V úterý 12. února uvedla ČT2 skvělý pořad „Evropská rodina Coudenhove-Kalergi“. Jednou z hlavních protagonistů byla výborná rakouská novinářka, humanistka Barbara Coudenhove–Kalergi, která ve svém předposledním komentáři v rakouském listu Der Standard uvedla pod shora uvedeným názvem reportáž o mešitě v Bad Vöslau.
V této době žijeme ve „vyhecované“ atmosféře, v které vláda dělá všechno pro to, aby ztížila život nejen muslimům, kteří se v Rakousku usadili již před dlouhou dobou, ale i těm nově přicházejícím. Šiítská muslimská obec ve Vídni chtěla na íránským státem zakoupeném pozemku postavit mešitu. Zamítnuto. Zdůvodnění? Zvažovaná lokalita leží v průmyslové zóně. Správné rozhodnutí? Nebo chybné? Dnes existují pro 700.000 muslimů v Rakousku tři mešity: ve Vídni-Florisdorfu, v Imstu a v Bad Vöslau. Pro porovnání: v malém obvodu ve Vídni stojí neméně než 22 křesťanských božích domů. Většina muslimů se schází k modlitbám v méně nebo více obskurních lokálech, o nichž nikdo neví, kde přesně jsou. Náboženství v podzemí. Situace připomíná dobu před tolerančním patentem císaře Josefa II., v které byli protestanti a židé zakázáni, jejich modlitebny však byly viditelně otevřeny. Modlit, to jistě ano, ale tak, aby se o tom většinová společnost nedozvěděla. Může se vycházet s toho, že stavba mešit ve Vídni a někde jinde by narážela na protesty. K tomu došlo také před několika lety v Bad Vöslau. Přesto se město a islámská obec po nějakém tom „sem a tam“ sjednotily na stavbě moderní mešity s doporučeným skleněným minaretem v jedné bezvýrazné čtvrti. Otevření se zúčastnil starosta, zatančili derviši a domácím se to líbilo. Dnes je tato nenápadná, ale architektonicky atraktivní stavba všeobecně akceptovanou součástí malého města.
Žijeme v této době ve vyhecované atmosféře, v níž vláda s ministrem vnitra na prvním místě dělá všechno pro to, aby ztížila život muslimům. Jsou odsouváni, jsou jim odepírána práva, je jim zakazováno, jsou trestáni za držení věcí. Ale muslimové jsou přesto zde. Nebylo by rozumnější vzít přítomnost evropského, s demokracií kompatibilního a viditelného islámu ve známost a podporovat ho, než předstírat, že toto světové náboženství vlastně neexistuje? Na shromážděních extrémistů zní, jak moc „nechceme žádné imámy, kteří budou placeni tureckými náboženskými úřady“. Ale nepřipouštíme si, že jsou tady imámové solidního, evropsky ovlivněného teologického vzdělání. Právě mešita bez oficiálního imáma může být shromaždištěm extrémistů. Čteme dlouhé strany o každé rvačce, na které se podílejí cizinci. Ale neslyšíme nic o syrských lékařích, kteří v rekordním čase nostrifikovali své diplomy v němčině a dnes úspěšně pracují ve zdejších nemocnicích. Neslyšíme nic o učitelkách základních škol se šátkem na hlavě, které jsou žádány rakouskými rodiči, dokonce aby pracovaly také na státních školách, protože svou práci dělají dobře.
Nic neslyšíme o afgánských dobrovolnících, kteří obětavě pracují v pomocných organizacích. Kdo otevřeně veřejně říká nebo píše, že ISLáM patří k Rakousku, může vzít na to jed, že se na něho nebo na ni strhne bouře sprostých slov. Znamená to, že dobrodinci nevidí skutečnost, ale také že antidobrodinci část skutečnosti ignorují. O trochu více klidu by udělalo dobře nám všem. Mezitím jsme si zvykli na turecké obchodníky s ovocem, zubní lékaře z Íránu. Snad si jednoho dne zvykneme na mešity vedle farního kostela v Grätzelu…
Paní Barbara Coudenhove-Kalergi naráží na jeden zásadní problém. V Rakousku, ale ani v Německu nedostávají prostor umírnění, evropsky myslící, vzdělaní muslimové, kteří jasně říkají, že jedinou cestou je europeizace islámu. Jsou připraveni k diskuzi, avšak druhá strana se zdráhá. Příkladem může být před časem uveřejněná informace, že v jednom místě v Německu, kde žili pohromadě muslimové a občané většinové společnosti, svolali právě muslimové besedu, aby si zde obě skupiny vyměnily názory. Muslimové přišli v hojném počtu, ze zástupců většinových občanů nepřišel nikdo.
Jeden z prvních redaktorů FreeMagOne, Evropan, humanista. Angažuje se v akcích Kruhu přátel česko-německého porozumění, přítel Lidic.