Emoce často utvářejí naše názory více než jakákoli logika

Průzkum vedený týmem akademiků zjistil, že většina lidí dokázala naprosto dokonale rozlišit seriozní žurnalistiku od fake news. Shodli se i na tom, že je důležité šířit pravdu, nikoli lži. Přesto titíž vesele sdíleli titulky jako „zatčení přes 500 členů karavany migrantů ve vestách s výbušninami“, protože se ve chvíli, kdy klikli na možnost „sdílet,“ ani na chvíli nezamysleli. Nezamysleli se nad tím, jestli je to pravda, ani nad tím, jestli jim tato pravda přijde důležitá. Místo toho se při brouzdání internetem ve stavu neustálého rozptýlení, který všichni známe, nechali unést emocemi a svými předsudky.

Dobrá zpráva je, že k odfiltrování velkého množství dezinformací stačilo prostě se na chvíli zastavit. Nestojí to mnoho, dokážeme to všichni. Stačí jen zvyknout si na to, že se na okamžik zamyslíme.

Štvavé meme nebo teatrální projevy nás nutí k ukvapenému, nesprávnému závěru bez přemýšlení. Proto musíme být rozvážní. A proto se vymýšlí tolik přesvědčovacích taktik, jež nás mají vyburcovat – probudit v nás chtíč, touhu, soucit nebo hněv.

Dnešní mistři přesvědčování nechtějí, abyste přemýšleli. Chtějí ve vás rychle vyvolat emoce. „Nenechte se k tomu dohnat. Čím více si zvykneme pro uklidnění vždycky napočítat do tří a uvědomovat si své ukvapené reakce,tím blíže k pravdě pravděpodobně budeme,“ říká anglický ekonom a novinář Tim Harford.

Právě značná část reakcí, alespoň jak mohu sledovat na českých sociálních sítích, je provázena silnými emocemi.

Bývalý uchazeč o místo ředitele ÚSTR Dr. Adrian von Arburg, švýcarský historik, to v rozhovoru pro Respekt v únoru 2013 vyjádřil lapidárně: „Lákalo mě to, že v Česku je více než kdekoli jinde potřeba něco vědecky zpracovávat a vyléčit, nejen historii, ale i současnou společnost.“

Již minimálně od doby obrozenců, což je 200 let, žijeme v bludech, mýtech a předsudcích, které jsou základem našich emocí. Nedozráli jsme k rozumnému národu, který přijme za své, vlastní, i temné stránky své historie.

Stále žijeme v bublině infantilismu. Názorně je to stále vidět na produkci pohádek. Necháme se obluzovat pohádkami, ale nedokážeme reálně vytvořit život, který by se jim přibližoval. Bohužel náš život určují též čerti a luciferové v podání politiků, jako je ten největší, sídlící na Hradčanech, a ten druhý, který přitápí pod kotlem ve Strakovce. Krásně je to uvedeno v pohádce Čert a Káča, kde jim pomáhá ještě mnoho malých čertíků. Bohužel nikde, ani na vzdáleném obzoru, nejsou vidět žádní Martinové Kabátové. Ten, kdo mi ho připomínal, Václav Havel, již není mezi námi.


Úvodní foto: Le Nu artistique genre photographique Art Studio, l’équilibre des ombres, l’équilibre des lumières, Focale-Emotions, zdroj: Wikimedia Commons