Varování před vlastní zemí

Je jedno, kdo vyhraje , hlavně zůstaňte stranou! Co když vám přátelé poradí, abyste se nevraceli do – (článek z období před prezidentskými volbami 2020).

Poprvé za téměř deset let mi přátelé říkají, abych se nevracela do Ameriky, bez ohledu na to, kdo vyhraje prezidentské volby. To mě nepřekvapuje. Komediální představení Saturday Night Live to shrnulo v kostce: „Víte, že vaše země má problémy, když lidé pochybují o tom, že prezident Trump skutečně měl covid-19.“

Nedůvěra ve vládu a vývoj, jako je rostoucí nerovnost příjmů a , nejsou v Americe nové, nabyly na intenzitě ještě před érou prezidenta Trumpa a nezmizí ze dne na den.

Nostalgie v akci

Když jsem v roce 2004 začala pracovat ve Washingtonu, deset let po republikánské revoluci Newta Gingriche, kongresmani si stěžovali na otrávenou atmosféru na Capitol Hill. Rostla nostalgie, když hovořili o vyhraněně dvoustranickém Senátu a Kongresu, což by měl Gingrich ukončit. Bývalý šéf Sněmovny reprezentantů zavedl novou úroveň agresivního chování a částečně byl zodpovědný za nejdelší odstávku vlády, tedy před loňským rekordem.

S americkými poslanci pracuji i dnes a hádejte, jaké jsou dnes ve srovnání se začátkem století staré dobré časy?

Politická polarizace samozřejmě existovala již dříve, ale počátkem roku 2020 Národní úřad pro ekonomický výzkum změřil ve srovnávací studii devíti zemí OECD, že Spojené státy zaznamenaly největší nárůst polarizace za poslední čtyři desetiletí.

Ztracená jednota

Spor mezi stranami nyní dosáhl bodu, kdy již nezná hranice ani v oblasti zahraniční politiky. Jednotná fronta byla dříve považována za nezbytnou pro prosazování zájmů USA, nyní však mají republikáni a demokraté různé názory na mezinárodní dohody a rozvojovou pomoc.

Neshody a nedůvěra zrodily skutečné prostředí nenávisti a nepřátelství. Zářijový průzkum YouGov ukazuje, že téměř tři čtvrtiny Američanů po volbách očekávají násilí. Existují důvody, proč tomu věřit, protože každý třetí Američan, který si říká republikán nebo demokrat, věří, že násilí je oprávněné k prosazování cílů jeho strany.

Nedávno bylo zmařeno spiknutí s cílem unést guvernérku Michiganu, která je často terčem twitterových tirád prezidenta Trumpa nebo jeho slovních průjmů na volebních shromážděních. Politický jed má tedy důsledky. A nejde jen o nepříjemné slovní výměny názorů, ale také o chování ve společnosti.

A zatímco na jedné straně je skvělé, že moje děti vidí, že žena jako senátorka Kamala Harrisová by se mohla dostat do Bílého domu, na druhé straně mě šokuje, když vidím, jak si politici veřejně dělají legraci z jejího křestního jména, což je křestní jméno její babičky – klíčové slovo “Kamala-mala-mala- cokoli”

Nechci prodat žádný orgán, abych zaplatila svým dětem školu

Nedostatek ochoty spolupracovat mezi stranami a vzájemná prohlašování se za nepřátele způsobila ve Washingtonu stagnaci. Když jsme v rodině mluvili o návratu do Ameriky, naše děti nás upozorňovaly na četné vraždění ve školách. Když jsem chodila do školy já, ke střelbě ve škole občas došlo, ale byly sporadické, zatímco nyní přibývají.

Přála bych si, abych mohla dětem říct, že se to děje jen v určitých oblastech, ale střední škola v Parklandu mohla být v mém sousedství. A ani tragédie Sandy Hook z roku 2012 nepřiměla Kongres k tomu, aby provedl smysluplnou reformu vlastnictví zbraní. Naopak, FBI zrovna letos oznámila nárůst prodeje zbraní kvůli masivním sociálním a ekonomickým otřesům.

Pandemie odhalila naše slabosti, pokud jde o rasové rozdíly, nerovnost příjmů a přístup ke zdravotní péči. Vyvolala rovněž krizi ve vysokoškolském vzdělávání. Náklady na univerzity prudce vzrostly, i když podíl lidí, kteří nyní vydělávají více než jejich rodiče, se snížil.

Kvalita vysokoškolského vzdělávání v Americe je špičková, ale dluh na vysoké škole ochromuje. Poškozuje sociální mobilitu a ztěžuje dosažení amerického snu. Přála bych si, aby mé děti mohly mít v Americe zkušenosti z univerzitního kampusu, ale nemám chuť prodávat orgány, abych si to mohla dovolit.

[wc_spacing size=”10px”] Úvodní foto: White supremacists clash with police, by Evan Nesterak, zdroj: Tagesspiegel, překlad: Bohumil Řeřicha [wc_spacing size=”40px”]