje likvidaci polské salámovou metodou.

Demokracie umírá v temnotě. Jedna z nejkřehčích demokracií Evropské unie, Polsko, nyní čelí přízraku noci, která nastane, když se veřejnoprávní média promění v propagandistické orgány vládnoucí strany, zatímco soukromá, nezávislá média se dusí. Světlo už nakonec nemíří na selhání a zneužívání těch, kdo jsou u moci, protože už neexistují žádné pochodně, které by toto světlo rozzářily. Maďarsko – které už není demokracií – téměř dosáhlo onoho soumračného okamžiku, kdy zanikla jeho poslední významná nezávislá rozhlasová stanice.

Do soumraku má Polsko ještě daleko, ale hrozba je reálná. V indexu World Press Freedom klesla země z 18. místa v roce 2015, kdy na tom byla lépe než Británie a Francie, na 62. místo v loňském roce. Maďarsko je na 89. místě.

Kdybyste v posledních čtrnácti dnech sledovali pouze zprávy polské státní televize, neměli byste tušení, že Polsko je v současnosti mezi zeměmi, které jsou na tom, pokud jde o pandemii, nejhůř. Podle hodnocení agentury Bloomberg se Polsko propadlo na 50. místo mezi 53 největšími ekonomikami, přičemž hůře si vedou pouze Brazílie, Česká republika a Mexiko. Pusťte si však oficiální zprávy a po krátké zmínce o nejnovějších počtech onemocnění covidem se objevují dlouhé reportáže o tom, jak vláda s pomocí báječné armády urychluje vakcinační kampaň a jak strašlivá byla bilance opozice v oblasti veřejného zdraví, když byla u moci. V dalších „zprávách“ se dozvíte, jak brilantní jsou vztahy Polska s USA, zejména v oblasti obrany, kolik peněz vláda pumpuje do železnic a místních samospráv, jak jsou v celém světě pronásledováni křesťané a jak byl nedávno odkryt hrob s dalšími oběťmi z doby okupace Polska Německem. Propaganda je extrémnější, ale také obratnější než v posledních deseti letech komunistické vlády.

Teprve když si pustíte nezávislé zprávy TVN24, uvidíte záběry dlouhých front sanitek čekajících před nemocnicemi kvůli nedostatku lůžek intenzivní péče a uslyšíte doktory, jak vysvětlují, jak strašná situace ve veřejném zdravotnictví ve skutečnosti je. TVN24 není nestranná jako BBC, ale dělá seriózní žurnalistiku a poskytuje vám druhou stranu příběhu. Stejnou zkušenost „dvou realit“ zažíváte s přechodem ze státního na soukromý rozhlas nebo z vládních listů na nezávislé a opoziční.

Natolik hyperpolarizovaná veřejná sféra je už tak dost špatná sama o sobě, jak to vidíme v USA, ale nyní vládnoucí strana Právo a spravedlnost zahájila systematický útok na nezávislá média. Metody jsou přímo z maďarské příručky Viktora Orbána. Nezávislým médiím je odebírána reklama a předplatné ze strany veřejného sektoru. Používají se proti nim nejrůznější regulační kličky. Veřejné prostředky se pumpují do státní televize a rozhlasu. Navrhuje se „pandemická daň z příjmů z reklamy. Připravovaný zákon o „znovupopolštění“ médií se má zaměřit na zahraniční vlastníky největších nezávislých médií. Státem vlastněná ropní společnost , jejíž šéf je kumpánem strany Právo a spravedlnost, kupuje jak významného distributora tisku Ruch, tak největší síť regionálních novin Polska Press. Nejkritičtější noviny jsou bombardovány žalobami. čelí více než 60 žalobám včetně jedné od ministra spravedlnosti osobně. A jak opakovaně rozhodly evropské právní orgány, nezávislost polských soudů byla natolik narušena, že se již nelze spoléhat na spravedlivý proces.

Polská média a občanská společnost se silně brání, ale potřebují trochu pomoci od svých přátel. Nesmírně zde záleží na USA. Vláda strany Právo a spravedlnost a prezident Andrzej Duda se často chlubí zvláštním vztahem s Washingtonem. Byli však silnými stoupenci Donalda Trumpa, který na oplátku loni v létě poskytl Dudovi pomoc během předvolební kampaně. Administrativa Joea Bidena Polsku nic nedluží a především je její prioritou demokracie a ochrana lidských práv. Kromě podpory a ochrany televize TVN, kterou vlastní americká společnost Discovery, by měl nyní vyzdvihnout nezávislá média jako frontovou linii obrany demokracie v Polsku.

Británie má nyní kvůli brexitu ve Varšavě menší váhu než kdysi, ale spolu s dalšími liberálními demokraciemi, jako je Kanada a , může pomoci soustředit pozornost na tento problém.  Prvořadý význam má Německo a německo-švýcarská skupina Ringier Axel Springer vlastní jednu z nejdůležitějších polských on-line platforem Onet.pl, bulvární Fakt a přední týdeník Newsweek Polska. Polská vláda se snaží umlčet Berlín neustálým připomínáním 2. světové války, ale ponaučením z této není, že Německo musí být v těchto otázkách obzvláště zdrženlivé. Právě kvůli této strašlivé minulosti by Německo mělo být první, kdo se vysloví za svobodu a lidská práva.

Nejdůležitější a nejproblematičtější je Evropská unie. Jedním z nejdepresivnějších objevů posledních několika let je to, že EU, která tráví tolik času mluvením o demokracii, je směšně neefektivní, pokud jde o obranu demokracie ve svých vlastních členských státech. Nyní bude těmto státům rozdávat mnohem více miliard eur, a to jak z celounijního fondu pro obnovu po covidu, tak z nového sedmiletého rozpočtu. Obrovské částky půjdou přímo populistickým nacionalistickým vládám ve Varšavě a Budapešti, přičemž budou spojeny jen s minimálními podmínkami. Většina těch velkých investic, o nichž se mluví ve zprávách polské státní televize, se uskutečňuje s pomocí peněz z EU. Přinejmenším by EU měla dát jasně najevo, že podle pravidel jednotného trhu nesmí být zahraniční vlastníci médií v žádném případě diskriminováni. Významnou část nových peněz by měla rozdělit přímo prostřednictvím místních samospráv – jak navrhli starostové Varšavy a Budapešti. A EU by také měla vytvořit významný fond na obranu svobody médií na celém kontinentu.

Vedení strany Právo a spravedlnost minulý týden zahájilo rozhovory s Orbánem a Matteem Salvinim z Itálie o vytvoření nového populistického nacionalistického uskupení v EU. Nejde zde jen o demokracii v Polsku, ale o demokracii v Evropě jako celku.


Úvodní foto: A demonstration organised by the Committee for the Defence of Democracy (KOD) in front of the Sejm in Warsaw, by Adrian Grycuk, zdroj: The Guardian, autor: Timothy Garton Ash, překlad: Robert Nerpas